ZM - 4. kapitola

27. srpna 2009 v 17:06 | Katk@ |  Záhadné městečko
Tak tady je další kapitola. Chtěla jsem ji sem dát už dřív, ale byla jsem pár dní u babičky (ta nem,á internet) a u taťky (ten má internet, ale já si zapomněla flashku).
A mimochodem chystám se na menší rekontrukci menu, ale nevím, kdy se k tomu dokopu.




Další den po škole zval Bota na večer všechny k sobě včetně Dominika, ale bez Daniela, protože ten už odešel domů.
,,A ty můžeš přijít taky," nabízel mi Teo a skutečnost, že to není jeho dům, kam zve, mu v tom nijak nebránila.
Bota se zamračil. ,,Ale dyť je to holka!"
Zamračila jsem se taky.
,,No a?" zastával se mě Teo.
,,Ona by se bála," řekl Bota. ,,Chtěli sme si přece vyprávět strašidelný historky."
,,Já bych se nebála!" hájila jsem se rychle. ,,Ani pavouků, ani myší, ani hadů se nebojím!"
,,Fakt?" Bota se děsivě zašklebil.
,,Teď sis to pěkně zavařila," prohlásil Robin. ,,On je fakt schopnej jít do zoo a ukrást anakondu, aby si tě vyzkoušel."
Zatvářila jsem se polekaně. Pak jsem se rychle vzpamatovala. Robin zcela určitě přeháněl.
,,Je docela legrační," okomentoval Bota můj včerejší výstup s židlí. ,,Dobře, může přijít taky, aspoň bude větší sranda." Znovu se ušklíbl. Dostala jsem trochu strach, ale nedala jsem to na sobě znát.
,,Tak my přijdem v sedum," řekl Dominik. ,,Tak čau, Robine! Boto, Teo…"
Rozloučili jsme se.
,,Ty víš, kde bydlí?" ptala jsem se Dominika.
,,Ne, ale Robin se pro nás staví."

A opravdu se stavil. Vzala jsem si na sebe černé triko i kalhoty, aby byla sranda. Trochu jsem se obávala Boty, protože jeho představa skvělé legrace zřejmě spočívala v tom, že se někomu jinému dělo něco ošklivého. Nemohla jsem se zbavit obrazu jeho úšklebku. Byl vážně děsivý. Jak se mu zalesklo v očích… Zdálo se, že ani jeho přátelé neví, čeho je vlastně schopný.
Poté, co nás Robin dovedl k místu, kde bydlel Bota, zjistila jsem, že nebydlí v domě, jak jsem se domnívala, ale v bytě. Byly tu tři staré šedivé a ponuré paneláky a v jednom z nich bydleli Botovi. Bota měl štěstí, bydlel kousek za školou. Už se stmívalo a les, který se rýsoval opodál, vypadal strašidelně.
,,Znám tam skvělé místo. Je to takový palouček.Teče tam potok a skoro nikdo tam nechodí. Sám jsem to objevil. Ale dostat se tam je těžké,"ozval se najednou Robin.
,,Co, kam?" nechápal Dominik.
Robin kývl směrem k lesu. Pak se vydal k prostřednímu paneláku. Po zazvonění se vyklonil z balkonu v Botově pokoji Teo.
,,Ahój!" volal vesele.
Zamávali jsme mu a šli jsme nahoru.
Otevřel nám Bota a zase se šklebil. Asi se jinak usmíval neuměl.
,,Rodiče nejsou doma!" oznámil nám.
Zavedl nás do svého pokoje. Byl tam bordel jako v tanku. Počkat… v tanku je bordel? Já nevím, v žádném tanku jsem nikdy nebyla, ale myslím, že v tanku není dost věcí na to, aby tam mohl být takový nepořádek jako v Botově pokoji. Všude se válelo oblečení a papíry a různé další věci, které jsem radši blíže nezkoumala. Na stole stálo terárium. Naklonila jsem se k němu a hledala, co v něm je. Skoro jsem viděla úšklebky na tvářích ostatních. Nejspíš v tom teráriu choval hada a tohle byla zkouška, jestli se jich fakt nebojím. Ale já nic nenacházela a nezdálo se, že by měl někdo v plánu mi pomoci, tak jsem se prostě zeptala: ,,co tam je?"
Bota přišel ke mně. Slyšela jsem, jak se někdo snaží zadržovat smích. Bota pořádně prozkoumal celé terárium. Pak pokrčil rameny.
,,Nic tam nenjni, ale byla tam tarantula."
Vykřikla jsem a vyskočila na židli. Všichni se rozesmáli kromě Dominika, který se začal zděšeně rozhlížet.
,,Ale no tak," řekl Bota, ,,snad si nemyslíš, že bych ji nechal jen tak pobíhat? Dyť by mi utekla! Ne, to nechci. Mám ji v nějaké krabici."
Nevěděla jsem, jestli mu můžu věřit, ale znělo to logicky, tak jsem se pokusila seskočit ze židle, ale ta byla na kolečkách a podjela mi a já jsem se rozplácla v hromadě odpadků - či co to bylo, radši jsem to nezkoumala - na podlaze Botovy ložnice. Všichni dostali záchvat smíchu. Bylo to úplně stejné jako ve škole. I tentokrát mi Robin pomohl na nohy (a navíc očistit se od prachu, papírků a ponožek, které se na mě zachytily). Aspoň teď nemusím chodit za školníkem.
Naproti zapadajícímu slunci jsem rozpoznávala obrysy mých kamarádů (a nevlastního bratra). Bota si v pokoji ani nerozsvítil. Nejspíš chtěl navodit hororovou atmosféru. A nebo mu praskla žárovka a nechtělo se mu ji měnit. Tedy, spíš nechtělo se mu říkat rodičům, aby ji mu vyměnili.
,,Škoda, že tady není Dan," poznamenal Teo.
,,Ten by se určitě bál, jak ho znám," ušklíbl se Bota.
,,Ale ty ho neznáš," prohlásil Robin. ,,Nikdo ho nezná. Odvažuji se dokonce tvrdit, že si nejsem jistý, jestli se zná on sám."
,,Jinými slovy - je vadnej," řekl Bota.
,,No, možná je trochu divný," připustil Teo. ,,Ale -"
,, - je to náš kamarád," dořekli Teo a Bota dvojhlasně.
,,Jo, to známe, to říkáte pořád," pokračoval Bota.
,,Já ho znám dýl než vy," řekl Teo, a přestože jsem ho neviděla, podle tónu jeho hlasu jsem poznala, že tentokrát už se nesměje. ,,Nebyl vždy takový. Ale před dvěma lety se strašně změnil. Nikdy neřekl proč. Nejspíš zastává názor, že by vlastními problémy neměl přátele obtěžovat."
Rozhostilo se ticho.
,,To je ale… hloupé" řekl po chvilce Dominik.
,,On ale není hloupý," řekl Robin. ,,Někdy mám pocit, že je mnohem chytřejší než vypadá."
Najednou jsem si něco vzpomněla.
________________________________________________________________________
A tady to musím useknout, protože by to jinak bylo moc dlouhé a stejně bude další kapitola hodně dlouhá. Zdá se vám to dlouhé? Chtěli byste to kratší nebo delší? Nebo je to akorát?
Anketa je nová, zaprvé proto, že v té první byla nějaká chyba a zadruhé kdybyste změnili názor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy-y Lucy-y | Web | 27. srpna 2009 v 20:05 | Reagovat

povíka vypadá zajímavě,co nejdřív si ji přečtu  :-)

2 Sasanka Sasanka | Web | 28. srpna 2009 v 18:34 | Reagovat

V anketě máš buď dvakrát záhadné městečko, nebo je chyba u mě v prohlížeči, těžko říct :D Tak to zkontroluj... Co se týče tvého posledního dotazu (ohledně délky povídek) jsem jednoznačně pro trošku delší, ale je mi jasné, že ne vždycky to jde. Někdy je prostě potřeba useknout to dřív. Jinak se mi ta kapitola dost líbila, rozhodně jsem se u toho dost nasmála. Třeba s tou tarantulí :D:D:D Doufám, že brzo přibyde další x)

3 Yone Yone | 24. února 2010 v 10:24 | Reagovat

Fíííha! Paráda... Jsem fakt zvědavá na toho Daniela, když je tak divnej... Určitě to bude můj oblíbenec... I když už teď se nemůžu rozhodnout. Všichni jsou to sympaťáci! XD Hlavně Bota.. že je takovej děsivej! Chichi... A že se ušklíbáá..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama