Únor 2009

Trojčata v akci - 1. díl - komix

24. února 2009 v 19:40 | Katk@ |  Trojčata v akci
Doufám, že to po mě přečtete...XD
Trochu se to leskne, ale lepší než předchozí obrázky.
Všimněte si, že když mluví víc lidí, jsou ty bubuliny očíslované, abyste věděli, kdo co řekl první.

Klik!!


Komixy

24. února 2009 v 19:38 | Katk@ |  O blogu
Když umím vymýšlet příběhy i kreslit, tak z toho plyne co? Že mám dobré předpoklady k nakreslení komixu! A taky jsem to udělala. Nakreslila jsem zatím 1. díl.
Momentálně mám období, kdy mám málo nápadů (jindy mám zasnápadů tolik, že je nestíhám psát) a mám víc chuť kreslit než psát.
Původně jsem to chtěla natočit jako seriál v The sims 2 (to je PC hra), pak mě The sims 2 přestalo bavit, tak mě napadlo to napsat jako povídku (přece ten nápad jen tak nezahodím, když to mám tak dobře promyšlené) a pak jsem narazila najednom blogu na komix, který autorka blogu vlastnoručně nakreslila a napadlo mě taky nakreslit komix.

Vítej!

14. února 2009 v 17:45 | Katk@
Úvod pro ty, co na mě natrefili poprvé:
Ať už úmyslně nebo náhodu, dostali jsem se na blog zatím sedmnáctileté holky, která si říká KaThea. Našla smysl svého života v psaní příběhů. Momentálně žije pro povídku jménem Kopie. Pokud vás Kopie nezajímá, můžete si přečíst starší články a prohlédnout obrázky nebo rovnou odejít, protože v současné době nepíše prakticky žádné články, co se Kopie netýkají. Ale ráda vás přivítá mezi svými čtenáři. :)
... a baví ji o sobě psát ve třetí osobě. :D

Jedu na hory - nebudu tady

6. února 2009 v 14:14 | Katk@ |  O blogu
V sobotu 7.2. odjíždím na hory a vrátím se až další sobotu. Takže tady nic nepřibude :( Možná stihnu přednastavit nějaký článek...

Džungle - 1.kapitola

6. února 2009 v 13:49 | Katk@ |  Džungle
Přestože jsem tvrdila, že to neumím, napsala jsem komedii a zjistila jsem, že mi vlastně jdou! :D Je to trochu (víc) přehnané (- ty reakce a situace a tak...), příště to asi udělám realističtější.
Název zase nic moc, ale mě nic jiného nenapadlo.
Je to houdně dlohé, ale vzhledem k tomu, že je to komedie se snad nikdo nebude nudit.
_________________________________________________________________________
,,Proč jdeme pěšky?" zeptal se jeden z asi 20-ti členů výpravy kdesi uprostřed Amazonského pralesa.
,,Protože: za prvé jak sám vidíte, tudy žádné auto neprojede, za druhé se aspoň trochu projdete a za třetí... tudy nic neprojede," odpověděl jeden ze dvou vedoucích výpravy.
,,Ale už jsme ušli aspoň 10 kilometrů! Prodíráme se džunglí už 3 hodiny! A co vlastně hledáme?"
,,Chrám," odpověděl vedoucí výpravy prostě.
O pár metrů dál mezi posledními členy výpravy by jste mohli vyslechnout rozhovor mezi mladou blonďatou opálenou půvabnou ženou a nervózním mladým černovlasým brýlatým mužem.
,,Tak vy jste doktor?" ptala se ta žena. Jmenovala se Carola.
,,No... ne. Jsem skoro doktor. Teprve studuji," odpověděl ten muž. Budeme mu říkat Martin.
,,A kdy dostudujete?"
,,Nevím. Už jsem několikrát skládal zkoušky a vždycky jsem propadl. Teorie mi jde výborně, ale v praxi to vždycky zkazím."
,,Čím to bude? Že by nervy?"
,,Spíš to bude tím, že nesnesu pohled na krev."
,,Oh."

Za půl hodiny došli k malému kopečku, ve kterém se rýsovala přední strana nějakého kameného obydlí.
,,To je ten chrám?" zeptal se někdo.
,,Nevím. Asi ne," řekl vedoucí výpravy.
,,A jdeme správně?"
,,Nevím asi jo."
,,Cože?!" vykřiklo několik lidí, kteří stáli nejblíže. ,,Máte vůbec mapu?"
,,Ano, ale bude nám k ničemu. To místo, kam jdeme, není na mapě."
,,COŽE!!"
,,Tak podle čeho se tedy řídíme?" zeptal se někdo.
,,Podle deníku mého dědy," řekl vedoucí výpravy.
,,COŽE!!"
,,Proč jste tedy nešel ten chrám hledat sám?"
,,Já se totiž sám v džungli bojím."
,,Když už jsme tady," řekl vysoký tmavovlasý muž, ,,nepujdem se podívat aspoň dovnitř?"
Všichni otočili hlavy k otvoru v kamenné přední zdi stavby, před kterou stáli. Nikomu se dovnitř příliš nechtělo.
,,Tak já tam pujdu sám. Třeba je tam poklad," řekl tmavovlasý muž.
Pár lidí řeklo, že tam pujdou teda s ním. Mezi nimi byla i Carola. A zbytek zavrtěl pochybovačně hlavou.
Několik lidí vedených tmavovlasým mužem vlezlo dovnitř.
,,Tady je ale tma!" vykřikl muž, kterého nemůžu popsat, protože byla opravdu tma jako v pytli.
,,Nemá někdo svíčku?" ozval se někdo.
Po pár metrech většina lidí uznala, že lézt do temné díry bez baterky nebo svíčky nemá cenu a tak uvnitř zbyli jenom tmavovlasý muž a Carola.

Venku mezitím začalo zemětřesení. Nebo to nebylo zemětřesení?
,,Neslyšíš něco?" zeptal se jeden z vedoucích výpravy.
,,Zní to jako stádo slonů," zasmál se vedoucí výpravy, který se bojí sám v džungli.
,,To proto, že to je stádo slonů!"
Úsměv zmizel. ,,Nějaký plán?"
,,Utíkejte!!!"

,,Co to je?" ptala se Carola. Stála od tmavovlasého muže co nejdál. Necítila se s ním sama v tmavé jeskyni dobře.
,,Co co je?"
,,Ten hluk. Někdo křičí. A třese se zem."
,,Nevím. Nezdá se vám tu nějaká tma? A jak se vlastně jmenujete?"
,,Jsem Carola a tma jako v pytli tu byla už předtím."
,,Já jsme Karel a tahle tma je trochu tmavší než předtím."
,,Čím to bude?"
,,Nevím. Můžeme to jít zjistit."

Martin běžel zelenou džunglí. Spíš víc padal než běžel, proto ho za chvíli snadno dohnal malý zrzavý muž.
,,Slyšíte něco?" ptal se zrzek.
,,C-co bych mě-měl s-s-slyšet??" zeptal se zadýchaně Martin.
,,Třeba jestli víte, že ti sloni jsou už kilometr za náma."
Martin se zastavil a prudce oddychoval.
Chvíle ticha. Tedy bylo by ticho, kdybychom nepočítali zpěv ptáků, vřískání opic a Martinův hlasitý dech.
,,Jsem Nikolas," řekl zrzek.
Žádná odpověď.
,,Proč neodpovídáte?"
,,Na co bych měl odpovídat?"
,,Řekl jsem, že jsem Nikolas, tak by jste měl říct, jak se jmenujete vy."
,,Nemusím to říkat, já vím jak se jmenuju."
,,A jak tedy?"
,,Martin."
Další chvilka ticha.
,,Budeme si tykat?" zeptal se Martin.
,,Pro mně za mně... Stejně budeme už brzo oba mrtví," řekl Nikolas.
,,Proč ten pesimismus?"
,,Radši běžte sám. Přináším smůlu."
,,Já mám pořád štěstí. Teda měl jsem, než jsem se ztratil v džungli," řekl Martin.
,,To by mě zajímalo, jestli budeme mít smůlu nebo štěstí," řekl Nikolas.
,,Asi obojí."

,,Jak vidím, jsme nejhloupější z celé výpravy," řekla Carola.
,,Proč prosímvás?" nechápal Karel.
,,Jako jediní jsme uvězněni v jeskyni!"
,,A ostatní jsou zadupáni. Kdo měl větší štěstí?"
,,Radši být zadupána než umřít hlady."
,,Můžeme se to pokusit odhrabat. A máme ještě štěstí, že se nám ten strop nezřítil na hlavu."
,,Třeba je tu někde druhý východ," uvažovala Carola.
,,Třeba, ale na co bychom si opotřebovávali nohy, když to můžeme odhrabat?" Karel se pořádně opřel do jednoho kamene, ale nic se nestalo. ,,Tak víte co? Pojďme se projít."

Martin s Nikolasem došli k řece. Vlnila se líně mezi kameny a po ní pluly klády.
,,Co takhle se svést?" řekl Martin.
,,Ty máš auto?" rozzářil se Nikolas.
,,Kde je auto?" znejistěl Martin.
,,To by mě taky zajímalo," řekl Nikolas.
,,Tak ho pojďme najít!"
Po chvíli hledání se vrátili zase k řece.
,,Jak jsi přišel na to, že je tu auto?" zeptal se Nikolas.
,,Ty jsi to říkal."
,,Fakt?"
Nikdo nevěděl, co dál říci.
Martin si sedl na kámen, hlavu si podepřel rukama a pozoroval mravence. Za chvíli si uvědomil, že se mravenců štítí a s jekem vyskočil.
,,Co se děje?!" zpanikařil Nikolas.
,,Mra-mra-mravenci!" vykoktal Martin.
,,Chcou tě sežrat?!" zděsil se Nikolas.
,,Oni žerou lidi?!"
,,Asi jo, když to říkáš."
,,AAAAAAAAA!!!!!"
Martin utekl do lesa. Hned s jekem přiběhl zpátky a skočil do řeky, protože si uvědomil, že v lese bude víc mravenců než u řeky a mnohem víc než v řece.
,,Jdeš si zaplavat? Tak já jdu taky," řekl Nikolas a skočil do vody taky. Hned ale doplaval zpět ke břehu a když si protřel oči, zjistil, že Martin je vedle něj taky.
,,Umíš plavat? Já ne," řekl Martin.
,,To je blbý, já taky moc ne. Jenom trochu."
,,Umí tady někdo plavat?!" volal do vzduchu Martin.
,,To se ptáš koho?"
,,Všech, co jsou tady."
,,A kdo je tady kromě mě?"
,,Já."
Chvíli tam seděli ve vodě na kraji řeky.
,,No super. Jsem ztracenej v džungli s mužem, co neumí do dvou počítat..." mumlal si Nikolas pro sebe.
Martin se ohlédl. ,,Tím myslíš mě?"
,,Je tady snad ještě někdo jiný?"
,,Proč myslíš, že neumím do dvou počítat?"
,,Protože sis nevšiml, že jsme tu sami dva!"
,,Já měl chvíli pocit, že tu je ještě někdo."
,,Jakto?"
,,Ty klády na druhém konci břehu nás pozorují."
,,Aaaa! Pomoc!" zařval Nikolas a vyskočil z vody.
,,Co se děje? Ty se bojíš dřeva?" divil se Martin.
,,Ty blbče, to jsou krokodýli!!"
,,Pomoc!!"
Martin vylezl z vody, zase si sedl na kámen a pozoroval radši své boty. Skoro se divil, když po chvilce zjistil, že bot se neštítí.
,,Nechceš se svézt?" ozval se Nikolas.
,,Už jsi našel auto?"
,,Ne, ale mám kládu. Je docela veliká. Po vodě je to rychlejší než pěšky."
,,Máš pravdu. a všechny řeky vedou kam?" zeptal se Martin.
,,Do moře?" hádal Nikolas.
,,Možná," Martin pokrčil rameny, ,, a nebo do jiné řeky."
,,A kam vedou podle tebe?"
,,Nevím, já se tě ptal."
,,A co krokodýli?"
,,Co by s nimi bylo? Jsou v pořádku, pořád tam leží."
Tak vzali kládu a nesli ji po břehu než si byli jistí, že ve vodě nejsou žádné jiné klády (krokodýli). Pak nasedli. Na sedmý pokus se jim to podařilo.
,,No nevím jestli je to rychlejší," řekl Martin.
,,Ale je to pohodlnější," řekl Nikolas a lehl si, přičemž málem převrátil kládu.

,,Myslím, že se k sobě skvěle hodíme," řekl Karel, ,,obě naše jména začínají na K."
,,Carola se píše s C!" řekla Carola, odtáhla se od něj nejdál jak jí to chodba dovolovala (doufala, že je to nejdál, protože v té tmě přesně neviděla, kde stojí) a doufala, že ta jeskyně už brzo skončí. Východem samozřejmě.

Nikolas spokojeně spal na kmeni stromu, který plul po řece. Vtom ho probudil strašný křik a studená voda, která ho pohltila. Když se vynořil rozhlédl se kolem. Martin se topil s ním a křičel. Nikolas se chytil jiné klády, která plula kolem a když nebral dech, zeptal se co se děje. Když Martin vylezl na kládu, odpověděl, že se blíží k vodopádu! Nikolas se okamžitě pustil klády a snažil se od ní odplavat co nejdál.
,,Co blázníš?" divil se Martin.
,, Jestli je aspoň malá šance, že mi ta kláda spadne na hlavu, tak se to stane!!"
,,Když se chceš utopit ještě než k tomu vodopádu doplujeme, tak klidně…"
,,Tak to už nestihnu. AAAAAAAA!!"

,,Víte, že jste krásná?"
,,Jak to že jste si toho všiml až teď, když mě v té tmě ani nevidíte?"
,,Ale není tma, vidím nějaké světlo."

Martin pomalu zjišťoval, že je živý. Ležel na kameni v celkem mělké vodě. Vždy měl štěstí a to ho ani teď nezklamalo. Brýle mu neuplavaly a ta kláda mu na hlavu nespadla. Zjistil, že ani Nikolasovi ne, protože ho uslyšel říkat: ,,Kdo tomu řekl vodopád? To je spíš vodopádek. Vždyť to nemá ani 2 metry!"
,,Když jsi tak chytrý, tak si příště vodopády měř sám!" řekl mu na to naštvaně Martin.
Chvíli tam leželi a pak se zvedli a vydali se na další cestu. Bylo velké horko, tak šli radi do stínů lesa.
,,Mám hlad a žízeň," stěžoval si Martin.
,,Já nemám žízeň od té doby, co jsi mě shodil ve spánku do té vody!" vyčítal mu Nikolas. ,,a když máš žízeň, měl ses napít, když jsme byli u řeky!"
,,Už jsme měli dávno obědvat. Vždycky obědvám v jednu hodinu."
,,Tak si něco ulov."
,,To ne! Jsem vegetarián!" zděsil se Martin.
,,Tak vidíš? Jsme v nejzelenějším pralese na Zemi, tak se snad najíš."
Půl hodiny šli mlčky až na občasné ,,fuj," když Martin ochutnal, nějaký list.
Martin se najednou zastavil. ,,Jé ahoj!" řekl.
Nikolas vypoulil oči. Copak se Martin už dočista zbláznil? Ale ne opravdu se před nimi z nějakého otvoru ve skále vynořili blonďatá žena a vysoký tmavovlasý muž…