Kopie - 28. kapitola

5. prosince 2010 v 21:26 | KaThea |  Kopie
Když se dívám na dokončenou kapitolu... to je dlouhé! O_O Ne, asi se mi to jen zdá. To je tím, že jsem to psala rovnou do blogu. V sešitě je to sice asi jedenáct stránek, ale poslední scénu jsem zkracovala. Musela jsem napsat tohle všechno, protože příště už začíná třetí část a já chtěla, aby začala novou kapitolou.
Zrovna se mi podařilo dohnat sešitové zpoždění, ale teď se mi náskok zase zmenšil na 40 stránek. >_<
Víte co? Kal je asi hrozně přecitlivělý. Tedy to pro vás asi není žádná novinka. xD Ale on je fakt hrozně přecitlivělý. On je přecitlivělý tím způsobem, že ho fyzická bolest hrozně ničí i psychicky. Tim je zas přecitlivělý jiným způsobem. :D Poslední dobou pořád bulí. XD


_______________________________________________________________________________________


Tim pomohl Kalovi dovnitř a posadil sténajícího Kala na pohovku.
"Bolí tě něco?" staral se. "Jestli tě něco bolí, tak to řekni."
"Jenže mě bolí všechno! Ale nejvíc ta ruka." Povzdechl si a položil se pomalu na pohovku. "Co Woem? Přiveď ji dovnitř."
Tim odběhl. Kal zůstal ležet, ztěžka oddechoval a snažil se ignorovat bolest v pravé paži. Nešlo to.
Za chvilku se Tim vrátil.
"Nechce jít dovnitř," oznámil mu. "Asi se bojí."
Kal otevřel oči.
"Ne? Tak ji nech venku. Jí je tam líp."
Pak se rozhlédl po pokoji. Stará kouzelnice se kamsi vytratila. 
"Ty... Time?" řekl tiše. "Proč najednou tak změnila názor, když jsem řekl, že Woem je elementaristka?"
"Myslíš?" zapochyboval Tim. "Jsi si jistý, že to bylo tím?"
"Řekl bych, že ano. Zajímalo by mě proč."
"Tak se zeptej jí," odpověděl Tim.
"To je teda rada za všechny prachy," zabručel ironicky Kal. "Nechci se jí na to ptát."
"Proč ne?" nechápal Tim.
"Prostě nechci."
"Ty máš vždycky nějaké divné důvody a nechceš je nikomu říct," bručel Tim. Pak se najednou usmál a objal ho. "Jsem rád, že jsi zpátky."
"Au... Buď na mě trochu opatrnější, prosím, nebo mě zmrzačíš," sténal Kal.
"Ty musíš všechno pokazit," vytýkal mu Tim, ale stále ho nepouštěl. "Zkus taky někdy mlčet."
Uběhla chvilka ticha.
"Bolí tě to?"
"Jo."
"Tak proč nic neřekneš?"
"Zkouším mlčet."
Tim Kala konečně pustil.
"Kde je ta elementaristka?" ozvala se kouzelnice, která se najednou objevila ve dveřích. V ruce třímala svou fajfku.
"Venku," odpověděl Kal. Je jí tam líp. Ovládá zemi."
Stará kouzelnice se vydala napříč místností ke vchodovým dveřím.
"Radši za ní nechoďte," zarazil ji Kal. "Ona má strach z cizích lidí. Je... dost zvláštní."
Čarodějka vyjmula z úst fajfku a vydechla kouř. 
"Spíš bych se divila, kdyby nebyla."
Kal nakrčil čelo. "Proč?"
Kouzelnice znovu nasála a vyfoukla kouř, než odpověděla.
"Elementaristi jsou všichni divní. Je to jako nemoc, která se šíří z matky na adoptovanou dceru a z otce na adoptovaného syna. Nejspíš víte, že elementaristi se nerodí elementaristům, ale obyčejným lidem. Když se narodí, vezmou si životní sílu své matky a otce a tím je zahubí. Pak si je vezme na starost nějaký dospělý elementarista a vychovává je. A protože ten dospělý elementarista je divný, protože byl vychován jiným divným elementaristou, předává divnou výchovu i svému dítěti. Obzvlášť elementaristi ovládající zemi bývají nejpodivnější. Byl by to vážně zázrak, kdyby byla normální."
Timovi se v očích mísilo zděšení s lítostí. "Oni zabijí vlastní rodiče? To je kruté!" prohlásil mírně třesoucím se hlasem.
Kouzelnice mu pohlédla do očí.
"Ne, oni je nezabijí a ani to není kruté. Tak to prostě funguje. Ale neboj, nestává se to často. Elementaristi jsou nesmírně vzácní."
Upřela zasněný pohled kamsi z okna.
"Tak proto jí chcete pomoci," pochopil Kal.
"Samozřejmě. Nemůžu nechat elementaristu na holičkách. Žádný kouzelník nemůže dopustit, aby se vzácní elementaristé stali ještě vzácnějšími."
Znovu vyhlédla z okna.
"Nevíš, kdo je její matka?"
"Netuším, nikdy se nezmiňovala. Ona skoro nemluví."
Kouzelničiny boty zaklapaly po podlaze. Odložila fajfku na stůl a sehnula se ke Kalovi.
"Ukaž mi tu svou ruku... Pořád to trochu krvácí. Musím to zašít."
"Nebude to bolet?" strachoval se Kal.
"Samozřejmě, že to bude dolet. Ale méně, než to zranění."
Kouzelnice odešla pro nějaké náčiní. Tim Kala znovu lehce objal a mumlal cosi o tom, jak je rád, že je zpátky, alespoň živý, když už ne zdravý. Kal se opřel a zavřel oči. Cítil se zničený a unavený a nejradši by si lehnul a spal, jenže bylo těžké usnout, když ho bolel celý člověk. Ale zrovna pro něj to nebyl takový problém, protože musel často usínat s tím, že ho něco trochu bolelo.
Stará kouzelnice si přisedla na pohovku k těm dvěma a pohladila Kala po vlasech. Otevřel jedno oko. Stařenka se usmála a přitiskla k sobě Kala i Tima.
"Mám vás oba ráda, víte o tom?" pravila něžně.
Oba je to zaskočilo. Něco takového ještě nikdy neřekla. Nikdy se k nim nechovala jako ke sluhům, to ne. Nikdy je netrestala, když něco udělali špatně nebo pracovali pomalu. Občas si s nimi sedla ke svíčce a vyprávěla jim o kouzelnících a magií a věcech s nimi spojených. Když zrovna neměla nic na práci, hrála s nimi různé hry. Někdy na ní Tim vyprosil nějaké zajímavé kouzlo. (Když se jí Kal ptal, proč pomocí kouzel nedělá nějaké domácí práce, odpověděla, že magie by se neměla zneužívat k takovým  věcem.) Ale ještě nikdy k nim nepromluvila tak něžně a láskyplně.
Pustila je ze svého objetí a pohladila je oba po vlasech.
"Proč zase pláčeš, troubo?" otázala se Tima láskyplně.
"To je tak... krásné," vzlykal Tim. "Já vás mám taky rád," dodával.
Kouzelnice ho pohladila po tváři a obrátila se ke Kalovi.
"Teď bychom se měli podívat na tu tvou ránu."
Otevřela dřevěnou krabičku, kde měla několik jehel a nit. Vytáhla hrnec, nalila do něj vodu a zapálila oheň. Vybrala jednu jehlu, hodila ji do hrnce a postavila hrnec na oheň, aby se jehla teplem vydezinfikovala.
Za chvíli zvedla Kala z pohovky a posadila si ho na židli. Vzala jehlu z hrnce a začala do ní navlékat nit.
"Umíte to dobře?" strachoval se Kal. Hlas se mu trochu třásl.
"Samozřejmě," řekla, jako by to brala jako urážku. "Jsem přece zelená kouzelnice. Zelení kouzelníci jsou jako lékaři. A nemysli si, že bez magie nedokážu nic vyléčit."
"Jasně..." uklidňoval ji Kal, protože ji nechtěl rozzlobit.
Kouzelnice mu sňala obvaz a zapíchla mu jehlu do kůže dřív, než stihl začít pořádně protestovat.
Snažil se nekřičet. Kvůli Woem.

Tim seděl u okna a pozoroval elementaristku, jak sedí na stromě a pohupuje zdravou nohou. Tvářila se docela spokojeně. Asi jí tam bylo vážně líp. Když ji chtěl pozvat dovnitř, utekla.
Obrátil se na čarodějku.
"Už se stmívá. Nemám vzbudit Kala, aby ji přivedl dovnitř?" staral se.
Stará kouzelnice odložila knihu a zadívala se na Kala.
"Kal potřebuje odpočívat." Obrátila pohled k oknu. "Ale ona je taky zraněná, a i kdyby nebyla, nemůžeme ji nechat spát venku," uvažovala nahlas. "I když je fakt, že jí se tam bude spát nejspíš lépe. Ale potřebuje nové obvazy a jídlo."
"Tak já ho vzbudím," řekl Tim a seskočil ze židle.
Klekl si vedle pohovky. Pohladil Kala po tváři.
"Kale? Kale, vzbuď se... jen na chvíli..."
Když Kal nereagoval, popleskal ho po tváři. Kal otevřel jedno oko. "Proč mě budíš do světa plného bolesti?" zamumlal.
Tim se zatvářil vyděšeně lítostivým způsobem. "Promiň! Pořád to bolí?"
Kal se zvedl na lokty a protřel si oči.
"Cítím se hrozně... Cítím se jako dřív... Každý den jsem se probudil a litoval, že jsem vzhůru." Zarazil se a zalitoval, že to řekl  nahlas. "Proč jsi mě vzbudil?"
"No... Já jen... Jde o Woem..."
Kal byl najednou plně vzhůru. 
"Stalo se jí něco?" polekal se.
"Ne, nic se jí nestalo," uklidňoval ho honem Tim. "Já jen, že už se začíná stmívat a někdo by ji měl pozvat dovnitř nebo jí aspoň přinést obvazy a jídlo."
"Dobrá," přikývl Kal. "To můžu udělat jenom já." Postupem času tohle prohlášení pozbylo platnosti. Ale Woem stejně nikdy nespala vevnitř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nass Nass | Web | 5. prosince 2010 v 21:38 | Reagovat

Ha! Mám první komentář! Kawai!!!!
Elementaristi jsou drsní. Dobře ty.... ^^ A šití ruky bez umrtvení.... Divím se, že zrovna Kal tohle vydržel bez křiku.... :-D

2 Nass Nass | Web | 5. prosince 2010 v 21:40 | Reagovat

[1]:  To mi Yone neodpustí.... :D *stala se kompletně závislá na svém zubícím se emotikonu*

3 KaThea KaThea | 5. prosince 2010 v 21:44 | Reagovat

[1]: Neřekla jsem, že nekřičel, je že se snažil. XDDD To už si může každý představit podle svého. XD
[2]: A Yone bude asi trochu namíchnutá, nó... BUDE VRAŽDÁÁÁÁ!!! >8D Iksdé, dělám si srandu. XD

4 Yone Yone | Web | 5. prosince 2010 v 22:28 | Reagovat

[2]: *brousí nože*
Né, dělám si legraci. daleko víc si zakládám na nejdelším, než na prvním. XD

Kjáááááá! Kjáááááááááááááááááááááááááááááááááá…. Tahle kapitole je tak úžasná! 8D Achjo… KaTheo, já tě obdivuju. Taky chci umět psát… Je to krásně napsané. Opravdu. Ten konec se mi zatraceně líbí…. Aaaaaaaarrrrgggghhhh. Kjáááááááááááááááááááááááááááá.
To je… tak úžasnoucné. 8D 8D 8D 8D 8D 8D 8D Ten konec, ten závěr… „"Cítím se hrozně... Cítím se jako dřív... Každý den jsem se probudil a litoval, že jsem vzhůru." Zarazil se a zalitoval, že to řekl  nahlas. "Proč jsi mě vzbudil?"“ tahle část se mi úplně příšerně líbí. 8D 8D 8D
AAAAAARRRRGGGGHHHHH… jééé. Maminko, proč je to tak skvělé? 8D 8D 8D 8D Asi si to vytisknu a budu si to číst pořád a pořád. Tahle kapitola je jedna z mých  nejoblíbenějších a to se tam ani nestalo nic dramatického. Prostě se mi jen strašně líbí. 8D Elementaristé jsou úžasní. 8D 8D 8D Líbí se mi nápad s matkou a otcem. 8D 8D 8D 8D Jáááááj… to je TAK úžasné. Ne, asi je nuda číst pořád jen nemyslné citoslovce a nesmyslné výkřiky jako „úžasné“. Ale já už nic nevymyslím. Touhle dobou už nemám u PC co dělat… trochu se bojím, aby někdo nepřišel. Oj. Ale to nevadí.. zkracovat komentář kvůli tomu nebudu.

Moc se mi líbí ta „šťastná scéna“. Je to něco, co to tak… prozáří. Hezké. Sice mám nejraději scény kde postavy trpí, ale tohle je prostě hezké. Takové.. milé. Čarodějka je hodná. Mám ji ráda. Já mám ale ráda všecky postavy Kopie… takže to vlastně nic moc neznamená. Tim je roztomilý… líbí se mi, jak objal Kala. Prostě… líbí se mi každý detail v téhle kapitole.

5 Vivi Vivi | Web | 6. prosince 2010 v 17:15 | Reagovat

Zajímavé :)
Opravdu jsem si myslela že ta čarodějka je krutější, podle všeho ale není. Po téhle kapitole vypadá jako milá stará dáma :D
Myslím, že začínám mít ráda Woem. Je jiná, ale to se mi právě líbí :D
Jenom ta scéna s šitím bez umrtevní mi připadá taková trochu nedokončená. Prostě z toho necítím tu bolest.
Jinak samozřejmě nemám co vytknout. Dobré, jako vždy :)

6 KaThea KaThea | 6. prosince 2010 v 21:17 | Reagovat

[4]: Nemusíš mě obdivovat. :D Zas tak dobře nepíšu. xD Ty zas dobře kreslíš.
Ten závěr.... jsem napsala na rychlo. :D Nevěděla jsem, jak to zakončit. xD
A ta citaci, co se ti tak líbí, mě napadla až při přepisování. 8D Achjoo... Je to ode mě vůči Kalovi tak kruté... :(
Výkřiků jako "úžasné" není nikdy moc. XDDD
Šťastné scény je potřeba. Nemůžou jen pořád všichni trpět. I když ani tady se Kal necítil nijak skvěle. XD Ale alespoň ostatní jo. :D Bylo to optimistické, přestože se Kal neměl dobře. xD Divné...

[5]: No... Já se tou čarodějkou zezačátku moc nezaobírala. v_v Já to na začátku vůbec celé zmrvila...
Tohle má být optimistická kapitola! :D Bolest si může každý domyslet, když chce. XD

7 Akiko Akiko | Web | 12. prosince 2010 v 12:13 | Reagovat

Ta dojemná scéna asi neměla bejt vtipná, ale já se tomu prostě musela smát... =D
Máš zvláštní povídku a zvláštní hlavní hrdiny... Nikde žádnej superman, jenom dva kluci, co mají tendenci se hrouti... xDDD Moc se mi to líbí =D
Reakce čarodějky mě docela překvapila...
Jaj, teď jsem dočetla to velký zpoždění, co jsem nabrala, a teď zase budu netrpělivě čekat na další kapitolu... xDDD

8 Michalzz Michalzz | E-mail | Web | 25. prosince 2011 v 11:06 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama