ZM - 2. kapitola

21. června 2009 v 15:20 | Katk@ |  Záhadné městečko
V téhle kapitole se už seznámíte s ostatními. Je dlouhá, protože jsem neměla možnost to useknout dřív. V sešitě už mám napsáno 63 stránek, takže se nemusíte obávat, že to přestanu psát, protože nebudu vědět, jak dál.
No nic, už vás nebudu zdržovat.




"Dobrý den," řekla učitelka, " já jsem paní Zavonělová. To říkám, protože tady máme tento rok dva nové žáky. Karina Vopršálková a Dominik Vopršálek. Vy jste dvojčata?" rozhlížela se po nových tvářích.
"Ne," ozvali jsme se já a Dominik sborově.
"Nevlastní sourozenci, "vysvětlovala jsem.
"Postavte se," přikázala učitelka. "Takže tohle jsou -"
"Dominik a Karina," pospíšil si jeden vysoký světlovlasý kluk, který seděl v lavici před Dominikem.
"Teodore, nemusíš se vždy chlubit tím, že znáš jména nově příchozích spolužáků dřív, než je řeknu," pokárala ho paní Zavonělová.
"Ale vy už jste je řekla, paní učitelko," upozorňoval Teodor, "ale stejně jsem to věděl," dodával rychle.
"To je fakt, pančelko," řekl kluk s rozcuchanými zrzavými vlasy, který seděl vedle Teodora.
Pochybuju, pomyslela jsem si. Nemohl znát mé jméno. Vlastně mohl. Mohl se zeptat Báry. Jasně, jistě se bude ptát radši jí než mě! Kdo z kluků by si taky nechtěl s Bárou nebo některou její kamarádkou promluvit?
Učitelka začala znovu mluvit a to je skvělá příležitost pro tři věci.: nudění, povídání nebo přemýšlení. Moje sousedka nevyhlížela příliš výřečně a uvědomila jsem si, že vlastně neznám její jméno, tak jsem zvolila třetí možnost. Nejdřív jsem napůl ucha poslouchala i učitelku, ale za chvíli jsem zjistila, že jí pravděpodobně nevadí, že nikdo neposlouchá, tak jsem pustila své myšlenky zcela volně.
Ze snění mě vytrhl zvonek. Podívala jsem se ke dveřím akorát včas, abych viděla učitelku, jak mizí v chodbě. Všimla jsem si, že Teodor je otočený zády k tabuli a zamyšleně si mně prohlíží. Zamyšleně vypadal především proto, že měl hlavu nakloněnou hodně ke straně. Ne tváři mu pohrával mírný úsměv. Nepřipadalo mi to ani moc zvláštní, vypadal jako člověk, co má pořád dobrou náladu. Dělala jsem, že jsem si ho nevšimla a dívala jsem se jinam.
Dominik se bavil se svým sousedem. Vypadalo to, že se rychle spřátelili.
Za chviličku se zvednul černovlasý kluk v červeném svetru ze zadní lavice, přišel za nimi a zastínil tak Teodorovi výhled na mně. Teodor vstal a přišel ke mně.
"Ahoj, já jsem Teo," usmál se ještě víc.
"Já -"
"Ty jsi Karina. Jakže bylo to příjmení?" naklonil hlavu ke straně.
"Vopršálková," povzdechla jsem si.
"Řekni mi o sobě něco," řekl a zdálo se, že mu to nepřipadá ani trochu nepřirozené.
Takže se mu buď líbím, o čemž pochybuji, pomyslela jsem si, nebo je to ten typ, co se chlubí tím, že zná každého na celé škole.
"Ehm… Proč se tohle město jmenuje Hořčice?" převedla jsem řeč jinam.
Ačkoli se to zdálo nemožné, usmál se ještě víc.
"Robine, Boto… proč se tohle město jmenuje Hořčice?" obrátil se k někomu ve třídě.
Zrzek se otočil a široce se usmál. Byl pihovatý skoro jako já Vstal společně s Dominikovým sousedem a přišel k nám.
"My máme takovou skromnou teorii -" začal zrzek.
"- že když chtěli pojmenovat tohle město," pokračoval Dominikův soused.
"- byli ti chlapi opilí -" převzal štafetu slova zrzek.
" - a někdo navrhnul, že to pojmenujou Hořice. Ale jiný chlápek řekl, že Hořice už jsou -"
" - tak někdo jinej řekl: ,haha, proč to nepojmenovat rovnou Hořčice, hehe' -"
" - a tak to tak pojmenovali," dokončil soused.
"Jo," řekl zrzek, který očividně musel mít vždy poslední slovo.
"Ale jedna část města se jmenuje Hořice," řekl soused.
"A často tam hoří," usmál se zrzek.
"Vážně?," nevěřila jsem. Zrzek nevypadal moc důvěryhodně.
"Fakt," přidal se soused.
"Fakt?"
"Jo, je to pravda," řekl Teo. Věřila jsem mu.
"Myslím, že bys nás měl představit," upozornil Tea soused.
"Jo, jasně. Tohle je Bota," mávl rukou směrem k zrzkovi ," a tohle Robin," ukázal na Dominikova souseda.
"A tamto," ukázal na kluka v červeném svetru, který stál opodál ," to je Daniel.
"Je trochu vadnej," neodpustil si Bota.
"Boto, přestaň!" okřikl ho okamžitě Teo. "Je to náš kamarád! Nemůžeš o něm takhle mluvit."
"Mně se nikdo neptal, jestli chci, aby byl můj kámoš," zabručel Bota. "Je vadnej, to všichni víte a nepopírejte to."
Cítila jsem se velmi trapně, že jsem se stala svědkem takové hádky. A ještě víc mi vadilo, že si oni nejspíš neuvědomují, že je Daniel pravděpodobně slyší. Ale na první pohled mi nijak divný nepřipadal. Když jsem se podívala zpátky na tu trojici, Teův výraz mě překvapil. Poprvé se netvářil vesele, spíš naštvaně a ten výraz se k němu jednoduše nehodil.
Nastala chvilka trapného ticha, během níž na sebe vrhali zlobné pohledy. Skoro jsem se modlila, aby už zazvonilo. Jediné, co se stalo, bylo, že si Dominik začal kreslit po lavice a Daniel začal žmoulat rukáv svého vytahaného svetru.
"Vy se mnou teď nepromluvíte ani slovo, co?" ozval se Bota.
Žádná odpověď.
"Takže se mnou nebudete mluvit pět minut, nebo se mnou nepromluvíte jako Daniel?"
"Hm?" řekla jsem.
Robin se ke mně naklonil.
"Bota jednou ze srandy řekl, že Danovi rodiče jsou asi zločinci, a že se skrývají, protože je ještě nikdy neviděl a Dan s ním pak měsíc nepromluvil. A když říkám ,nepromluvil', myslím opravdu nepromluvil - neřekl mu ani slovo, ani se na nej nepodíval.
"Fakt?" uklouzlo mi. Musí jim být divné, že jim pořád nevěřím.
"Jo, to je pravda," souhlasil Bota. "A víte, co ještě dělá? -"
Teo Botu udeřil do ramene. Byl to pohyb tak rychlý, že jsem ho málem přehlédla, ale nebylo to příliš silně.
"Aú!" zaúpěl Bota. "Co to do tebe vjelo?!"
"Přestaň," sykl Teo.
"Hele, promluvil jsi na mě!" zasmál se vítězoslavně Bota.
"Jdi někam," procedil Teo mezi zuby.
"Mě už taky lezeš na nervy," přidal se Robin.
"No dobře! Dobře! Však vy za mnou ještě přijdete, budete se plazit po kolenou, abych…" bručel Bota a odcházel ze třídy.
"Však on se vrátí," prohlásil s ledovým klidem Teo. "On přileze po kolenou, abychom se s ním bavili."
"Fa-" začala jsem a zarazila jsem se.
"Kdybych dostal korunu vždycky, když jsme se my dva pohádali, byl bych dnes boháč! Unám ho od školky," poznamenal Robin.
"Můžu se na něco zeptat?" řekla jsem.
"Hm? Jo."
"Proč mu říkáte Bota?"
Oba se zasmáli.
"Protože se tak jmenuje," vysvětloval Robin.
"Cože? To jako… křestním?"
"Ne, křestním se jmenuje Miroslav, ale nesnáší to a chce, abychom mu říkali příjmením."
"Aha," usmála jsem se.
Rozezněl se zvonek oznamující konec přestávky a začátek hodiny.
Daniel se pomalu vrátil do zadní lavice a Dominik vzal gumu a začal mazat obrázky z lavice. Otočila jsem se ke své sousedce. Právě dojídala bagetu, což byl asi takový předkrm před velkou přestávkou.
"Ehm… můžu se tě na něco zeptat?" zeptala jsem se jí.
"No?" odpověděla a od úst jí odletěl oblak drobečků.
"Jak se jmenuješ? Ještě jsi mi to neřekla."
"Milena. Určitě jsem ti to už říkala."
"Ne, určitě ne," hájila jsem se.
"To nic, já mám taky špatnou paměť," uklidňovala mě Milena.
Až teď jsem si uvědomila, že učitelka už je ve třídě. Radši jsem zmlkla a chvíli poslouchala, ale po chvíli jsem se nedokázala soustředit na učitelku.
Bota a Teo měli židle každý na jedné straně lavice co nejdál od sebe a seděli k sobě otočení zády.
Robin s Dominikem se mezi sebou vesele bavili.
Dospěla jsem k názoru, že bych měla poslouchat, když jsem tu nová, ale nevydržela jsem to a za chvíli jsem si začala po vzoru Dominika kreslit na lavici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rozeta-tvoje kámojda z malůvka Rozeta-tvoje kámojda z malůvka | 21. června 2009 v 22:55 | Reagovat

Krááááááááááása--jsem ráda že ji dáváš sem!!! těšim se na další sílek!!! :-)

2 Lizz Lizz | Web | 23. června 2009 v 9:30 | Reagovat

super..xD vypadá to úžasně..xD takže botaje příjméní a pani botová??:D ne ok mlčim, ae super každpádně..xD

3 Sasanka Sasanka | Web | 25. června 2009 v 20:08 | Reagovat

Mno, ten Bota je mi fakt nesympatickej. Uvidíme,. doufám, že se nebude takhle debilně chovat pořád, ale tak někdo blbej tam musí být vždycky... Superisímo, už se těším na další díl...  :-P

4 Sasanka Sasanka | Web | 27. června 2009 v 15:35 | Reagovat

K otmu chlebu. Není to tak úplně z mé hlavy. Stejně jako většina jiných věcí. Já vždycky jenom dokážu nápady jiných lidí přenést do textu. Takhle tomu říká moje kamarádka, která to pochytila od svého strejdy, který to nejspíš sám vymyslel... Takže to není nijak oficiální název, ale najde se pár lidí, kteří tomu tam říkají  :-D

5 Andii Andii | E-mail | Web | 8. července 2009 v 20:31 | Reagovat

Vážně dobrej příběh :-) čte se to samo :-D
jinak nechtěla by si spřátelit??  :-)

6 Yone Yone | 24. února 2010 v 10:21 | Reagovat

Wááá....
Bez dovolení jsem si to celé vitiskla, protože čtu raději na papíře než na počítači. XD Takže moje komentáře budou asi přidané v rátkých časových intervalech- aby ses tomu nedivila. :3

Je to parádně napsaný! Fakt... Už jsem to říkala, ale máš skvěle vystižené jednotlivé postavy. Tý jo.. kdyby se tak kluci chovali jako Teo... XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama