Říjen 2010

Kal - profil

30. října 2010 v 23:25 | KaThea |  Postavy Kopie
K tomuhle mě dohnalo, když jsem sebrala odvahu a podívala se na nejstarší Kalovy obrázky. To bylo to nejděsivější, co jsem za dlouhou poslední dobu viděla! O_O Málem jsem dostala infarkt. XD Musela jsem ten článek smazat, jinak by to tam mohl kdokoli vidět! D: Ten článek nahradím tímto.


Jméno: Kal
Věk: na začátku příběhu 13 let
Úloha v příběhu: hlavní postava

Přírodní barva vlasů: černá
Přírodní barva očí: hnědá

Povaha: melancholik, introvert, pesimista

Oblíbená barva: modrá, bílá, černá

Kal má v příběhu úlohu ubohé a slabošské hlavní postavy, která usiluje hlavně o to, aby byl její život snesitelný. (Zní to blbě, ale je to pravda. xD Kdo stojí o dokonalého, silného a sebevědomého hlavního hrdinu, ať jde hledat jinoý příběh.) Život byl k němu dost krutý, ale i když se topí v zoufalství, nikdy nepřestane bojovat o lepší život.

Je samotářský, uzavřený a nedokáže vycházet s lidmi. Má strach z kluků svého věku, protože mu hodně ubližovali. Nesnáší násilí a je možná až trochu moc dobrosrdečný. Vážně věří, že je možné všechno vyřešit rozumnou domluvou; bohužel to nefunguje, když tomu nevěří i druhá strana.
Je těžké získat si jeho plnou důvěru a přátelství, ale na svých přátelích mu hodně záleží a je ochotný se pro ně obětovat.

Nejradši má chvíle, kdy si může lehnout, ponořit se do knihy a zapomenout na své starosti. Bohužel k tomu od chvíle, co se jeho život od základů změnil, nemá moc příležitostí.
Rád tráví čas s Timem, jen pro ten pocit, že má přítele. Poslouchá jeho tlachání a dělá si svou práci. Timovi nevadí, že mu Kal téměř neodpovídá a skvěle jim to funguje. :)

Zajímá se o magii. Tedy zajímal, dokud neměl možnost se s ní blíže setkat a zjistit, že magie není až tak skvělá, jak si myslel.

Cute Kal + nedůležitý sketch

29. října 2010 v 1:22 | KaThea |  Obrázky ke Kopii
Tohle je jen rychlá čmáranice, kterou jsem nakreslila, když jsem byla v noci vyhnána z počítače a nechtělo se mi ještě chtít spát a nevěděla jsem, co bych měla dělat. Ale líbí se mi! Moc! ♥
Kal ♥
No není cute? :3 Nechce se vám při pohledu na jeho roztomilost brečet? XD
Ten papír ve skutečnosti není tak ušmudlaný, to ten scanner! D:


Mám ještě jeden sketch... Chtěla jsem zkusit, jak bude vypadat Kal v košili. :3 Ale tu by mohl mít asi až někdy v šesté části...
Kal v košili
Ale je to docela fail. Stojí nějak křivě a já se to pořád snažila opravit, ale nepodařilo se mi to. Achjo... A má moc husté vlasy. Nemá je mít takhle husté a v šesté části už vůbec ne. Oh... šestá část. : D Jo, o tom bych vám mohla říct. Mělo jich být jen pět, že? XD A původně jsem to dělila jen na tři... Ale tady nejde o další dělení, ale o to, že jsem tam něco přidala. Původně jsem myslela, že budu muset napsat Kopii 2, protože na konci Kopie zůstanou otázky, na které je třeba odpověď, ale předevčírem jsem se rozhodla, že žádná Kopie 2 nebude. Totiž, že to všechno nacpu do jednoho dílu. :D Jaj... to pak bude Kopie SAKRA DLOUHÁ! Zajímalo by mě, kolik lidí to vzdá už v polovině s tím, že Kopie nemá konec. Ale ona má konec! xD Ale ve srovnání v průměrnou inernetovou povídkou je dost dlouhá. Ve srovnání s průměrnou knihou ne.
Achjo... Jsem unavená. Už ten článek musím konečně zveřejnit. xD

Kopie - 22. kapitola

24. října 2010 v 19:25 | KaThea |  Kopie
Nedávno jsem s Kopií předstihla ZM. To, co jsem u ZM napsala za rok (ale ke konci už to za moc nestálo, to už jsem moc nepsala), jsem s Kopií napsala jen za půl roku.

Tohle je pravděpodobně nejočekávanější kapitola všech dob. XD Všichni na mě naléhali, že chtějí  co vědět, co se bude s Kalem dít. :D


"Half-body"

23. října 2010 v 15:55 | KaThea |  Obrázky ke Kopii
Když někdo řekne, že nakreslí "half-body picture", vždycky kreslí obrázky od pasu nahoru, ale nikdo (kromě idiota jako jsem já XD) nekreslí obrázky od pasu dolů... :D:D
(Achjo... na DA to zní určitě líp.)


Poznali jste v tom Kala? :D Trochu jsem mu změnila oblečení, ale pořád vypadá stejně...

Achjo... neumím kreslit stromy.

Poslední dobou mám samé divné nápady na obrázky... A mám jich nezvykle mnoho. O_O Když jsem si uvědomila, že jsem dlouho nedostala žádný nápad na obrázek, začala jsem nad tím víc přemýšlet a teď mám nápadů tolik, že je nestíhám kreslit... Všední dny nemám skoro vůbec čas kreslit. :(

Kopie - 21. kapitola

17. října 2010 v 19:49 | KaThea |  Kopie
Tohle je ta nejdelší kapitola, jakou jsem kdy napsala celou najednou. Ona je to asi nejdelší kapitola vůbec. Udělala jsem na ní rekord ve psaní. Přesně tohle, co je tu napsané, jsem napsala celé najednou (možná bez dvou vět na začátku). A přepsala jsem to málem taky celé najednou... Ale nakonec jsem si si dvě stránky nechala na konec.
No... *přemýšlí, jakým nejlepším způsobem upozornit, že je to docela brutální* Pokud jste psychouši, užijte si to. :D Pokud nejste psychouši, čtěte to opatrně. XD



Kopie - 20. kapitola

12. října 2010 v 19:44 | KaThea |  Kopie
To už je dvacátá? O_O Jaj, to jde nějak rychle... Ale možná ani ne. XD
V této kapitole jsem urobila jeden parádní překlep. (Proč do té věty pletu slovenské slovo? XD Ale mě se zdá, že to zní dobře. xD) Nemůžu vás o něj přece připravit, že? :D A on to ani tak nebyl překlep... Já se zaposlouchala do hudby (Celesty, samozřejmě) a nedávala jsem pozor, co píšu. :D A vzniklo z toho tohle: "Když se zastavil o pár ulic dál, zastavil se a utekl." To je ale úžasná pitomost, co? XDDDDD
Máte-li dostatek času a trpělivosti, můžete začít číst. Čeká vás nejdelší kapitola, jaké jsem se ode mě doposud dočkali! Je to proto, aby mi to vyšlo tak, aby ta následující mohla být vcelku... Mluvím o té jedenáctistránkové, co jsem ji napsala celou najednou. Pamatujete si ještě, jak jsem o tom psala? Tahle kapitola je ještě kolísavé kvality a takovou délku si nezaslouží, ale u té příští se nikdo nudit nebude. :D Nejspíš... Možná je to trochu zdlouhavé, ale nedokážu si představit, jak by se u toho mohl někdo nudit. Jaj, ale teď bych neměla mluvit o příští kapitole. xD
Jo, ještě něco! ... Nebo ne. Až příště. XD

Doufám, že ta délka vážně nebude nikomu vadit...


Kopie - 19. kapitola

3. října 2010 v 21:42 | KaThea |  Kopie
Dostala jsem dva nádherné obrázky Tima! : D

Jeden od Acris.


A od Yone. Ona dokáže Tima nakreslit vážně dokonale, lépe než já. Nechápu, jak je to možné. :D





Slunce ten den žhnulo obzvlášť silně. Každý, kdo strávil delší dobu venku, měl pocit, jako by se z něj pokoušelo vysát duši. A nikde v dohledu nebyl ani jediný spásný mráček. Zem byla vyschlá a drobila se pod nohama a tráva byla poněkud povadlá. I Kal působil poněkud povadle, když konečně dosáhl cíle své cesty. Už na začátku byl nucen svléci svůj kabát a zpáteční cestu šel polonahý.
Když se dostal k lékařově domu a chystal se zamířit ke dveřím, všiml si němé dívky ležící v trávě vedle domu. Se svými zelenými vlasy i oblečením poněkud splývala. Posadil se do stínu stromů vedle ní. Jemný vánek si pohrával s listím a dívčinými vlasy. Najednou zpozoroval něco zvláštního. Naklonil se k ní blíž, aby si to prohlédl. A ano, nezdálo se mu to. Dívka měla na čele zelený ornament skrývaný ofinou. Nikdy dřív si toho nevšiml.
"Zase ses pokusila o útěk?" promluvil. "Nevěřím, že by tě pustil ven. Měla by ses vrátit do postele."
Pomalu otevřela oči, jako by se probouzela. Přesto se zdálo, že ho poslouchala, protože odmítavě zavrtěla hlavou.
"Myslíš snad, že se tady rychleji uzdravíš?"
Zvedla se do sedu a naléhavě se mu zadívala do očí. Vážně pokývala hlavou. Překvapilo ho, s jakou jistotou tak učinila. Jako by si tím byla jistá a snažila se o tom přesvědčit o jeho.
"Když myslíš, tak si tu zůstaň," svolil.
Seděl vedle ní, užíval si stínu a pozoroval, jak její nezvykle zbarvené vlasy povlávají ve větru.
Po krátké odmlce se zeptal: "Jsi kouzelnická učednice? Nebo pomocnice? Víš, ty vlasy..."
Zvedla se na lokty. Mírně se zamračila a zakroutila hlavou.
"Ne? Tak co teda? Elementaristka?" napadlo ho.
Lehce přikývla.
"Och! Tak ty jsi elementaristka! Ještě nikdy jsem žádného elementaristu nepotkal!" vykřikoval nadšeně Kal. "Vždycky jsem o nich jen četl. Ovládáš zemi, že?"
Dívka si lhostejně položila hlavu do trávy a zavřela oči. Dotklo se ho, že mu neodpovídá, přestože věděl, že mu nemůže nijak odpovědět.
"Hmm..." zabručel potichu. Cítil se trochu trapně.
"Půjdu dovnitř poprosit o sklenici vody. Vrátím se za tebou," řekl a nechal ji samotnou.
Zůstala ležet s rukama rozpaženýma a zavřenýma očima. Vlasy jí cuchal vítr. Na kůži ji šimrala tráva. Ze země začaly vyrůstat malé světlé výhonky a omotávat se jí kolem prstů. Půjčí si ze země jen trochu energie, kterou teď tolik potřebuje, a později jí ji zase vrátí...
Když ucítila, jak se tráva ohýbá pod něčími kroky, přerušila spojení. Byl to ten kluk. Posadil se vedle ní.
"Ehm..." začal. "Já nemám času na zbyt, takže půjdu. Zaplatil jsem mu, aby tě tu nechal ještě pár dní. Víc si nemůžu dovolit, promiň."
Zadíval se jí do zelených očí. Nechtěl ji opustit, nechtěl ji nechat napospas osudu, zraněnou, němou dívku bez peněz, bez čehokoli. Cítil se za ni zodpovědný, přestože k tomu neměl žádný důvod.
"Máš se kam vrátit?" zeptal se.
Lehce pokývala hlavou.
"Dobře..."
Proti své vůli se mu podařilo vstát. Přimět se k tomu bylo těžké.
Lítostivě se na ni zadíval. Snažil se zapamatovat si její tvář pro případ, že by ji ještě někdy potkal. Ta šance byla malá.
"Sbohem," pravil. "Setkali jsme se jen krátce, ale nikdy na tebe nezapomenu.
Sbohem..." opakoval a vykročil. Šel stále vpřed a snažil se neotáčet.
"Počkej," ozvalo se za ním slabé pípnutí.
Otočil se. Nebyl si jistý, zda se mu to jen nezdálo. Dívka stála na nohou a kulhala k němu. Zůstal zaraženě stát. Když dorazila k němu, zadívala se mu upřeně do očí, jako by se mu snažila něco naléhavého sdělit. Párkrát naprázdno pohnula rty. Nakonec ji z ní vyklouzlo slabé špitnutí: "Děkuji."
Vyrazilo mu to dech. Bylo to to největší poděkování, jakého se kdy dočkal. Žádné "děkuji mnohokrát" ani sebehlasitější "děkuji pěkně" se nemohlo vyrovnat poděkování od člověka, který normálně nemluví a tohle bylo téměř jediné, co uznal na vhodné vyslovit.
"Ty nejsi němá?" divil se. Vždycky ho napadlo to nejnevhodnější, co mohl v dané situaci říct... a taky to řekl.
Ostýchavě sklopila zrak.
"T-Totiž... Chtěl jsem říct... Děkuji... Totiž... Děkuji za tvé díky. Tedy... Není zač?" zadrhával se zmateně. Nakonec se usmál a řekl trochu klidnějším hlasem: "Udělal jsem to rád."
Zvedla k němu hlavu, v očích se jí zračilo nově nabyté odhodlání.
"Půjdu s tebou."
"To nejde!" protestovat značně překvapený Kal.
"Dlužím ti peníze. Odpracuju si to."
"Nemůžeš pracovat, jsi zraněná!"
"Postarám se o sebe sama a až se uzdravím, odpracuju si to," trvala dívka na svém.
"Jak se chceš o sebe postarat, když jsi zraněná? Ale možná bychom se mohli o tebe postarat a až se uzdravíš, všechno to zaplatíš."
Přikývla.
"Takže mě zabije čtyřikrát," sečetl to Kal.
Zatvářila se nechápavě.
"Zaprvé za to, že jsem ten dopis nedoručil včas, zadruhé za to, že jsem utratil moc peněz, zatřetí za to, že se vracím pozdě a za čtvrté za to, že si s sebou přivedu cizí holku," počítal na prstech. Povzdechl si.
Všiml si, že se dívka tváří vyděšeně. "Když jsem řekl, že mě zabije, myslel jsem to obrazně. Přeháněl jsem."
Dívce se viditelně ulevilo.
"Mimochodem, sotva mi vyjdou peníze na cestu zpátky, i kdybych jel sám."
"Já jdu s tebou, takže nemusíš platit lékaři za další dny," připomněla mu.
"To se tam mám vrátit a říct mu, ať mi vrátí peníze?"
Nechápavý pohled.
"Mně se to nezdá slušné, chtít po něm vrátit peníze... Ale jestli tě nechci po cestě nést, budu to muset udělat." A znovu ji nést tedy opravdu nechtěl. Když vedle ní jen stál, cítil její moc, ale bylo to v pohodě. Ale když se jí měl dotýkat, brzy ho z toho začala bolet hlava.
Otočila se a vyrazila směrem k domu, jako by to považovala za vyřízenou věc.
"Počkej," zavolal za ní Kal.
Obrátila se s tázavě zdviženým obočím.
"Jen jsem chtěl... Jen jsem se tě chtěl zeptat... Když už s mnou mluvíš..." začal nejistě. "Jak se jmenuješ?"
Přikulhala blíž k němu a postavila se víceméně rovně, ale váhu přenášela jen na jednu nohu. Dívala se mu chvíli do očí a v další chvíli pohled zabodla do země. Váhala. Nakonec dospěla k nějakému rozhodnutí. Zvedla hlavu a odpověděla: "Woem."
Rty se mu roztáhly do širokého úsměvu. "Woem..." opakoval. "Hezké jméno," řekl, aniž by k tomu měl opravdový důvod. Bylo to jméno jako každé jiné. Jemu se líbilo, protože bylo její. "Já se jmenuju Kal. Můžeš mi říkat Kale. A nebo taky nemusíš," zasmál se. Woem zřejmě nepochopila ten vtip.

Sye a Mao vás zdraví

2. října 2010 v 1:47 | KaThea |  Barevné kresby
Takže... Tohle jsou mé nové postavy. Nejsou to postavy do Kopie. Jsou to prostě... jen postavy. Byli vytvořeni jen pro kreslení a přemýšlení . A týrání, samozřejmě. XD To byl hlavní a první důvod, proč jsem je vymyslela. Chtěla jsem dát taky někdy Kalovi pokoj a vybíjet si své choutky na někom jiném. XD
Sye a Mao
(Sye vlevo, Mao vpravo. Kdo je chce vidět ve větším, aby přečetl nápist na Syeho ruce, můžete je vidět na DA zde. [Ale nezaručuju vám, že to i tak přečtete. XD])

(Z většiny je to zkopírovaný popis z DA, ale něco jsem tam ještě připsala...)

Sye vás všechny zdraví a doufá, že ho brzy zase uvidíte. :3

Jsou to dvě odlišné rasy lidí z jiného světa. Popustila jsem uzdu své fantazii. Spoustu věcí jsem vymyslela až při kreslení (obzvlášť pyšná jsem na provázek kolem Maovy hlavy). Kreslila jsem je hlavně proto, abych si o nich nějakou představu udělala.

Tetování v Maově tváři má něco společného s jeho rasou a náboženstvím... A provázek kolem jeho hlavy je tam taky kvůli jeho rase. Ale to je složité... To vysvětlím někdy jindy, až budu kreslit samotného Maa (jak si ten provázek přišlápne XDDD).

Všimli jste si, že má Sye šest prstů? Ale přitom má dvacet prstů jako normální člověk, protože na nohou má jen čtyři.

Nebudu komentovat všechny detaily na nich, to by bylo na dlouho. :D

Testovala jsem svou fantazii. A výsledek? Co myslíte? Do hlavy mi nevidíte, nemůžete vědět, co všechno o nich mám vymyšlené, takže můžete soudit pouze podle toho obrázku... Ale můj skromný názor je, že má fantazie není špatná. :D

A teď! Jsou moji a můžu si s nimi dělat, co se mi jen zachce! Můžu je zabít kolikrát chci a nikdy doopravdy nezemřou! Muhahahaha... *psychoušký smích* Ehm... Nebudu se nijak krotit, budu si kreslit, co budu chtít. ... Ne... teď kecám. Nedokážu něco krestli bez toho, že bych se trápila tím, co si o mě budou myslet lidi, co to uvidí. :(

Grrr... Nesnáším ruce! >< Hrozně těžko se kreslí!

To pozadí na mé poměry není zas tak špatné. Mým pozadím obyčejně bývá bílý papír. Nikdy nemám žádné nápady na pozadí a nechce se mi o tom přemýšlet. XD Takže tohle je pro mě docela dobré pozadí.


Jaj... už je třičtvrtě na dvě. Mě už se nechce přemýšlet, co  bych tam připsala. XD Tak to už bych mohla jít pomalu spát...