Pátek třináctého (dvě verze)

21. října 2009 v 15:09 | Katk@ |  Krátké povídky
Ve spisovatelském kroužku (ano, něco takového existuje! :D) jsme dostali téma trapas. Napsala jsem dvě verze a teď od vás potřebuju poradit, která je lepší. Dneska to musím odeslat, bude se to číst nahlas (myslím, že 2. verze se bude špatně číst), takže jestli si to přečtete zítra, bude mi to už docela k ničemu... No, byla bych vám vděčná, kdybyste mi poradili.
Vzniklo to tak, že jsem skloubila dohromady tři trapasy z různých časpisů pod názvem jednoho z nich...



Verze 1
PÁTEK TŘINÁCTÉHO

Lidi čekající na zastávce mohli vidět
blondýnu s jediným červeným pramenem vlevo nad čelem, která vytáhla mobil jen aby zjistila, že dnes je třináctého. A navíc pátek. Ale čekající sledovali spíš jakéhosi maxipsa, který blondýně přičuchnul k botám na jehlovém podpatku a hlasitě vyštěkl. Blondýna se lekla tak, že upustila telefon přímo do odpadkového koše, u kterého stála. S křečovitým úsměve na tváři se rozhlédla a zjistila, že ji všichni sledují. Ale nedalo se nic dělat, právě přijížděl autobus a ona musela do odpadků sáhnout. Když mobil opatrně vytáhla, dveře autobusu se zrovna zavíraly. Učinila jeden velký skok a její růžové boty se ocitly na podlaze autobusu. Oddychla si, ale pak zjistila, že se jí sukně zasekla ve dveřích. Zatáhla, ozvalo se ruuuup a na červené sukni se zůstala veliká díra.

Bára otevřela dveře. Za nimi stála její kamarádka Klára.
"Ahoj," pozdravila vesele Bára. " Tak se jdeme podívat na ty borce, ne?"
"Ne," odpověděla jí nervózně Klára. "Nejdřív budu potřebovat tvoji sukni…"

Martin se rozcvičoval společně s ostatními fotbalisty. Bára a ta "bloncka " z vedlejší třídy slíbily, že se přijdou podívat. A už je viděl, jak přicházejí, "oháknuté" jako by se chystaly na diskotéku a ne na fotbalový zápas. A přišly právě včas - mužstvo nastoupilo, ozvala se píšťalka, utkání začíná…

Ruda sem přišel, aby se podíval na svého kámoše Martina, ale ta vysoká blondýna před ním si neustále stoupala a povzbuzovala a kvůli tomu špatně viděl. Právě teď k ní přiletěl míč a ona se zase zvedla a odkop- pokusila se ho odkopnout. Ozvalo se psssssssss a míč zůstal zabodnutý na vysokém tenkém podpatku. Všichni se rozesmáli. Celá dvě mužstva i všichni diváci, kteří viděli, co stalo, se chlámali. Blondýna shodila ty příšerné boty a utíkala pryč. Holka, která seděla vedle ní, se rozběhla za ní…

"Počkej, Kláro, půjdeme nakupovat a pak zajdem do Mekáče, to ti spraví náladu!" uklidňovala Kláru Bára.
"Když myslíš…"

V McDonaldu seděla partička kluků, kteří se spolu zrovna bavili o motorkách, když šla kolem vysoká blondýna s jediným červeným pramenem vlasů vlevo nad čelem. Odnášela tác a nespustila z nich oči ani, když z tácu vysypávala do koše papíry od jídla. Chtěla odejít, ale nemohla - ruka se jí zasekla v koši. Tahala, trhala a kroutila, ale nemohla se nijak vysvobodit. Kluci se začali hrozně smát, až se váleli po stole. Blondýna v zajetí koše začala křičet na nějakou Báru, ať jí jde pomoct, ale nikdo jí na pomoc nepřišel. Jen jedna holka se zvedla a rychle odešla. Kluci se ještě chvíli vysmívali neštěstí ubohé blondýnky uvízlé v koši, ale pak je to přestalo bavit a odešli.

Když nadešla zavírací doba, přišel starý hodný uklizeč a našel zoufalou dívku s rukou zaseknutou v koši. Chvíli s ním bojoval, ale nakonec se mu podařilo blondýnu vysvobodit. Ona mu za to dala sladkou pusu a své telefonní číslo.

Tak se mohl jevit můj den z pohledu šesti různých lidí. A teď můj pohled: byl to jeden z nejhorších dnů v mém životě! Prostě totální trapas, větší jsem nikdy nezažila!!
A ten uklízeč? Do teď se neozval, asi jsem se mu nelíbila…






_________________________________________________________________

Verze 2

PÁTEK TŘINÁCTÉHO

Čekal jsem na zastávce a mohl jsem vidět
blondýnu s jediným červeným pramenem vlevo nad čelem, která vytáhla mobil jen aby zjistila, že dnes je třináctého. A navíc pátek. Ale já jsem sledoval spíš jakéhosi maxipsa, který blondýně přičuchnul k botám na jehlovém podpatku a hlasitě vyštěkl. Blondýna se lekla tak, že upustila telefon přímo do odpadkového koše, u kterého stála. S křečovitým úsměve na tváři se rozhlédla a zjistila, že ji všichni sledují. Ale nedalo se nic dělat, právě přijížděl autobus a ona musela do odpadků sáhnout. Když mobil opatrně vytáhla, dveře autobusu se zrovna zavíraly. Učinila jeden velký skok a její růžové boty se ocitly na podlaze autobusu. Oddychla si, ale pak zjistila, že se jí sukně zasekla ve dveřích. Zatáhla, ozvalo se ruuuuup a na červené sukni se zůstala veliká díra.

Otevřela jsem dveře. Za nimi stála moje kamarádka Klára.
"Ahoj," pozdravila jsem vesele. "Tak se jdeme podívat na ty borce, ne?"
"Ne," odpověděla mi nervózně Klára. "Nejdřív budu potřebovat tvoji sukni…"

Rozcvičoval jsem se společně s ostatními fotbalisty. Bára a ta "bloncka " z vedlejší třídy slíbily, že se přijdou podívat. A už jsem je viděl, jak přicházejí, "oháknuté" jako by se chystaly na diskotéku a ne na fotbalový zápas. A přišly právě včas - mužstvo nastoupilo, ozvala se píšťalka, utkání začíná…

Přišel jsem sem, abych se podíval na svého kámoše Martina, ale ta vysoká blondýna přede mnou si neustále stoupala a povzbuzovala a kvůli tomu jsem špatně viděl. Právě teď k ní přiletěl míč a ona se zase zvedla a odkop- pokusila se ho odkopnout. Ozvalo se psssssssss a míč zůstal zabodnutý na vysokém tenkém podpatku. Všichni se rozesmáli. Celá dvě mužstva i všichni diváci, kteří viděli, co stalo, se chlámali. Blondýna shodila ty příšerné boty a utíkala pryč. Holka, která seděla vedle ní, se rozběhla za ní…

"Počkej, Kláro, půjdeme nakupovat a pak zajdem do Mekáče, to ti spraví náladu!" uklidňovala jsem kamarádku.
"Když myslíš…"

Seděl jsem v McDonaldu
s partička kluků a zrovna jsme se spolu zrovna bavili o motorkách, když šla kolem vysoká blondýna s jediným červeným pramenem vlasů vlevo nad čelem. Odnášela tác a nespustila z nás oči ani, když z tácu vysypávala do koše papíry od jídla. Chtěla odejít, ale nemohla - ruka se jí zasekla v koši. Tahala, trhala a kroutila, ale nemohla se nijak vysvobodit. Začali jsme se hrozně smát, až jsme se váleli po stole. Blondýna v zajetí koše začala křičet na nějakou Báru, ať jí jde pomoct, ale nikdo jí na pomoc nepřišel. Jen jedna holka se zvedla a rychle odešla. Ještě chvíli jsme se vysmívali neštěstí ubohé blondýnky uvízlé v koši, ale pak nás to přestalo bavit a odešli.

Když nadešla zavírací doba, přišel jsem poklidit a našel jsem zoufalou dívku s rukou zaseknutou v koši. Chvíli jsem s ním bojoval, ale nakonec se mi podařilo blondýnu vysvobodit.
Ona mi za to dala sladkou pusu a své telefonní číslo.

Tak se mohl jevit můj den z pohledu šesti různých lidí. A teď můj pohled: byl to jeden z nejhorších dnů v mém životě! Prostě totální trapas, větší jsem nikdy nezažila!!
A ten uklízeč? Do teď se neozval, asi jsem se mu nelíbila…


__________________________________________________________________________
Jedniný rozdíl tam je vlastně jen v tom, z jakého pohledu je to popisováno...

___________________________________________________________________
Do kroužku jsem nakonec přinesla verzi 1., ale Martin - to je vedoucí kroužku - mi řekl, že by to bylo lepší právě tak, jak jsem napsala tu druhou verzi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Když se řekne "noc", první se ti vybaví...

tma 54.2% (32)
hvězdy 23.7% (14)
měsíc 22% (13)

Komentáře

1 * Thom&$  * * Thom&$ * | Web | 21. října 2009 v 15:13 | Reagovat

Ahoj, jak je , máš krásný blog, spřátelíš, napiš mi jestli jo nebo ne, zatím ahoj..

2 Marťa Marťa | Web | 21. října 2009 v 17:10 | Reagovat

Týjo, spisovatelský kroužek? Vůbec jsem netušila, že něco takové existuje.
Obě dvě verze jsou dobré - je tam sice pár chybek, ale celkově se mi to líbí. Být tebou bych se ale těmi trapasy zabývala jen z jednoho úhlu, nejlíp přímo očima té blondýnky.  :-)

3 Sasanka Sasanka | Web | 26. října 2009 v 19:02 | Reagovat

ta druhá je taková trošku víc psycho :D Ale heeej, chudák holka, takovejch trapasů za jeden den... Ale nejvíc ten balón na podpatku... Nechápu, jak tě něco takovýho mohlo napadnout, chlámala sjem se jak debil a navíc je to ještě váborně napsaný... Klobouk dolů (bych dala, ale klobouky nenosím)

4 Lennroe Lennroe | Web | 4. května 2010 v 18:56 | Reagovat

Já ti nevím, myslím si že máš na víc, napsala jsi spoustu lepších věcí a tohle téma, zdá se mi, ti moc nesedlo.

5 KaThea KaThea | Web | 4. května 2010 v 20:38 | Reagovat

[4]: To je možné, bylo to prostě povinné, musela jsem to nějak napsat. A mě jednorázovky nejdou všeobecně. (Nebo mi spíš psaní nejde všeobecně, achjo...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama