ZM - 22. kapitola

2. května 2010 v 15:25 | KaThea |  Záhadné městečko
ZM - ikonka
Jen taková menší dekorace... Co myslíte, je to lepší s obrázkem nebo bez něj? (Možná do něj někdy přidám i nápis "Záhadné městečko", ale to až někdy příště...)

Tady začíná ta "deseti-stránková hádka", jak jsem se o ní někdy zmiňovala (aspoň myslím). Ona to ve skutečnosti není jen jedna hádka, ale několik hádek mezi různými osobami asi přes třináct stránek. To vydá na dvě kapitoly. Rozdělila jsem to v dost nevhodnou dobu, protože tam žádné lepší místo nebylo. Na tuhle část nejsem pyšná (vlastně je málo částí, na které bych byla pyšná... A poslední dobou není ZM už ani tak vtipné jako na začátku...). 24. kapitola už bude lepší. Tam se konečně stane něco dobrého...
Tohle je první kapitola, která má dvě verze. Původně Karině hráblo trochu víc, ale to se mi zdálo přehnané, tak jsem to přepsala (jsou tam podobné dialogy, ale stejně je to jiné).

(Mimochodem, vymyslela jsem první holku do té nové povídky. :D Samozřejmě, Salma je žena a ta stará kouzelnice je taky žena, ale tohle je první mladá dívka. Nějaká dívka tam chyběla.)

Pro lepší pochopení doporučuji znovu přečíst poslední odstavec předchozí kapitoly.

Ve škole jsem si ostatních nevšímala a počmárala jsem celé dvě stránky v matice.
"Proč se s náma Karina nebaví?" ptal se Robin Dominika.
"Ségra se zbláznila! Ani se mnou nemluví a tvrdí, že vám přinesla smůlu! A navíc říkala, že máte speciální schopnosti."
"To je ale pravda," řekl potichu Robin.
"To jako fakt?"
"Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Já umím číst myšlenky... tak trochu. Promluvím s ní."
"Myslíš, že to pomůže?" otázal se pochybovačně Dominik. Čtení myšlenek radši nekomentoval.
"Doufám. Chtěl bych být psycholog... Uvidíme, jestli mám na to vlohy."
"To jako fakt?"
"To jsi řekl už dvakrát za krátkou dobu."
"No a co?"
"Nic. Já si jen takových věcí všímám."
"Počkej, a to se jako budeš na Karině cvičit?"
"Ne, vždyť o psychologii nic nevím. Ale dalo by se to tak brát. Ne, prostě si myslím, že si Karina potřebuje se mnou promluvit."
"Proč zrovna s tebou?"
"Měla by radši mluvit s Botou?"
"Ne, ale jsou tady i jiní."
"A já říkám, že bude nejlepší, když bude mluvit se mnou," prohlásil pevně Robin.

Další přestávku za mnou Robin přišel, když jsem kreslila tmu (to dokáže úplně každý).
"Ahoj Karino. To jsem já, tvůj přítel Robin."
"Jdi pryč, Robine. A přestaň se mnou mluvit jako se cvokem. Já nejsem cvok! Já vám přinešla neštěstí."
"Jak jsi na to přišla? Mně jsi přinesla štěstí. Jsi má nejlepší kamarádka."
"Protože žádnou jinou nemáš," odsekla jsem podrážděně.
"To i když počítám i kamarády."
"To je blbost! To říkáš jen proto, abych s váma začala mluvit."
"Neříkám. Karino, nepřinášíš smůlu. To je hloupost."
"I naše schopnosti jsou hloupost a přesto je to pravda."
"Můžeš mi přesně říct, v čem jsi nám přinesla smůlu?"
"No, kdybych se sem nepřistěhovala, tak bych vás nepoznala a nešla bych na návštěvu k Botovi a on by mi neřekl o postavě v plášti a já bych něšla na střechu a nepotkala bych Jeronýma. Tady by to mohlo skončit a žádnou smůlu bych vám nepřinesla. Ale já byla tak blbá, že jsem šla na střechu znova a potkala jsem starce a tak jsme zjistili, že máme schopnosti, a proto jsme teď všichni rozhádaní."
"A ty si jako myslíš, že za tohle všechno můžeš ty?" řekl Robin pobaveně, což se mě dotklo.
"Včera jsem byla znovu na střeše," pokračovala jsem, jako bych ho neslyšela. "A Jeroným vám vzkazuje, že máte ve čtvrtek zase přijít, pokud se chcete naučit své schopnosti používat. A Danielovi vzkazuje, že když se svou schopnost nenaučí ovládat, nezbaví se jí, ale stane se nezvladatelnou."
"Dobře. Ale stejně za to nemůžeš ty. Bota se přece urazil zcela bezdůvodě. Protože je to vůl. A Daniel se s náma zase baví."
"Ano? Chci mluvit s ním."
Robin ztuhnul. Dominik se na něj podíval pohledem "já ti to říkal".
"Ehm... ty... nechceš mluvit se mnou?" zkoušel to Robin.
"S tebou už jsem si pokecala, čau, teď chci mluvit s Danielem."
Robin na mě zíral jako idiot.
"To jako budeš mluvit radši s ním než se mnou?" nechtěl tomu uvěřit.
"Už jsem ti to vysvětlovala. S tebou jsem už mluvila. Mimochodem, co máš furt proti Danielovi?"
"Nic proti němu nemám!"
"Mě se jen zdálo, že jsi to řekl takovým divným tónem."
"To se ti opravdu jen zdálo. Neřekl jsem to divným tónem!"
"Už i ty se se mnou hádáš!"
"Protože ty vyvoláváš hádky!" vykřikl Robin dřív, než si stihl uvědomit svou chybu a okamžitě toho zalitoval.
"Vidíš? Můžu za to já. Za všechno můžu já. A tys mi tvrdil, že ne."
Robin se mě snažil obměkčit: "Za tuhle hádku můžeš ty, ale nepřinášíš smůlu."
"Ale jo," stála jsem si tvrdohlavě za svým.
"Ne."
"Jo."
"Ne."
"Ne," přidal se Dominik. Podívala jsem se na něj pohledem, který říkal něco jako "ty zrádče!".
Naši hádku utnul školní zvonek a příchod vyučujícího.
Začal děsně nudnej zemák, ve kterém jsem si kreslila děsně nudnou tmu, do které se občas proti mé vůli nachomejtla postava v plášti nebo oči za maskou, a moje spolusedící se zase měla na co hloupě vyptávat.

"Ne."
Zvedla jsem hlavu od modré tmy (kreslila jsem propiskou) a spatřila Robina, jak proti mně stojí se založenýma rukama a vzpurným výrazem. Za ním postával Dominik, zubil se a čekal, co se bude dít.
"Ano," odpověděla jsem pevně.
"Ne," tvrdil stále tvrdohlavě Robin.
"Ano," odporovala jsem stejně tvrdohlavě.
"Ne," opakoval Robin jako zaseklý gramofon.
"Ano," odpověděla jsem a při pohledu na rozesmátého Dominika a při zamyšlení nad absurdností našeho rozhovoru se mi taky trochu pozvedly koutky.
"Ne-e," tvrdil stále Robin.
"Ano-o," snažila jsem se ho napodobit, ale nevěděla jsem, jak něco takového udělat se slůvkem "ano". Koutky se mi pozvedly trochu víš.
Robin se usmál. "Uznáváš porážku?"
"Ne!"
"Mám teď říkat ano?"
"Přestaň mě rozesmívat. A jdi pryč, přináším smůlu."
Robinovi poklesla ramena. "Já myslel, že už tě to přešlo."
"Jak vidíš, tak ne."
"A co si myslíš, že se stane, když tady zůstanu?"
"Ta bloncka sedící na mé židli tě nakopne," pohrozila jsem.
"To bych chtěl vidět," poznamenal Dominik.
"Já taky," zasmál se Robin.
Vstala jsem. Robin o krok ustoupil. Srab.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lizz Lizz | Web | 2. května 2010 v 15:54 | Reagovat

Jéj :D Kapitola...xD Aspoň něco mi dneska zvedne náladu... Díky... ;) Jo, tyhle hádky jo a ne znám...xD Až moc dobře...xD Akorát s tím rozdílem, že já vždycky po chvíli zapomenu, proč se s tou osobou vlastně hádám, ale tak to je detail :D Ke kapitole... Takže Karina je smůlonoška, jo? :D To má ale blbý... xD O to víc, že si za to vlastně může sama... Kdyby si to nevsugerovala...xD Ach, jak krásný je sebeobviňování z něčeho, za co doopravdy nemůže..xD No, nevadí :D Snad jí to přejde a jestli ne, tak se asi budu muset nechat napísmenkovat a dojít jí to vlastnopísemně vysvětlit...xD A pak se zase depísmenkovat a možná nechat animovat a... A měla bych mlčet, co? :D Každopádně kapitola byla super a doufám, že další bude dřív než brzo před brzo :D (Jestli to nedává smysl, tak já nic, to Paralen:D) Pa :D

2 DucQ* DucQ* | Web | 2. května 2010 v 16:07 | Reagovat

Ahoj:) máš moc hezkej blog a moc mě baví číst Záhadné městečko:) Začala jsem psát taky něco jako knížku na svym blogu..teprv začínám kdyžtk se koukni a nech koment;) Popřípadě nechceš se spřátelit♥?

3 Yone Yone | 2. května 2010 v 16:09 | Reagovat

Lizz mě předběhla! Ne! Chtěla jsem mít první komentář. D:

Hrozně mě dostalo to, jak Karina kreslí tmu. :3
Ať žije sebeobviňování! (můj příběh je ho taky plný. XD Zrovna se snažím přesvědčit Ranyu, aby neměl depku. Nehodí se to k němu. yaaay! zase melu to své)

Tyhle hádky znám. XD Takhle se pořád hádáme se ségrou, i když já rozhodně netrpím klinickým pocitem viny. (no.. občas jo. Kecám! Trpím sebeobviňováním často. XD Jakmile se někomu něco stane, mám pocit, že je to moje vina.)
Uff... snad se to brzy vyřeší. A taky mě zajímá ta věc mezi Teem a Leem. (o které už dlouho nebyla ani zmínka. :3)

4 Yone Yone | 2. května 2010 v 16:10 | Reagovat

[2]: Hahahaaaa. XD Opravdu diplomatický komentář. XD Když to tak rád/a čteš, proč nezanecháš místo reklami nějaký komentář k tématu? ♥

5 Vivi Vivi | Web | 2. května 2010 v 16:49 | Reagovat

Zbláznila se :) jak může nosit smůlu. Měla by tomu řikat spíš štěstí aspoň si trochu užijou :D

6 Nass Nass | Web | 2. května 2010 v 19:07 | Reagovat

S obrázkem je to perfektní!

7 KaThea KaThea | Web | 2. května 2010 v 20:34 | Reagovat

[1]: Nemusíš mlčet, mě se náhodou výraz "přepísmenkování" líbí. :D (Já si nemohla pomoct, cpu ty uvozovky všude... Jednou jsem je napsala i do SMS-ky. xD) Ale neboj, brzy ji to přejde. :D

[3]: Nestěžuj si, ty máš první komentář skoro pořád. :D Když napíšu nějaký článek a za chvíli už u něj mám komentář, řeknu si: "Jé, to bude asi Yone." :) (Já u tebe mám první komentář jenom jednou, to byl velký úspěch. :D)
Nechceš si doufám stěžovat, že nepřipomínám Lea, že ne? Protože to bych pak asi musela psát dvě různé verze každé kapitoly. :D Protože Žumpa si naopak stěžuje, že jí to připomínám! Tak   se to snažím přeskakovat, když se to tam někde objeví (zrovna v téhle kapitole Robin měl mluvit o Leovi...) a ty si teď zase stěžuješ, že o tom nepíšu! Nebo to nebylo stěžování? Tak co mám teda dělat, lidi? :D

[4]: Taky si myslím, že to nečte. Jdu ten blog omrknout...

[5]: Užijou? :D Asi to tak neberou. :D

[6]: Díky. :) (Ty to taky čteš? Já si nevzpomínám, že bych někdy u ZM viděla komentář od tebe...)

8 Yone Yone | 4. května 2010 v 10:51 | Reagovat

[7]: No jo, nojo! Mě nestáčí zmínka a tom konfliktu! Já chci aby se to vyřešilo (to s Teem a Leem) já prostě chcu vědět, co se to tam stalo. :3

9 KaThea KaThea | Web | 4. května 2010 v 16:21 | Reagovat

[8]: Dozvíš se. :D Ale až za dlouho. :D (Max. za tři měsíce) To je právě důvod, proč ZM nepíšu... (kromě toho, že teď píšu jiné povídky) Nastává moment, kdy bych to mohla napsat a mě se do toho nechce. Ale neboj, pravděpodobně mě Terka přinutí. :D (Terce jsem asi před rokem dala číst ZM, to jsem měla asi 40 stránek... Od té doby jsem se s ní moc neviděla, ale teď po mně chce, abych jí to dala přečíst. [Ukradla mi sešit s Kalem, grrr... Ale já ho dostala zpět dřív, než si stihla něco přečíst. :D] Zbývá jí toho sice přečíst hodně, ale až to přečte, určitě mě bude vydírat, abych psala dál. xD)

10 Yone Yone | 4. května 2010 v 16:31 | Reagovat

[9]: Týý jo... ZM je tak staré? To jsem nevěděla. (když jsem to četla, nedívala jsem se na datum zveřejnění. :3)
Hej! Proč to tam nenapíšeš když můžeš? *strašlivý pohled*

11 KaThea KaThea | Web | 4. května 2010 v 17:16 | Reagovat

[10]: Vlastně není až tak staré... to jsem trochu přehnala. Ke roku psaní ZM se teprve blížím. Začala jsem to psát asi někdy v květnu nebo červnu. Takže skoro rok. A jí jsem to dala přečíst někdy v červnu... myslím. Píšu pomalu. Kdybych se víc snažila, mohla jsem to mít v této době už skoro hotové. ...Ale to asi ne. ZM bude hodně dlouhé.
Nemůžu to napsat, protože se mi nechce. :D

12 Sasanka Sasanka | 4. května 2010 v 19:12 | Reagovat

Tak tohle bylo trošku PSYCHO :D Ten rozhovor... Prej Ano-o :D A ještě: "mám teď začít říkat ano?" Rozsekalo mě to :D na milion malinkejch, krvavejch a uchechtanejch kousíčků :D

13 Yone Yone | 4. května 2010 v 20:36 | Reagovat

[11]: Pošlu na tebe někoho aby tě zabil. :D (třebaaaa.... eeeeeee... "kdo má volno?".......)
Takže si to zrekapitulujeme:
Valo nemá ČAS.
Francis by potřeboval vidět tvojí fotku, aby posoudil, jestli máš právo zemřít.
Ranya nikdy nevraždí ze své vlastní iniciativy.
Renny chce zabít jenom Vala---

Ufff... zdí se, že máš zatím štěstí.

Ne! Počkat!

Bryan říkal, že na vraždění má čas vždycky. Je to jeho koníček...
Ale ty naštěstí nevíš o koho jde, Ano, je to opravdu na štěstí. (to víme vlastně jen já a ségra)

14 Yone Yone | 4. května 2010 v 20:40 | Reagovat

[13]: PS: Takže bych si bejt tebou rozmyslela, jestli se to náhodou nemá objevit v další kapitole. ^_^

Ne... dělám si srandu. Napiš si to tam, až ti to bude přijít nejvhodnější. ^_^ Tohle moc dobře znám, že si nějakou scénu "šetříš". :3 To dělám taky. ^_^

15 KaThea KaThea | Web | 4. května 2010 v 21:15 | Reagovat

[13]: xDDDD Nejdřív jsem nechápala, o čem mluvíš, ale pak jsem si přečetla poslední větu mého komentáře. :D No, vsadím se, že Francis by mě nezabil... xD A Bryana neznám. :D

16 Nass Nass | Web | 5. května 2010 v 16:05 | Reagovat

[6]: Přiznám se, že nečtu. Kdysi jsem se k tomu odhodlala a už vlastně nevím, proč to nečtu. Možná jsem to nepochopila, možná mě to nebavilo.... Bylo to opravdu hrozně dávno.... Ale když jsem viděla ten obrázek, tak mi to přišlo takové zajímavější.... Mě osobně se nikdy nechce číst jednolitý text, je takový bezbarvý.... Ale stačí i jeden avatar na začátku a už je to takové osobitější.... Stejně tak si nerada čtu knížky bez ilustrací.... Obrázky člověka tak jako rozptýlí a on si ten text přečte rád a možná ho i lépe pochopí, toť můj (velmi dlouhý) názor.... :-D

17 Nass Nass | Web | 5. května 2010 v 16:07 | Reagovat

[16]: Jej! Já zas neumím správně reagovat! Komentář byl myšlen jako reakce na tento příspěvek: [7]:

18 Yone Yone | 5. května 2010 v 16:54 | Reagovat

[15]: Však já se o Braynovi u sebe na blogu ještě zmíním. ^_^ ale prozatím buď ráda že ho neznáš. XDDDD

19 KaThea KaThea | Web | 5. května 2010 v 21:24 | Reagovat

[18]: Já nejsem ráda, že ho neznám. :D

20 KaThea KaThea | Web | 6. května 2010 v 16:02 | Reagovat

[16]: Ale k ZM je přece spousta ilustrací! No, tedy spousta ne, ale pár jich je. :D Najdeš je všechny dole v rozcestníku "Kreslím". (Mohla bych je přidat i do rozcestníku "Píšu"...)
A ten názor není velmi dlouhý, je krátký. Mistr dlouhých komentářů jsem tady já! :D Jednou jsem Yone napsala komentář na 28 řádků... xD

21 Yone Yone | 6. května 2010 v 17:59 | Reagovat

[19]: Chacha.... XD Zrovna předevčírem jsem ho dokrelila. (chystám totiž jeden velmi obsáhlý článek o jedné hře na příběh patřící mě a ségře. (hrajem na to teď skoro pořád) Momentálně se zabývám kreslením postav. (zatím mám pět) Možná bych to mohla dát na blog někdy v neděli, když si máknu...

[20]: Jo jo... to je pravda. KaThea je opravdu mistr dlouhých komentářů. :D (ale já se musím pochválit- jsem hned v závěsu. Ale ne s komentáři, nýbzž s odpověďmi. ^_^)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama