ZM - 26. kapitola

7. června 2010 v 20:55 | KaThea |  Záhadné městečko
Usedla jsem k počítači s úmyslem psát Kopii, ale měla jsem větší chuť na ZM, tak jsem si řekla, že třeba napíšu dvě stránky a pak budu psát Kopii... no a sami vidíte, jak to dopadlo. :D Napsala jsem to celé najednou.
Ale pro příště už mi nic nebrání psát Kopii. Mohla by být brzy.
Dala jsem si limit, že musím napsat minimálně sedm stránek týdně. To znamená stránku na den. A je jedno čeho, jestli ZM nebo Kopie, prostě musím něco napsat. Ale to neznamená, že se budu do toho nějak tlačit; když nebudu mít čas nebo nápady, prostě to odložím na jiný den... No, uvidíme, jak se mi to bude dařit dodržet.



Na něco jsem si vzpomněla... Další přestávku jsem stála u Teovy lavice.
"Ještě mi něco dlužíš," připomněla jsem mu.
"Vážně?" zamračil se pochybovačně.
"Poklonu."
"Jo ty myslíš tohle... Bohužel teď u sebe nemám dost drobných ani zádových svalů, takže ti to budu muset splatit později."
"Já nežertuju," lhala jsem s úsměvem. "Chci poklonu."
Teo obrátil oči v sloup.
"Tak tebe to ještě nepřešlo?"
"Ne," odpověděla jsem prostě.
"Kolikrát ti mám vysvětlovat, že se ti klanět nebudu?"
"Kolikrát chceš, stejně ti to nebude nic platné."
Bota se zubil a se zájmen pozoroval naše divadlo.
"Nikdy jsem neřekl, že se ti pokloním!"
"Řekl jsi: 'Tak to teda velká poklona ode mě.'
Já to brala jako slib poklony. Velké. A od tebe."
"To nebyl slib," odporoval Teo. "Slib by byl, kdybych řekl 'slibuji'."
"To je jedno. Chci poklonu."
"Tebe to asi musí hodně bavit, co?"
"Přesně," odpověděla jsem.
"Nemáš nic lepšího na práci, než mě tu otravovat?"
"Ne. Tedy mohla bych se učit, ale to se mi nechce."
"To bys teda mohla," odsekl Teo podrážděně. "Kdy konečně pochopíš, že se ode mě poklony nedočkáš?"
"Já chci taky vidět poklonu," ozval se Bota, který už to nevydržel.
"Já taky!" smál se Dominik, který se k nám naklonil z další lavice.
"No skvělý..." zabručel Teo. " Ale nemyslete si, že když to budete chtít všichni, tak se Karině pokloním."
"Robine, přidej se," obrátila jsem se na Dominikova souseda.
"Nekaž nám srandu."
Robin mlčel a jeho obličej postrádal jakýkoli výraz.
"Stejně to nemá cenu," řekl pak. "Teo je tvrdohlavý."
"Taky jsi tvrdohlavý," opáčil Bota.
"Všichni jsme tvrdohlaví," uzavřel Robin. "Vlastně všichni ne, jen já, Karina, Teo a Bota."
"A co já?!" vypískl Dominik. "Na mě se zapomíná?"
Robin na něj upřel pohled, ze kterého by nedokázal nic vyčíst ani on sám.
"Nikdy jsem neměl pocit, že bys byl tvrdohlavý," odpověděl. Ten výraz byl zvláštní. Zneklidňovalo mě to. Robin mi dneska připadal nějaký jiný. Mnohem vážnější. Co se s ním stalo? Možná má jen dneska nějakou divnou náladu...
"Chceš snad být tvrdohlavý?" pokračoval Robin. "To není dobrá vlastnost. Aha, už vím. Cítíš se odkopnutý. Nezdá se ti, že tě dost bereme do party, protože před tebou máme tajemství. Vlastně už jsme ti ho prozradili, ale ty víš, že toho víme víc než ty, a ty vlastně ani nevíš, jestli nám to máš vůbec věřit. Hm, měli bychom bychom ti to dokázat. Nevěříš, že dokážu číst myšlenky? Že umím vycítit tvé pocity? Že bych mohl ovládat tvou mysl? [*To poslední ještě skoro vůbec neumí.] Začínáš se mě bát. Nechceš, aby někdo znal tvoje myšlenky. Přeješ si, abych už přestal mluvit. Nelíbí se ti to. Jsi zmatený, protože to, co ti vykládáme, je k neuvěření. Trochu i závidíš, jako Bota, ale nejsi si jistý, jestli je co závidět, protože nám stále nevěříš. Hm, a chybí ti vlastní matka."
"Přestaň!" vykřikl najednou Dominik. "Dost! Už nechci nic slyšet! Věřím ti!"
Robin jako mávnutím kouzelného proutku umlkl.
Co se s ním stalo? Byl jako vyměněný. Proč si nevšiml, že už překročil meze? Nevlezla mu ta schopnost na mozek? Chtěl se na Dominikovi cvičit?
Dominik vypadal šokovaně a Robin taky. Nevěděl, co říct.
Ticho se prohlubovalo. Tedy jestli se dá za ticho pokládat ten příšerný hluk v naší třídě. Ale mezi námi vládlo mlčení.
Proč pořád někdo dělá něco, co nás rozeštve? Proč nemůžeme nikdy držet všichni pospolu?
Kdykoli se spolu začneme bavit, vyústí to v hádku. Proč? Co je špatně? Nejspíš za to můžou všichni. Za ty nedořešené věci mezi námi. Mezi Teem a Leem se rozvírala hluboká propast. Bota se stále topil v závisti. Před Dominikem a Leem jsme měli tajemství. Nebyli jako ostatní. Byli odstrčení. A Bota se cítil ošklivě podveden. Všude se otvíraly propasti. A vždycky jsem to byla já, kdo přes ně musel postavit most. Trochu mě to štvalo. Copak to nikdy nemůže vyžehlit nikdo jiný? Možná je to tím, že jsem holka. Proč se vlastně kamarádím jen s klukama? Protože se začali kamarádit oni se mnou. Neměla jsem možnost najít si kamarádku. Hned druhý den mě Bota pozval k sobě domů. Ne, Teo mě pozval k Botovi domů. Musela jsem se při té vzpomínce usmát. Připadalo mi, že se mu to nezdálo ani trochu nevychované. Teo je zvláštní člověk. Všichni jsou tu zvláštní. To podporuje Danielovu teorii, že každý je něčím zvláštní. Ale on musí takové věci říkat, protože je... divný. Vzpomněla jsem si, jak jsem Robinovi vynadala, když tohle řekl nahlas. Vyčetla jsem mu, že by si to neměl ani myslet. Ale jaké mám vůbec právo někoho označit za divného? Kdo je vůbec normální? Je nějaký člověk, na kterého bych mohla ukázat a říct: "Tenhle je zcela normální"? Ne, nikdo takový není. Každý je něčím zvláštní...
Mé úvahy přerušil školní zvonek a příchod vyučujícího. Někdy mě napadá, jestli učitelé za těmi dveřmi nečekají na zvonek, aby přišli přesně. Ale myslím, že ne, Hořčice takhle prostě fungují a kantoři vždycky přijdou včas, aniž by museli někde čekat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yone Yone | Web | 7. června 2010 v 21:07 | Reagovat

Fííha. Velká poklona ode mě! Tohle byla fakt skvělá kapitola. :D Začátek byl vtipný... a konec byl prostě skvělý! :D

A psychická šikana!
Začínám mít ráda Robina. :3 že mu ta schopnost leze na mozek. :3 To se mi líííbíííí.... :DDDD
TA část, kde mluví Robin úplně nejvíc. Já tyhle věci prostě milujuuuuuuuu!!!! ♥

2 KaThea KaThea | Web | 7. června 2010 v 21:19 | Reagovat

[1]: Být tebou, radši mě moc neprovokuju, co kdybych se zachovala jako Karina? :D (Přesně tak to řekl s tou poklonou Teo... Jen před to ještě přidal "Tak to -".)

Ohh, díky. :) Mě se právě ta část, kde mluví Robin, zdá taková divná... Ale já si o podobných věcech ve svých povídkách vždycky myslím, že jsou divné. A v sešitě je to horší, při přepisování jsem ti trochu upravila.
A já mám Robina taky ráda, je to má druhá nejoblíbenější postava. :)

(Heeej, Ranya je stále na ploše. xD Já myslela, že ho už někdo dal pryč. :D Radši ho dám pryč sama, aby se mi neokoukal, pak by se mi ten obrázek tak nelíbil. ... Dám si tam Eda! :D)

3 Yone Yone | Web | 7. června 2010 v 21:22 | Reagovat

[2]: Jo... hezky tam dej Eda. :D

No... já jsem si RObina dřív tak nějak moc nevšímala. Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala v charakteristikách postav, z nich nejvýraznější povahové rysy má prostě Bota. Když něco řekne Bota, tak je hned jasné, že to řekl on. :D
Ale teď si to možná celé znova přečtu a zaměřím se víc na jednotlivé postavy. :D
Protože Robinovo chováí mě fakt zaujalo. :D

4 KaThea KaThea | Web | 7. června 2010 v 21:30 | Reagovat

[3]: Nejdřív mě to potěšilo, ale pak jsem si uvědomila... Neeeeeeee, nečti to, abys nezjistila, jaká jsem byla hrozná pisatelka!! A navíc byly některé postavy na začátku úplně jiné! Zrovna Robin se změnil nejvíc. Víš, co? Já to přepíšu a pak si to můžeš přečíst, ano? NEČTI TOOOOOO!!!

Já si taky některé knihy chtěla přečíst celé znovu a zaměřit se už od začátku na svou oblíbenou postavu. Ale už nevím, jestli jsem se k tomu někdy dostala. :D

PS: Nečti tooo!! Aspoň počkej, než to upravím. Já se to i bojím po sobě znocu přečíst, jak to muselo být hrozné. :D

5 Yone Yone | Web | 7. června 2010 v 21:49 | Reagovat

[4]: No dobře.... počkám si na opravu. :D Ale hlavně s tím nesmíš seknout... :D Už jsi zase začla psát? :3 A bude Iluze brzo?

6 KaThea KaThea | Web | 8. června 2010 v 7:26 | Reagovat

[5]: Neboj, neseknu s tím. Nedávno jsem ještě měla trochu chuť s celým ZM seknout, ale teď mě úplně přešla. Možná to nebude tak hrozná povídka, když ji upravím... Četla jsem si v sešitě znovu ten začátek a dostávala jsem úžasné nápady, jak to napsat jinak. Už se nemůžu dočkat, až to budu moci odpoledne přepisovat! Achjoo, to bude tak za dlouho. :D Doufám, že první kapitolu přepíšu dneska. (Ale pak mi nezbyde čas na Kopii... achjooo...)

Nooo... Iluze je momentálně pozastavená... Ale není to ten případ jako se všemi ostatními povídkami, co jsem začala psát a nepokračovala. Nepíšu, protože se nemůžu soustředit na tolik povídek zároveň, ale rozhodně mám v plánu to někdy dopsat. No, měla bych to udělat co nejdřív, než to zapomenu.  Ale mohla bych někdy pár stránek napsat... (Achjoo, já mám tolik povídek a nestíhám je všechny psát.)

7 Yone Yone | 8. června 2010 v 16:15 | Reagovat

[6]: Uf.... to je dobře. :D
Hmm... Kopie by taky mohla být. :3

No jo... to chápu. :D Taky to dělám... součastnou povídku č. 2 taky začnu psát až to budu mít dokonale vymyšlené (kostra už je) a uspořádané... udělám zápisky, nakreslím všecky postavy... a pak se začne. :D Whahahahahaaa.... XDDDD *mimochodem, povídka č. 2 je ta nejmorbidnější a nejpsychouštější věc, co jsem kdy vymyslela* Pekele! Proč teď mluvím o sobě? :3

8 Vivi Vivi | Web | 8. června 2010 v 21:48 | Reagovat

Zdá se že mi něco unklo :D
Ale jo, sem tady a čtu.
Z Robina se stává pěknej psychouš.
Ale řekla bych že je to fajn, protože může bejt těžký slyšet cizí myšlenky a tak. Tak se moc nedivim že mu z toho trochu hraba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama