2. Eliška - příliš realistický sen

14. března 2009 v 20:08 | Katk@ |  Matka a její vnuk
Tuhle kapitolu jsem napsala já. Podařilo se mi skončit asi ve stejném okamžiku jako Sasance s Ditou, i když nevím jestli to byl stejný čas (nevím jetli jestli to zjistila dřív Dita nebo Eliška),ale stejný okamžik ano.
A taky se mi podařil vymyslet jiný název. :)
______________________________________________________________________________
Pomalu jsem se probouzela. Přez zavřená víčka jsem viděla, že už svítí slunce. Vždyť já mám dneska jít do školy! Proč mě nikdo nevzdudil? uvědomila jsem si.
Natáhla jsem poslepu levou ruku, abych vzala ze stolu mobil, ale narazila jsem na něco tvrdého a chladného. Zeď. Hmátla jsem doprava pravou rukou a nahmatala hranu stolu. To je divné… Přísahala bych, že je to naopak. Přejížděla jsme rukou po stole. Pod prsty se mi objevovaly různé předměty. Např. pero, nějaké papíry, kniha, hřeben a květináč, který se mi podařilo omylem převrhnout. Nic, co bych poznávala a co jsem hledala.
,,Kde je můj notebook?!" zamumlala jsme tak naštvaně, jak jsem to jen dokázala napůl spící.
Někdo asi 2 metry ode mě se potichu zachichotal. ,,Šípková Růženka se probrala," řekl dívčí hlas, ,, vstávej! Už je skoro oběd."
Přinutila jsme se otevřít oči. Nade mnou byla bílá stěna. Hnusná bílá stěna. To rozhodně nebyl můj pokoj! Nikdy bych si do pokoje bílou nedala. Bílá je tak… nudná! Tak kde tedy jsem? Hned mě napadlo, že jsem v nemocnici. Třeba mě cestou domů srazilo auto (vzpomněla jsme si, jak mě mamka upozorňovala, jak jezdí nehlučně) a to co bylo potom se mi jen zdálo. Naklonila jsem hlavu doprava a hned mi bylo jasné, že toto nemocnice není. Vypadalo to spíš jako dětský pokoj. Byly tam modrý koberec, skříň, dva stoly, no prostě vše, co má ve správném dětském pokoji být. Všechno? Nebyla tam ani televize, ani rádio. Teď už má televizi v pokoji snad každý! Pokud nejí k obědu suchý chleba.
Kousek ode mě stála asi patnáctiletá holka. Byla mi celkem podobná.
Najednou jsem si uvědomila, že mě bolí hlava. Co hlava, skoro celé tělo, jako by mě přejel parní válec.
,,Ouh…" zasténala jsem.
Ta holka se zase zasmála. ,,Vstávej, zmeškáš oběd!"
Už jsem se jí chtěla zeptat, jak to že není škola, ale pak jsme si uvědomila, proč si dělám starosti se školou, když jsem v cizím domě, v cizí posteli a baví se se mnou úplně cizí holka.
Vzala mě za ruku a snažila se mě vytáhnout z postele. ,,Vstávej Dito!"
Zarazila jsem se. Dito? Proč mi říká Dito? Vždyť ani neví, jak se jmenuju.
,,Jsem Eliška," řekla jsem.
,,Coo??" zasmála se ta holka.
Měla jsem v hlavě milion otázek, ale všechny byly jako zrnko písku v moři oproti třem nejdůležitějším. Kde jsem? Kdo jsi? A kdo vlastně jsem, když ne Eliška - jsem snad Dita? Když jsem se pokusila říct je všechny najednou, vypadlo ze mě: ,,Kde…? Kdo…? Já…?"
Zírala na mě jak, čerstvě vyoraná myš.
Vstala jsem a přešla k oknu. Venku to vypadalo velice divně. Moc trávy a stromů, málo domů, skla a asfaltu a k tomu ještě venku stály nějaké veliké plechovky, které byly na obou koncích zúžené. Vzpomněla jsem si, že jsem je několikrát viděla v muzeu. Byla to auta. Bývala to auta. Teď už samozřejmě taková auta nejezdí. Asi jsou tady ti lidé nějací sběratelé nebo co. A pak jsem si všimla jedné věci, která mě zarazila. Na trávě byly zbytky sněhu. Cože? Sníh? V červnu?!
Otočila jsem se zpátky na tu holku.
,,Aha. Takže to je jen sen," řekla jsem. Div jsem se nerozesmála, jak se mi ulevilo.
,,Dito! Vstávej a pojď na oběd!" ozvalo se z kuchyně. Samozřejmě jsem nemohla vědět, kde je kuchyň, ale byla jsem si jistá, že se to ozvalo z kuchyně.
Už jsem se chtěla naštvat a křičet, že nejsem Dita, ale rozmyslela jsem si to. Když se jim to líbí, ať mi klidně říkají ,,Dito", stejně je to hezčí jméno než Eliška. A ve snu na tom nezáleží.
Šla jsem tedy po hlase a přišla jsem do kuchyně.
,,Co jsi, proboha, večer dělala, že jsi spala tak dlouho? Že ty jsi zase tajně utekla na nějakou diskotéku!" obviňovala mě nějaká žena, která se vzdáleně podobala mojí mamce.
,,Cooo?" Na nic jiného jsem se nezmohla.
,,Co tady na mě hledíš? Nachystej na stůl! A chci slyšet nějaké vysvětlení!"
Tak to v má být v tomhle snu jako moje mamka, jo? Pomyslela jsem si. No jo, chová se skoro stejně.
Nechtělo se mi odporovat, tak jsem poslechla.
Mezitím přišla do kuchyně ta holka.
,,A co je vlastně dneska za den?" napadlo mě, ,,Neměla být škola?"
,,Ehm, Dito? Cítíš se dobře?" zeptala se starostlivě ta holka a položila mi ruku na rameno.
,,Jo, je mi fajn," odpověděla jsem a pokračovala v rovnání příborů na stole.
,,Jsi si jistá, že jsi úplně vzhůru?"
,,A-" zarazila jsem se. Zapřemýšlela jsem. Vždyť je to sen! ,,Jestli chceš slyšet pravdu, tak si myslím, že je to sen."
,,Co proč?" divila se ta holka.
,,Tak za prvé - " chtěla jsem říct, že za prvé: jsou tu dva lidi, kteří se chovají, jako by mě znali odjakživa a říkají mi Dita, ale já je vůbec neznám, za druhé: venku rozhodně není červen a k tomu měla být dneska škola a za třetí: buď jsou sběratelé starožitností nebo opravdu hodně chudí nebo… vypadá to tu jako v roce 2000. Ale zarazila jsem se. Nevím proč. Asi jsem chtěla, aby mě ani ve snu nepovažoval nikdo za blázna. A k tomu mi to začalo připadat jako moc realistický sen.
,,Hmmm… Všechno je tu divné," řekla jsem.
,,A co je divné?"
,,Všechno."
,,Hmm. A víš vůbec jak se jmenuju?" zeptala se ta holka.
,,Jasně. Jistě, že vím," zalhala jsem.
,,Aha. Fajn. Tak to je dobře."
,,A jak tedy?" dodala po chvilce.
,,Cože? Co?"
,,Jak se jmenuju?"
,,Ty ani nevíš, jak se jmenuješ? Tak to je s tebou dost špatný," snažila jsem se to zamluvit a odešla jsem. Vydala jsem se hledat počítač. Nikdo mi zatím neřekl, jaké je datum. Na počítači je vždy datum. Na kalendář jsem ani nepomyslela, my máme v kuchyni digitální kalendář, na kterém je kromě data i počasí, teplota, vlhkost vzduchu a podobné věci.
Nenašla jsem. Vrátila jsem se hledat podruhé do pokoje, kde jsem se probudila, v hloupé naději, že bych něco tak velkého, jako je počítač, mohla přehlédnout, když jsem zaslechla: ,,Dito!" Už jsem věděla, že volají na mě.
Šla jsem poslušně do kuchyně.
Snědli jsme mlčky oběd.
Pak jsem se vrátila do pokoje, lehla jsem si na postel a nudila jsem se. Začala jsem mít vážné podezření. Tak za prvé: na sen to bylo opravdu moc realistické. Ve snu se pořád něco mění a nemůžete si ani pořádně vybavit obličeje lidí, kteří tam jsou s vámi. A druhé: ve snu vás nikdy nenechají sednout si a v klidu se nudit. Ve snu se pořád něco děje. Ale já už tady ležela půl hodiny a nic zvláštního se nestalo. To znamená…
Prudce jsem se posadila a praštila jsem se do hlavy o polici, kterou někdo jistě velice chytrý umístil nad postel.
Ale strach byl silnější než bolest. Teď jsem potřebovala zjistit, kdo ti lidé vlastně jsou. Myslí si, že vím jak se jmenují, tak jsem se rozhodla, že zjistím nejprve to. Do očí mi padly dvě školní tašky pohozené v rohu. Ne sešity se přece každý podepisuje! Vstala jsem a otevřela tu bližší. Vytáhla jsem první sešit, co mi přišel pod ruku a přečetla jsem si vše, co bylo napsáno na přední straně.
Přečetla jsem si to znovu.
A ještě jednou.
A stále mi to připadalo dokonale nesmyslné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ...♥SBéčko♥...♥ŠaruŠka♥ ...♥SBéčko♥...♥ŠaruŠka♥ | Web | 15. března 2009 v 11:58 | Reagovat

Moc..Moc ... se omlouvám já upe zapoměla mno taky se mi to osvedcilo opakem ale snad to nebude tak zlé mno a pro dnešek obíhám SBé:MVMMMMR!♥♥♥

2 Lizzie - SB Lizzie - SB | Web | 15. března 2009 v 14:00 | Reagovat

Ahoj,....xD Mooc pěkný a jsem strašně zvědavá na pokračováhí..xD TO na sešitech jí asi muselo ocela šokovat co?:) Mno nic každopádně jsem zvěadvá na pokraáčko... jen tak dál...x)

3 Sasanka Sasanka | Web | 15. března 2009 v 16:23 | Reagovat

Hej... to je perfektní x) myslím, že si překonala sama sebe :D Každopádně jsi překonala mě, já prostě nemám slov... To, jak si vymyslela ten konec... hej, to je tak dokonalý, že nevim co říct... Hned si to jdu zkopírovat k sobě x)

4 Lizzie........♥SBéčko♥ Lizzie........♥SBéčko♥ | Web | 17. března 2009 v 8:37 | Reagovat

obíhám SB..x)

5 Sasanka Sasanka | Web | 17. března 2009 v 20:32 | Reagovat

Neboj, než to začnu konečně zveřejňovat, můžeš mít Rozbřesk přečtenej klidně pětkrát (Už jen pár dní... muhehe)

6 LIzzie - SB LIzzie - SB | Web | 19. března 2009 v 21:37 | Reagovat

jj má...x) hale já to opravim.. díky... ono původně to bylo všechno trochu inak a já to při opravování zapomněa přepsat.. díky...x)

7 Ainë Ainë | Web | 26. března 2009 v 19:18 | Reagovat

Je to moc zajímavý, hodně mě to zaujalo. Píšeš fakt moc dobře!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama