ZM - 8. kapitola

22. listopadu 2009 v 19:12 | Katk@ |  Záhadné městečko
Autorka: A tuhle kapitolu bude uvádět Leo.
Leo: Já? Proč já? Vždyť mě ani nezanají!
Autorka: No právě, aspoň tě poznají.
Leo: V téhle kapitole mě poznají dost. Vždyť je skoro celá o mě!
Autorka: No dobře no... nebudu se s tebou trápit, radši to uvedu sama.
Tahle kapitola je po trochu delším časovém odstupu. Příště se budu snažit přepsat dřv, ale nic neslibuju.
Jak už jste jistě pochopili, Leo je nová postava. Mám ho nakresleného už půl roku, kreslila jsem ho spolu s ostaními postavami (tady), ale dám ho sem až teď. Tedy, teď... zítra nebo pozítří... až si najdu čas. :D
Mimochodem, možná (a to je velmi velké a významné možná) budu psát novou povídku. Zatím je jen ve fázi vymýšlení a je dost pravděpodobé, že se dostane do fáze napsání první kapitoly, ale pak už to bude těžká a nejistá cesta k tomu, abych ji skutečně dlouhodobě psala... Je hodně povídek, které jsem začala psát, a teď leží v mém šuplíku s malou nadějí, že někdy budou zveřejněny na blogu.

Poslední kapitola končila tím, že Karina čekala s Robinem na střeše na maskovanou postavu a končila slovy:

Dál jsme čekali mlčky.
Ale marně.
Ve čtvrtek jsem se tam vydala znova a sama.
Zas nepřišel.



Ale někdo jiný přišel. Do naší třídy přišel nový žák. Je zvláštní, že změnil školu dva týdny po začátku vyučování, ale prý jim shořel dům a museli se přestěhovat k tetě, která bydlí daleko.
"Tak děti," říkala učitelka Zavonělová, "tohle je Leopold."
"Leo," broukl Leo.
Teo se zasmál. Leo se zatvářil ublíženě, protože neznal Teovo jméno, tak to špatně pochopil.
Učitelka poslala Lea sednout dozadu k Danovi, protože to bylo jedno ze dvou volných míst (a to druhé bylo u Romany). Hned se skamarádili. Když Bota Lea varoval, že Daniel je "vadnej", Leo jen pokrčil rameny a řekl, že každý je něčím zvláštní. Nevadilo mu, že Daniel nosí pořád stejný červený svetr (Dozvěděla jsem se, že ho nosí skutečně pořád, pokud není moc vedro), ani že vždycky vypadá, že vůbec neposlouchá, co mu říkáš a někdy opravdu neposlouchá, ale někdy poslouchá opravdu pozorně, pamatuje si nedůležité detaily a opravuje tě. Nevadilo mu, že když Daniel poslouchá hudbu, poklepává si každou nohou do jiného rytmu a často do žádného rytmu. A snad si i lépe rozuměli díky tomu, že ani jeden z nich nemluvil o své rodině. Když si Bota zase stěžovat na svou matku a zeptal se Lea, jestli má taky tak hroznou matku, Leo sklopil oči a zamumlal: "Já… hmm…" Tentokrát prohlašoval k mému údivu Robin, že Leo je divný. Mně připadal Leo v pohodě, ale Robin tvrdil, že má v hlavě zmatek.

Byla jsem tak zaujatá Leem, že jsem se jednu noc vzbudila s neodbytným pocitem, že jsem zapomněla něco udělat. Chvíli jsem přemýšlela co.
Počkat, co je dneska za den? Úterý! Tedy, bylo úterý, ale teď už je… rozsvítila jsem lampičku a koukla jsem se na hodiny. Ano. Teď už je středa. Půl třetí ráno. No nic… Teď už tam nepůjdu. Stejně by nepřišel.
Zhasla jsem a zkoušela usnout, ale nešlo to.

Plášť se zaleskl ve svitu měsíce. Přistoupila jsem blíž a natáhla ruku. Ustoupil. Ale já vyrazila vpřed a strhla mu masku. Byl to pro mne šok. Tu tvář jsem poznávala. Ale proč by to dělal? To není možné, vždyť tam byl, nemohl se účastnit honu sám na sebe. I když to by možná dávalo smysl…
"Já ti to vysvětlím," řekl Robin.
"To si ráda poslechnu," řekla jsem slabým hlasem.
Jediným skokem byl u mě a začal se mnou třást.
"Co to děláš? Nech mě!" křičela jsem.
"Přestaň, Karino!"
Já mám přestat? Já nic nedělám!
"Vzbuď se!"
"Já chci jen vysvětlení!" křičela jsem zoufale.
"Jaké vysvětlení?"
"Proč tohle děláš!"
"Protože musíš vstávat do školy!"
"Co?"
Otevřela jsem oči.
Aha. Dobře. Takže když tam nejdu ve skutečnosti, musím tam jít ve snu, jo? Ani nevím, na koho to bylo mířeno. Asi tak nějak všeobecně.
Byla jsem znepokojena. Byl ten sen nějaké znamení? Byl to fakt Robin? Ne, na takovéhle věci přece nevěřím! Ze snů se nedá zjistit budoucnost, ale přítomnost, naše myšlenky a vzpomínky.

Ve škole jsem se nemohla Robinovi podívat do očí. A věděla jsem naprosto jistě, že musím opravdu zjistit, čí tvář se skrývá pod maskou.
Leo se stal členem naší party. Teď nás bylo už sedm. Leo nadšeně poslouchal naši historku o postavě v plášti. Jediné, co mě na něm zaráželo, bylo, že souhlasil s každým Botovým šíleným nápadem. Já už se naučila Botovy praštěné nápady brát smrtelně vážně (nevím, kdy kvůli němu někdo skutečně umře) a rozmlouvat mu je. Leo je bral vážně od první chvíle, co Botu poznal, ale on, k úžasu náš všech a nejvíc Daniela, začal plánovat, jak by to provedli. Možná, že na Robinově tvrzení, že Leo má v hlavě zmatek, něco bude. Ale jinak mi Leo připadal úplně v pohodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Faceless Faceless | Web | 25. listopadu 2009 v 15:51 | Reagovat

Tuhle kapitolu sem tak trochu nepochopila...ale ten kluk je fakt zajímavej :-D

2 Katk@ Katk@ | 26. listopadu 2009 v 14:33 | Reagovat

[1]: Co přesně jsi nepochopila?
Nepřeskočila jsi třeba jednu kapitolu?

3 Andii Andii | Web | 28. listopadu 2009 v 16:11 | Reagovat

Promiň, poslední dobou jsem měla nějak divné rozložený čas, tak jsem si vytiskla povídky, co jsem ještě nepřečetla (protože z papíru se čte líp než z pc :-) ), tak ji mám konečně přečtenou :-D a moc se mi líbí :-) nový člen party, to bude ještě zajímavé :-) jen škoda že byla tak krátká... no alespoň mi přišla krátká :-D

4 Yone Yone | 24. února 2010 v 12:21 | Reagovat

Tý jo... jich je sedum... Tak to je hodně! XD (já je totiž nepočítala...)
A Jix je možná Roin? Hmmm... to by mě ani nenapadlo. XD řekla bych, že to tak nakonec nebude.... ale nevsadila bych se. XD

5 KaThea KaThea | Web | 28. února 2010 v 15:28 | Reagovat

[4]: Taky si říkám, že mám strašně moc postav! :D Měla bych brzdit! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama