Ne moc dobrý způsob jak zahnat nudu 2/2

23. prosince 2008 v 15:43 | Katk@ |  Krátké povídky
Už to tu mohlo být dřív, kdyby mě nevlastní bratři nevyháněli od počítače a taky se mi to neuložilo. Včera jsem celý den měla chuť napsat povídku, ale neměla jsem nápad. Nudila jsme se a napadlo mě napsat povídku o nudě. Sedla jsem si, psala a doufala, že se z toho něco vyklube. Pak jsem mezi půl jdedenácté a jedenáctou vytvořila blog, dala tam Toplist atd... Kolem dvanácti jsem skončial s psaním.
Rozdělila jsem to na 2 části protože mě byse to nechtělo psát a vám by se to nechtělo číst.

__________________________________________________________________________
Když jsem ráno nastupovala do autobusu měla jsem smíšené pocity. Cítila jsem se vítězně, ale ani zdaleka jsem ještě neměla vyhráno. Mohlo se toho ještě tolik pokazit! Co když babča zavolá mamce a zjistí, že mi nic nedovolila, ani se mnou nemluvila? Toho jsem se bála. A taky jsem měla trochu výčitky svědomí.
Cesta byla nudná. Ale ne tak nudná jako pobyt u babičky, protože jsem se mohla těšit na to, co budu dělat, až tam přijedu.
Samozřejmě jsem hned včera zavolala Radce. Ta na mě už čekala na nástupišti.
Ten den utekl jako voda a bylo by zbytečné popisovat, co všechno jsme dělaly. Rozhodně to byla mnohem větší sranda než sedět u babičky a hrát Člověče nezlob se.

Radka mě šla vyprovodit na nádraží. Rozhlédla jsem se, jestli už tu je ten autobus a spatřila jsem krásného kluka. Bohužel byl starší. Muselo mu být asi 17, ale to je jedno, stejně ho už nikdy neuvidím. Měla jsem oči jen pro něj. Myslela jsem, že mě nic kromě příjezdu autobusu nedonutí od něho oči odtrhnout. Mýlila jsem se. Byla tu ještě jedna věc. ,,Hano?" ,,Hmm..." ,,Nejsou to tví rodiče?" Moje sny se rozplynuly jako pára nad hrncem a na jejich místo nastoupila tvrdá realita. Vždyť celá tahle výprava je strašně riskantní! Proč jsem si to neuvědomila dřív?
Rychle jsem odešla o kus dál. ,,Do hajzlu," zaklela jsem, ,,co tady dělají?"
,,Nejspíš tě chtěli překvapit, vzali si volno a jedou za tebou k babičce, " napadlo Radku. Ona má vždycky chytré nápady.
,,Co budu dělat? Do tý pitomý malý vesničky pojede další autobus až za 5 hodin! Mohla bych říct, že jsem zaspala, ael nemůžu přece spát do 12! A rodiče přijedou a budou se ptát kde jsem a bábi zjistí, že mi nic nedovolili!"
,, Musíš se do autobusu nějak proplížit, aby tě vaši neviděli," řekla Radka.
Obrátila jsem se k Radce: ,,dej mi kšiltovku a brýle!"
,,Zbláznila ses? Co bych bez nich viděla? Copak nemáš svoje sluneční brýle?"
,,Mám," řekla jsem a začala jsem se rychle přehrabovat v batohu, protože právě přijel autobus.
Rozcuchala jsem si vlasy, nasadila kšitovku a sluneční brýle, nahodila výraz, který jsme považovala za drsný a nepřístupný. No... Naštěstí jsem se neviděla v zrcadle, ael Radka při pohledu na mě bojovala s chutí rozesmát se.
Když jse nastupovala do autobusu měla jsem srdce až v krku. Rychle jsem prošla kolem rodičů a sedla jsem si úplně vzadu. Celou cestu jsem byla nervózní, nejspíš bílá jako křída a někteří cestující po mě tu a tam vrhli ustarané pohledy - musela jsem vypadat, že se mi chce zvracet...
Když jsme konečně za hodinu, která mi připadala jako celý den, přijeli na zastávku, vyskočila jsem zadními dveřmia pelášila k babči. Musela jsem to vzít oklikou, abych nepotkala rodiče a o to víc jsem musela utíkat.
Když jsem celá uřícená vletěla k babči do obýváku a svalila se na nejbližší křeslo, přišla za mnou bábina a zeptala se:,,co jsi dělala, že jsi celá udýchaná?"
,,Chtěla jsem to prostě stihnout do oběda." Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo.
,,Ale vždyť je 9 hodin! Oběd je až ve 12."
,,Chtěla jsm stihnout i snídani."
Vtom zabouchali na dveře rodiče. ,,Ahoj! Přišli jsme tě překvapit. Tak si sbal věci a jedem domů. Vzali jsme si volno."
,,Aha..." řekla jsem utrápeně.
,,Tobě se to nelíbí?" Divila se mamka.
,,Jasně, že líbí, je to úžasné!" Tvářila jsem se šťastně, ale v duchu jsem si myslela: jestli mě chcete zabít, tak se vám to málem povedlo.
KONEC

Tak co? Že to bylo lepší než předtím?
P.S.: často se mi stává, že místo ale napíšu ael. Většinou si toho všimnu a opravím to, ale můžete mě na to upozornit. Nestihla jsem to po sobě přečíst.
P.P.S.: Další povídku už mám napsanou. Na papíře. Můžete se těšit. :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N@ttynka N@ttynka | Web | 23. prosince 2008 v 17:52 | Reagovat

hezu blog!

2 Lizzie Lizzie | Web | 23. prosince 2008 v 18:11 | Reagovat

JJ je to lepší.. bylo to akčnější....xD Jj tak to se budu těšit...xD Jinak ten vetřelec.. To ona sama neví.. Je to ten člověk co na začátku přišel a řekl jí, že zná pravdu o tom kdo je a že chce znát celý její příběh....xD Jinak až přidáš nějakou další povídku písneš mi to zase? =o)Díky a pěkný Vánoce.. LIzzie...=o)

3 Lizzie Lizzie | Web | 23. prosince 2008 v 19:46 | Reagovat

Jj já občas píšu nepochopitelně... takže kdyby něc ptej se...xD

4 Evushak Evushak | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 21:37 | Reagovat

pěkný=)

5 Lizzie Lizzie | Web | 30. prosince 2008 v 14:36 | Reagovat

MUsela jsem to napsat pod jiný článek...xD TAm už mě rto deptalo jak jsem tam nbyla všeude...xD Talže přidala jsem další část DS...xD

6 Sasanka Sasanka | Web | 10. ledna 2009 v 17:39 | Reagovat

uhuuu, takže to stihla x) ... hele, superní x) opět nemám slov, píšeš naprosto dokonale

Ale jenom mě zaráží jedna věc... Proboha proč, když v menu kliknu na povídky na kapitoly, mi to napíše že ještě nejsou publikovaný články, když už máš nějaký kapitoly rozepsaný???

Já teď nemám čas to číst a až se k tomu vrátím, už budou starý a musela bych je hledat přes archiv nebo něco podobnýho... takže prosííím prosííím prosííím, dej je do tý rubriky x) nebo mi z toho praskne porodová voda a udělám loužičku a to by mě mamka asi zabila (máme novej koberec)

x)

7 Bětka Bětka | Web | 10. ledna 2009 v 17:48 | Reagovat

tak tohle bylo dost drsný!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama