ZM - 24. kapitola

16. května 2010 v 21:23 | KaThea |  Záhadné městečko
Mám vážně chuť se ZM seknout. Ale to nemůžu udělat! Je pravda, že jsem už dlouho nepsala, ale já si to jakoby vynahrazuju přepisováním. Myslím, že bych bez nich [postav ZM] dlouho nevydržela. A taky... jak bych to mohla udělat, když jsem tomu věnovala tolik času?! Píšu to skoro rok! Mám 178 stránek! Jak bych teď mohla skončit?!
... Tenhle příběh má mizerný začátek a to už moc nezměním. Nejradši bych jen tak povyprávěla celé ZM od začátku až do konce a pak šla rovnou na ZM 2. Měla bych druhou šanci s těmi skvělými postavami. Má to ale háček... nemám vymyšlené ZM 2. Mám pár nápadů, ale to nestačí. Teď bych se měla zabývat promýšlením Kopie, ničeho jiného.
Prostě budu muset psát dál. Snad tohle dlouhé krizové období překonám.
...Snad... Doufejme... Všichni musí doufat... 

Tohle bude taková odlehčená kapitola... Veselejší, než obvykle (a mnohem veselejší, než tenhle úvod).


Na obědě jsem moc nejedla a před školou jsem rychle dohnala Botu.
"Zdá se mi, že mě nemáš rád a já nevím proč. Chci vědět proč."
Bota mě ignoroval.
"Nic jsem ti neudělala," naléhala jsem.
"Všechno je špatně," zaskuhral Bota. "V naší partě nemá bejt holka! Nemáme mít speciální schopnosti. Aspoň je nemají mít oni beze mě. Nemaj být lepší, než já. Vždycky jsem byl king. Všichni vokolo vobdivovali mé šílené fóry a voni byli rádi, že se můžou vézt se mnou."
"Tohle jsou slovy Boty?" řekla jsem trochu výsměšně a doufala, že ho tím trochu vyhecuju. "Botovi se zhroutí svět kvůli nějaké holce?"
"Ty nejsi holka... Ty jsi ďáábel..."
Nejdřív jsem se polekala, že Botovi opravdu přeskočilo, ale pak jsem si uvědomila, že to řekl takovým žertovným a přehnaně dramatickým tónem, který používal, když si dělal z něčeho srandu. Ó, volejte sláva a tři dni se radujte, tohle já návrat starého Boty!
"Přestaň blbnout," zazubila jsem se. "K čemu je ti to dobré? Čeho tím chceš dosáhnout? Tím, že se urazíš, schopnost nezískáš, jen ztratíš kamarády. Není to škoda?"
"Máš pravdu. Ts, nevěřil bych, že tohle někdy řeknu," ušklíbl se Bota.
Chtěla jsem říct něco jako "jsi moc namyšlenej" nebo "nemusíš mít vždy pravdu", ale nevěděla jsem, co z toho, nebo jestli radši nemám říct něco jiného, tak jsem neřekla nic a jen se usmívala. (*Do takové situace se dostávám často, proto tak často mlčím, i když mě napadá, co říct.)
"Takže kámoši?" řekla jsem a nastavila dlaň. Chtěla jsem, abychom si plácli, ale jemu se nechtělo.
"Nebudu tě chytat za ruku," ušklíbl se znechuceně. "Jsi holka!"
"Dobře," řekla jsem trochu ostřeji, než jsem měla v úmyslu a dala jsem ruku v bok. "Jak vidím, tak už jsi zase v pořádku. Zase ten starý Bota."
"Jo," ušklíbl se Bota. "A chybělo mi to."
A pak jsme se objali a odešli spolu vstříc zapadajícímu slunci... Ne, tak by to bylo být tohle film, ale život se podle filmových pravidel neřídí. Měla jsem sice trochu chuť ho obejmout, ale věděla jsem, že on by se samozřejmě nenechal.
"Pořád se ho snažíš přivést k rozumu?" ozval se mi u ucha Teův hlas. Lekla jsem se ho. Věděla jsem, že za mnou někdo stojí, ale nevěděla jsem, že to je on.
"Už se mi to podařilo," zazubila jsem se.
Zatvářil se nevěřícně. "Tobě se podařilo přimět Botu k rozumu? Víš doufám, kdo je Bota? Ten zrzek vedle tebe."
Obrátila jsem oči k nebi.
"Nech toho," zasmál se Bota.
Dorazil zbytek kamarádů... tedy Robin a Dominik - Deniel a Leo chodili na obědy domů.
"Fakt jo?" ujišťoval se Teo.
"Jo," odpověděla jsem.
"Tak to teda velká poklona ode mě," řekl uznale.
"Poklona za co?" chtěl vědět Dominik.
"Za to, že dokázala přivést Botu k rozumu," odpověděl mu Teo.
"Vážně?"
"Nedělejte z toho osmý div světa," ušklíbl se Bota.
"Vždyť je to osmý div světa!" zažertoval Teo.
"Tak co bude?" řekla jsem směrem k němu.
"Co by mělo být?" nechápal.
"S tou poklonou."
"Nic. Snad sis nemyslela, že se ti budu opravdu klanět?"
"Jasně, že jo. Řekls to, tak to udělej."
"Ale Karino... Hele, to byla slovní poklona."
"Slovní poklony neberu. Chci skutečnou."
Teo se zasmál. "To snad nemyslíš vážně. Nebudu se ti klanět."
"Proč ne?"
"Protože ne. Jak bych vypadal?"
"Jako člověk, který drží své slovo."
Obrátil oči v sloup. "Karino, nejsme ve středověku. Co ti zase přelítlo přes nos? Hráblo ti? Nedokážeš pochopit, že se ti nebudu klanět?"
"Vždyť jsem si dělala srandu..."
"Hej, na srandy jsem tady já!" ozval se... však víte kdo.
"My víme," řekl Teo. "Ale to ani nemůžeš nechat zažertovat někoho jiného?"
"Ne!" zasmál se Bota.
"Takže zase kámoši?" potřebovala jsem se ujistit. Nastavila jsem ruku pro změnu dlaní dolů. Teo s překvapivou rychlostí položil svou ruku na mou. Robin také neotálel. Ani Dominik na nic nečekal. Všechny oči se upřely na Botu.
"Nemoh jsem se tam vejít, když jste tam všichni cpali ruce jak šílenci," vymlouval se, než jeho ruka dopadla na Dominikovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak dobrý je ZM příběh na stupnici od jedně do deseti? (1 = příšerný, 10 = dokonalý)

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
ZM nečtu

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 17. května 2010 v 17:11 | Reagovat

Nějaký krátký dneska. Ale tak aspoň se trochu uklidnil :)
Koukám další kdo plánuje druhej díl když ani nedokončil ten první...:D to se mi stává taky. Asi nějaká nemoc. Nebo znuděnost stále stejnejma věcma. Kdo ví. :)
Jen tak mimochodem, fakt nehorázně se těšim na Kopii :)

2 Lizz Lizz | Web | 17. května 2010 v 19:49 | Reagovat

Aaaaa nemáš ty kapitoly poslední dobou nějaký krátký? :D Doufám, že další bude delší, ale aspoň už se Bota vzpamatoval.. Nemusím se nechávat písmenkovat... xD Ufff :D:D:D Heh,ale super :D

3 Sasanka Sasanka | Web | 18. května 2010 v 14:24 | Reagovat

HA! Víš co mám? Nevíš! Mám výtku! Ano, ačkoliv to zní opravdu neuvěřitelně, tentokrát ti mám co vytknout. Tak abych to neprotahovala.
Ta chvíle, kdy Bota má nejspíš svůj nejdelší proslov, jakej jsem od něj kdy viděla :D "Všechno je špatně," zaskuhral Bota atkdaále. Já být tebou bych se držela buď úplně spisovné řeči nebo úplně nepsisovné. Zní trošku blbě když lidi "Vobdivujou mé fóry." Takže buď obdivují mé nebo vobdivujou mý/moje.
Jáj, já mám dobrý pocit, že i ty děláš chyby :D
Ale celkově za tuhle kapitolu mmusím dát jedničku s hvězdičkou a třikrát podtrženou. Vlastně jenom dvakrát, za toho Botu :D
Když už jsem u Boty, opět se potvrdil jako moje nejoblíbenější postava. On má prostě něco do sebe (ale je fakt, že někdo tak egoistický jako já by vedlě něj v reálu nevydržel ani pět minut) :D
Tak a teď jdu na tu kopii... muhaha :D

4 KaThea KaThea | Web | 18. května 2010 v 15:41 | Reagovat

[3]: Eh... když já nemluvím moc nespisovmě (dvakrát si mi někdo stěžoval, že mluvím příliš spisonvně), takže nevím, jak to má správně být. Možná se to pokusím opravit, pokud nebudu moc líná. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama