Kopie - 20. kapitola

12. října 2010 v 19:44 | KaThea |  Kopie
To už je dvacátá? O_O Jaj, to jde nějak rychle... Ale možná ani ne. XD
V této kapitole jsem urobila jeden parádní překlep. (Proč do té věty pletu slovenské slovo? XD Ale mě se zdá, že to zní dobře. xD) Nemůžu vás o něj přece připravit, že? :D A on to ani tak nebyl překlep... Já se zaposlouchala do hudby (Celesty, samozřejmě) a nedávala jsem pozor, co píšu. :D A vzniklo z toho tohle: "Když se zastavil o pár ulic dál, zastavil se a utekl." To je ale úžasná pitomost, co? XDDDDD
Máte-li dostatek času a trpělivosti, můžete začít číst. Čeká vás nejdelší kapitola, jaké jsem se ode mě doposud dočkali! Je to proto, aby mi to vyšlo tak, aby ta následující mohla být vcelku... Mluvím o té jedenáctistránkové, co jsem ji napsala celou najednou. Pamatujete si ještě, jak jsem o tom psala? Tahle kapitola je ještě kolísavé kvality a takovou délku si nezaslouží, ale u té příští se nikdo nudit nebude. :D Nejspíš... Možná je to trochu zdlouhavé, ale nedokážu si představit, jak by se u toho mohl někdo nudit. Jaj, ale teď bych neměla mluvit o příští kapitole. xD
Jo, ještě něco! ... Nebo ne. Až příště. XD

Doufám, že ta délka vážně nebude nikomu vadit...



"Pane... Ještě jednou vám děkuju, že jste se o nás postaral a... já se rozhodl, že ji vezmu s sebou."
Lékař se zatvářil nejdřív překvapeně a pak pobaveně.
"Chlapče, nesmíš to s tou dobrosrdečností přehánět," zasmál se a rozcuchal mu vlasy. Kal přivřel oči a tvářil se kysele, dokud nevytáhl prsty z jeho vlasů. "Ani já nikoho neléčím zadarmo, pokud není opravdu smrtelně zraněný."
"Ale o nás jste se postaral a nevěděl jste, jestli máme nějaké peníze," odporoval Kal.
"Kdybych zjistil, že nemáte, vyhodil bych vás."
"Vážně?" zděsil se Kal.
"No, tebe stoprocentně, ji asi ne."
"Nó... to je od vás milé," ušklíbl se ironicky Kal. "Ale já jsem vám chtěl... Víte... Nemám dost peněz na cestu..."
"Aha, ty chceš, abych ti vrátil peníze, které jsi mi dal, abych ji tu nechal, že?" pochopil lékař.
"No," přikývl Kal, vděčný, že už to má z krku.
"No dobře," povzdechl si lékař. Shrbil se, takže vypadal starý a bezmocný a nasadil smutný výraz. "A já už si myslel, že budu mít pár dní co do úst a že budu moci nakoupit nějaké léky... A ono nic..."
Kal se nejdřív zatvářil lítostivě, ale pak mu svitlo a zamračil se.
"Možná jsem příliš dobrosrdečný, ale blbec nejsem."
Lékař zvedl hlavu a pobaveně se ušklíbl.
"Jen jsem tě zkoušel. Správně chlapče, musíš umět být na lidi i trochu tvrdý a poznat, kdy se tě někdo pokouší oklamat."
A znovu mu prohrábl rukou vlasy.
Kal přes rameno zavolal: "Woem, máš všechny věci?"
"Ukradla si je zpátky, já jí je nevracel," odpověděl za ni lékař. "Stejně s sebou měla jen ty divné ostré věcičky. Počkat, jak jsi ji to teď oslovil?"
"Woem. To je její jméno. Řekla mi ho," usmíval se chlubivě Kal.
"Teď kecáš
- ona nemluví."
"Se mnou ano," pyšnil se Kal.
"Neříkal jsi, že se neznáte?"
"Neznali jsme se. Teď už se asi známe."
Usmál se na ni a ona mu úsměv opětovala.
Rozhodli se dojít pěšky do Milenu, protože krásy města Milen jezdí obdivovat hodně turistů, takže bude snadné tam sehnat dostavník jedoucí správným směrem. Tedy přesněji - Kal se rozhodl a Woem mu to odkývala.
Už zase s ním nemluvila. Došel k názoru, že mluví jen, když potřebuje sdělit něco opravu důležitého.
Šli lesem po široké hlinité cestě. Slunce stále neúprosně žhnulo, ale vál chladný vítr, takže to nebylo tak nesnesitelné.
Woem kulhala o nekvalitně vyrobené dřevěné berli, kterou jí dal doktor. Levou ruku měla zavěšenou na šátku kolem krku.
Po chvíli si nejspíš řekla, že už toho má dost. Podala mu šátek a berli. Byl z toho zmatený a beze slova si je vzal. S obtížemi se jí podařilo vyškrábat na nejbližší listnatý strom. Není snadné lozit po stromech, když máte k dispozici jen jednu ruku a nohu. Kal nechápal, co chce dělat. Zmizela mu v koruně.
"Hm... Woem?" zkusil zavolat.
Cítil ji. Teď byla její energie výraznější. Pohybovala se. Pohybovala se ze stromu na strom. Nechápal, jak to dělá. Ale nebylo to poprvé, co tohle udělala.
"Hm..."
Byla už dost napřed a začínala se mu ztrácet. Rozhodl se nad tím moc nepřemýšlet a prostě šel.

Když spatřil konec lesa, objevila se dívka náhle za ním. Dopadla na nohy kousek od něj, ale jedna noha ji neudržela a svalila se na zem. Přispěchal k ní a pomohl jí vstát. Dal jí berli a ruku pověsil do šátku. Na nic se nevyptával, protože by mu stejně neodpověděla.

Kal musel podruhé žasnout. Milen bylo nejkrásnější město, jaké kdy navštívil. Ozdobné domy, překrásné fontány a čisté chodníky. Tady by si přál bydlet. Ale Woem, zdá se, jeho nadšení nesdílela. Chvílemi klopila pohled, chvílemi se ostražitě rozhlížela a tvář měla napjatou. Vrhala nepřátelské pohledy na každého, kolem koho prošli. Krás města si vůbec nevšímala.
Oproti přehnaným očekáváním nenašli žádný vůz mířící směrem, který potřebovali. Kal usoudil, že bude nejlepší jet nejdřív do Dulvinu, protože je to centrum obchodu a mohlo by být snadné tam najít kupce mířícího správným směrem. Kočí vozu převážejícího brambory se uvolil je ta nevelký peníz svézt. Mezi tvrdými, hrbolatými pytli nebylo moc pohodlné cestování, ale bylo to levnější, než Kal předpokládal, a odjezd byl brzy.
Když dorazili do Dulvinu, měl už Kal pěkně rozbolavěná záda. Vyskočil z vozu a protáhl se. Pak pomohl ven Woem a poděkoval vozkovi za svezení.
Ještě se ani nestihli rozhlédnout po místě, kde se ocitli, a Kal už spustil: "Mám hlad," postěžoval si. "Ty taky, že?" dodal, aby to neznělo tolik sobecky. "Touhle dobou už bych byl po obědě. Když se nad tím zamyslím, jediné, co jsem za posledních dvacet čtyři hodin jedl, byla snídaně. Ale nevím, kolik bude stát cesta, takže nemůžu utrácet peníze. Nejdřív musíme najít nějak vhodný dostavník a pak teprve můžeme sehnat něco k jídlu." Spíš přemýšlel nahlas, než že by chtěl tohle všechno Woem sdělit.
O hodinu později už bylo všechno zařízeno. Teď seděli na lavičce na malém náměstí a mlčky pojídali půl bochníku chleba s kusem salámu. Na nic lepšího jim nezbývaly peníze. Woem byla dost nesvá z toho moře lidí kolem sebe.
Když Kal zaplnil žaludek, vstal.
"Dostavník odjíždí až za půl druhé hodiny, takže se půjdu projít. Ty zůstaň tady, nesmíš se moc hýbat," dodal, když se začala zvedat. "Neboj, za chvíli se vrátím."
Zmizel, než stihla protestovat.
Zanedlouho našel cíl své cesty. Obchod s obrázkem knihy nade dveřmi. Ve skutečnosti se nešel projít. Mířil přímo sem.
Už strašně dlouho nedržel v ruce knihu. Ve vesnici nebyl žádný obchod s knihami a tohle bylo poprvé, co ji opustil. Musel toho využít. Vlastně to měl v plánu už od začátku cesty.
Vstoupil dovnitř. Zvonek nade dveřmi párkrát tiše zacinkal.
Byly tam knihy. A police. Vlastně tam nebylo téměř nic kromě polic s knihami.
Uchopil první knížku, která mu přišla pod ruku. Listoval stránkami a vdechoval vůni papíru. Pro něj to byla ta nejkrásnější vůně na světě. Pak knihu namátkou otevřel a četl. Když nechápal, o čem se mluví, radši začal číst od začátku. Když po pár stránkách usoudil, že to není zajímavé, sáhl po další.
Připadal si, jako by zemřel a přišel do ráje.
Byl teprve u třetí knihy, když se z nebe zřítil na zem.
"Budeš si něco přát?" ozvalo se vedle něj.
Zvedl oči od písmenek. Stál vedle něj ne o moc starší kluk. Nejspíš to byl syn majitele knihkupectví. Někoho mu připomínal... Přestože se může zdát, že to s tím nesouvisí, vzpomněl si, jak si do školy poprvé a naposledy přinesl knihu. Nezbylo z ní toho moc, co by se dalo číst. Uspořádal jí důstojný pohřeb.
"No... Já..." začal vyplašeně.
"Máš zajímavé vlasy," přerušil ho kluk.
Kal nevěděl, co na to odpovědět. Prohlížel si ho a ve tváří se mu zračil mírný strach a bezradnost. Pak sklopil pohled k zemi.
Kluk mu položil ruku na rameno.
"Je ti něco?" zeptal se trochu starostlivě.
Kal jeho ruku setřásl, odložil knihu a ustoupil o krok.
"Co mi chceš?" ptal se vyděšeně. "Chceš mi ublížit?"
"Ne..." řekl zmatený kluk. "Proč bych měl?"
"Lidi jako ty mi nikdy nepřinesli nic dobrého."
"Lidi jako já? Do jakého pytle mě to házíš?"
Kal udělal pár dalších kroků vzad.
"Nepřibližuj se! Nech mě na pokoji, prosím!"
"Vždyť ti nic nedělám! Jsi máklej, víš o tom?"
"Vidíš, už to začíná!"
"Co?"
"Nadáváš mi. Tím to vždycky začíná."
"Ale co začíná?" vyptával se kluk naléhavě.
"Nech mě na pokoji, prosím!" vykřikl naposledy Kal, obrátil se utekl.
Když se zastavil o pár ulic dál, přemýšlel, proč to udělal. Nechtěl knihkupectví opouštět tak brzy, ale prostě najednou dostal hrozný strach.
Najednou si uvědomil, že neví, kde je. Nepamatoval si, kudy běžel. Utíkal prostě pryč. Snažil se najít cestu zpět, ale měl pocit, že se ještě víc ztrácí...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Skye Skye | Web | 12. října 2010 v 20:06 | Reagovat

Jupí! Další kapitola! Vůbec mi nevadí, že je delší, spíš naopak. Mám ráda dlouhé kapitoly.
Ten doktor je magor xD Hrozně jsem se smála, když prohlásil:" Teď kecáš." Nevím proč, ale hrozně se mi ta věta líbí xD
Woem se chovala...divně xD Vůbec jí nechápu (ale to byl asi účel xD)Ale myslím si, že něco skrývá. xD
A ten konec, ten mě překvapil. Kdo je ten kluk? A proč se Kal choval tak jak se choval? Mám na to takovou teorii, ale ta je určitě špatně xD To se teprve ukáže.

2 Skye Skye | Web | 12. října 2010 v 20:08 | Reagovat

Jééé, já jsem první! To se mi ještě snad nikdy nestalo. Takový zvláštní pocit xD Asi to půjdu oslavit. A nebo půjdu dokreslit ten obrázek xD

3 Yone Yone | Web | 12. října 2010 v 20:45 | Reagovat

Nééé... chudák Kal. Je tak rotomile bezradný. Ale co Woem? O_O teď bude mít Kal dvojnásobný strach. Haha.. ta část v knihkupectví se mi líbí. :D Kal je roztomilý.. né, ro už se opakuju.

Achjo.. proč píšu komentář tak pozdě? O_O Nééé.

Takhle kapitola se mi líbí. Líbí se mi scéna s doktorem, ten doktor mi hrozně připomíná jednoho OC mojí ségry- ale asi jen tím doktorstvím. haha. Né, ségra o něm moc mluví. Chudák Kal. (po kolikáté to tady vůbec říkám?)

A mě tahle kapitola nudná nepřišla. :D Byvila mě.. mě baví všecky kapitoly Kopie. A přišla mi krátká, protože se rychle četla. Kéž bych uměla tak rychle psát, jako číst- né, to zase ne. To bych pak neměla žádný požitek ze psaní. Jaj, co to zase melu?

Má ten kluk v knihkupectví jméno? Přijde mi.. zajímavý. A líbila se mi ta scéna. A taky je mi moc sympatické, že Kal má rád knihy ♥

Jaaaj.. co jsem to ještě chtěla říct? O_O

[2]: Moc se neraduj, příště budu první já, jako obvykle. O_O whahahahhahahaaaaa! *brutální smích*

4 Vivi Vivi | Web | 12. října 2010 v 21:14 | Reagovat

Kal se zbláznil :D
Hádám, že ztratit se v neznámém městě, když odvoz domů má zanedlouho přijet není nejlepší nápad.
Celkově mi kapitola připadala až moc krátká, vážně se mi nechtělo přestat číst tak brzo :D

5 Acris Acris | Web | 12. října 2010 v 22:28 | Reagovat

Haha xD.. Kal je opravdu trouba :D Ale když on za ty vzpomínky nemůže.. Není hezké někoho šikanovat, protože čte knížky! :D (pochopila jsem to dobře? teda jako vím, že to asi nebylo zrovna kvůli knihám, ale předpokládám, že mu ji zničili ti, co ho šikanovali).. Stejně to bylo roztomilý :D

Hmpf.. Woem mě trochu nudí. Teda ne že bych ji neměla ráda, protože ona má opravdu zajímavý charakter a zelené vlasy (*přeje si mít zelené vlasy už od mala*), ale nevím.. Není s ní sranda a já mám raději vtipné postavy :D.. Jako je třeba Kal. Kal je hrozně vtipný, ale většinou tím způsobem, jako je roztomilý :D

Néé, já vím, že jsem ještě něco chtěla říct, ale musím jít.. No když tak to dořeknu zítra :)

6 Cyan Cyan | Web | 13. října 2010 v 20:27 | Reagovat

Pěkný!

7 KaThea KaThea | 14. října 2010 v 10:30 | Reagovat

[1]: Jo, to "Teď kecáš." mi taky přišlo docela vtipné. xD Ale nevěděla jsem, jestli to někdo bude cítit stejně.
Woem chápu jen já. :D Myslím, že ona se chápe fakt těžko. xD
To se ukáže nejspíš za dlouho a do té doby tu teorii zapomeneš. xD Radši mi ji řekni. :3

[2]: Užij si to. :D To se moc často nestává, protože Yone se vždycky snaží, aby byla první. :D

[3]: Hm... V této kapitole mi zrovna
nijak zvlášť roztomilý nepřišel. xD
Ten kluk z knihkupectví nemá jméno a není důležitý. :D
Já napíšu nejdelší kapitolu Kopie a všem se zdá krátká! XD

Dej Skye pokoj, copak nemůže mít radost, že má poprvé první komentář? Většinou jsi první ty.

[4]: Tak nějak, hahaha.... XD Ale ne moc. Mám tady stokrát bláznivější postavy. XD Je zvláštní, že ty nejnepříčetnější postavy jsou ty nejdůležitější... XDD
Krátká? O_O Jak ti mohla připadat krátká, když je to zatím nejdelší kapitola Kopie? :D

[5]: To nebylo jen kvůli knížkám... Kal je prostě dobrá oběť a každý to na něm vidí, hahaha.....
Ale mě tahle scéna vážně nepřišla nějak moc roztomilá. XD Ale byla hrozná sranda to psát. XD

Lidi nemají rádi lidi, co nemluví... To je kruté......... :(

8 Acris Acris | Web | 14. října 2010 v 14:44 | Reagovat

[7]: Však říkám, že to nebylo zrovna kvůli tomu :D.. Ale dalo by se říct, že to s tím souvisí, ne?

Mě jo.. "Co mi chceš?" ptal se vyděšeně. "Chceš mi ublížit?".. Vždyť je to roztomilé! Musel mít skvělý výraz :D.. A vtipné je to taky :D

Hu, věděla jsem, že to blbě pochopíš! :D To, že jsem řekla, že mě trochu nudí, neznamená, že ji nemám ráda! Já ji mám ráda! Jen.. No, jen mám radši třeba Tima, z těch všech tvých skvělých postav je těžké si vybrat! :D

9 Skye Skye | Web | 14. října 2010 v 18:50 | Reagovat

[7]: To jo. Myslím, že svoje postavy dokáže správně pochopit jen ten, kdo je vytvořil. Protože jenom on zná všechy souvislosti a detaily xD
Tu teorii si radši nechám pro sebe xD Kdybych ti jí řekla, tak by ses mi smála xD

10 KaThea KaThea | Web | 14. října 2010 v 20:22 | Reagovat

[8]: Hm... Mě to vážně nepřijde příliš roztomilé. xD Možná proto, že to vidím z Kalova pohledu. xD Ale výraz měl nejspíáš skvělý. :D

Ale stejně je to kruté... *já si to beru osobně*

[9]: Já bych se nejspíš smála, i kdyby ta teorie  byla správná. :D Radši si ji někam zapiš nebo ji vážně zapomeneš. :D

11 Acris Acris | Web | 14. října 2010 v 20:43 | Reagovat

[10]: Jo, to je možné.. Tím to určitě bude :D

S tím bych i souhlasila, je to těžká a nespravedlivá diskriminace :D

12 Yone Yone | Web | 15. října 2010 v 7:40 | Reagovat

[7]: Ale to je roztomilé.... *nemůžu se s tebou hádat o roztomilosti tvých postav, to ne...* když v tésituaci.. ty jeho myšlenkové pochody a to jak se musel tvářit, já nevím, možná jsem vadná, ale přijde mi to roztomilé. :D
[9]: Jo.. to je pravda, že svoje postavy může úplně chápat jenom autor. Já se trochu bojím, že někdo z toho co napíšu nepochopí moje postavy správně. :3
[10]: I tak mi to přijde roztomilé.. né, já jsem vadná. XD Když já to fakt prvně neříkala kvůli tomu, abych ti dokázala že mi Kal přijde roztomilý.
V té situaci.. mi připomíná mě. Já taky když mi někdo cizí začně něco říkat už přemýšlím, jestli mi nechce ublížit- a to ani nemám až zas tak děsivé vzpomínky jako Kal.

13 Acris Acris | Web | 15. října 2010 v 14:27 | Reagovat

[12]: Nejsi vadná.. A nebo jsme vadný obě, taky možnost XD Mně to taky přišlo roztomilé, přesně jak říkáš.. Ty myšlenky a výraz.. Chtěla bych to vidět :3

14 porcelánová baletka porcelánová baletka | Web | 16. října 2010 v 19:12 | Reagovat

skoro sem zatajovala dech ,supr :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama