Srpen 2010

Cute Tim

31. srpna 2010 v 13:47 | KaThea |  Obrázky ke Kopii
Já si nemůžu pomoct, ten anglický výraz mi tam sedí víc. :D

První z těchto obrázků už měli někteří lidé možnost vidět na mém DA. Na blog jsem ho nedala proto, že jsem ho chtěla zveřejnit společně s dalšími chibi obrázky, ale k vybarvení těch obrázků jsem se jaksi nedostala, tak ho sem dávám nakonec samotný. :D

jf
Měl to být chibi, ale vypadá spíš jako malé dítě... Neumím kreslit chibíky...
Ale přesto myslím, že je to můj nejpovedenější obrázek ke Kopii. No jo, nejsem žádná velká umělkyně... Ale jsem ráda, že umím kreslit aspoň tak, aby si podle mých kreseb dokázali čtenáři představit mé postavy.


cb
Počítačová verze. Nelíbí se mi to pozadí, ale nechtěla jsem se s růžovým pozadím párat. Ten obrázek jsem nevybarvovala v počítači proto, abych mu dala růžové pozadí.


CUTE! X3
Vybarvovala jsem ho v počítači proto, abych ho mohla udělat s modrozeleným pozadím, aby se hodin do designu. Ano, už nikdy nebudu mít jiný design než v mé nejoblíbenější barvě. :D

Lepší hodně pozdě než obrovsky pozdě

31. srpna 2010 v 13:43 | KaThea |  O blogu
BAF! XD
Lekli jste se? :D Nemyslím toho "baf", ale toho, jak tento blog vypadá. :D Jste překvapeni?
CUTE! X3

Lidi v AK by asi neměli psát články o tom, že mají nový design, ale když ho měním jednou za rok, je to výjimečná událost. :D
Jo... vím, že jsem měla udělat nový design už mnohem dřív. xD O tom taky svědčí název článku.

Především bych chtěla říct, že ještě není zcela hotový. Pokud nebudu líná, budu ho ještě různě vylepšovat, ale především provedu rekonstrukci rozcestníků. Asi udělám vlastní rozcestník pro Kopii (rozhodně by si ho zasloužila) a taky bych ráda udělala něco jako profily postav (ale to už s designem nesouvisí). No, čeká mě ještě spoustu práce.

Víte, já už ten předchozí design ignorovala. Byla jsem na něj tak zvyklá, že jsem si jen málokdy
 uvědomila, jak je zastaralý. Vůbec jsem si ho neprohlížela. Ale jak jsem si ho jednou pořádně prohlédla, začala jsem ho nesnášet. xD

Ještě bych chtěla podotknout, že na tom papírku jsem si přidala pár týdnů. :D Narozeniny budu mít až 17. září, ale co když tu ten design zůstane zase rok? Tak jsem to radši napsala dopředu.

Já jsem fakt hrozná perfekcioniska. :D Sedmkrát jsem upravovala obyčejné okraje stránky, než měly ty řádky správnou šířku a odstín. :D 

To menu mě zlobilo, ale nakonec se mi ho podařilo udělat tak, jak jsem chtěla. No není úžasné? :D Já si ho prostě musím pochválit. xD

Do záhlaví jsem použila obrázek z tohohle článku.



Kopie - 15. kapitola

29. srpna 2010 v 20:26 | KaThea |  Kopie
Konec předchozí kapitoly:

Jen mrknul a v další chvíli už tam nestála. Zmateně se rozhlédl a stačil spatřit, jak mizí mezi stromy. Na jeden vyšplhala s hbitostí překvapivou i pro nezraněného člověka. Rozběhl se ke stromu a pátral po ní v koruně, ale nebyl schopný ji zahlédnout. V té tmě to bylo nemožné. Jednoduše se vypařila. Zbyly po ní jen krvavé stopy v trávě.

Writer

25. srpna 2010 v 19:13 | KaThea |  Počítačově kreslené obrázky

:iconka-thea:

Takovou ikonku jsem si vyrobila na deviantart. Je klikací, odkáže vás rovnou na můj DA. Moc jsem to tu neprohlašovala, takže spousta lidí ani nezaznamenala, že DA mám. xD Já si jen vyhledala na DA ty, které znám. Ti, kteří nemají DA, nepotřebují o mém DA vědět.


Udělala jsem taky menší verzi jako avatara na blog. Ten starý ksicht byl hrozný. 
as
Myslím, že ten pixelart na DA je lepší, protože je větší a tudíž detailnější. Tento obličej je jakýsi pokřivený. Když se podívám na horní obrázek a pak rychle sjedu očima k tomu menšímu, mám pocit, že je jakýsi smáčklý. xD Ale když ho neporovnáváte s tím druhým, vypadá docela dobře. Rozhodně lépe, než ten starý avatar.


Writer
Obě jsem to dělala podle tohohle obrázku. Přišla jsem na dobrý způsob, jak udělat pixelart pode nakresleného obrázku.
Kreslila jsem ho už docela dávno. A dlouhý čas potom, co jsem začala, jsem se k němu teprve vrátila a dodělala ho. Od té doby uplynul ještě nějaký čas do dneška. xD No, to je jedno, prostě je docela starý.

Má znázorňovat mě, jak bych chtěla vypadat. :D Chtěla bych mít bílé vlasy s černým pruhem. xD Ale to jste ode mě už asi slyšeli, ne? :D



hi
Mimochodem, tento obrázek patří k němu, nakreslila jsem ho ještě před ním. Není nakřivo, já ho tak nakreslila schválně. xD


A teď mi řekněte, do jaké to mám zařadit rubriky, když tady jsou dva obrázky počítačově kreslené a dvě barevné kresby. :D


Mám nejistý, pocit, že jsem podobnou anketu už u někoho viděla... No, to je jedno, udělám si vlastní. :D

Když nemůžu dát z ruky pero

25. srpna 2010 v 15:53 | KaThea |  Zápisky ze života (neboli denníček) - (ne)zajímavé události z mého života
Víte co? Udělala jsem rekord! :D Rekord v počtu stránek napsaných za jeden den. Doteď mi nějak nedochází, jak se mi to povedlo. Prostě jsem psala... a psala. Nešlo přestat. Musela jsem dopsat celou tu kapitolu. Jen je problém, že je moc dlouhá... Téměř jedenáct stránek. Ano, můj rekord je jedenáct stránek za den! Ale jedenáct stránek nemůžu vecpat do jedné kapitoly! To by byla nejdelší kapitola, co jsem kdy napsala. Grrr... Ale já tu kapitolu nechci rozdělit! No... ale možná by bylo vážně lepší dávkovat to po menších částech. xD Je to totiž nejbrutálnější kapitola, co jsem kdy napsala. XD Ne, to jsem řekla špatně... Není to vlastně moc brutální... myslím. XD Jen se tam Kalovi dějí nejhorší věci, co jsem mu zatím udělala. Ale... vždyť tam vlastně ani není žádná krev! Cože... nejhorší věc, co jsem Kalovi udělala a není tam žádná krev?! Vždyť já jsem na něj vlastně hodná!! XDDDD No, myslím, že on si to nemyslí. XDD Já mu jen dokážu dost dobře ubližovat i bez krve. Asi ho mám moc ráda na to, abych ho doopravdy zranila. Můžu mu ubližovat jen psychicky nebo tak, aby z toho neměl moc velkou fyzickou újmu (a vězte, že i tak ho dokážu krutě týrat XD). Ale spíš je pravděpodobnější, že se mi jeho zranění nehodilo do příběhu. XD Budu mu dělat ještě horší věci, než obyčejné zranění. xD Ne! Mám nápad! Musím tam tu krev přidat! XD Je to divné, aby tam žádná nebyla. Muhehehe! XDD

Jaj... tohle neměl být článek o týrání Kala. XDD Ale jak o tom začnu mluvil, příliš se rozkecám a nemůžu přestat. XD Kde jsem to skončila? :D Jo, už vím, co jsem chtěla ještě říct...

Cute Iks
(Tohle jsem načmárala už před nějakou dobou, ale líbí se mi to. :D Dávám to
 sem, aby ten článek nebyl takový... písmenkovatý xD Poznáváte ho?) →  

Nevím přesně, jak dlouho jsem psala. Rozhodně dost dlouho. Začala jsem asi o půl deváté. Ze začátku mě to zas tak moc nebavilo. Pak jsem si dala pauzu na meloun a při jeho konzumování se dívala na svou oblíbenou kriminálku: Myšlenky zločince. :D Ten díl byl vážně hrozně zajímavý a kdybych neudělala rekord, litovala bych, že jsem ho nesledovala celý. Pak jsem si k tomu zase sedla a psala dál. No a pak mě to nějak chytlo. Pořád jsem si říkala, že za chvíli už musí být konec téhle scény, ještě půl hodiny... No a nakonec ten konec přišel deset minut před druhou hodinou noční. :D (Ve dvě v noci není žádné ráno, takže odmítám říkat "ve dvě ráno"! Pro mě není ve dvě v noci ráno, ale správný čas jít spát. xD) A víte co? Dneska jsem musela vstávat v devět! Věděla jsem, že budu muset vstávat v devět, ale ani to mě nepřinutilo přestat. Já byla prostě pevně rozhodnutá tu scénu dotáhnout do konce. A navíc jsem si ještě do tří četla, plus taková půlhodinka, než usnu... No, to jsem spala asi pět a půl hodiny, skoro šest hodin. :D Hm... to není tak málo. XD Už jednou jsem o prázdninách takhle málo spala a necítila jsem se unavená a šla jsem spát stejně pozdě jako vždycky. xD Mě prostě nic na světě (kromě nemoci [ale já už bývám nemocná tak jednou za rok xD]) nepřinutí jít spát včas. xD
A jestli teď někdo řekne, že se ten rekord nepočítá, protože po půlnoci začíná nový den, tudíž jsem to psala dva dny a ne jeden, "přepísmenkuju" ho a udělám z něj Iksovu oběť!!! Pro mě je jeden den všechno, co se stalo, než jsem šla spát a žádný kus papíru [kalendář] mi do toho nebude kecat!! Já vlastně nemám v plánu v Kopii psát o tom, jak Iks někoho zabíjí. Tak dotyčného "přepísmenkuju" (ten výraz vymyslela Lizz :D) a použiju, když budu potřebovat někoho zabít nebo někomu ublížit. (Na to už mám Thomase, ale co když budu potřebovat zabít někoho jiného?) Vy to teda teoreticky nebudete cítit, protože se to stane v tom druhém světě, ale budete moci číst o tom, jak vás někdo zabíjí. XD Ale taky záleží na tom, jak přesně vás budu moci přepísmenkovat. Někoho, koho neznám, může přepísmenkovat jen tak, že tam napíšu jeho jméno. U osob, které znám dobře, bude přepísmenkování mnohem přesnější. (Vidíte? Nezní to šíleně? To je ten důvod, proč jsem vám nechtěla povídat o své teorii o skutečnosti vymyšlených postav. Tohle "přepísmenkovávání" s tím souvisí.) Je to všem jasné? :D A doufám, že to někdo nebude říkat schválně, protože se chce v povídce octnout, to bych ho nepřepísmenkovala. xD

Jaj... nějak jsem se rozepsala. A to jsem myslela, že z toho bude celkem krátký článek. XD

PS: Já to s tím, že z vás udělám oběť, myslela vážně!

Kopie - 14. kapitola

24. srpna 2010 v 17:42 | KaThea |  Kopie

Když slunce zoranžovělo a nebe začínalo tmavnout, dostal strach, že nestihne dojít do žádné vsi před setměním a zabloudí. Polil ho chladný pot a strach poháněl jeho nohy kupředu. Dolů z kopce utíkal. Od nohou mu odletovalo listí a jeho boty zanechávaly v hlíně brázdy. Ve skutečnosti však více námahy nakládal na zpomalování, aby se neřítil příliš rychle a nenarazil do stromu nebo neupadl. Z brzdění ho bolely namáhané kotníky.
A čím bylo slunce níže, tím hlasitěji se ozývalo volání jeho žaludku. Hlad však bylo to poslední, s čím si v tu chvíli dělal těžkou hlavu. Více se obával, že on sám utiší hlad nějakého zvířete.
Nebe nad jeho hlavou hořelo. Na vině bylo slunce, pyroman, který si tento kousek neodpustil žádný večer. Och, prosím, nemůžeš zapadat trochu pomaleji... prosil osamocený hoch slunce za jeho zády. Měl namířeno na východ, směrem, kde bylo nebe nejtmavší. Často se ohlížel, aby se ujistil, že sluneční kotouč je stále tam, kde má.
Ze slunce už nad horami vykukoval pouze malý kousíček, když narazil na cestu. Zaradoval se a pak váhal, kterým směrem se dá. Nakonec se rozhodl pro cestu vlevo.
Odhadoval, že ušel asi kilometr nebo dva, když se cesta začala zužovat, až vyústila v malou pěšinku, která mu po chvíli zmizela v křoví. Pocítil vztek a strach a bezmoc zároveň. Těžce polkl a pohlédl k západu. Hledal ten spolehlivý zdroj denního světla, který však již spolehlivě zmizel za okraji hor. Na krajinu se snášela noc. Velice temná noc. Měsíc nesvítil, byl nov. Kal se otočil a vydal po cestě zpět. Bylo však těžké se jí držet. Sotva viděl kmeny stromů a občas do nějakého málem vrazil. Když zafoukal vítr, ucítil na čele chladné kapky potu. Třásl se a jeho vlastní dech mu připadal strašně hlasitý. Snažil se dýchat tišeji, ale pak měl pocit, že se dusí.
Zdálo se mu, že si ještě nikdy v životě tolik nepřál potkat nějaké lidi. Obvykle se lidem stranil.
Náhle vzduch proťal výkřik, ze kterého tuhla krev v žilách. Kal strnul. Zíral před sebe vyděšenýma očima a nebyl schopný pohybu. Připadalo mu to děsně blízko. Kus před sebou zahlédl pohyb. Znovu se ozval křik - a zvířecí vrčení. Trval jen krátkou chvíli. Pak se les opět ponořil do ticha.
Kalovi stále zněla v hlavě ozvěna výkřiku. Najednou mu to celé připadalo... neskutečné. To přece nemohla být pravda. Co mám dělat? Měl bych utéct? Proč se nic neozývá... Nebyl schopný logicky přemýšlet.
Náhle zaslechl zvuk, který zněl lidsky. Byl tak slabý, že si nebyl jistý, zda se mu to jen nezdálo.
Zaposlouchal se. Měl pocit, že nic jiného dělat ani nemůže. Ale už se nic neozývalo. Nic... Slyšel bít své vlastní srdce.
Pokusil se přemýšlet. Je možné, že by zvíře nevydávalo žádné zvuky poté, co zabije člověka? Třeba si mně všimlo a teď se ke mně plíží! Proti své vůli uskočil dozadu. Ale žádné zvíře na něj nezaútočilo. Možná, že přece jen přežil člověk... Ale neslyšel bych ho odcházet pryč nebo tak něco? Napjal zrak. Zazdálo se mu, že mezi stromy zahlédl světlou skvrnu, což mohla být lidská kůže. Ale nikde žádný pohyb. Žádný pohyb. Tak to vypadalo, že jsou oba mrtví nebo zranění.
Konečně se odhodlal udělat krok vpřed. Potřeboval hodně vůle, aby odlepil nohy od země. Ale ihned se zase zastavil a zaposlouchal. Slyšel někoho dýchat. Byla tu pořád šance, že je to dech zvířecí, ale on chtěl věřit, že ne... Šel ještě kousek, ale znovu se zastavil. Nyní již zřetelněji viděl ležící lidskou postavu. Zdálo se, že zmíněný člověk je žena... Udělal další krok a strnul. Už se před ním jasně rýsoval i obrys černého zvířete bez pohybu ležícího na zemi. To, čeho si na něm všiml nejdříve, byla černá srst a velké zuby v pootevřené tlamě. Vypadalo jako nějaká kočkovitá šelma. Nikdy dřív takové zvíře neviděl. Ze zad mu trčelo cosi krátkého, kovového a bezpochyby ostrého. Nebyl si jist, zda by ho něco takového dokázalo zabít, ale vypadalo dokonale mrtvé. Avšak žena ležící vedle něj na tom vypadala hůř... Ze zranění na levé ruce a pravé noze se jí řinula krev. Přesto slyšel, jak dýchá. Hrudník se jí zvedal.
Ale nic z toho ještě nebylo to, co mu připadalo nejpodivnější. Ve vzduchu cítil ohromnou energii. Nedokázal přesně popsat, jak to pozná, ale takhle se cítil vždy, když se nacházel v blízkosti kouzelníka - jenže tentokrát to bylo mnohem silnější. Nevěděl, jestli je běžné cítit magii. Prý to dokáží jen kouzelníci - ale on ji cítil. Nevěděl, jestli to množství magie vychází z ženy nebo ze zvířete. Ale neměl čas o tom přemýšlet.
Poklekl k ženě. Byla to vlastně ještě dívka. A byla... velmi necudně oděna. Měla na sobě jen pár pruhů látky na zakrytí nejintimnějších partií.
Jen matně si vybavoval, co by měl dělat. Tak za prvé potřebuje zastavit krvácení...
Sundal si kabát a po něm triko a začal ho trhat na cáry. Ten kabát se mu moc líbil na to, aby si ho zničil, a taky by se nejspíš hůře trhal. Když měl dva kusy, které mu připadaly dostatečně dlouhé, opatrně uchopil dívčinu ruku -
Bylo to, jako by ním projel slabý elektrický proud. Zatočila se mu hlava. Zalapal po dechu. Teď nebyl pochyb, že zdrojem toho množství magie je dívka. Zaťal zuby a zkusil to znovu. Pevně obmotal látkou část její ruky a zavázal. Nevěděl, jak by to měl správně dělat, ale nemohl se soustředit a popřemýšlet o tom.
Když dokončil ruku, hlava se mu motala tak, že sotva dokázal poskládat souvislou myšlenku a koordinovat pohyby. V celém těle ho mravenčilo: od kořínků vlasů až po prsty na nohou. Ruce ho bolely. Zvedal se mu žaludek. Krev na tom měla vinu pouze částečnou. Nevěděl, jestli takhle hodně magie působí i na ostatní. Nikde neslyšel, že by to bylo normální. Předtím si myslel, že je dobré, že dokáže vycítit magii, ale teď poznal, že být citlivý na magii není vždy výhoda.
Pokusil se utrhnout ještě kousek textilu na obvaz nohy, ale zhroutil se zničeně na zem, svíral si hlavu rukama a třásl se.
Najednou něco zaslechl. Pozvedl hlavu. Dívka stála na nejistých nohou, v bojovém postoji a ve zdravé ruce svírala nabroušený kov.
"Počkej, ještě jsem to nedokončil," vypravil ze sebe slabě.
Ani se nepohnula.
Neohrabaně vstal.
"Vím, že jsi vystrašená, ale já se ti snažím pomoct. Sedni si a já ti obvážu i nohu."
Nezareagovala na to vůbec nijak.
Chvíli si vzájemně hleděli do očí. Kal měl pocit, že už všechno důležité řekl a byl příliš vyčerpaný na to, by přemýšlel, jak ji dál uklidnit. Teď, když od ní byl o kus dál, začala nevolnost pozvolna ustupovat.
"To nemůže být moc pohodlný, stát takhle," poznamenal po chvíli, když viděl, jak se dívce začíná třást zraněná noha. "Neměla bys s těmi zraněními stát."
Jen mrknul a v další chvíli už tam nestála. Zmateně se rozhlédl a stačil spatřit, jak mizí mezi stromy. Na jeden vyšplhala s hbitostí překvapivou i pro nezraněného člověka. Rozběhl se ke stromu a pátral po ní v koruně, ale nebyl schopný ji zahlédnout. V té tmě to bylo nemožné. Jednoduše se vypařila. Zbyly po ní jen krvavé stopy v trávě.

Woem - odvážná holka, co se pořád bojí

21. srpna 2010 v 23:02 | KaThea |  Postavy Kopie
Už bylo na čase, abych o ní konečně napsala. (Dělám to na poslední chvíli. xD) Když je třetí nejdůležitější postava, zasloužila by si to. Mám hromadu jejích sketchů, ale téměř žádný obrázek, který by za něco stál. Grr...

Nad tím nadpisem teď nepřemýšlejte. Bude vysvětleno později.

Woem
Oh... už chápu, jak si lidi stěžují, že scanner sežral barvy. XD Ale stejně jsem ráda, že ho mám. Ale štve mě to. Ty barvy vypadaj divně. Grrr...

Tenhle obrázek není zrovna nejnovější, ale je nejlepší. Woem se tam nejvíc tváří jako Woem. Ty oči jsou skvělé. K Woem se dokonale hodí. Nechápu, jak se mi to povedlo. Má sice moc malou pusu a to stínování je divné, ale... ty oči jsou skvělé.




Kopie - 13. kapitola

15. srpna 2010 v 19:08 | KaThea |  Kopie

Sluneční paprsky pozdního léta dopadaly na malou neoplocenou zahradu. Hřály i červenovlasého chlapce, jenž seděl v trávě zády opřený o chladné kameny studny a ochutnával jedno z prvních dozrálých jablek. Byl sice zrovna po obědě, ale velké červené plody byly příliš lákavé.Teplý vzduch člověka ukolébával k lenivosti. Léto už pomalu končilo, ale slunce jako by to nebylo bralo na vědomí. Pokousaná ruka se mu již dávno zahojila a na horečku, kterou měl před více než čtvrtrokem, si už ani nevzpomněl.
Uprostřed toho poklidného momentu nicnedělání uslyšel, jak někdo volá jeho jméno. Zvedl se na nohy. Věnoval krátký pohled jablku ve své ruce, jako by se rozmýšlel, co s ním. Šel dovnitř do domu.
Stará kouzelnice na něj čekala u kuchyňského stolu.
"Kale, mám dopis pro kouzelnickou radu a potřebuji, aby jsi jim ho předal ještě dnes," oznámila mu. "Bylo by perfektní, kdyby jsi to stihl, než odbije půlnoc."
Kal jen přikývl. Reptání typu "Ale to se nedá stihnout!" si nemohl dovolit. Často jim dávala úkoly příliš těžké na dítě, ale byla si toho vědoma a nikdy je za špatně odvedenou práci netrestala.
Kouzelnice mu dopis předala v bílé obálce a dala mu i váček peněz na cestu. Vzal si trochu vody v kožené láhvi a taky své nože, pro všechny případy. Cítil se trochu pyšný, že dostal takový důležitý úkol, a byl rozhodnut nezklamat.
Cestou ze svahu potkal Tima, jak se vrací z nákupu ve vesnici.
"Kam jdeš?" ptal se ho zvědavě Sylva.
"Dostal jsem za úkol doručit dopis," odpověděl Kal.
Tim upustil plátěnou tašku s jídlem a zavěsil se mu na paži. "Ne!"
Kala tato bouřlivá reakce překvapila. "Vždyť... se vrátím hned zítra."
"A co když se ti něco stane? Na cestách jsou loupežníci."
"No, není to nebezpečnější než hubení upířích psů, ne?"
"Ty tam můžeš potkat taky!"
"Neboj, budu opatrný."
"Já nechci, abys šel pryč," kňoural Tim a objímal jeho paži.
"Je to jen jeden necelý den. To beze mě vydržíš. Nemám moc času, mohl bys mě prosím už pustit?"
Tim neodpovídal a nezdálo se, že by ho chtěl poslechnout. Kal se mu tedy vykroutil a Tim se zatvářil velmi lítostivě.
"Tak ahoj," řekl Kal zády k němu, protože se nemohl dívat na jeho výraz, a utíkal z kopce dolů.
Nejdřív musel pěšky dojít do nejbližšího města. Odtamtud jel dostavníkem do nejbližšího velkého města. Tam se mu podařilo chytit dostavník mířící přímo do Milenu.
O pár hodin později už se blížil k cíli. V tu chvíli se mu úkol zdál jednoduchý a nechápal, proč si Tim dělal takové starosti. Sice není snadné stihnout to včas a kdyby neměl štěstí, mohl na vhodný dostavník čekat až do zítřka, ale jediné, co v tu chvíli musel dělat, bylo sedět a čekat.
Ale v ten moment ho štěstí opustilo.
Vůz nadskakoval na kamenité cestě. Občas o dřevo zarachotila větvička stromu nebo keře, který rostl poblíž cesty. Všichni cestující měli už dávno možnost si jeho zvláštní vlasy pořádně prohlédnut, takže teď o něj nikdo ani pohledem nezavadil a on se necítil nepříjemně.
Náhle začal vůz zastavovat. Slyšel kočího křičet: "Proboha, co se vám stalo?" Nastala chvíle zmatku. Nikdo z cestujících nevěděl, co se děje, proč zastavili.
"Není tu nějaký lékař?" Kočí přivedl ke dveřím vozu zraněného muže, jenž měl košili celou od krve.
"Já jsem lékař," vyhrkl jeden z cestujících a vstal. "Posaďte se tady. Proboha, jak se vám to stalo?"
"Potkal jsem se s jedním medvědem. Neměl, zdá se, chuť přátelsky klábosit," odpověděl muž, když si sedl naproti němu.
"No teda, žertovat v takové situaci..." zakroutil hlavou lékař. "Kde jste zraněný?"
"Počkejte," zarazil ho muž. Důkladně si utřel krví zamazané ruce do košile a upravil si vlasy. Rozvázal černou stuhu, uhladil si vlasy hezky na levé rameno a zase je svázal. "Teď mě můžete ošetřit." Cestující na něj koukali trochu vykuleně.
Pak lékař krátce prohlédl jeho ruce a hruď.
"Ale vy nejste zraněný!"
"Jasně," zasmál se muž. "Zato ten medvěd z našeho setkání nebude zrovna dvakrát nadšenej, haha."
Vstal.
"Lidi, neberte si to osobně, byli jste milí společníci, ale tohle je moje práce. Každej se musí nějak živit, ne? Vy jste lékař. Máte kliku... děláte tu nejlepší práci na světě. A co vy?" obrátil se na ženu, která seděla vedle lékaře.
"Já... jsem vychovatelka," pípla ustrašeně žena. Nikdo z cestujících nechápal, co se to právě děje.
"Vychovatelka... Tak to vám nezávidím. Dobře, a vy?"
"Holič," odpověděl vedle sedící muž. Na konci toho slova byl náznak otazníku.
"Holič?! Vy stříháte lidem vlasy?! Styďte se! Nenávidím parchanty, jako jste vy!"
"Ale... Co je na stříhání vlasů špatného? Většinou pak vypadají líp," bránil se holič.
"Na stříhání vlasů nemůže bejt nic dobrýho! Vždycky jsou hezčí delší." [*Poznámka: Tento jistý člověk má fóbii ze stříhání vlasů. xD]
Obrátil se na chlapce sedícího naproti holiči a jako mávnutím kouzelného proutku se uklidnil.
"Hele... Máš zajímavý vlasy."
"'Zajímavý...'" zabručel tiše Kal. Neměl rád, když někdo mluvil o jeho vlasech, ať už o nich řekl cokoli.
"Ty asi ještě chodíš do školy, ne?"
"Hm," zabručel neutrálně Kal, protože se mu nechtělo nic vysvětlovat.
"A vy budete... Nechte mě hádat..."
"Kovář," promluvil statný muž.
"Hej, nenechal jste mě hádat! No nevadí... Ale co jsem chtěl říct. Každej se musí nějak živit. Někdo je lékař, vychovatelka, holič," to slovo vyslovil s odporem, "kovář... a já jsem zas lupič. Přeju vám hezkej den... třeba ten zítřejší."
Pak se vyhoupl oknem na střechu. Kal vyjeveně zíral do okna, ve kterém zmizel. Teď už chápal, kam tím celou dobu mířil, ale stále nechápal, na co byl potřeba ten dlouhý proslov.
Slyšel lupiče mluvit na kočího: "Stůjte, tohle je přepadení."
Musel se v tu ránu rozhodnout, co udělá. Rozhodně tady nemohl sedět a čekat, až ho okradou. Neměl by peníze na cestu zpět a navíc hrozilo, že by mohl přijít o dopis.
Otevřel dveře vozu a za jízdy vyskočil. Několikrát se překulil a svalil se do křoví vedle cesty. Ohlédl se. Viděl, jak zpoza stromů kus před dostavníkem vybíhají lupičovi společníci. Prolezl keři na druhou stranu a uháněl opačným směrem. Utíkal skloněný, aby ho nezahlédli.
Náhle si uvědomil, jak to od něj bylo zbabělé. Zastavil se uprostřed kroku a znovu se otočil. Ale co mohl dělat? Co by zmohl proti bandě ozbrojených mužů? Měl jen své nože. Kdyby se pokusil odporovat, zabili by ho. Takhle to bude lepší. Měl svůj úkol. Neměl čas se starat o cizí lidi. A s těmihle komplikacemi mu zbývalo mnohem méně času. Pohlédl na slunce. Ještě se nezačalo stmívat, ale bylo nebezpečně nízko. Znovu se dal do běhu a cítil se provinile, přestože si právě logicky zdůvodnil, že je to to nejlepší, co může udělat.
Přečetl tolik knih a hrdina každé z nich by zůstal a lupiče porazil. Jenže on nebyl hrdina z knížky. [*Poznámka autora: Nesmějte se, je to myšleno vážně. Já o svých postavách přemýšlím takovýmto způsobem. Ne - oni o sobě přemýšlí takovýmto způsobem.] Neuměl ovládat magii, neměl žádnou zvláštní moc, nezískal žádné speciální schopnosti, ani neovládal žádné bojové umění, dokázal pouze dosti nepřesně házet noži. Neexistovala ani nejmenší šance, že by je mohl porazit. Nejlepší bude vážně starat se jen o sebe.
Opět se ohlédl. Nebylo možné, že by si jeho útěku nikdo nevšiml, ale nikdo se za ním nerozběhl. Asi jim jeden kluk nepřipadal důležitý. Možná je znejišťovaly ty vlasy. Nikdo netouží po tom rozhněvat kouzelníka. Teď přestal litovat, že si nevzal paruku. Všechny ty pohledy, které tak proklínal, stály za to, že ho to teď možná zachránilo.
Po chvíli zpomalil a přemýšlel, co udělá teď. Nevěděl, kde je, ani kudy má jít. Znal jen jednu cestu a po té právě přišel. Vracet se nemohl. Proto se rozhodl vzít to zkratkou přes les. Tedy přesněji - vzít to přes les. Jestli to bude zkratka, netušil. Nevěděl ani, jestli se tudy někam dostane.

Ronny Grev

12. srpna 2010 v 13:49 | KaThea |  Barevné kresby
Tohle není má postava. Je to postava ze sestřiny povídky a ona chtěla, abych ho nakreslila.

Trochu jsem se podílela na jeho vzhledu. Přemluvil jsem ségru, abych mu mohla nakreslit žluté oči a taky jsem mu přidala do vlasů mašličku (ségra mu chtěla dát tu mašli na ofinu). :D Jo a ta náušnice je taky moje práce. :D  A je taky mojí zásluhou, že má tohle příjmení. Ségra vymýšlela jméno pro jinou postavu a padlo ji Grev. Já řekla, že to zní jako krev a mohl by se tak jmenovat Ronny. :D
Ronny
Pořádně ho neznám a nevěděla jsem, jak se má tvářit, tak jsem mu udělala psychopatický úsměv. xD Ale Ronny není psychopat. Aspoň ne příliš. On jen dělá všechno pro vlastní účely. (Ségra tuto větu pořád opakuje. xD)
Je elf. V ségřiné povídce jsou elfové všichni. Nevím, jak má správný elf vypadat, vím jen, že má mít špičaté uši, tak má Ronny špičaté uši. :D