Moci pomáhat - 1. kapitola: Dvojnásobná pomsta

31. prosince 2008 v 13:54 | Katk@ |  Moci pomáhat
Nejdřív to měla být jenom jednorázovka, ale asi uprostřed mě napadlo,že by to z toho mohl být zajímavý dlouhý příběh, tak jsem ten konec předělala a místo do rubriky jednorázovky to dám jinam.
Ten název se mi zase nelíbí jako všechny moje názvy... :(
___________________________________________________________________________
,,Kdo jsi?" zeptala jsem se a stále jsem hleděla na pistoli v jeho pravé ruce. Nejspíš mu bylo teprve 17 a už tady stál připravený k vraždě. Tady... V mém vlastním bytě. Tahle místnost mi vždy skýtala pohodlí a bezpečí. Dnes jsem se tu cítila jako v aréně, jako gladiátor který čeká až na něj vypustí lvy.
,,Zradile jsi mého tátu!"zařval ten chlapec, ,,kvůli tobě je ve vězení!"
,,To ne já! To byla moje setra! Dvojče!"
ach ano... Moje sestra Paula. Jsme si tak podobné! I jmény - Laura a Paula. Někdo si nás plete. Od malička jsme se rády dívaly na akční filmy. Jako děti jsme často hrávaly na policajty a zloděje. Já byla vždycky polda a ona zloděj. Mělo mi to už tehdy připadat divné? asi mělo, ale byla to taková maličkost, připadalo mi zbytečné se tím znepokojovat. I když už jsme dospělé skoro nic se vlastně nezměnilo. Já jsem policistka a ona...
,,Né jsi lhářka! Nevykládej mi pohádky, já už nejsem malý!" Nevěděla jsem jak dlouho se ještě bude ovládat než stiskne spoušť. I když jsem policistka, byla jsem proti němu úplně bezbranná. On na mě mířil zbraní a já žádnou neměla. Člověk, který se moc dívá na akční filmy by čekal, že odněkud vyskočí pes Rex nebo že se rozbije okno a toho kluka najednou obklíčí moji parťáci. Jenže tohle není film. Tohle je skutečnost! Skutečnost je jiná. A skutečnost byla taková, že ten kluk zavřel oči a stiskl spoušť. Ohlušující rána. Následovala krutá bolest v levém rameni. Svezla jsem se na zem. Hlava mi hořela, taky rameno, vlastně skoro celé tělo. V křečích jsme zavřela oči. Uslyšela jsem křik a další výstřel. Ale nestřelil do mě. Otevřela jsme oči a viděla jsem pár metrů od sebe ležet svoji sestru.
Ten kluk padl na kolena mezi nás a řekl: ,,co jsem to udělal?" Chvíli se jen díval na nás dvě krvácející na podlaze. Pak vzal pistoli a nebezpečně ji přibližoval ke svojí hlavě. Já jsem mu v duchu říkala: nedělej to! Zavolej sanitku! Zvláštní, že mě poslechl. Položil pistoli. Díval se na ni s odporem. Pak sáhl do kapsy a vytáhl mobil. ,,Haló..." Nebyla jsem už schopná nic vnímat. Jen bolest. Pomalu mě opouštěly smysly...

Ten kluk asi neměl moc dobrou trefu. Obě jsme to přežily. Já jsem nechtěla, ale sestra chtěla policii říct, kdo to byl. Já ji přemlouvala, že nám zachránil život, když zavolal sanitku. Zkazilo by mu celý život, kdyby ho zavřeli. Ale ona se nedala přemluvit.
Už se chystala promluvit s policajtem (i když poldy nesnáši, včetně mě), když mě napadla šílené myšlenka. Jak je mpžné, že mě tem kluk poslechl a zavolal sanitku? Co když mám schopnost se někomu vkrást do mysli a kněčemu ho přinutit?
Sestra mě předběhla a přistoupila k policajtovi. Zkusila jsme se soustředit, podívla jsme se zezadu na Paula na prameny jejích lesklých rovných hnědých vlasů a zavřela jsem oči. Ten kluk ti zachránil život. Tak se nad ním slituj a neptrozraď ho! Pomyslila jsme si, že se chovám jako cvok a otevřela jsem oči.
,,...ten kluk..." říkala zrovna Paula. Uvědomila jsem si, že prostě musím něco udělat! Znovu jsme zavřela oči. Ten kluk ti zachránil život! Ten kluk mi zachránil život! A najednou... ticho. Otevřela jsme oči. Paula nic neříkala, jen hleděla kolem sebe se zmateným výrazem ve tváři. Po chvíli řekla: ,,ten... Ten kluk mi zachránil život... Když zavolal sanitku. A proto..." Zavřela jsme oči a znovu se soustředila. Proto nechci abyste ho zavřeli. ,,Proto nechci abyste ho zavřeli." Stále hleděla nechápavě kolem sebe jako by se ptala co to říkám?
,,Je to vaše poslední slovo?! ptal se překvapený policista.
,,Ehm... Ano." odpověděla nepříliš jistě sestra. ,,Naschledanou," otočila se na mě s tázavým výryzem ve tváři. Já jsem se jen usmála a pokrčila rameny, jako bych říkala tak vidíš, že máš asi nějaké svědomí.

Ten den se mi nesmazatelně zapsal do paměti jako den, kdy jsem pochopila, že nejsem normální.
____________________________________________________________________________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lizzie Lizzie | Web | 31. prosince 2008 v 14:25 | Reagovat

Jé to je pěkný...xD Kdy bude pokráčko?:D MIochodem přidala jsem další čát prokletejch:D s ito kdyžtak přečti..xD

2 Lizzie Lizzie | Web | 31. prosince 2008 v 16:08 | Reagovat

A už to zase začíá...xD Ne jenom ti chci popřát pěknýho Silvestra a štastnej novej rok...xD

3 Lizzie Lizzie | Web | 31. prosince 2008 v 17:09 | Reagovat

Jj mám:D ALe tenhle jsem nedělala já... Mi ho udělala kámoška.. ANdy...xD

4 Lizzie Lizzie | Web | 1. ledna 2009 v 9:46 | Reagovat

Tak jo... TAky ti nějakej koment k tomu Novýmu roku napíšu........xD

5 Lizzie Lizzie | Web | 1. ledna 2009 v 14:45 | Reagovat

AHojky:D přidala jsem další kapitolku a zároven bych se chtěla zeptat, jestli se nechceš spřtelit...xD

6 Lizzie Lizzie | Web | 1. ledna 2009 v 18:27 | Reagovat

C nejhgrošim přes net objednat můžeš..,.xD Jinak  co budeš chtít na diplomek?:D

7 Lizzie Lizzie | Web | 1. ledna 2009 v 20:40 | Reagovat

Nom y to netrfili ani s TV...xD

8 Sasanka Sasanka | Web | 13. ledna 2009 v 17:55 | Reagovat

juuuu, bona je divná x)... ne, ale mohlo by to bejt zajímavý... byla by škoda s tím seknout

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama