Září 2010

Kopie - 18. kapitola

26. září 2010 v 20:39 | KaThea |  Kopie

Kal se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Dobrá, teď už nemám jinou možnost a musím si s někým z těch staříků promluvit, pomyslel si a doufal, že zase něco nepokazí, jako to dělal vždycky, když mluvil s cizími lidmi.
Pomalu přistoupil k muži, se kterým mluvil Mais. Cítil, že má velkou moc, ale přestože měl zlaté vlasy, jeho moc se ani zdaleka nemohla vyrovnat tomu, co cítil u Maise. Zdálo se, že si nikdo neuvědomuje, jak mocný by Mais ve skutečnosti mohl být.
"Ehm... Promiňte..." začal nejistě.
"Co si přeješ?" obrátil se po něm stařec.
"No... Poslala mě sem kouzelnice Ilumína..."
"Tos měl přijít už včera, ne?"
"No, měl, ale... cestou... vůz, ve kterém jsem jel, přepadli lupiči."
"To není omluva. Přiděláváš nám práci. Ale máš ten dopis, ne?"
"Jo, mám," odpověděl rychle Kal a začal ho hledat ve vnitřních kapsách svého kabátu. Po chvilce vytáhl pomačkanou obálku.
Stařec nastavil ruku a Kal mu odevzdal dopis. Kouzelník si k sobě zavolal nějakého sluhu. Něco mu pošeptal a ten rychle odběhl. Pak stařec roztrhl obálku a začal pročítat dopis. Kalovi nevěnoval nejmenší pozornost.
Kal si odkašlal. "Ehm... Můžu už jít?"
Stařec zvedl hlavu a trochu vykuleně si ho prohlédl od hlavy až k patě. Pak odpověděl: "Ještě ne! Ještě chvíli počkej."
"Dobře," přikývl Kal. A čekal. Za chvíli přiběhl sluha a beze slova mu podal obálku a váček, ve kterém to zachrastilo. Pak zmizel.
"Už můžu jít?" tázal se znovu Kal.
Kouzelník se po něm udiveně podíval, jako by zapomněl, že tam stojí. "Ty jsi ještě tu? Jo, už běž! Hej, Sylvie!"
Přispěchala k němu již dobře známá žena. Opět ho vzala za zápěstí a táhla ho za sebou. Když opustili sál, pustila ho, aniž by zpomalila.
"Mám kamaráda, který se jmenuje taky Sylvie," ozval se přátelsky Kal. Ani nevěděl, proč to řekl.
"No jo, zajímavé..." zabručela žena bez zájmu. Pak teprve si uvědomila, co řekl. "Počkat - kamaráda, co se jmenuje Sylvie?"
"Jo," přikývl Kal. "To je jedno z jeho jmen. Má asi pět křestních jmen. Říkám mu Tim, to je jeho přezdívka.
"Máš divnýho kamaráda," odpověděla mu na to žena. To Kala urazilo a už s ní nemluvil.

Kopie - 17. kapitola

19. září 2010 v 15:25 | KaThea |  Kopie
Při opravování této kapitoly jsem vymyslela nové sloveso. X"D Možná se tam na to místo zrovna stoprocentně nehodí, ale já jsem ho nemohla jen tak zahodit, když už jsem ho vymyslela. X"D

Po přečtení prvního odstavce se mi chtělo ze zoufalství smát. Sloveso "být" se tam objevovalo OSMKRÁT a znělo to STRAŠNĚ. Nejdřív mě vůbec nenapadalo, jak tu spoušť napravit, ale o něco jsem se tam pokusila. :"D Počet sloves "být" (respektive "nebýt") se mi podařilo zredukovat na pět. S jednou větou jsem si už fakt nevěděla rady, tak jsem ji nechala tak. :"D
Komu vadí, že to nezní dokonale, ať to nečte. Kdo se chce v první řadě dozvědět, co se s Kalem dělo dál, čtěte.


Mdloby

16. září 2010 v 20:28 | KaThea, které přeskočilo XD |  Básně
Ehm... Napsala jsem báseň. :3 Asi mi přeskočilo, já nemám ráda básně! XD Jaj... za to určitě můžou Celesty. Oni skládají básně s příběhem a ještě k nim přidávají hudbu... To musí být hrozně těžké. Tahle básnička ani nemá děj. Jednoho dne napíšu báseň s pořádným dějem. Nemám ráda básně bez děje, ostatní básně mi vlastně ani nevadí... Ale většinou jsou básně bez děje, proto je nemám ráda.

Vzniklo to tak, že jsem si představovala Kalovy pocity z jeho pohledu... a pak je zrýmovala. Není to žádná konkrétní scéna, ani nevím, jestli se někdy něco takového stane... (Kal určitě několikrát omdlí, ale nevím, jestli takhle neočekávaně xD) Já často trápím Kala jen tak bezdůvodně, bez úmyslu o tom napsat. xD Chudáček... xD


Do krajů zorného pole se mi plíží stíny
Svět je naráz bledý, těsný, jiný
Vše kolem se točí divně
Mé nohy, zradily mě...!

Náhlý a prudký byl můj náraz na zem
Cítím se slabý a bezmocný rázem
Snažím se vstát, ale nejde to
Tak ležím a doufám, že přejde to

Někdo na mě mluví, ta slova mi nedávají smysl
Nic nevidím, temnota pohlcuje mou mysl
Něčí ruce se mě dotýkají, snažím se mě zvednout
Co se to děje, co je to se mnou?

Nevím, kde jsem, nevzpomínám sim co se dělo
Než svět se rozpadl, než před očima se mi setmělo
Těžko se mi dýchá, někdo pomozte mi
Ztratil jsem světlo, propadám se do tmy...


Když to vidím přepsané, uvědomuju si, že ty verše jsou stále delší a delší! :D Snad to není špatně.
Je to takové nerytmické... Já skoro nikdy báseň nepsala! A jednou (nebo dvakrát, ale víckrát snad ne) ten rým trochu pokulhává... Původně jsem plánovala obkročný rým, ale nějak to nevyšlo. xD Zkusím to příště.
Ale bavilo mě to. :D Že bych se dala na básnění? :D Myslím, že si to brzy zopakuju. :3 Je zábavné psát básně o bolesti a utrpení! Whahaha! XD Básně o lásce píše každý a jsou nudné. A co takhle básně... o lásce k bolesti! To jsem jen tak plácla, neřeště mě. XD
Jéé... mě to vážně bavilo. :D Založím novou rubriku a nejspíš do ní brzy zase něco přibyde. :)

Nesmyslný článek

12. září 2010 v 13:42 | KaThea |  Zápisky ze života (neboli denníček) - (ne)zajímavé události z mého života
Ani nevím, o čem ten článek vlastně bude, proto ten název... Jen mám pocit, že bych sem měla něco napsat. Jenom mí přítelé a kamarádi (ti, co chodí na ICQ nebo Skype) ví, co se se mnou teď děje... Ne, neví. Ani já to pořádně nevím. XD To je jedno. To, že nechápu sama sebe, u mě není žádná novinka. Tak mě napadá... když se nechápu ani já, jak mě pak můžou chápat ostatní? :D Myslím, že lidi, kteří mě neznají dost dobře, mě nechápou vůbec. XD
Ehm... radši ten článek nečtěte. XD Sama nevím, o čem v něm budu plácat. Tedy nejspíš o svých zmatených pocitech, o Kopii a především o Celesty... Nechtějte mě slyšet, jak mluvím o Celesty. XD Takže: Čtení na vlastní nebezpečí!!

Time to rise~! (Podobné věty ignorujte. XD)

Ehm... Myslím, že tento týden Kopie nebude. Jak by to mně mohl někdo chtít?! Teď? Ale už se začínám léčit. XD Dneska ráno jsem dokonce na Delinoma ani moc nemyslela a trápila jsem Kala. XD (Jaj... to bude článek, který na první přečtení pochopí jenom ti, kteří měli tu smůlu, že mě zastihli na Skypu. XD Ale to těch ostatních rozhodně nechci, aby ho četli dvakrát! Přeskočilo by vám z toho! XD Pozor, šílenství je nakažlivé! Vážně!) Já od pondělního večera vážně nedokážu myslet na nic jiného než na Celesty. Ale už se vážně začínám léčit. XD To, že se dokážu soustředit na trápení Kala je dobré znamení.
Já vlastně ještě neřekla, kdo to Celesty jsou! Ta na to půjdu trochu oklikou...

Prohlašovala jsem, že už jsem pro sebe našla dokonalou hudební skupinu, jejíž muzika mi padne jako ulitá... Nemohla jsem se mýlit více.
CELESTY!! To jsou ti praví! Ne! Už zase plácám! XD A to jsem tak hezky začala...
Proč vlastně píšu tento článek? Chci, aby lidi věděli, proč nebude Kopie? A bude vůbec chybět někomu? Žádné mistrovské dílo to není... Ne! Teď jsem zas absolutně od tématu! Teď mluvím o CELESTY!
Celesty! Jaj... tak to je teda inteligentní prohlášení. XD Ale obávám se, že na nic lepšího se nezmůžu.
Poslechněte si album Vendetta!  A hlavně... Poslechněte si Euphoric Dream! To je to nejlepší, co jsem kdy v životě slyšlela!
Varování:tahle hudba může škodit vašemu zdraví! Myslím to vážně!
(To je asi jen druhé neautorské video, co jsem zveřejnila v článku na tomto blogu... [Žádná autorská videa tu nejsou, ale to slovo "neautorské je důležité... Já si totiž na nekopíráctví zakládám. Ale v poslední době to nějak porušuju...])

Run for your lives, he's Delinom!
Jestli už vám z toho článku začíná hrabat, tak radši vážně utečte. XD Teď budu mluvit o... Delinomovi!
Víte, co dělá hudbu od Celesty ještě úžasnější? Příběh! Ty písničky tvoří příběh! Není to úžasné? Ale je smutný... a od třetího alba začíná být složitější a já ho přestávám chápat... Z těch dvou důvodů jsem měla včera depku. Hudba od Celesty vážně škodí. Ale už jsem se z toho dostala. :D
Jo... Delinom. To je hlavní postava prvního alba. A já si ho z neznámých důvodů zamilovala...

Není už čas ukončit tento nesmyslný článek? Doufám, že jste si udrželi zdravý rozum. XD Doufám, že vám z Celesty nehrábne jako mně...

Jaj... já ten článek nakonec vážně napsala? :D Tedy chtěla jsem o Celesty napsat už od pondělního večera, kdy jsem jejich hudbu slyšlela poprvé, ale myslela jsem, že by to nikoho nezajímalo... Ne, že bych si to už přestala myslet. xD

Anglické věty psané kurzívou jsou texty od Celesty. [Ne testy, texty!! To byl ale hloupý překlep! X_X']

Kopie - 16. kapitola

5. září 2010 v 20:13 | KaThea |  Kopie

Nedá se určit přesná hranice, kdy člověk spí a kdy už je vzhůru, ale jakmile si dívka uvědomila, kdo je a co se stalo, otevřela oči.
Ležela na posteli v neznámém pokoji. Vždycky měla z neznámých věcí strach. U druhé stěny ležel v bílých prostěradlech ten divný kluk ze včerejška.
Neměla ponětí, kde je, ale jedno věděla jistě: Musí se odtud dostat pryč.
Odhrnula přikrývku a zlehka došlápla na dřevěnou podlahu. Ucukla, když se její rozbolavěná noha dotkla podlahy. Obě zraněné končetiny ji stále nepopsatelně bolely, ale to pro ni v tu chvíli nebylo důležité. Všimla si, že má na nich nové, bílé obvazy.
Okno bylo zavřené a chyběla mu klika. Zkusila jím zacloumat, ale nešlo otevřít. Pomalu dokulhala na druhou stranu místnosti a přitom se přidržovala nejbližších věcí. Opatrně vzala za kliku a pootevřela dveře. Zavrzaly. Strnula. Chvíli počkala a pak je otevřela víc. Upíraly se na ni jedny dětské a jedny dospělé oči. Dítěti se přes jednu polovinu obličeje táhla ošklivá jizva. To ji vystrašilo. Muž, který klečel před dítětem, vstal a promluvil ustaraným hlasem: "S tou nohou nemůžeš chodit. Běž si lehnout."
Automaticky se postavila do bojového postoje. Od nikoho na světě kromě své matky si nenechá říkat, co má dělat.
Najednou se za ní ozval výkřik: "Sakra, já usnul!"
Trhla sebou a otočila se.
"Mám důležitou práci a já usnul!" pokračoval Kal.
Zaslechla, jak se k ní zezadu svižným krokem blíží ten muž. Obrátila se zpět a sáhla po zbrani. A zjistila, že u pasu žádnou nemá. Zavrčela a byla připravená bránit se ručně. Tohle nebyla dobrá situace. Byla obklíčená, zraněná a neměla žádnou zbraň.
Muž se zastavil kousek od ní.
"Nemusíš se bát, už jsi v bezpečí. Běž si hezky lehnout a odpočívej, ano?"
Ani se nepohnula.
"Já jsem lékař," pokračoval neznámý, "postarám se o tebe. Hm... rozumí mi?"
Kal si protřel oči a pohledem našel dívku. Velmi ho překvapilo, když viděl, že má zelené vlasy. V noci si toho nevšiml. "Asi ano," odpověděl na lékařovu otázku. "Mně docela rozuměla, ale je němá."
Dívka střelila pohledem po dítěti. Vypadalo vystrašeně.
"Mám naléhavou práci," ozval se Kal. "Kdybys uhnula z těch dveří, mohl bych odejít," poznamenal.
"To si myslíš, že můžeš jen tak odejít?!" rozkřikl se lékař.
"Vrátil bych se," odpověděl mu Kal.
"Nemůžeš si jen tak odejít, dokud nejsi zdravý."
"Ale mně nic není, to o ni byste se měl starat!"
"Nic ti není? Omdlel jsi mi na prahu. Zdraví lidé většinou jen tak neomdlévají."
"Já už jsem v pořádku. Byl jsem jen vyčerpaný," odbyl lékaře Kal.
Dívce nebylo příjemné stát mezi dvěma lidmi, kteří se hádají.
Lékař na ni upřel bezmocný pohled.
"Myslíš, že by mi mohla ublížit?" zeptal se ustaraně.
"No, zabila tu velkou kočku, takže asi jo," odpověděl Kal.
"Jakou velkou kočku? Myslíš tu šelmu, co ji pokousala? Jak se to stalo?"
"Nevím. Když jsem tam přišel, byla už mrtvá a ta dívka tam ležela."
"Jak se jmenuje?"
"Netuším, včera jsem ji viděl poprvé."
"Vy se neznáte?"
"Ne."
"A jak se jmenuješ ty?"
"Kal," odpověděl jmenovaný.
Rozhostilo se ticho, protože lékaře už nenapadaly další otázky. Kal se docela divil, že nepoznamenal, že je to divné jméno. Dívka se trochu uvolnila. Kal vstal a pomalu se k ní blížil. Obrátila se k němu a nastavila před sebe pěsti.
"Ty mi pořád nedůvěřuješ? To od tebe není hezké. Víš, co jsem si pro tebe musel včera vytrpět?"
Zatvářila se provinile a postavila se normálně.
"Jak je ti?" zeptal se jí Kal.
"S tou nohou by ještě neměla chodit," odpověděl za ni doktor.
Kal se dívce zahleděl do očí. Odvrátila pohled.
"Běž si lehnout," nabádal ji. Pak se obrátil k lékaři. "Myslím, že se ještě nevzpamatovala z toho šoku."
Dívka se posunula o pět centimetrů směrem k posteli.
"Pojď dobrovolně nebo tě tam budu nucen dostat násilím," zažertoval Kal.
Zase se postavila bojovně, ale tentokrát se netvářila vůbec nepřátelsky. Vyzývavě se usmívala.
"Taky že zkusím," odpověděl Kal na nevyřčenou větu, protože měl pocit, že její výraz říká: "To si můžeš zkusit!"
Chytil ji za zdravou ruku a táhnul ji směrem k posteli. Bránila se, ale jen trochu.
"Co blbneš, zraníš ji!" křičel lékař.
"Je to pro její vlastní dobro!" odpovídal Kal.
Mrštil dívkou zády do peřin. Dala nohy na polštář a zůstala poslušně ležet. Usmívala se, brala to jako hru. Kdyby to tak nebrala, dopadlo by to s Kalem vážně špatně.
"Tak a zůstaneš ležet," prohlásil vítězoslavně Kal. Pak zvážněl. "Je ti lépe, než včera? Aú, za co to bylo?" obrátil se na lékaře, který mu právě dal tvrdý záhlavek.
"Já si své pacienty mrzačit nenechám!"
"Není zmrzačená," hájil se Kal. "Podívejte, uklidnila se."
Doktor opatrně vyndal polštář zpod dívčiných nohou a podložil jí hlavu.
"Počkejte tady, hned se vrátím," řekl a opustil místnost.
Kal se k dívce naklonil a polohlasem se zeptal: "Máš nějaké peníze?"
Provinile zavrtěla hlavou.
Povzdechl si a složil hlavu do dlaní. "Ale já jich taky moc nemám," bědoval.
Někdo mu poklepal na rameno. Odlepil ruce od svého obličeje a vzhlédl. Dívka opět vstala z postele a teď couvala směrem ke dveřím.
"Už zase chceš zdrhnout?" řekl káravým hlasem.
Gestem naznačila, aby ji následoval.
"Já mám zdrhnout s tebou? No to teda neudělám! A ty taky ne! V tomhle stavu nemůžeš jen tak běhat po venku. Jestli se nevrátíš do postele, dotáhnu tě tam zase násilím. Zdržuješ mě. Jestli si nepospíším, budu mít ještě větší průšvih!"
Dívka si povzdechla a soudě podle jejího výrazu si o Kalovi myslela, že je minimálně hlupák.
"Já vím, že to myslíš dobře, ale mysli taky na toho lékaře. Nemůžeme odejít bez placení. A přestaň tady pobíhat, musí tě to bolet."
Vypadala, že by na to ráda něco odpověděla, ale samozřejmě to neudělala.
Přistoupil k ní, ohleduplně ji uchopil za rameno a posadil na postel.
"Buď rozumná, prosím. A nikam neutíkej. Vyřídím to s tím lékařem. Jak dlouho myslíš, že tu budeš muset zůstat?"
Vstala na znamení, že může odejít ihned.
"Vážně tě nechápu. Chováš se, jako by ti vůbec nic nebylo. Ale musíš tu zůstat, dokud se neuzdravíš. Myslíš si snad, že se rychleji uzdravíš někde venku? Kam bys vlastně šla? Vždyť ani nemáš peníze. Bydlíš někde poblíž?"
Kdyby mu na to mohla něco říct, nemusela by být tahle scéna tak dlouhá.
Zavrzaly dveře. Lékař přistoupil ke Kalovi. Ten promluvil dřív, než se doktor stihl dostat ke slovu: "Kolik budete chtít? Zaplatím za sebe a za ni, abyste ji tu nechal po zbytek dne. Pak se ještě vrátím, ale teď musím nutně odejít."
"To za ni budeš platit, i když ji neznáš?" divil se lékař.
Kal pokrčil rameny. "Nemá žádné peníze."
"To neznamená, že za ni musíš platit. Ale když chceš... Ale zatím nikam nejdeš, připravil jsem vám oběma snídani."
Kal už se chystal protestovat, když se dostal ke slovu jeho žaludek. Musel uznat, že má hlad a žízeň, a tak neodmítnul. Dívka se na jídlo zprvu koukala nedůvěřivě, ale pak její žaludek zřejmě přehlasoval mozek.
Před odchodem Kal nezapomněl dívku ujistit, že se pro ni vrátí.
Město Milen bylo odtud jen míli, tak se rozhodl jít pěšky. Nespěchal. Měl už tak velké zpoždění, že pár minut víc nebo míň nebude žádný rozdíl.

Invaze chibíků! ^ω^

5. září 2010 v 15:04 | KaThea |  Obrázky ke Kopii
Ne, že by těch chibíků bylo nějak moc, já ten článek jen chtěla pojmenovat "Invaze chibíků". XD Taky tam milujete toho smajlíka? ^ω^ (Škoda, že neumím napsat tu prostřední část a musím ho kopírovat.)

Kdo nemá rád chibi, ať zvedne ruku! Před nějakým časem bych zvedla ruku i já, věřili byste tomu? Nevím, co se stalo ani kdy se to stalo, ale teď už je ráda mám. ^ω^

Pod vlivem vynuceného vydírání os Skye (To znamená, že jsem po ní chtěla, aby mě vydírala. XDD) jsem teda dobarvila ten starý obrázek chibi Kala a ještě k němu dokreslila další dva jako bonus.


Chibi Kal
Tento obrázek byl na jednom papíře s tímto. Byla jsem tak nadšená, že umím nakreslit Kalovy vlasy, že jsem nakreslila i Kala jako chibíka. :D
Místy je trochu rozpitý, protože mi na něj spadlo pár kapek.
Ta pozice je divná, ale já ji nedokázala nakreslit lépe... grr...

Depressed
Nevím proč, ale tohle mi nějak nepřipadá moc jako Kal. Před vybarvením mi to připomínalo spíš Tristana, což je divné, protože jediné, co odlišuje Kala od Tristana, jsou vlasy. :D
Mamka mi na lineart řekla: "Ta je hezká..." Já jí na to opověděla jenom "dík", protože jsem zvyklá, že si všichni o mých klucích myslí, že jsou to holky. XD
Využila jsem toho, že se u chibíků nemusí vždycky kreslit ruce... :D Ruce mi nejdou. 
Ta místnost je křivá... grrr... XD


Lying down
Tenhle je nejpovedenější. :) Ale přesto má spoustu chyb. Kal je divně pokroucený a dokonce vím, čím to je, ale už to nemůžu spravit.

Víte, jak vypadá dva měsíce stará svačina?

3. září 2010 v 19:17 | KaThea |  Zápisky ze života (neboli denníček) - (ne)zajímavé události z mého života
Začnu tím, co jsem zapomněla napsat do minulého článku. Vždycky mě napadne hodně věcí, co bych sem mohla napsat a když se výjimečně dostanu k tomu, abych to sem napsala, na některé věci zapomenu. :D

Nejsem nejmenší ze třídy! :D Myslela jsem, že budu. Jsem jen čtvrtá nejmenší. XD A taky čtvrtá nejstarší.

Šatna je hrozně úzká, ale ne to jsem zvyklá. Víc mi vadí, že v ní trčí dráty z toho oplocení a já se o ně už dvakrát řízla. D: Mám jizvu na zápěstí a vypadám jako začínající emo. XD


A teď k nadpisu. :D Včera jsem si vyklízela tašku a našla jsem tam svačinu ještě od minulého školního roku. XDD Jááááj! XD Hrozně to smrdí! XD A víte, jak to vypadá? Nejdřív jsem se tu krabičku na svačinu bála otevřít, ale nakonec jsem to riskla. XD No... je to černé. XD Vypadá to jako zuhelnatělej chleba v jednom rohu potřený jakýmsi šedým krémem. XD Fuuuj! A já tu krabičku budu muset vymývat, béééé! Proč to nemůžeme rovnou vyhodit? Já už v tom nosit svačinu radši nebudu! XD 


A teď novinky z dneška:
Z mé spolusedící, Míši, dnes vypadlo, že píše taky povídku! :D Fantasy, jako já. :D Kyyyaaa! :D O moc víc mi toho o tom neřekla, my se totiž spolu moc nebavíme. XD Buď ji nezajímám nebo jsme obě stejně stydlivé. Ale seděly jsme spolu na obědě. :D Sice jsme spolu nemluvily, ale seděly jsme naproti sobě. xD Tak se vyjadřuje, že se chceš s někým kamarádit, mezi plachými lidmi. XDD

Na fyziku máme nějakou ženskou! T_T Já myslela, že budeme mít toho sympatického fyzikáře, co se mi tak ochotně snažil vysvětlit, co je to světlo...

Začínám se děsit učení. Mám pocit, že snad skoro ve všech předmětech zaostávám! Všechno jsem to přes prázdniny zapomněla! D:

Název se domyslí později...

2. září 2010 v 19:22 | KaThea |  Zápisky ze života (neboli denníček) - (ne)zajímavé události z mého života
Hm... Už bych o tom mohla napsat. Ale nepíšou teď o tom všichni? Mohla bych vás toho ušetřit. No co, však koho to nezajímá, nemusí to číst...

Kde začít?
Myslela jsem, že mí spolužáci budou děsiví. Neměla jsem je ráda už v době, kdy jsem je vůbec neznala. Lidi mi říkali, že na střední je lepší kolektiv. A víte co? Meli naprostou pravdu! Na gymplu jsou tak bezva lidi! :D Jsou mnohem lepší než mí spolužáci na základce. Já prostě čekala něco mnohem horšího. :D Ale možná časem zjistím, že nejsou tak skvělí, jak se mi na začátku zdálo...

Včera jsem vstávala brzy, abych si mohla zabrat dobré místo ve třídě. A vyplatilo se mi to. Ukořistila jsem přesně to místo, co jsem chtěla - třetí lavice u okna.
Přisedla si ke mně jedna zrzka. Myslím, že jsem ji už viděla na přípravném kurzu a už tehdy mi připadala sympatická. :) Ale moc se mnou nemluví. Buď jí nepřijdu zajímavá nebo je ještě stydlivější než já. :D Musela jsem se jí zeptat, abych se dozvěděla, že se jmenuje Míša. A dneska mě ani nepozdravila. Musím přiznat, že já ji taky ne. XD Ale chtěla jsem, vážně! xD Jenže... Ale zítra to udělám! :D
Nejzajímavější na ní mi přijde, že její oblíbená barva je šedá. Mám jednu postavu, jejíž nejoblíbenější barva je šedá, a přemýšlela jsem, jestli je opravdu reálné, aby si někdo nejvíce oblíbil takovou nevýraznou, nicotnou barvu... Teď vím, že ano. Zvláštní...

Náš třídní je vážně fajn. :D A nevím, co bych k tomu dál řekla. XD

Asi tři holky (kromě mě) řekly, že rády kreslí. (A jeden kluk k tomu.) Jedna z nich (aspoň myslím, že to byla ona) navíc předchozí den řekla, že by chtěla psát články nebo knihy... Ale neříkala, že by ráda psala. A nikdo nemluvil o anime. Kromě mě, samozřejmě. xD Myslím, že většina lidí ani neví, co anime je. :(

Hm... ani zmínka o učení. Ale to taky přijde a bude to drsné, podle toho, co všichni vykládaj.