1. Eliška - výměna

24. ledna 2009 v 22:05 | Katk@ |  Matka a její vnuk
Dlouho mi trvalo než jsme se přinutila to napsat, ale když jsem si k tomu sedla, šlo mi to samo a vzniklo z toho něco mnohem lepšího než jsme čekala. Je to kratší než když to napsala Sasanka.
______________________________________________________________________________

,,Mami, můžu jít ven?" volala jsem na mámu od dveří.
,,A vezmeš se sebou Filípka?" ptala se mamka.
,,Nemusím ho tahat všude, kam se hnu!"
,,To sis měla promyslet dřív, milá zlatá, než ses nechala zbouchnout!"
,,Mami!! Nezačínej s tím zase!" naštvala jsem se.
,,Kam chceš jít? A máš už vůbec udělané úkoly? Učila ses?"
,,Zítra je taky den!"
,,Ale zítra je pondělí! To si chceš dělat úkoly před školu? Co z tebe bude?!! Jestli dostaneš další pětku, tak ti zabavím notebook, mobil, televizi, MP4 a jaké ty elektronické krámy vlastně ještě máš?"
,,Ještě rádio," připomněla jsem jí s úšklebkem.
,,Rádio ti zabavím taky!!"
,,Bez rádia se klidně obejdu. A bez telky a MP4taky. Vždyť máme ještě jednu televizi v obýváku a stejně jsme pořád venku. Ale ty dvě věci bych dala za motorku!!" Připomněla jsme mamce dárek, který mi před půl měsícem při mých narozeninách nejvíc chyběl.
,,Žádnou motorku nedostaneš! Je to příliš nebezpečné! Auta teď jezdí jako vzduch! To byly lepší časy, když jsem se ani nemusela rozhlížet na přechodu - každé auto jsme slyšela už z dálky!"
,,A ty mi tady vykládáš o opatrnosti…" ušklíbla jsme se pro sebe. Když se mamky zeptám, jak se chovala a jaké měla známky, když byla v mém věku, vždy řekne, že si to nepamatuje a rychle převede řeč jinam.
A pak přišla věta, která prostě musela přijít a na kterou jsem přímo alergická. ,,Běž do svého pokoje a uč se!" Kdybych se vzpírala, dostala bych ještě navíc domácí vězení, tak jsme šla.
Ale rozhodně jsme neměla v plánu se učit. Zapla jsem počítač a ICQ, ale nikdo tam nebyl. Teda nikdo, s kým jsem chtěla mluvit, tak jsem ho rychle vypla, než mě začnou všichni otravovat. Pak jsem šla na internet a hned na mě vyskočilo milion reklam. To není nic zvláštního, teď už jsou reklamy i na googlu... Ale jedna mě zaujala. Hlásala:,,Přemýšleli jste někdy o své budoucnosti? Napadlo vás, jaké bude vaše stáří, váš dospělý život? Jaké budou vaše děti, vaše vnoučata, váš budoucí manžel a zaměstnání? A co kdybyste mohli do budoucnosti nahlédnout? Ale varuji vás, cesta to nebude snadná, a možná ani nebude cesty nazpátek. Přesto chcete vědět co vás čeká... Dobrá posaďte se. Začínáme... " Sedím, pomyslela jsme si a chtěla jsem pokračovat dál a nevšímat si té reklamy, ale něco mě zadrželo. Najednou jsme se zastavila s rukou na myši a když řeknu, že jsem přestala přemýšlet, nebudu daleko od pravdy. Úplně instinktivně, jako bych se narodila jen proto, abych tady teď mohla sedět a udělat to, jsem klikla na tu reklamu. Hleděla jsem na zbytečně křiklavé pozadí s velice přeplácaným záhlavím. Vtom jsem se probrala. Co to vlastně dělám? Vždyť na takové věci nevěřím! Ale ta věštírna byla nedaleko odtud a mě napadlo, že bych se mohla zeptat, jestli tu motorku někdy budu mít, abych si nedělala zbytečné naděje. Zvláštní, že mě ze všech věcí napadla zrovna tahle, ale já měla vždycky ráda překvapení a nechtěla jsem příliš zasahovat do budoucnosti. Některé věci v mé minulosti bych ale ráda změnila! Třeba by mi ta věštkyně mohla pomoci změnit i nějaké věci v minulosti. Nebo, mě alespoň varovat, abych se podobných chyb vyvarovala.
Zvedla jsem se a šla. Tedy šla jsem aspoň kle dveřím než mě načapala mamka.
,,Kam jdeš?" ptala se hned.
,,Ven. Jdu se ven učit. "
,,Ha, ha, ha…" řekla mamka. ,,Mazej do svého pokoje!"
,,Já se naučím potom." Řekla jsem a práskla za sebou domovními dveřmi.
,,Jak si to představuješ?!" řvala za mnou mamka. ,,Na tu motorku můžeš zapomenout! Máš domácí vězení, zabavím ti mobil, notebook…" Matčin naštvaný hlas se ztratil v dálce. Nebylo nic, co by mě teď mohlo zastavit. Snad ani smrt ne. O Tomhle mém kroku bylo už dávno rozhodnuto. Přesně před 21 lety, když do téhle věštírny zavítala má matka.
,,Ahoj děvče, jak se máš? Já věděla, že se ještě potkáme…" Přivítala mě vědma. Byla oděna do křiklavého žlutého a oranžového kostýmu a celá ověšená různými obrovskými přívěšky a amulety. Možná by jí to i slušelo, kdyby byla tak o dvacet let mladší.
,,Cože?" nechápala jsem.
,,Co chceš vědět?" Už jsme otevírala jsem pusu, ale ona mě zadržela. ,,Počkej! Nic neříkej! Chceš… Chceš vědět… Chceš změnit svou minulost? To je od tebe ale moc nezodpovědné. To vůbec není dobrý nápad, ale musím ti pomoci."
,,Musíte? A kdo vám to přikázal?"
,,Pšššt! Snažím se věštit! Tvá budoucnost je ale velmi velmi velmi velmi nejistá. Nejsem si jistá, jestli vůbec nějaká bude!! V životě jsme ještě neviděla tak nejasnou budoucnost. Pouze jednu, která se tomu velice přiblížila…"
,,To znamená… že možná umřu?"
,,Ne. Smrt je taky nějaká budoucnost, ale u tebe si nejsem jistá ani s tou smrtí…"
,,To jako že se najednou vypařím?!"
,,Tak by to mohlo být."
,,Ha! Haha!" rozesmála jsme se. ,,Tak já se vypařím! Ha ha.To je úžasné! Ha ha."
,,Nesměj se! Mě to připadá velice vážné!" okřikla mě ta vědma.
,,Tak děkuji a… nashledanou." Obrátila jsem se k odchodu.
,,Stůj! Co zaplatit?! Nebo ne. Však ty mi ještě někdy zaplatíš…"
,,To tedy těžko, když se vypařím," ušklíbla jsem se. ,,Ale když myslíte, tak děkuji…" A odešla jsem.
Cestou domů jsem se trochu chechtala a dobrá nálada mě neopustila ani když mi matka oznámila, že mám domácí vězení a zabavila mi televizi a MP4.
Ale až večer mi na mysl padla slova té věštkyně. Možná se vypařím… To není vůbec úžasné, jak jsme předtím řekla, ale teď mi to připadalo jako nejhorší věc na světě. Někdo chce mřít mírumilovně ve spánku, aby nic necítila, ale já ně. Já, když mám umřít, chci o tom aspoň vědět!
Nemám ráda tajemství tak proč by mi někdo měl utajovat, že jsem mrtvá?! To bylo hrozné pomyšlení! A ještě k tomu bych ani neměla pohřeb, protože bych podle té vědmy jednoduše zmizela!
Nikdy jsem nevěřila na věštění budoucnosti, tak proč mi to dělalo takové starosti? Chovám se hloupě, pomyslela jsem si a radši jsem snila o nespoutané rychlosti, o větru ve tváři, o obdivných výrazech ve tváři spolužáků… o černé nablýskané motorce.
Ty představy mě provázely i ve snu s tím rozdílem, že jsem někdy při jízdě rychlostí 458 km/h záhadně zmizela, motorka se nabourala a já se už nikdy neobjevila…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Šárka♥ ♥Šárka♥ | Web | 25. ledna 2009 v 12:03 | Reagovat

Ahojky co chceš prosím na diplomeq!

2 ♥Šárka♥ ♥Šárka♥ | Web | 25. ledna 2009 v 12:10 | Reagovat

Kati plsky moíc potřebuju co chceš na diplomeq ja momentalne moc zapominam!:-)

3 ♥Šárka♥ ♥Šárka♥ | Web | 25. ledna 2009 v 12:30 | Reagovat

Katíííííííííííííííííííííííí mocinky plsky odepiš!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

4 Sasanka Sasanka | Web | 25. ledna 2009 v 13:26 | Reagovat

Pni, to je dokonalý... Vystihla si Elišku o hodně líp, než jsem doufama (i líp, než jsem si ji já sama vymyslela)...

Máš to nádherně napsaný. Docela jsem se nasmála u připomínky: Ještě rádio a Jdu se učit ven...

A v ten moment, kdy Eliška klikala na stránku té vědmy, mě ocela mrazilo v zádech.... hned si to jdu zkopírovat :)

Máš to úžasné *-*

5 ♥Šárka♥ ♥Šárka♥ | Web | 25. ledna 2009 v 13:36 | Reagovat

jasně chápu tak co třeba Jaspera?

6 ♥Šárka♥ ♥Šárka♥ | Web | 25. ledna 2009 v 13:43 | Reagovat

píše se to Carlisle!

7 ♥Šárka♥ ♥Šárka♥ | Web | 25. ledna 2009 v 13:56 | Reagovat

máš diplomeq u mě!

8 ♥Šárka♥ ♥Šárka♥ | Web | 25. ledna 2009 v 14:02 | Reagovat

nz!

9 Andyczek Andyczek | Web | 25. ledna 2009 v 14:03 | Reagovat

Ahojky mááš moc hezký blog jestli chceš tak se koukni i na můj:)prosím neber to jako reklamu

10 ♥Šárka♥ ♥Šárka♥ | Web | 25. ledna 2009 v 17:02 | Reagovat

zajdi na blog plsky!

11 Agnes Agnes | Web | 25. ledna 2009 v 19:20 | Reagovat

Ono jde v tom focení asi hlavně o světlo a kvalitu foťáku. Použij třeba program kde se to nerozmazává, ale nemůžu nic zaručit. Taky s tim mám problémy. =( Nejlepší je obrázek asi skenovat, ale to jsem ještě nikdy nedělala.

12 Asnazu Asnazu | Web | 25. ledna 2009 v 20:42 | Reagovat

tahle povídka na kapitoly je hodně zajímavá moc se mi to líbí i když se to ještě pořádně nerozjelo a už teď netrpělivě čekám na další kapitolu =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama