ZM - 5. kapitola

3. října 2009 v 17:16 | Katk@ |  Záhadné městečko
Tak je tu po dlouhé době další kapitola. Já to v sešitě nedělím na kapitoly, ale nevím, jak bych tomu měla lépe říkat. Mě se to nějak vůbec nechtělo přepisovat a tahle kapitola je dost dlouhá. Přepisovala jsem to na tři části - dlouho jsem nepsala vůbec a pak jsem tři dny (ne úplně po sobě) napsala dlouhou část. Tohle je celých 8 stránek, nebyla možnost to useknout dřív, ale snadvás to nebude nudit. Mě se nejvíc líbí to sázení na konci. :D No, nebudu vás už zdržovat, ať se k tomu sázení dostanete co nejdřív. :)

Minulá kapitola končila větou (respektive dvěma větami, ale "Robine?" se jen těžko dá pokládat za větu):

"Robine? Co jsi myslel tím, jak jsi ve škole, říkal, že se tady občas dějou divné věci?"
Nikdo se neměl k odpovědi.
Nakonec začal Robin.
"Hele, řeknu ti to takhle. Kdyby, teoreticky, mělo být nějaký magický místo, dejme tomu magická obec, určitě by sis myslela, že to bude něajaká zapadlá vesnička vysoko v horách a ne město, které má název po dochucovači. Ale podívej se - v Hořicích často hoří; psi vyjí na měsíc... Tedy říká se, že psi vyjí na měsíc, alekdy jsi opravdu viděla psa výt na měsíc? A že by byl při tom ještě otočený směrem k měsíci, aby bylo jasné, že vyje na něj?
V pátek třináctého vždycky a s neuvěřitelnou pravidelností spadnu ze schodů. Dvakrát už jsem si něco zlomil.
Všimla sis Romany?Vypadá chytře, že? A je chytrá. Ale jak je to možné? Mozek přece nevidíme, podle vzhledu nepoznáme, jak je člověk chytrý.
Až začne normální vyučování, všimni si, že nejen naše třídní, ale všichni učitelé vchází do třídy se zazvoněním.
Věci se tady prostě dějí tak, jak se dít mají, nebo jak si lidé myslí, že se dít mají. A člověk tu navíc často nachází na ulicích peníz. Mnohem častěji, než nějaké ztrácí."
Omámeně jsem poslouchala. Čekala jsem další příval šokujících slov, ale zdálo se, že Robinův dlouhý proslov je u konce.
"V Hořicích často hoří? Psi vyjí na měsíc? To ale nic nedokazuje! To není magické!" odporovala jsem.
"To myslíš, že nějaký blázen Hořiceschválně zapaluje? Požár nejčastěji vzniká ze svíček, které někdo zapálil, protože nešla elektřina. Takže je to elektrikář? A nebo svíčkař?"
"To je ale hloupost!"
"Já někdy z balkonu vidím postavu v plášti, která chodí támle po střechách," ozval se Bota. "Vždycky v úterý."
"Tak tohle si nejspíš vymyslel - úterý je jeho oblíbený den, když nepočítáme víkend," poznamenal Robin.
"Nevymyslel! A taky ve čtvrtek!"
"Až ji příště uvidíš," řekla jsem, "tak ji vyfoť. Pak ti uvěřím."
"Dobře," ušklíbl se Bota. "A teď - kdo řekne nejstrašidelnější historku. A kdo se nejdřív pochčije strachy." Ušklíbl se na mě.
Zatvářila jsem se uraženě.
Nakonec to dopadlo tak, že Bota téměř nikoho nepustil ke slovu a většinu historek povyprávěl sám. Přitom se na mě po očku díval a šklebil se, když se mi na tváři objevil znechucený výraz.
Když bylo asi půl desáté, Botu už to přestalo bavit.
"Já vím, co budeme dělat," řekl. "Budeme vyvolávat duchy!"
Byla už tma jako v pytli, jen oknem sem pronikala trocha světla z pouličních lamp, takže jsem neviděla výrazy na tvářích svých společníků.
Teo energicky zavrtěl hlavou, zdálo se, že oněměl.
Robin polkl. "To není dobrý nápad."
"To jste všichni tak pověrčiví?" řekla jsem.
"Už jsme jednou vyvolávali?" hlesl Robin.
"Jo, a co se stalo?"
"Vyhořel nám byt. Pomatuješ, jak jsem říkal, že jsme se kvůli tomu jednou stěhovali, ne?"
Šokovaně jsem na jeho obrys zírala.
"A koho jste vyvolávali?"
"Botového pradědečka, který údajně spáchal sebevraždu. Byl to samozřejmě jeho nápad. Teda, tím chci říct, že byl Botův nápad ho vyvolat. Zdá se, že prostě chtěl zůstat v klidu mrtvý."
"Vy jste srabi," snažil se je přesvědčit Bota.
"My jsme opatrní," řekl Robin.
"Pesimisti," řekl Bota pohrdavě.
"Já jsem optimista," hájil se Teo.
"Já jsem realista," prohlásil Robin.
"Takže proto, že si to myslíš ty, jeto realita, jo?" řekl Bota.
"Není dnes úterý?" ozval se Dominik.
"Bohužel, je středa," odpověděl Robin.
"Proč?" ptala jsem se.
"No kvůli té maskované postavě, co prý pobíhá po střechách," řekl Dominik.
"A to vás nikdy nenapadlo vylézt na střechu a počkat si tam na něj?"
"Nevíš, jestli je mužského pohlaví," řekl Robin.
"Tak dejme tomu na něj - na člověka."
"Nevíš, jestli je to člověk," řekl Teo.
"Zbláznili jste se? Hned zítra tam zajdu a počkám si na něj někde," prohlásila jsem.
"Zcvokla ses? Co když ti něco udělá?" zhrozil se Robin.
"Vy na to fakt věříte?" divila jsem se.
"I kdyby to byl člověk, tak ti může něco udělat."
"Já se nebojím."
"To jsme viděli," ušklíbl se Bota.
Vstala jsem ze země a otevřela dveře balkóna. A zarazila jsem se. Zábradlí bylo celé zrezlé a na jednom místě zlomené a podlaha byla popraskaná.
"Ehm... je to bezpečné?"
"No, já svýmu balkónu moc nevěřím."
"A jak potom pozoruješ tu postavu, co chodí po střechách?"*
"Dobře, dostalas mě. Jak vidíš, ještě jsem se nepropadl. Ale ty se svou smůlou..."
Vzpomněla jsem si na židli. Mezi židlí, která se propadne a balkonem, který se propadne, vlastně není tak moc velký rozdíl, když se nad tím zamyslíte... Radši jsem opatrně zavřela.
"Někdy taky jen tak sedí na komíně," řekl Bota.
"Chci zjistit, jak to je," prohlásila jsem pevně. "Zítra sem půjdu, ať chcete nebo ne."
"Pro mě za mě..." řekl Bota.
"Ale já pujdu s tebou," řekl Dominik. Nejdřív mě to potěšilo a myslela jsem, že mě chce chránit, ale pak mi došlo, že si jen nechce nechat ujít takové dobrodružství.
"Já tak," přidal se Robin.
"Já též!" dodal honem Teo.
"Já to říkám až tak pozdě? Jasně, že jdu taky!" vykřikl Bota.
"Ale my všichni se asi těžko vejdeme ze jeden komín,"řekla jsem.
"Každý bude za jiným komínem," řekl Robin.
"A Dan půjde jistě taky," řekl Teo.
"Ten tak! Pochčil by se strachy!" řekl Bota.
"Klidně budu s ním," řekl Teo.
"Ty se bojíš, že jo!" ušklíbl se Bota.
"Ne, proč bych se měl bát?"
"Protože nechceš být sám!"
"To ne. Klidně budu sám, v pohodě…"
"Určitě tam chceš jít?" ujišťoval se Robin.
"Jo," odpověděla jsem.
"A co dostane ten, kdo ho chytí?" zajímal se Dominik.
"Diplom," řekl Teo.
"Není to trochu málo?"
"Jo, když riskujeme život…" přidal se Bota.
"Co byste chtěli?"
"Třeba, že tomu, kdo ho chytí budete kupovat zmrzlinu, kdykoli bude chtít," navrhl Bota. "Až do smrti!" dodal honem.
"Beru," řekl Dominik.
"Jo," přidal se Teo.
"I v zimě?" ptal se Robin.
"Když bude chtít v zimě, tak jo."
"Takže se uvidíme zítra večer," řekla jsem.
"A taky ve škole," upřesnil Robin.
"A doma," dodal Dominik. "Teda, já a Karina se uvidíme doma."
"Měli bychom se na to vyspat," řekl Robin.
"Informuju Daniela," řekl Teo.
"Stejně nebude chtít," ušklíbl se Bota.
"Chceš se vsadit?"
"O stovku!"
"To ne, to je moc."
"O sto zmrzlin!"
"To stojí víc než stovku."
"Kdo prohraje, skočí z balkóna!"
"Zbláznil ses?" zděsil se Teo.
"Já neřekl v kolikátém patře," ušklíbl se Bota.
"Nebudu se s tebou sázet, nedokážeš vymyslet nic normálního."
"Kdo prohraje, vyleze na střechu policejní stanice!"
"Co jsem říkal…"
"Kdo prohraje, nabarví si vlasy na černo!"
"Kdo prohraje, nabarví si vlasy na blond," zasmál se Teo.
"To není fér! Ty už jsi blonďák! To je od tebe pěkně sprosté!"
"Přestaňte už, musíme jít," napomenul je Robin.
"Kdo prohraje, bude muset sníst celou vánočku mojí babičky!" pokračoval Bota.
"To raději skočím z balkóna," řekl Teo.
"Já ji taky jednou ochutnal,"řekl Robin přiškrceným hlasem.
"Kdo prohraje, uklidí můj pokoj!"
"To by se ti líbilo! Tak čau,"loučil se Teo.
"Kdo prohraje, řekne naší třídní, že ji miluje!!" křičel na nás Bota zoufale z balkóna, když jsme odcházeli po ulici.


* Oknem přece! Mě to v tu chvíli, kdy jsem to psala nějak nedocházelo... To bylo na 29. stránce a teď už jsem v sešitě na 106.!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *~*M@sh@*~* *~*M@sh@*~* | Web | 4. října 2009 v 1:08 | Reagovat

Ahoj , založila jsem nový klub blogerů .... Librany-club ...  mohlo by tě to zaujmout ... jestli ráda .. a jestli chceš mít alespoŇ o trošičku známější blog .Do ničeho tě nenutím , jen tě zvu .. a byla bych ráda , kdybyses k nám přidala . Každý člen si může v clubu jakkoliv reprezentovat svůj blog ... :-)

ps - není to spřátelení ... jen trída kde se budou scházet blogeři ... a reprezentovat své blogy .... Ještě jednou opakuji , není to žádný závazek.Kdykoliv můžete z klubu odejít.

Proč se přihlásit ? mohli bychom se společně seznámit , pokecat .. a jakmile budete potřebovat něco někomu oznámito svém blogu můžetese vždy obrátit na třídu ... a tam si to vždy někdo přečte .. :-)

A zrovna ty byses do klubu hodila :-) máš krásný komixy . píšeš ráda stejně jako já .. myslím že ty seš ta pravá .. ale jak chceš :-)

2 Sasanka Sasanka | Web | 4. října 2009 v 16:13 | Reagovat

Jé, tak u toho jsem se solidně natlemila :D Máš pravdu, sázení na konci je nejlepší... I když... Jak si to psala do perexu, tak jsem si myslela, že budou třeba sázet kytky nebo něco takoýho :D prostě debil Sasanka, ale to je fuk...
Měla bys to přepisovat rychlejc, je to prostě perfektní povídka a mám ji ráda s každou kapitolou víc a víc... přece nás všechny nechceš napínat jak prostěradla, ne?

3 Andii Andii | Web | 5. října 2009 v 20:32 | Reagovat

wow! skvělé! fakt :-D ohromě mě to bavilo :-) takové veselé, živé a napínavé a přitom to nejsou žádné "ubohé nesmysly" jak to někdy bohužel bývá:-?  :-D úplně se těším na pokračování :-) :-)

4 Lizz Lizz | Web | 6. října 2009 v 10:31 | Reagovat

Mě to prostě není přáno to dočíst... Wrrr zrovna ted se učitelka musela vrátit... Děsný... Tak snad v pátek doma to dočtu...;):D Ale vypadá to zatim super...xD Ehm dobře..super je moje poslední dobou oblíbený slvoo..XD A nwm proč..xD

5 Faceless Faceless | Web | 8. října 2009 v 17:56 | Reagovat

No...dobrá povídka...tak honem pokračuj,fakt by mě zajímalo jak to dopadne :)

6 Andii Andii | E-mail | Web | 15. října 2009 v 15:19 | Reagovat

Ahoj, jsi moje oblíbene SB a jsem rada teda ze zůstaneme :-) ten odstavec SB byl hlavně kvůli těm ostatním, takže na tebe to nebylo nějak směřováno, spíš na ty co jsou moje SB ale jejich poslední komentář bylo stvrzení že se jimi staneme :-( Jinak Meredith mám rozepsanou, zrovna jeden rozhovor tak to musím dokončit do nějaké části aby se to dalo vhodně useknout :-D a plánuju že bych ho dala až na ty nové stránky. jestli se mi to povede tak je založím ještě dneska - vypadá to že designe č.1 byl přehlasován :-D

7 Kaïleen Kaïleen | Web | 19. února 2010 v 18:14 | Reagovat

To sázení je fakt brutální  :-D Z toho perexu jsem si to představovala trochu jinak. Tohle je o dost lepší, než jsem předpokládala  ;-)

8 Yone Yone | 24. února 2010 v 10:56 | Reagovat

Fííha! To sázení na konci mě fakt dostalo! Bota je borec. XD Já bych se s ním hnedka vsadila- o jedení vánočky od babičky! (ale pak bych něchtěla prohrát. XD)
Ne, tý jo! J8 to fakt žeru. XD Umíš psát tak napínavě a zároveň vtipně. XD Taky chci umět psát- než jsem se rozhodla, že budu kreslit komixy, chtěla jsem být spisovatelkou. XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama