ZM - 14. kapitola

18. února 2010 v 20:49 | KaThea |  Záhadné městečko
Omlouvám se, že je tu ta kapitola tak pozdě, ale příští bude už příští týden, slibuju! A jestli ne, tak... mi udělejte, co chcete. :D Nechám vám volnou ruku (pravda je, že mě nic nenapadlo :D) Vím, že to stihnu, protože máme prázdniny! :))
Jednu věc jsem při přesování přidala. Přiznávám, že mě inspirovala nástěnka. :D (pro ty, co si to budou číst později - mluvím o prvním zápise v minidenníčku) Však vy poznáte, o co jde. :D

Předchozí kapitola končila slovy:

Stáli jsme v malé chodbě spoře osvětlené blikající žárovkou. Nevěděla jsem, v kolikátém patře jsme, ale mé bolící nohy hlásily, že docela vysoko. V jednech trouchnivějících dveřích byla otevřena malá škvíra. Jeroným je otevřel.

Vešli jsme do malé temné místnůstky, ze které vedly dveře do malé kuchyňky, ložnice a ještě jedny, které byly zavřené. Jix si povzdechl, pak se narovnal a otevřel je. Ocitli jsme se v malé místnosti s jediným oknem zatlučeným prkny. Osvětlení obstarávaly pouze tři tlusté svíce postavené na stolečku uprostřed místnosti. Oranžová, modrá a šedá. Kolem stolečku byla nerovnoměrně rozestavěna čtyři proutěná křesla. Za tím, které bylo nejblíže k nám a nejdále k ostatním křeslům, stály tři železné židle. Dvě křesla na vzdálenějším konci místnosti byla obsazena. Na tom vlevo seděl ten stařec - První strážce - a druhé bylo obsazeno neznámým mužem. Jix si sedl vpravo.
"Posaďte se," pobídl nás stařec. "Pokud máte kam…" doplnil. "Omluvám se, že nemám víc židlí. Obvykle se scházíme jinde."
"Kdyby to tam někdo nepodpálil…" ozval se nevrlý muž.
"Já za to nemůžu," hájil se Jeroným. "To byla náhoda. A ono by to ani nemělo hořet! Vždyť tam není nic, co by se dalo pořádně zapálit!"
"No vidíš, a přece to hořelo."
Teď jsem si na těch svíčkách všimla něčeho divného. Totiž že vydávaly světlo barvy, jaké byl vosk. Ale to přece není normální! Červená svíčka nehoří červeně! Ale tyhle to dělaly. A nejdivnější byla ta šedá. To je přece úplný nesmysl! Kdo kdy viděl šedé světlo? Ale v téhle místnosti se mísila oranžová záře s modrou a šedou.
"Nebojte se, my vám nechceme ublížit," usmál se Jeroným, když se nikdo nepohnul. "Jestli si potom budete myslet, že jsme blázni, a budete se nám vyhýbat, nebudu vám to mít za zlé."
"Každý není jako ty," okřikl ho ten muž.
Jeronýmovi úsměv z tváře zmizel.
"Tak si sedněte, ať to máme za sebou," řekl.
Teo si opatrně sednul na okraj židle a Bota si sedl vedle něj na druhou židli. Já se sobecky posadila do křesla. Robin a Daniel se oba rozhodli, že se obětují a budou stát a zdálo se, že nikdo z nich nehodlá obsadit poslední rozviklanou židli. Nakonec to vzdal Daniel.
"Předpokládám, že jste se všichni narodili v Hořčicích," začal stařec.
"Co to s tím má společného?" ozval se Bota.
"Všechno," odpověděl stařec. "Takže… chtěl jsem vám říct, že jste… jiní… než většina ostatních lidí."
"Jak to myslíte 'jiní'?" chtěl vědět Bota
"Každý člověk je jiný než všichni ostatní," přišel se svým pohledem na věc Daniel.
"No jo, jenže vy jste zvláštní," upřesnil stařec.
"Každý je něčím zvláštní" obhajoval svou filozofii Daniel.
To starce trochu vyvedlo z míry. "Jenže vy jste o hodně jiní! Velmi zvláštní!"
"A v čem zvláštní?" chtěl vědět Bota.
"Nevšimli jste si, že by se vám někdy stalo něco zvláštního?" pokračoval stařec.
Všichni se zamysleli.
"To je v pořádku," řekl Jeroným, "většina lidí si toho ani nevšimne."
"Já taky vůbec nevěděla, že to, co umím, není normální," ozvala jsem se.
"O co jde?" nechápal Teo.
"Oh, málem jsem se zapomněl představit," vzpomněl si náhle stařec. "My jsme Strážci. Strážci magické moci Hořčic."
"Cože?" šklebil se Bota.
"Co je to za blbost?" tázal se Teo.
Jeroným se bránil smíchu. Neznámý muž, který seděl vedle něj, vypadal, že by ho nejradši kopl, ale nedosáhl na něj.
"Přesně to jsem řekl já," poznamenal Jeroným s úsměvem.
"Pak utekl a dva týdny se před námi skrýval," zavrčel muž.
"Měli jsme v té době velké problémy," řekl stařec.
"Pořád máme," zabručel muž, který vypadal rozzlobený.
Stařec otevřel ústa, aby ho okřikl, ale pak nejspíš usoudil, že by to bylo plýtvání dechem.
Jeroným si povzdechl.
"Myslím, že sem nepřišli, aby sledovali, jak se hádáme mezi sebou," poznamenal.
"A proč jsme teda přišli?" Vyhrkl okamžitě Bota.
"Protože…" začal Jeroným, ale nevěděl, jak dál.
"Máte zvláštní schopnosti," doplnil Druhý strážce, kterého už to zbytečné zdržování štvalo, tak se rozhodl, že nám to poví na rovinu.
"Vážně?" nevěřil Teo.
"A jaké?" chtěl vědět Bota.
"Jestli teď utečete," ozval se Jeroným, "nebudu vám to mít za zlé, ale byl bych vám vděčný, kdybyste zůstali."
"Proč bychom měli utíkat? Vždyť tohle je to nejlepší, co se nám mohlo stát!" Bota celý zářil.
Muž vstal a přešel k železné skříni, která stála v rohu za ním. Byla to taková úřední skříň, ve které jsem jen šuplíky na složky a dokumenty. Na ní ležela hromádka papírů. Muž jich pár vzal a vrátil se na místo. Podíval se na mě.
"Jak se jmenuješ?" otázal se.
Nejdřív jsem zaváhala, ale pak jsem si uvědomila, že mé jméno nezneužijí k ničemu špatnému a neublíží mi, vždyť mi dokázali, že mám speciální schopnost.
"Karina Vopršálková," odpověděla jsem.
Začal psát, ale pak se zastavil, vytáhl z kapsy malou baterku a posvítil si.
"Debilní svíčky, proč nemůžeme mít normální světlo?" bručel spíš pro sebe.
Pak začal diktovat Jeroným: "Schopnost… ehm… vidět…"
"Spíš vycítit," opravila jsem ho. "Není to zrak jako takový. Je to šestý smysl. Schopnost vnímat své okolí jinak než zrakem i tam, kam oči nedohlédnou. Nedá se to popsat, když jste to nezažili. Není to barevně. A vůbec ne detailně. Poznám pohyb."
"To vážně umíš?" vykřikl Bota.
"Jo."
"Bomba!"
"Napiš to," přikázal Druhému strážci Jeroným.
"A co?"
"To, co říkala."
"A jak si to mám pamatovat?" naštval se muž.
"No dobře... ehm... Já si to taky nepamatuju!"
Chvíli na sebe bezmocně zírali. Tedy Jeroným zíral bezmocně a na toho muže jsem se moc nedívala, ale pravděpodobně se tvářil spíš naštvaně, protože se nejspíš jinak tvářit neuměl.
Rozhodla jsem se zachránit situaci.
"Tak napište jen, že je to moc komplikované," pokoušela jsem se o radu.
"To nemůžeme," řekl Druhý strážce.
Podívala jsem se na nejstaršího Strážce. On tam jen tak seděl a pozoroval nás, jako by to bylo divadlo.Trochu mě to naštvalo. Jak může být tak... lhostejný?
Pokusila jsem se co nejpřesněji zopakovat, co jsem předtím řekla.
"Jedinečné," doplnil Jeroným.
"Musíte to takhle prodlužovat?" došla Botovi trpělivost. "Nemůžete nám nejdřív říct, jakou máme schopnost a pak to napsat?"
"Teď už to půjde rychleji, protože ostatní schopnosti nejsou tak komplikované," uklidňoval ho Jeroným.
"Já půjdu poslední, když už svou schopnost znám," řekl Robin.
"Ty taky?" vykřikl Bota.
"Pojďte sem někdo jinej," zabručel Druhý strážce. "Třeba ten vysokej."
"Já?" řekl Teo a vstal.
"Posaď se jinam, Karino," poručil mi stařec.
"Jo, aha... dobře," zvedla jsem se a šla si sednout místo Tea.
Teo se posadil do křesla.

_______________________________________________________________________
Tady to musím useknout, protože jinak by tom bylo moc dlouhé a bylo by to tu ještě později. Takže jsem se skoro nic nedozvěděli. :D Teda ne to, co jste chtěli.

Měla bych na vás zase prosbičku: Co se vám na celé ZM líbí a nelíbí? Chci od každého aspoň jednu věc. Pochopte, chci vědět, co dělám špatně a co naopak dobře.

Jo a ještě k té anketě... xD Já si fakt nemohla pomoct! Předpokládám, že stejně většina lidí dá poslední možnost. Ehm, a Matsuda se tam nějak připletl... xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaïleen Kaïleen | Web | 19. února 2010 v 13:16 | Reagovat

No, úplně CELÉ ZM posoudit nemůžu, protože jsem ještě nečetla všechny kapitoly (ale k tomu bych se taky mohla brzo dostat  :-D ), a líbí se mi... (no, je toho o dost víc :-) ) hlavně některé ty hlášky, konkrétně v téhle kapitole třeba Danielovy úvahy, nebo Jeronýmovy komentáře, a samozřejmě Karinino líčení. Co bych asi zlepšila: v některých částech rozhovorů se dost ztrácím, takže spíš takové ty detaily... :-D Ale chtěla jsi slyšet kritiku  ;-)

2 KaThea KaThea | Web | 19. února 2010 v 14:27 | Reagovat

[1]: Počkat, tys četla tuhle kapitolu, když ještě nemáš přečtené některé předcházející? 8-O

3 Sasanka Sasanka | Web | 19. února 2010 v 15:39 | Reagovat

Na CELÉM ZM se mi líbí... Že sis dala strašnou práci s tím vykreslováním tolika charakterů. Každá postava má vlastní povahu, způsob myšlení, způsob jakým mluví. Takže vždycky stoprocentně už podle přímé řeči poznám Botu, to je úžasná postava. Ale to už opakuju poněkolikátý. Takže zpátky k tématu. Já bych třeba nedokázala vymyslet a popsat tolik postav, proto se zuby nehty držím fanfiction, kde už všechny postavy někdo vymyslel za mě, a vlastní tvorby se pořád trochu děsím.
Co se mi nelíbí??? Kromě rychlosti přidávání a délky kapitol? Možná by to chtělo někdy víc popisu. Ale to už by potom Záhadné městečko nejspíš ztratilo svoje kouzlo, takže je to hodně blbá rada.
Jo už to mám, co ti vytknu. Přímá řeč. Nepíše v ní chyby, to ne, ale vždycky začínáš přímou řeč tak, že napíšeš co říkal, potom jak a kdo to říkal. Například: "Ahoj," pozdravil Teo. "Nazdar," odpověděl znuděně Bota. Možná to zkus občas napsat trošku jinak, aby to nezačalo být stereotypní. Zase příklad: "Ahoj," pozdravil Teo. Bota se na něj znuděně kouknul. "Nazdar," odpověděl. Jinak nemůžu vůbec nic vytýkat, prostě máš nádhernou povídku, nádherně ji píšeš a ještě nádherněji se to čte :D

4 Lizz Lizz | Web | 19. února 2010 v 15:54 | Reagovat

Takže co se mi líbí a nelíbí? Jednu věc? tahle otázka :P :D Ne pardon...xDD Ale mám ted vymleto... Pak něco dodám... I promised.. ;) :D Jinak k tej anketě... Oravdu se ptáš? ♥L 4ever♥ Jasně, Kira to myslel dobře, ale je to geniální pošuk s božkym komplexem, co ke konci... *"Zmlkni!" "Díky."* A Matsuda?:D Jo, ten taky nemá chybu...xD Ale proč tam nemáš N a M+M .. I když asi bych měla být ráda,že tam nejsou, protože pak bych se nemohl rozhodnout...(: :D

5 Kaïleen Kaïleen | Web | 19. února 2010 v 17:39 | Reagovat

[2]: No... Jo. Snažím se to číst tak, abych chápala o co go, mohla pokračovat s tím, jak to píšeš, a pak se zase vracím na začátek a čtu to vynechané  :-D Jasně, šílený postup, souhlasím, chápu, že to nechápeš... Prostě takhle  :-D

6 KaThea KaThea | Web | 19. února 2010 v 23:14 | Reagovat

[3]: Cože? :D Mě se právě zdá, že tam mám postav moc! :D A stále vymýšlím další! :D Teď jsem právě nedávno vymyslela jednu holku, pane bože, radši bych s tím měla přestat, jinak to budu mít postavama strašně přeplácané! Pro mě jsou postavy nejdůležitější a ráda je vymýšlím. Ale zrovna postavy ZM vznikly dost zvláštně... Radši ani nechtěj vědět jak. Ne, nedělám si sradnu, myslím to vážně, opravdu to radši nechtěj vědět. To je takové malé-velké tajemství ZM. :D Možná ho někdy prozradím, ale až po dopsání, jinak by sis o mě začala myslet, že jsem úplně blbá a přestala bys ZM obdivovat. Hm, ale fakt nemám pocit, že bych měla nějak moc promyšlené, jak kdo mluví. :D Vzpomínám si, jak jsem jednou přemýšlela o tom, že až začnu psát další povídku, určím jim nějaké řečové zvláštnosti, typická slova, která používají atd...
A tvou radu si vezmu k srdci a budu se to snažit zlepšit. Všimla sis, jak málo jsem teď používala "řekl"? :) Tedy mě se zdá, že jsem to používala málo, dávala jsem si na to pozor.

[4]: N a M+M tam nejsou, protože jsem se k nim ještě nedostala, tomu L-ovi se pořád nějak nechce umírat. :D A to už měl být dávno mrtvý, už jsem za polovinou! :D Ale jemu se nějak nechce umírat. :D Ale stejně to měla být anketz jen mezi L-em a Kirou, ale Matsuda se tam nějak připletl. :D

[5]:  O_O  :-D Jedna holka četla Harryho Pottera od konce. :D Myslím, že tam měla několik záložek a četla zrovna tu část, na kterou měla náladu, asi. :D Ale stejně... ty to musíš mít hrozně pomotané! To vůbec nemůžeš chápat! Vždyť jsi teprve u páté kapitoly! Vždyť Karona nebyla ještě ani jednou na střeše! Samozřejmě jsewm ráda, že ZM čteš, jsem moc ráda, ale myslím, že takhle si to moc neužiješ. :( Mě nebude vadit, když nebudeš psát komentáře k nejnovějším dílům ZM, i komentáře u starších dílů poteší. Lepší, než abys to takhle četla a vůbec nechápala, o co jde.

7 Yone Yone | Web | 24. února 2010 v 18:00 | Reagovat

AAAHAHAHAHAH!!!
jak to že to skončilo tak napínavěěě?? Já chcu vědět co maj za schopnosti Bota a Daniel!! KyyyyaaaaaaaaaaA! kYYYAAAAaaaa!
*umírající Yone*
A s tím jak dlouho už to píšeš tady jen tak další kapitola nebude.... *fňuk*

Jo a někdy u předchozích kapitol ses ptala co se nám líbí a co ne... Tak to tedy napíšu. XD

Líbí se mi toho hodně. To jak je to napsané, napínavý děj, vtipné části, postavy.... Vlastně j těžké přijít na něco co by se mi nelíbilo.
Jediná věco o které by se dalo říct, že se mi nelíbí je to (i když se mě to vlastně netýká a nesouvisí to ani s dějem příběhu) že některé kapitoly věnováváš více lidem a jiné žádným. Podle mě by bylo lepší, kdyby měl každej s těch co jim chceš věnovat kapitolu svojí vlastní. (já to tak tedy dělám, nebo spíš budu dělat se svým komixem. (První kapitola je pro ségru)) Ale to je detail. Dělej si tak jak chceš. :D Hlavně se s tím ale opovaž seknout!!!!! 8)

8 Andii Andii | Web | 10. března 2010 v 11:43 | Reagovat

Mě se líbí že je to takové vtipné já nevím :D je to tak dobře napsané takové..připomíná mi to takové románky jako je třeba Alice a dóóst dobrý něco četla si to někdy? :D já to četla už dávno a už to číst nemůžu, protože mi to leze na nervy, ale tohle se mi líbí pořád :D je to takové zábavné :D Třeba to s těma svíčkama, nebo jak některé věci dohromady zní..třeba ti strážci Hořčic :D No a nelíbí...možná některé jména mi přijdou takové moc českí na takové magické věci, ale to asi patří k tomu, pak si na to stejně zvyknu a ty jména mi k těm osobám sedí :D Ale to vůbec nějak neplatí protože se mi ZM oficiálně moc líbí :D :) :)

9 KaThea KaThea | Web | 10. března 2010 v 20:01 | Reagovat

[8]: Moc české? :D A jáké jiné by měli mít češi jména? :D A mě se právě Karina, Teo a Leo nezdají moc české... Nebo mluvíš o Hořčicích?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama