ZM - 10. kapitola

7. ledna 2010 v 15:38 | KaThea |  Záhadné městečko
Tak jsem zase přepsala další kapitolu. Tahle se od sešitové verze liší asi nejvíc ze všech, co jsem zatím napsala. Nějak se mi to nelíbilo, tak jsem někde něco přidala, odebrala, přepsala... ale nejsou to moc velké změny, dějově se tam prakticky skoro nic nemění a jsou až na konci, jak Karina přijde domů.
A příští kapitola bude ta zlomová, jak jsem říkala už předtím! Děj si dělím na dobu před 60. stránkou a po 60. stránce. To je právě ten zlom. On tam bude ještě jeden zlom, ale k tomu jsem se ještě nedostala ani v sešitě. Po tom druhém zlomu to nemám moc promyšlené. Jen přibližně vím, jak to skončí, ale ještě se toho může hodně změnit. Napsala jsem si seznam čtyř věcí, které se mají v blízké době stát, přičemž tři se musí stát, aby se mohla stát ta čtvrtá. Ta čtvrtá, to je ten zlom. Ale proč vás zatěžuju něčím, o čem můžete číst třeba až za několik, měsíců? Radši si pojďte přečíst tu kapitolu.
Jo, ještě jedna věc.

***
Text, který bude takto ohraničený třemi hvězdičkami, nevypráví Karina, protože tam nemohla být, je to spíš takové spestření...
***

Tak už pojďme konečně na tu kapitolu.


* * *
Daniel usnul hned, jak se konečně dostal do postele. Zdál se mu sen. Zvláštní sen. Skoro nic neviděl, jen slyšel hlasy.
"Zase jsi to zkazil, Jeronýme," řekl káravý starý hlas.
"Promiňte, pane. Nemám ještě moc zkušeností," řekl chlapecký hlas.
"Já říkal, že je k ničemu," ozval se třetí, drsný hlas. "Vůbec se nepodobá svému otci."
"Promiňte," omlouval se chlapec, jako by za to mohl.
"Za časů jeho otce to bylo mnohem lepší," pokračoval drsný hlas. "Neměli jsme na krku takovéhle nemehlo."
"Ale s tím nemůžeme nic dělat," řekl stařec.
"Určitě?"
"Ne, jen kdyby zemřel."
"Oh, vážně? Aha. Hmmm... To by šlo..."
"Tón tvého hlasu se mi ani trochu nelíbí," řekl starý hlas.
"Ne, já to nemyslel vážně, chtěl jsem jen vidět, co na to udělá ten kluk."
"Musíš nám důvěřovat, Jeronýme," řekl stařec.
"Co-copak můžu? Když říká takovéhle věci?" řekl chlapec roztřeseným hlasem.
Náhle hlasy začaly být nesrozumitelné a pomalu utichly.
Daniel se probudil. Vše bylo stejné, jako když usínal, jen hodiny ukazovaly o deset minut víc. Znovu si lehnul a přemýšlel, jestli se někomu může zdát sen hned, když usne.
* * *

Probudilo mě slunce a vítr. V mém pokoji byl hrozný průvan. Oknem jsem slyšela hlasy lidí na ulici. A má postel byla nezvykle tvrdá a nepohodlná. Skoro kamenná...
S trhnutím jsem se probudila a zvedla hlavu. Oslepila mě ostrá sluneční záře. Modré nebe nade mnou a v něm zlaté záblesky slunce a mých vlasů... To ne! Kolik je hodin?! Určitě mě budou hledat! Možná už mě hledá i policie! Protáhla jsem ztuhlé končetiny a opatrně jsem se plížila k okraji střechy. Pak jsem rychle slezla po žebříku, ale přesto mě někdo viděl. Křečovitě jsem se usmála na několik lidí, kteří stáli opodíl a daa jsem se do běhu.
Co budu dělat? Co budu dělat? Co mám dělat? Určitě půjdu nejdřív domů a řeknu, že jsem spala u kámoše. Ale ne, nikdo z nich pozdě do školy něpřišel! Budu si muset udělat čas na to, abych něco lepšího vymyslela.
Už to mám! Můžu ríct, že jsem byla asi náměsíčná. No jo, ale jak já poznám, že jsem náměsíčná? Jak bych to vysvětlila? "Probudila jsem se na místě, které neznám a rozhodla jsem se počkat do rána..."? To mi nikdo neuvěří. Když už jsme u toho - ani pravdu mi nikdo neuvěří. "Čekala jsem na střeše na tajemnou osobu v plášti a masce, která si říká Jix..." Musela jsem se zasmát. Znělo to legračně.
Tak můžu říct, že jsem nemohla spát, tak jsem se šla projít a zabloudila jsem. Jo, to by šlo. Přidala jsem. Kdybych aspoň věděla, kolik je hodin!
Domů jsem dorazila celá udýchaná. Vrazila jsem dovnitř. Nejdřív jsem chtěla křičet na mámu, aby věděli, že jsem doma, ale pak jsem si uvědomila, že by to mohlo vypadat, že mi něco je. V klidu jsem tedy vyzula boty a šla hledat rodiče. Ve dveřích do obýváku jsem se srazla s Dominikem.Lekli jsme se oba stejně.
"Kde si byla?" chtěl vědět vyděšený Dominik.
"Cos jim řekl? Cos jim řekl?" naléhala jsem místo odpovědi.
"Nejdřív jsem řek, že nevím, ale pak mě napadlo, žes možná šla zase na střechu, tak jsem řek, že spíš možná u kámoše."
"U kterého?"
"Nevím. To jsem neřek."
"Robin. Jo, Robin. Když se zeptaj Robina a ne jeho rodičů, tak mě bude krýt. Jé, ahoj mami."
"Kde jsi, sakra, byla?!"
"Já jsem spala u kámoše. A zaspali jsme."
Mamka se zamračila.
"Nic se mi nestalo, takže to nebudeme dál řešit," řekla jsem, načež jsem odešla z pokoje.
"Jak si to představuješ 'takže už to nebudeme dál řešit'?!" křičela za mnou mamka. "My jsme se tady o tebe báli a ty úplně v pohodě -"
Nevím, co říkala pak, protože jsem dala uším pohov a radši si chystala věci do školy, aspoň na ty hodiny, které stihnu. Hodiny ukazovaly už půl desáté. Když jsem s tím skončila, mamka pořád ještě neukončila svoje kázání.
"Rozumíš, holka, jestli ty ještě jednou něco takového uděláš, tak dostaneš na dva roky zaracha!"
"Uklidni se mami, jsem v pořádku, nic se mi nestalo, jen jsem byla na oslavě narozenin jednoho kámoše a nezvonil budík."
Když Dominik konečně po dlouhé době uslyšel i můj hlas, objevil se ve dveřích a zaujatě sledoval diskuzi, jak to dělá vždycky, když se s mamkou hádám.
"A proč ses mě nezeptala, jestli tam můžeš jít?" dotazovala se mamka.
"Bála jsem se, že bys mi to nedovolila," odpověděla jsem.
Když jsem mamku poosmé ujistila, že jsem v pořádku, pustila mě společně s Dominikem do školy. Učitelce jsme řekli, že jsme zaspali. Robinovi jsem musela vše vysvětlit a on souhlasil, že mě bude krýt.
Až když jsem viděla, jaké Teo vrhá na Lea podezírarvé pohledy a jak se Leo tváří, vzpomněla jsem si, co jsem viděla včera před školou. To teď ale nebyl můj hlavní problém.
Rodiče se po škole sešli s Robinem a on jim musel několikrát vysvětlovat, že pořádal narozeninovou oslavu. Když chtěli moji rodiče mluvit s jeho rodiči, řekl chytře, že jeho rodiče nebyli doma a tak nemůžou nic dokázat ani popřít. Mamka mu to naštěstí baštila a nechtěla po něm číslo na rodiče.

________________________________________________________________________
Tentokrát mám pro vás dobrou zprávu. vysvětlení textu ohraničeného hvězdičkama bude narozdíl od konfliktu mezi Teem a Leem velice brzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žumpa Žumpa | Web | 7. ledna 2010 v 16:44 | Reagovat

Doufám, že jsme první. Skvělé :). I když doufám, že měla bundu :D. Přeci jen je to "vyšší nadmořská výška" :D. Doporučovala bych ti, aby kapitola by la o nejdříve...pro tvé zdraví je o určtě vyhodnější ;-) :-D.

2 Lumixx Lumixx | Web | 7. ledna 2010 v 18:59 | Reagovat

Ká chci další kapitolku!
Je to super!

3 Lizz Lizz | Web | 8. ledna 2010 v 9:59 | Reagovat

Jééé další kapča supeer...xD Jenom si jí přečtu až doma.. měla jsem to v plánu už teď, ale Tůma (náš biologikář) právě dorazil.. takže z toho asi nic nebude :D

4 Sasanka Sasanka | 8. ledna 2010 v 21:45 | Reagovat

No, už vidím, jak by mi naši tohle prominuli. Kdybych se do rána neozvala, dostala bych stoletýho zaracha na všechno!! Ale nakonec to chytře ukecala XD Teda, ale měla to o fousa :D A honem rychle exspres poštou pčipsat další zlomovou, protože se jí nemůžu dočkat XD

5 Andii Andii | Web | 9. ledna 2010 v 9:26 | Reagovat

Jů začíná to být čím dál víc napínavější a  takové "zamotanější" :-D Super škoda jen že ta kapitola skončí vždycky tak brzy :-(

6 Vivi Vivi | Web | 9. ledna 2010 v 13:29 | Reagovat

Začíná to vypadat napínavě...začínám se těšit na další kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama