ZM - 3. kapitola

12. července 2009 v 13:47 | Katk@ |  Záhadné městečko
Tahle kapitola je krátká, nudná a o ničem. Ta další bude delší a mnohem lepší, ale tuhle kapitolu musíte přežít...



Bota se nezachoval podle Teových předpovědí. Nepřišel za nimi, ale zdálo se, že se urazil, když si k němu nepřisedli na obědě. Teo a Robin seděli spolu a vzali k sobě i Dominika. Daniel na obědy nechodil. Má sousedka, jejíž jméno jsem už stačila zapomenout, také ne. Nejspíš se jí školní obědy zdály málo vydatné. Romana seděla sama a zdálo se, že jí to nevadí. Vydala jsem se směrem k ní, ale cestou mě Teo zastavil a naznačil mi, abych si sedla k nim. Byl až přehnaně přátelský, ale mně to nevadilo. Neváhala jsem a sedla jsem si. Přitom jsem se ohlédla na Botu. Vztekle zavrčel. Cítila jsem se provinile, ale to bylo hloupé, já přece za nic nemohla. Tea zajímalo, jakože jsme sourozenci a máme úplně jinou barvu vlasů. Tak jsem jim vysvětlovala, jak se moje máma a Dominikův táta poznali, jak se vzali a přidala jsem, že jsem se vlastně taky narodila v Hořčicích. Zdálo se, že je to zaujalo, hlavně Robina. Ten v Hořčicích vyrostl, stejně jako Teo, ale jednou změnil byt, protože vyhořeli, bydlel totiž v Hořicích. Už se s tím finančně docela dobře vyrovnali, ale Daniel je nejspíš dost chudý, ale on o tom nikdy nemluví, on totiž nikdy nemluví o ničem osobním.
Pak jsme se rozloučili, ale chvíli jsme šli ještě ze školy spolu. Teo jezdil do školy na kole, ale dokud ho doprovázel Robin, vedl ho vedle sebe (to kolo).
Celý den jsem se pak těšila, až půjdu znovu do školy.

A dočkala jsem se. I když se mi stejně nechtělo ráno vstávat.
Listy stromů se začínaly barvit do odstínů červené, oranžové a žluté, ale já tu krásu skoro nevnímala, protože jsem musela dávat pozor, abych nezabloudila. A podařilo se mi nezabloudit ani cestou do třídy. Tam už byl Dominik, který se vesele bavil s Robinem, Teem a dokonce i Botou, ale Daniel tady ještě nebyl. Bára a její dvě nafintěné kámojdy očividně někoho pomlouvaly, což jsem poznala podle toho, jak utvořily pevný kroužek a neustále se chichotaly. Měla jsem zlé tušení, že bych mohla být tématem já. Moje sousedka už byla na místě a chystala si věci a Romana za ní si četla nějakou knihu.
Šla jsem si sednout, a když jsem si sedala, propadala jsem se pořád nějak níž a níž až jsem přistála na zemi. Nesedla jsem si mimo židli, ta židle se pode mnou prostě propadla, rozbila se! Celá třída samozřejmě dostala záchvat smíchu. Jak je to jen možné? Mnohem pravděpodobnější by bylo, že by se to stalo mojí sousedce. Dost možná, že na ní předtím seděla a trochu ji nalomila. Nedokázala jsem to pochopit. Jak je možné, že mám takovou smůlu? Stále jsem seděla na zemi a seděla bych tak asi ještě dlouho, nebýt toho, že Robin vstal a pomohl mi na nohy.
,,Nic si z toho nedělej, to je normální," uklidňoval mě.
,,Normální?" pípla jsem.
,,Tady se někdy dějou divné věci," řekl Robin.
,,Měla bys zajít za panem školníkem," řekl Teo, ,,ukážu, ti kam."
,,Ale já nic neprovedla! To není moje chyba!"
,,Neboj, nebudeš to muset platit," uklidňoval mě pro změnu Teo.
Vzal židli a odcházel bez toho, že by se ujistil, že ho následuji, ale já za ním samozřejmě šla.
Byl hodně vysoký. A já zase nízká. Celkový výsledek byl ten, že jsem byla skoro o hlavu menší a vypadala jsem, že chodím o dvě třídy níž než on. Je na mě moc milý, stejně jako Robin, nezasloužím si to. Ale v Teově případě v tom určitě nebylo nic osobního, on byl nejspíš milý na každého. A skoro pořád se usmíval, až mě napadalo, jestli nemá ztuhlé obličejové svalstvo nebo jestli není zdrogovaný, ale tu myšlenku jsem rychle zavrhla.
Školník byl mrzutý pán, který jen zabručel: ,,už zase? Pakáž jedna… hajzlíci nevděční…," vzali židli a zabouchl nám dveře před nosem.
Jinak se ve škole nic zajímavého nestalo. Jen na obědě nastal problém, protože Bota už se s ostatními bavil, takže pro mě u stolu nezbylo místo, tak jsem si musela sednout k Romaně. Přivítala mě docela nadšeně.

______________________________________________________________________
Já vás varovala...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizz Lizz | Web | 12. července 2009 v 13:58 | Reagovat

Já musela hlásnou t znova..xDD jinak.. kapitolka je dobrá...:) ostatně jko bvoykle.. že se v níc nic neděje? eřekla bych no..:)

2 Andii Andii | E-mail | Web | 12. července 2009 v 14:52 | Reagovat

Mě se nezdá nudná  :-)

3 Sasanka Sasanka | Web | 25. července 2009 v 13:55 | Reagovat

Dobe, neteče tam krev proudem, nikoho tam nehoní nájemný vrah, nikdo se tam nezamiloval ani neodmiloval, nikdo neumřel a kvůli tomu to má být nudné a bez děje? Není to zrovna akce, při které by vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, ale ta židle se ti povedla... To by mě nenapadlo ani náhodou...  :-)

4 Yone Yone | 24. února 2010 v 10:22 | Reagovat

Haha.. ten školník se chová jako náš školník na zákledce! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama