ZM - 19. kapitola

6. dubna 2010 v 20:39 | KaThea |  Záhadné městečko
Dokázala jsem to! Já to dokázala! Dokázala jsem, že to dokážu!
Chtělo by to taky říct, co jsem dokázala, že? :D
V té nové povídce jsem se dostala nejdál, kde jsem kdy v jaké povídce byla, když nepočítám ZM. Zatím to vypadá, že mi to opravdu vydrží! Fakt je, že jsem naposledy pasla ve čtvrtek, ale to je normální, já většinou dlouho nepíšu a pak toho napíšu hodně najednou. Jen škoda, že tu povídku nechci zveřejňovat. Opravdu ne. Příliš by mě to omezovalo. Chci si ji psát jen pro sebe. Ale přepíšu ji a kdo bude chtít, pošlu mu ji mailem (pokud to uznám za vhodné... protože nechci, aby se to dostalo do rukou někomu normálnímu).
Ehm... a... zase jsem dostala nápad na novou povídku. xD Ale to už lepší nebude. :D Pořád budu vymýšlet nějaké nové povídky, které mě za týden přestanou bavit. Ale tahle se mi náhodou docela líbí. Ale to se mi líbí každá, když ji začínám psát. :D Dost se mi líbí hlavní postavy. Ta trochu méně hlavní má hrozně srandovní jméno. xD No, možná až tak směšné není, ale mě se líbí. :D

Zajímalo by mě, kdo v té anketě hlasoval pro Dominika. Kohokoli bych pochopila, jen Dominika ne. To je podle mě naprosto nezajímavá a nijaká postava, aspoň v porovnání s ostatními. Zdá se vám to taky, nebo připadá jen mě, že mám geniální postavy? xD Asi to připadá jen autorům, že mají vyjímečné hrdiny. Ale u jiným povídek většinou nemám pocit, že mají tak dobré postavy, to jen postavy ZM se mi povedly.

Už nemám pocit, že je to protáhlé a nudné... teď se mi to naopak zdá příliš uspěchané. :D Mám pocit, že mu to řekla příliš brzy... no, však uvidíte. :)


Na obědě si Leo odmítal sednout k Teovi a Bota se posadil úplně na opačný konec místnosti a dělal, že nás nevidí. Někteří z nás spolu sice seděli, ale tak nějak nemluvil nikdo s nikým. Mně se to nelíbilo. Chtěla jsem, abychom byli zase parta, což jsme douho nebyli. Možná nikdy. Hned na začátku byl konflikt mezi Teem a Leem a já pořád nevěděla proč! (*Gomen, po tomhle už to snad fakt připomínat nebudu. :D Ale tady to bylo nutné. :D) A ještě před Leem, vlastně hned první den, co jsme se potkali, se pohádali Robin a Teo s Botou. Zkrátka, hádali jsme se pořád. Je to v partě normální? Myslela bych, že se spolu máme kamarádit! No, vlastně se kamarádíme, ale je to takové nejisté...
Prostě, nechtěla jsem to tak nechat. Před školou jsem dohonila Botu. Snažila jsem se ho přesvědčit, že nemá žádný důvod být na nás naštvaný. Ale on byl hrozně tvrdohlavý a ignoroval mě. Za chvíli mi to začalo připadat, jako bych mluvila do vzduchu nebo jako by on byl hluchý a slepý. Pochopila jsem, že to nemá cenu.
"Jenom nám závidíš! Ale my za to nemůžem!" vykřikla jsem za ním, když se mi ztrácel v dohledu.
"Co komu závidí?" ozval se Dominik, který stál pár metrů za mnou.
Nešťastně jsem na něj pohlédla.
"Už jsem ti to vysvětlovala," řekla jsem unaveně. "Ráda bych ti to řekla, ale nemůžu. Vlastně ani nevím, jestli můžu." Tu poslední větu jsem si měla spíš pomyslet, ale já byla příliš vyčerpaná na to, abych se něčím takovým zatěžovala. Strážci by to věděli. Ale za těmi rozhodně nepůjdu. Vlastně bych ani nemusela jít do starcova bytu... Stejně jsem na střeše byla už hodněkrát, takže to nebude žádná změna, když tam zajdu ještě jednou. Proč o tom vůbec přemýšlím? Je to přece moje tajemství, tak ho můžu prozradit, komu chci!
"Už nechci, abys byl venku ze hry," oznámila jsem Dominikovi, který stál stále na stejném místě a pozoroval mě. "Máš právo to vědět. Ale nebudeš mi věřit."
Pak jsem se k němu otočila zády, což ho jistě překvapilo. Vydal se směrem ke mně, ale já do zadržela.
"Zůstaň, kde jsi. A teď udělej, co chceš. Sedni si, lehni si... odejdi někam... dej ruku do vzduchu... zacpu si uši, abys měl jistotu, že tě neslyším."
"Jaký tohle má smysl?" nechápal Dominik.
"Zvedl jsi pravou ruku. Vlastně to bylo předvídatelné. Nejjednodušší možnost. Udělej něco jiného."
Dominik se pohnul.
"Nejsem si jistá, ale řekla bych, že jsi udělal krok vzad. Pojď ke mně blíž, ať tě líp vidím."
"Vidíš?" divil se Dominik. "Stojíš ke mně zády!"
"Taky jsem si všimla," utrousila jsem unaveně. "Pojď ještě blíž. Ukaž něco - kámen, nůžky, papír...
Nůžky. Většina lidí ukáže na poprvé nůžky. Tak nějak se nejlépe ukazují.Ukaž něco jiného.
Kámen. Ale těžko to rozeznávám."
"Ale jak to můžeš vidět?!" vyjekl Dominik. "To je určitě náhoda. Teď ukážu něco, co určitě neuhodneš!"
Soustředila jsem se a pak jsem si povzdechla a zasmála se zároveň. "Ukazuješ sprosté gesto."
"Ale to nemůžeš vidět! To není možné! To tam máš nějaké zrcadlo?"
Přešel dopředu, aby odhalil můj trik.
"Věříš na nadpřirozeno?" začala jsem. "Myslím, že ne. Já taky ne. Ale sama jsem nadpřirozená. Jak komické..." ušklíbla jsem se kysele.
Dominik reagoval přesně tak, jak jsem očekávala: "Cože?"
"Tohle je můj šestý smysl. Není to zrak. Ale něco trochu podobněho. Dokážu vnímat prostor i tam, kam nedohlédnu. Nedá se to popsat, když to sám nezažiješ. Musím ti říct, že je to hrozné, vidět tu temnotu za sebou a vůbec nevědět, co se tam děje. Jednou jsem to zažila. Jen jednou za život..." Odmlčela jsem se.
Dominik na mě hleděl jako blázen na blázna (protože se nedalo popřít, že on se při tom netvářil taky nijak dvakrát normálně).
"Robin by ti to vysvětlil líp. Tohle město je magické.Však jsi ho slyšel, jak o tom u Boty mluvil. I ostatní mají speciální schopnosti. Tedy většina z nich."
Dominik na mě hleděl jako blázen na většího blázna.
"Teďsi asi myslíš, že jsem zešílela."
Dominik na mě stále hleděl s otevřenou pusou. Došla jsem k závěru, že teď mi asi nic neřekne, tak budu muset pokračovat sama.
"Bota se s náma nebaví, protože nám závidí, on totiž schopnost nemá."
Dominik se nadechl. "Mám taky schonost?" vypadlo z něj.
"Ne," řekla jse mu na rovinu. "Ty ses tu totiž nenarodil."
Teď Dominikovi svitlo. Na to, že je po takovém šoku, mu to docela dobře pálí. "Aha, takže to proto Robin Botovi řekl, že nemůžeme za to, kde se narodil. A co umí ostatní?"
"Robin umí ovládat myšlenky... nebo něco takového. Číst a ovládat. Ale zatím to vlastně moc neumí.
Teo je rychlý. Určitě sis všiml, jak rychle běhá. Zas tak extrémně rychle ne, že? Ale to je tíml že se dost nesnaží. Mohl by být mnohem rychlejší.
Daniel... to se těžko vysvětluje. Vize přítomnosti? Jak má někdo vize budoucnosti, tak on má vize přítomnosti, ale na jiném místě. V duchu se pohybuje prostorem. Hlavně ve spánku. Ale moc to nepoužívá.
Bota neumí nic a velmi ho to štve."
"Ani se mu nedivím... Je to... těžko uvěřitelné."
"Vím. Kdybys to řekl ty mně, nejspíš bych ti nevěřila. Ani kdybys podal důkaz."
"Stejně jsi mohla mít zrcadlo."
Pousmála jsem se. "Nevěříš mi. A úplně tě chápu. Ostatní ti to pak snad taky dokážou. A teď pojď domů. Nebudeme tady před školou stát věčně."
Pomalým krokem se vydal za mnou.
__________________________________________________________________________

Edit: Přiznávám, že to s tím sprotsým gestem jsem si "vypůjčila" z filmu Duch. Aspoň myslím, že se tak jemonoval. :D Tam to samozřejmě bylo trochu jinak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yone Yone | Web | 6. dubna 2010 v 21:07 | Reagovat

Haaa!
Na chvíli jsem se vzdálila od studování Feidiových soch a co nevidím! Nová kapitola.... Jéééééé!
Konečně mu to řekla. :D
Tý jo... já chci aby se spolu všichni zase bavili...

A tu novou povídku, že mi jí pak někdy pošleš? :3

2 KaThea KaThea | Web | 6. dubna 2010 v 21:12 | Reagovat

[1]: Možná. :D Ještě se rozhodnu. Jsi si jistá, že chceš být tím normálním člověkem, který mi řekne, nakolik je to šílené? :D Ale jestli nejsi normální, není co řešit. :D

A víš, že jsem věděla, že ten komentář bude o d tebe? Ty jsi taková moje věrná čtenářka. :)) ♥

3 Yone Yone | Web | 6. dubna 2010 v 21:30 | Reagovat

[2]: Já a normální? XD To si o mě myslí jenm lidi u nás ve třídě.
(berou mě hrozně vážně.. úplně se tomu směju. Pak když chci říct něco rádoby vtipného nebo ironického, tak na mě čumí a nikdo to nechápe. XD) Já fakt nejsem normální.. i když záleží na tom, v jakém slovasmyslu. šílené věci mám ráda. :D

4 Žumpa Žumpa | 7. dubna 2010 v 12:08 | Reagovat

Konečně do řekla alespoň tomu Dominikovi. Vlastně už to neví jen Leo. Ale je to fér. My nevíme jeho tajemství tak on neví to jejich :D. Já bych mu to i odpustila,. ale fakt by na to Karina neměla pořád myslet :D. A pokud projdu "radou" ráda bych si přečetla tu novou povídku ;-). Teda nevím, jestli jsem dostatečně nenormální, ale určitě úplně blbá, když po patnácti hodinách převodů mi prostě pořád nejdou :D.

5 Sasanka Sasanka | Web | 7. dubna 2010 v 15:32 | Reagovat

Možná si malinko odflákla to, jak Karina prozrazuje Deminikovi o těch schopnostech. Mohla si to víc rozepsat. Třeba v tu chvíli, kdy se Karina otáčí zády k Dominikovi... Tam jsem to skoro nemohla pochopit o co jde (ale po 15tém přečtení jsem došla k porozumnění).
Ale upřímně... tahle kapitola nic moc:D Už byly i mnoooohem lepší.
Ale na druhou stranu byl hezkej ten konec. Jak to Karina vysvětluje, kdo má jakou schopnost, ten se mi moc líbil :)

6 KaThea KaThea | Web | 7. dubna 2010 v 20:13 | Reagovat

[3]: Dobrá, až se rozhodnu to přepsat, pošlu ti to. :D

[4]:U tebe bych neváhala. :D Ty se mi zdáš nenormální dost. :D

[5]: Tak já nevim no... :D Já nevím, co na to odpovědět. :D Ale díky, že jsi mi připomněla jednu věc, co jsem zapomněla napsat do článku.

7 Žumpa Žumpa | 8. dubna 2010 v 17:08 | Reagovat

[6]: No...tak asi díky :D.

8 Vivi Vivi | Web | 8. dubna 2010 v 20:58 | Reagovat

Ahá, přichází fáze "chceš znát tajemství" :D
No fajn, vzal to docela dobře.
Mě moje postavy moc geniální nepřipadaj. Spíš moc normální, asi je to tim že sou to prostě jenom vymyšlený postavy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama