To

6. listopadu 2010 v 14:30 | KaThea |  Krátké povídky
Vím, že název "To" je originální asi jako jedno s osmerčat, ale mě nic lepšího nenapadlo. A vedoucí spisovatelského kroužku řekl, že není nutné vymýšlet nějaký složitý název. Měli jsme napsat nějakou strašidelnou povídku na kvůli Halloweenu. Ta povídka by se asi někde četla... Ale ta moje je až trochu moc děsivá pro malé děti, takže z toho nic nebylo. xD Vlastně jsem ráda, že to nemusím číst. :D Psala jsem to už před nějakou dobou, ale až teď jsem si na to konečně vzpomněla.



Sedím ve tmě skříně a doufám, že mě to nenajde, že to na mě zapomnělo. Venku zuří peklo. Za těch pár dní se to rozmnožilo a potřebuje to stále víc a víc potravy… Nedá se to zastavit. Rozšíří se to po celém světě? Způsobím zánik lidstva? Já, obyčejný jedenáctiletý kluk? Lidi, vězte, že jsem to netušil. Neumíte si představit, jak moc toho lituji. Kdybych mohl změnit jediný den ve svém životě, byl by to jistojistě ten, kdy jsem si to stvoření přinesl domů…
Vypadalo to jako kotě. Leželo to vedle cesty s promočenou a ulepenou srstí. Dívalo se to na mě podivně inteligentníma očima. Bylo mi líto tak zuboženého a bezmocného stvoření a zároveň mi učarovaly ty oči. Zvednul jsem to ze země, aniž bych příliš přemýšlel o tom, co dělám. Vzal jsem si to domů a schoval to ve sklepě, protože máma by mi kotě určitě nedovolila. A tam, ve tmě sklepal, skryto před zraky jiných lidí, to rostlo. Staral jsem se o to. Krmil jsem to, pečoval o srst a povídal si s tím. Dokonce jsem to pojmenoval. Tlapička. Podle přední tlapky, která se lišila od zbytku srsti. Byla zrzavá, skoro červená.
Zezačátku to bylo plaché utíkalo to přede mnou. Ale postupem času jsem si to kotě ochočil. Ne… ono si ochočilo mě.
Po krátkém čase jsem začal slýchávat ten hlas. Slyšel jsem ho všude kolem sebe, ale uvnitř své hlavy, ale zároveň jsem měl pocit, že mi přichází do hlavy ušima ze všech možných směrů. Mluvil neznámou řečí, ale já přesto chápal, co po mně chce. Přikazoval mi a já ho poslouchal. Říkal: "Nakrm mě." Říkal: "Umyj mě." Říkal: "Vyprávěj mi." Ano, brzy jsem pochopil, kdo to na mně mluví. A já ho vždy poslechl na slovo.
Trávil jsem u "Tlapičky" většinu dne i noci. Dával jsem tomu syrové maso. To bylo jediné, co to jedlo. Drhl jsem tomu srst kartáčem. Nikdy se to nemylo samo. Celou noc jsem tomu do detailů vyprávěl, co jsem dělal předchozí den. Zajímalo se to zejména o lidi. Nejvíc to zaujal blížící se Halloween. Chtělo to o tom svátku vědět co nejvíc a já další den nešel do školy, abych tomu řekl všechno, co vím. Nějak to dokázalo zařídit, že jsem si vzpomněl i na nedůležité detaily a vždycky jsem věděl, co říkat.
Brzy to vyrostlo do velikosti psa. Opadala tomu skoro všechna srst. Ale už mě to mělo natolik omotaného kolem prstu, že mi to nepřišlo ani trochu divné.
Péče o to stvoření se stala jediným smyslem mého života. Celý den jsem nemyslel na nic jiného. Já vlastně téměř nepřemýšlel. Má hlava byla prázdná jako by mi něco užíralo mozek. Ztratil jsem vlastní vůli. Nešel jsem ani na záchod, pokud mi to ta věc nepřikázala. Nespal jsem a skoro nejedl. Trpěl jsem hlady a hlava mě bolela jako střep z nedostatku spánku. Když jsem omdlel, rodiče mě uložili do postele, ale jakmile se vzdálili, už jsem běžel do sklepa.
A pak mi to najednou dalo pokoj. Znovu jsem byl schopný svobodně myslet. A dospěl jsem k podezření, že ta věc něco chystá. Ale nemohl jsem s tím nic dělat, protože mě to mělo stále pod kontrolou.
Když jsem mohl normálně spát a jíst, rychle jsem se zotavil. Rodiče mi dovolili jít večer o Halloweenu ven. Neměl jsem žádný kostým, protože jsem si ještě před pár dny neuvědomoval, že nějaký Halloween bude. Procházel jsem se ulicemi a prohlížel si strašidelnou výzdobu a převleky. Všechno vypadalo tak neskutečně…
Tento večer se může stát cokoli a nikomu to nepřijde divné.
Slyšel jsem dětský křik a smích, ale šlo to tak trochu mimo mě. Stále jsem nebyl tak docela při sobě, přestože jsem ten hlas dneska ještě ani jednou nezaslechl.
A v tu chvíli na mě promluvil naposledy. Ale tentokrát nic nepřikazoval. Byla to jediná oznamovací věta, co mi kdy řekl. Prohlásil: "Dnes povstanu."
Utíkal jsem domů a už z dálky jsem slyšel vyděšený křik…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blackness Blackness | Web | 6. listopadu 2010 v 15:07 | Reagovat

Ano.. tohle není nic pro děti. Ale mě... se to moc líbí! Vážně se ti to povedlo. :))

2 Acris Acris | Web | 6. listopadu 2010 v 15:16 | Reagovat

Jéé! :3 Já to chci domů :D.. Kopie to sice není, ale líbilo se mi to - aby ne ^^. Poutavě napsané, od začátku jsem byla zvědavá, co z toho nakonec vyroste a co to udělá.. Pěkné, pěkné :)
(Překlepy: nemyslela - nemyslel, Ze - za, Trápil - trávil :D)

3 porcelánová baletka porcelánová baletka | Web | 6. listopadu 2010 v 15:21 | Reagovat

souhlasím s blackness

4 yellow-dog yellow-dog | Web | 6. listopadu 2010 v 15:43 | Reagovat

Povedené, nápadité, dokonalé, úžasné, kouzelné, krásné a hezké.
Už nevím co víc bych k tomuto článku dodala :D.

5 Lizz Lizz | Web | 6. listopadu 2010 v 15:52 | Reagovat

Jů, jů a ještě jednou jů! :D
Malá chlupatá koule co způsobí zánik lidstva! :D Bwahahahaaa! To se mi sakra líbí :D A ještě víc se mi líbí fakt, že jí vychoval jedenáctiletej kluk...xD :D
Abych byla upřímná prvně mě napadli zombie :D  Asi už jsme moc dlouho na socce a pod vlivem dlažebních kostek, co se maskují jako ořechy :D Ale to je detail :D
Každopádně to bylo dokonalý :D Pokračování asi nemám nárok vyžadovat, co? :D
Moc děsivá pro malé děti? :D No, nejspíš jo...xD Ale i mezi malýma dětma jsou psychopati :D Jenže těm by pak asi zase bylo líto, že to kotě, co dotáhli domů s tím, že jednou zničí svět je fakt jen kotě...xD :D Chjo, kecám kraviny :D:D:D
To... xD Okamžitě jsem si vzpomněla na To od Kinga...xD :D Ale i tak... Ten název se k tomu tak nějak hodí... xD Prostě super a budu se těšit na něco dalšího, co napíšeš... ;) :D
Sakra, když jsem to psala ani jeden..xD Když to dopíšu a chci to poslat, jsou tu komenty čtyři..xD :D Nevadí :D

6 KaThea KaThea | Web | 6. listopadu 2010 v 16:15 | Reagovat

[2]: Překlepy? :-O Oh my god, kde? D: Už jsem je našla a opravila, díky za upozornění. :)

[4]: Díky. :) Tolik přídavných jmen snad ani není nutných. :D Tedy myslím, že minimálně to "krásné a hezké" se tam připletlo omylem. xD

[5]: (To mi teď připomnělo, že ségra včera vymýšlela koťata, co žerou lidi. XD A když ta koťata vyrostou, sežerou je menší koťata. XD Tak by byl svět plný koťat! XD Ale nevím, jak by se ta koťata rozmnožovala. XD Ale to bylo dost btw.)
Pokračování? To je jednorázovka, takové nemají pokračování! xD Nevím, co bych k tomu napsala víc. Tohle je uzavřené, nic víc to nepotřebuje. Takový nápad člověk nedostane každý den, proto píšu kapitolovky a pak můžu psát pořád... Vážně se mi ten nápad líbí. Něco takového znovu jen tak nevymyslím.
Kecáš krásné kraviny. :D:D
Já zjistila, že King napsal takovou knihu, zjistila až potom... Je to napsané na obálce té Kingovy knihy, kterou zrovna čtu. :D Je to první jeho kniha, kterou čtu, zkusila jsem ho číst na doporučení. :)
Ty to píšeš padesát minut? o_O :D

7 Lizz Lizz | Web | 6. listopadu 2010 v 16:28 | Reagovat

Jůůůůů :D Tvoje ségra se mi zamlouvá :D :D :D Má taky správně šílený nápady :D :D:D:D
Já vím... xD Já jen tak.. Spíš z provokace, než z čehokoliv jiného :D :D:D Ale třeba popisování té apokalypsy..xD Ne fajn.. xD Mlčím a šlapu :D :D
Jsem ráda, že aspoň někomu se líbí :D :D
To? Tak to doporučuju :D Je to výborná knížka :D :D
Eee to ne...xD Spíš jsm měla tu stránku otevřenou padesát minut...xD
(A během toho četla Kopii, psala koment ke Kopii, četla tohle, vymlacovala ze Šimdy povídku, psala koment sem a tak :D:D.D)

8 An!tta An!tta | Web | 6. listopadu 2010 v 18:58 | Reagovat

Skvělej nápad! :-D Takový povídky miluju :-D
Možná bys mohla udělat i delší rozepsanější verzi, což by pak bylo možná i o něco víc napínavější ;-)

9 Yone Yone | Web | 6. listopadu 2010 v 20:12 | Reagovat

Whahahhahahahhahahahhahahahahhahahahahhahahahhahahahhahahahahaaaaaaa!!
*ha... to asi nebude správný začátek pro komentář*
Ne, já se nesměju. :D Ale přijde mi to tak... dobře děsivé. *ohlíží se z okna, jestli nezahlédne to děsivé stvoření, ale vidí jen tmu*
Pěkný nápad. :D Jedenáctiletý kluk co se skrává ve skříni- to je jako Renny v první verzi komixu dětí času kterou jsem nezveřejnila. (haha.. možná to udělám) Ha.. to je z cesty. XD
To stvoření je zajímavé. :D Jeho povaha je torchu jako ten Homunculus Ten malý černý uvnitř baňky. :D Ale ne... celkový dojem je jiný. Jen jsem si na něho vzpoměla. :D
No.. každopádně nic pro děti- i když... jako malé děti jsme si s Tayou a Kyuu vyprávěli pohádky podobného rázu- říkali jsme tomu "strašidelné historky." Kdybych tohle četla tehdy, byla bych fascinována. Ale líbí se mi to i teď. ^_^

10 KaThea KaThea | 6. listopadu 2010 v 22:31 | Reagovat

(Jde mi hrozně pomalu net a nechci se proto přihlašovat.)

[7]: Já teď čtu Running mana, ale k Tomu bych se taky mohla někdy dostat. :D Když já mám teď hrozně moc knížek, které chci/musím přečíst a nemám na to čas. D:

[8]: Hm... Možná mohla. Trochu rozepsanější. Ale už není moc, co bych mohla dalšího říct.

[9]: To je přesně ten správný začátek pro komentář. :D:D
Počkat! Ty chceš zveřejnit původní verzi Dětí času? Tedy nechceš, zdá se. xD Já chci! 8D Pošli mi ji aspoň. :3 Prosíím... :3
Ten Malý v Baňce měl nějakou povahu? o_O Tedy asi jo. XD Ale stala se asi výraznější, když se stal člověkem.

11 Lizz Lizz | Web | 6. listopadu 2010 v 22:57 | Reagovat

[10]: xD Tak toho jsem ještě nečetla, pak dej vědět, jaké to bylo...xD
Já od něj četla jen pár knížek, ale víceméně všechny byly úžasné! :D
Jo, to mi dost připomíná mě...xD Ale to se nějak zvládne... časem jistě...xD :D

12 Tatra.nka Tatra.nka | Web | 13. listopadu 2010 v 14:06 | Reagovat

Prostě úžasný... nikdy se nedokážu udržet u nějakého příběhu na blogu až do konce, ale tady jsem to dokázala... žrala jsem to každým slovem a dokonce jsem si ani neuvědomila, že před chvílí do pokoje přišel bratranec a marně mě zdravil :D:D:D

13 KaThea KaThea | Web | 13. listopadu 2010 v 20:21 | Reagovat

[12]: :) Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama