Kopie - 1. kapitola

23. ledna 2011 v 21:33 | KaThea |  Kopie
Vřele vítám nové čtenáře. :) Vážím si toho, že jste se rozhodli číst Kopii. ^u^ Doufám, že vás nezklamu. :)

Je tam pár náznaků, které pochopí jen starší čtenáři. X) Doufám, že mi to noví čtenáři odpustí. xD Ale jeden (asi ze dvou xD) budete schopní pochopit už po přečtení druhé kapitoly (ale není to tak zajímavé, aby jste to kvůli tomu četli znova xD).

Kapitoly v nové verzi první části se nebudou přesně shodovat s kapitolami ve staré verzi. Tohle je první kapitola zkřížená s třetí. Taky je podle toho dlouhá.

Zamyslete se nad prvním odstavcem. Uvědomujete si, že ve staré verzi přišel Kal na podzim?

Fakt nevím, co jsem to tam vymýšlela s tím chlebem. XDD To bylo nějaké chvilkové zatmění a ztráta kontroly nad prsty či co. Gomen, Lizz. xD

Řekla bych, že se to od staré verze docela liší... Jsem ráda, že je tam za ty tři čtvrtě roku vidět nějaký pokrok. :) Co myslíte vy? (Chcete to porovnat? Staré kapitoly si najděte v archivu. XD Ale dám vám nápovědu: první kapitolu hledejte v květnu. ;) [Radši řeknu v květnu 2010. Nechci, abyste prohlíželi články, které jsem psala víc jak před rokem. xD] (A třetí nevím kdy. Navíc jsou tam úryvky i z nějakých pozdějších kapitol. xD Tedy minimálně jeden.) Ale pozor: čtení na vlastní nebezpečí! XD A uvědomte si, že jsem to psala dávno!)

Rozcestník je v rekonstrukci. Až bude hotový, hodlám do osamostatnit. A nebo to ani nebude potřeba?


________________________________________________________________________________


Chlapec zadýchaně stoupal po široké pěšině. Byl na cestě už téměř týden, a přestože část cesty absolvoval v dostavníku, nohy ho trápily trýznivou bolestí. V podstatě to byly nové nohy. Byly staré sotva týden, stejně jako zbytek jeho těla. Ale duše, která v něm sídlila, už prožila víc jak třináct let.
Pravým okem, které bylo jedinou původní částí jeho těla starou stejně jako jeho duše, i tím levým, které bylo sice citlivé na barvy, ale slepé co se týče citů, zahlédl za vrcholkem kopce střechu domu. Oddechl si a pomyslel: Snad už jsem konečně tady. Posadil se do hlíny, aby poskytl chvíli odpočinku svým naříkajícím končetinám. Zul si boty, protože doufal, že ho tím zmírní bolest svých chodidel. Zaposlouchal se do šumění čerstvého listí a zpěvu ptáků, kteří se právě navrátili z teplých krajin. Ve městě takové zvuky nikdy neslyšel. Nebo nevnímal. Jeho mysl příliš zatížena jinými věcmi, než aby si jich všímala. Cítil se zmateně, ale zároveň zvláštním způsobem klidně. Za tu dobu na cestě, kdy nepotkal nikoho z lidí, které znal a z nichž měl strach, se jeho věčně obavyplná mysl poněkud uklidnila.
Když se jeho dech utišil, zvedl se opět na nohy a pokračoval k domku. Vypadal, že už má svá nejlepší léta za sebou. Jeho obyvatelé zřejmě už dávno vzdali pokusy čistění omítky, aby byla poznat její původní barva. Popraskaná a mechem porostlá střecha již byla jen veteránem, jehož samotná existence byla jedinou připomínkou jeho bývalé skvělosti. Naopak okenní rámy se pyšnily novým nazelenalým nátěrem. Dům na straně od cesty neměl žádný vstup. Chlapec přemýšlel, jestli to nějak souvisí s tím, že jeho obyvatelka je kouzelnice. Třeba je to u kouzelníků zvykem, napadlo ho. K levé straně domu vedla vyšlapaná pěšinka. Vydal se tedy po ní. Na další straně domu nalezl ve zdi staré dveře. Trouchnivějící dřevo působilo zanedbaně. Měl obavy, že se rozpadne, když na něj zatluče. Navíc se bál, že to není ten správný dům, kam ho Salma poslala. Radši dům obešel ještě z jedné strany a hledal důkaz, že je tu správně. Ani nevěděl, po čem se dívá. Hned za rohem narazil na další dveře, které už vypadaly lépe. Jejich dřevo bylo nové a natřené. Koho napadlo budovat dveře na nejvzdálenější straně od cesty? Byl v tom nějaký účel? přemýšlel.
Zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy, které mu nebylo příliš do vínku dáno. Párkrát zaklepal rukou ve vzduchu, než s ní udeřil na dveře.
"Dále," ozvalo se zevnitř.
Nejistě zmáčkl kliku a šťouchl do dveří. Dubové dřevo se pomalu odklopilo stranou. Opatrně a pln nervozity překročil práh. Místnost, ve které se octl, vypadala jako kříženec obývacího pokoje s kuchyní. U stolu zády ke dveřím seděla stará žena a pokuřovala dýmku.
"Ehm… Dobrý den," promluvil chlapec.
"Co si přeješ?" otázala se stařena, aniž se otočila.
"Ehm... Pamatujete si na svou učednici, Salmu? Prý vám něco dluží... Přišel jsem to splatit."
"Ano... Jak bych mohla zapomenout? Dokonale si pamatuji každého, kdo se ode mě kdy učil. Salma byla velice nadaná kouzelnice. Hlavně co se změny lidské podoby týče."
Stařena se předklonila a pomalu vstala. Otočila se. Vzduchem zavířily šedé vlasy, které se však na světle stříbřitě leskly. Její kostra byla vysoká a hubená a působila tak docela křehce, ale v obličeji neměla moc vrásek.
"A vidím, že ty jsi další z jejích výtvorů," pousmála se.
Nově příchozí se zamračil. Narážela ta kouzelnice jen na jeho vlasy nebo toho věděla víc...? Nemohla...! Vnímala obsah svých slov tak, jako je vnímal on?
Stařena by ihned poznala, že ho poslala Salma, i kdyby jí to neřekl. Nejen kvůli červené barvě chlapcových vlasů, ale především kvůli jejich střihu. Vypadal jako člověk, který se nemohl rozhodnout, zda chce mít vlasy krátké nebo dlouhé, tak to vyřešil tím způsobem, že si je nechal na jedné půlce hlavy krátké a na druhé dlouhé. Jedině Salma by někomu provedla něco tak výstředního. Za svůj život viděla už spousty červených vlasů, ale s takovýmto střihem se ještě nesetkala. Zvláštně zbarvené vlasy znamenaly, že ona osoba má nějaké spojení s kouzelníkem, ať už je to kouzelník osobně, jeho učedník, příbuzný, přítel nebo služebník. Neobyčejně zbarvené vlasy prostě naznačovaly, že pokud se pokusíte ublížit onomu člověku, dostanete se tím do velkých nepříjemností.
"Jak zní tvé jméno?" otázala se stará kouzelnice.
"Tri-" začal chlapec, ale pak se zarazil. "Jsem Kal," odpověděl.
"Kal…" opakovala kouzelnice, "nic víc?"
"Jsem prostě Kal," odpověděl nejistě chlapec. Hlas se mu trochu třásl.
"Dobrá..."
"Abych se vám přiznal, ani sám nevím, co se ode mě očekává. Prostě mě sem poslala. Ať splatím její dluh," drmolil Kal.
"Také jí něco dlužíš." To nebyla otázka.
Kal mlčel a pohled upíral do země.
"Dobrá... budeš mi prostě pomáhat. Plnit pro mě malé i velké úkoly. Zezačátku to budou jen domácí práce, abys poznal, jak to tu chodí. Až se něco naučíš, budu ti dávat i důležitější povinnosti. Jsem už stará a potřebuji někoho, kdo za mě bude dělat věci, na které už mé opotřebované klouby nestačí. Sylva ti to tady všechno ukáže. Sylvo!" zavolala. Pak se obrátila zpátky ke Kalovi. "Vyzuj si boty a pověs si kabát."
Kal odložil malý kufr, zavřel dveře a udělal, co mu řekla.
"Měl jsi dlouhou cestu? Posaď se," pobídla ho stará kouzelnice a sedla si zpátky na židli. Kal se vděčně posadil ke stolu a trochu ustrašeně se rozhlížel kolem. Všiml si, že staré dveře a nové dveře vedou oboje do stejného pokoje. Ten, co tento dům stavěl, musel být šílený, blesklo mu hlavou.
"Sylvie bude asi nahoře v podkroví. Sylvo! Pojď sem dolů!"
Odněkud shora se ozvalo zvolání: "Už jdu!"
Kal slyšel, jak se někde otvírají dveře a pak se na příkrých dřevěných schodech objevily něčí nohy a pak i celý člověk. Dětská tvář, orámovaná fialovými vlasy dlouhými asi do půli trupu, se rozzářila: "Jé, kdo to je?"
"To je Kal. Náš nový pomocník," odpověděla stará kouzelnice.
Dítě poskočilo radostí. "Jé, já budu mít kamaráda! Vždycky jsem si přál tu mít kamaráda!"
Kal zaváhal. Tak je to holka nebo kluk? přemýšlel. Sylvie je holčičí jméno, ale nemluvila teď právě v mužském rodě? Přišlo mu neslušné ptát se někoho na jeho pohlaví.
"Neříkej, že si nemáš s kým povídat," podotkla kouzelnice. "Ty by sis vystačil sám."
Nově příchozímu úsměv na tváři pohasl a objevil se na ní zvláštní výraz. "Ale... to je něco jiného."
Takže je to kluk, pomyslel si Kal. "Opravdu se jmenuješ Sylva?" Prostě se musel zeptat.
Chlapec přeskočil zbylé schody a přiběhl k němu. Napřáhl k němu ruku na potřesení. "Mé jméno zní Sulio Sam Sigi Sandy Sylvia Sean, ale říkej mi Tim." Přihlouple se usmál.
Kal na něj překvapeně zíral.
"To je celé tvé jméno? Co z toho je příjmení?"
"Sean je příjmení, zbytek jsou jména," odpověděl Sulio Sam Sigi Sandy Sylvia Sean alias Tim a nepřestával se usmívat.
"Och..." bylo jediné, co mu na to udivený Kal dokázal říct.
"A jak mám říkat tobě?"
"Kal," odpověděl jmenovaný.
"A dááál...?" usmíval se stále Tim. Kal mu začal v duchu říkat Tim, protože to bylo jediné z jeho jmen kromě Sylvy, které si zapamatoval.
"Dál? Nic, jenom Kal."
"To není možné," podivil se Tim a spustil ruku, když viděl, že Kal si s ním asi nepotřese.
"Musíš mít nějaké příjmení."
"Nemám. Přišel jsem o něj." Kal uhnul pohledem. Začínal být z toho výslechu značně nervózní.
"Cooo?" protáhl Tim. "Jak může člověk přijít o příjmení?"
"Tak už jste se poznali..." vmísila se do toho kouzelnice. "Teď je potřeba, abyste zašli pro vodu. Sylvo, ukaž Kalovi zahradu."
"Nemůžu uvěřit, že fakt tu jsi! A že tu zůstaneš! Vždycky jsem si přál tu mít kamaráda. Pořád tomu nemůžu uvěřit! A zdá se, že nejsi ani o moc starší než já. Bude ti chvíli trvat, než si tu zvykneš, ale já ti se vším pomůžu, ukážu ti, jak to tu chodí. Lidé ve vesnici jsou fajn, tedy většina z nich. Vesnice je tady kousek, pod kopcem. Odkud jsi? Já jsem sem přišel z jednoho východního městečka před dvěma lety; nejdřív to byl šok, ale pak jsem si zvyknul. Je to tu fajn. Většinou. Ta kouzelnice je hodná, když ji posloucháš. Hehe, máš srandovní vlasy..."
Ty máš co říkat, pomyslel si trochu podrážděně Kal. Narážky na své nové vlasy měl rád ještě méně než své nové vlasy. Vypadáš jako holčička. K těm tvým zářivým fialovým očím a dlouhým vlasům ti už chybí jen řasy. Divím se, že sis do vlasů místo sponky neuvázal červenou mašli. A jako by to nestačilo, máš příšerné vysoký hlas. A holčičí jméno.
Šli po pěšině za domem ke studni. Tim vláčel kbelík a celou dobu něco švitořil. Kal obstarával svou "polovinu" rozhovoru pouhým "hm". Timovi bylo stejně jedno, co mu odpověděl, a žvanil dál.
Tim zatahal Kala za rukáv. "Máš rád veverky?"
"Cože?" trhnul sebou Kal, který neposlouchal.
"Veverky. Jsou hezké. Jsou roztomilé. Nemyslíš?"
"Hm... Možná. Ale jsou moc plaché." Jak se, sakra, dostal k veverkám?
Tim spustil kbelík do studny a začal ho pomalu vytahovat nahoru. A celou dobu, i při téhle namáhavé práci, mluvil.
"Zajímalo by mě, kde budeš spát. Já mám takovou malou komůrku v podkroví, ale je tam jen jedna postel."
"Hm."
"Možná bys mohl spát na gauči."
"Možná," odpověděl Kal, protože říkat pořád jenom "hm" se mu zdálo nevhodné.
"Vadilo by ti hodně, kdybys mi pomohl, prosím?" Nebyl v tom ani náznak sarkasmu. Tim se jen snažil být zdvořilý.
"Jo, promiň... Tedy tím chci říct, že ti pomůžu."
"Díky."
Po cestě zpět se Tim chtěl vláčet s těžkým kbelíkem sám, ale Kal se nemohl dívat, jak to rozlévá, tak mu ho vzal.
"Vidíš támhle tu boudu vlevo?" ukázal Tim. "To je kadibudka. A támhle vpravo je kurník a králíkárna. Možná někde uvidíš nějakou slepici. Ony se někdy toulaj po okolí."
"Kouzelnice chová slepice?" divil se Kal.
"A co sis myslel? Kouzelníci se starají o domácnost a zahradu a chovají zvířata stejně jako všichni jiní lidé. Každý musí něco jíst a nejlepší je to, co si člověk vypěstuje sám. Hele, veverka!"
Kala ta náhlá změna tématu překvapila. Rozhlédl se okolo. Žádnou veverku neviděl.
Tim vzal Kalovi kýbl a otevřel dveře. Přední i zadní dveře vedly oboje do jednoho pokoje. V tomhle domku nebylo mnoho pokojů. Tim položil kbelík vedle dveří. Stará kouzelnice zrovna mazala chleba. Když si jich všimla, otočila se k nim. "K večeři jsme měli mýt zbytky od oběda, ale nevěděla jsem, že se k nám připojíš i ty," řekla Kalovi. "Tak ti udělám k večeři něco navíc."
Kal sklopil pohled k zemi. Měl pocit, že by měl něco odpovědět. "Děkuji..." zamumlal. Cítil se tady nejistě. Teprve přišel a ti lidi se k němu už chovali, jako by byl členem rodiny. A smutné na tom bylo, že mu teď nejspíš budou dělat rodinu místo jeho skutečných rodičů, které možná už nikdy nespatří...
Kal si prohlížel svůj chleba s měkkým sýrem jako by to byl nějaký extra zajímavý exemplář chleba obecného.
"Proč nejíš?" staral se Tim. "Jsi snad zvyklý na něco lepšího?"
Kal zavrtěl hlavou. Pak zřejmě došel k názoru, že tenhle exemplář chleba by mohl být nebezpečný a že bude nejlepší ho zničit. Nejlépe zkonzumováním.
Po chvíli si uvědomil, že už pohled upírá jen na prázdný talíř. Skoro si neuvědomoval, že něco jedl. Celou dobu byl zamyšlený. Přemýšlel hlavně o sobě a... o sobě.
A taky si všiml, že Tim už před ním nesedí. Dojedl dřív a někam odběhl.
"Skliď prosím nádobí se stolu," požádala ho kouzelnice.
Sledovala, jak neohrabaně vstává. Celou dobu ho pozorovala. Její upřený pohled ho znervózňoval.
Když nádobí odnášel od stolu, promluvila.
"Zeptám se tě takhle... Chodí po tomhle světě někdo, s kým přesně sdílíš své vzpomínky? Nebo aspoň jejich většinu..."
Kal se zarazil uprostřed kroku.
"Určitě víš, jak to myslím. Řekni, že se nemýlím."
Stále se nepohnul, jen se mu roztřásly ruce.
"Hm... Takže ty jsi kopie..."
Porcelánové střepy se rozlétly po celé místnosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yone Yone | 24. ledna 2011 v 0:53 | Reagovat

Hahaaaa... :"D Kopíruju sem, co jsem psala. XDDD
---
Spaaaaam! :"D
---
Whaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa….. 8D 8D 8D 8D
Tak.. tohle je lepší. Zlepšila ses. Za toho… tři čtvrtě roka, nebo jak je to vlastně dlouho… strašně moc! Těžko uvěřit, že se dá takhle viditelně zlepšit i ve psaní. Mě se třeba zdá, že já píšu pořád úplně stejně. To je asi hlavně tím, že nepíšu tolik a píšu pomalu.. ale i tak. Tohle je… fakt hustý! Kňáááá….
Dějově se to moc nezměnilo, ale rozdíl je v tom obrovský. Ten pocit z toho… je jiný. I Kal je tady víc Kal než v původní verzi. A ten začátek.. jaj, představovala jsem si to v hlavě čtené hlasem toho člověka co jsme od něho poslouchali načteného Harryho Pottera. XD To není důležité.. já si většinou nepředstavuji něco čteného Jakobech to slyšela, většinou prostě čtu a vnímám obsah… ale… no, nevím proč. Asi prostě proto, že je to dobře napsané… a možná používáš podobná slova jako Rowlingová. Tou slovní zásobou a obraty mi to Harryho trochu připomíná. Ale i tak je to jiné- samozřejmně, každý má svůj styl psaní.
Líbí se mi, jak vyjadřuješ… hrozně se mi líbí, jak je napsané prvních pár odstavců. Líbí se mi, jak používáš věci jako „Na domovní dveře vedoucí přímo do obývacího pokoje spojeného s kuchyní se ozvalo zaklepání“ a „Na vrzající podlahu nejistě dopadl jeden pár bot.“ A ten začátek! Arghhh… jaaaj. Taky chci umět psát dobré začátky. *vzápětí si jdu přečíst, jak začíná moje povídka- Hmmm.. úvodem. A potom… dějem*
„Představte si starý dům stojící na kopci za vesnicí s popraskanou omítkou a střešními taškami porostlými lišejníkem. Před pár týdny tu roztál poslední sníh. Stromy se zazelenaly a pár květin roztroušených před domem rozevřelo svá poupata.“ <= Kňáááá… tyhle věci považuju za dobře napsané.
A Tim, jak se chová! :tighthug: :love: :hug: Fakt rozkošné. Ten jeho nástup a jak na něho Ilumína zavolala byl daleko lepší než původně. „Sylva ti to tady všechno ukáže. Sylvo!“ <= Líbí se mi, jak přechází z toho, co říká Kalovi do zavolání na Tima. XD A přijde mi hrozně vtipné, že mu říká v prvním pádě „Sylvie“ To fakt zní řenska. Kdyby říkala „Sylva“ tak je to v pohodě… v Králi Šamnů je chlap co se tak jmenuje a nikdy mi to nepřišlo divné. Ale tohle je… prostě epic. XD
Hahaa… já budu muset jít skládat prádlo… *mlátí do klávesnice jako blázen*
Budu se těšit na další kapitolu. :hug: :love: :la:
---
A máš tam i html DA smajlíků...

2 Lizz Lizz | Web | 24. ledna 2011 v 19:09 | Reagovat

Lálá! xD Ano, chleba je velmi nebezpečný a je potřeba ho zlikvidovat! A veverky! xD Ty víš, jak jednoho potěšit, že? xD Sakra...xDD Moje bránice umíráá.. A Tim je tak Timovatej! xD Prostě Kňááááá! xD :love: xDD Heheee...xD Super...xDD Bwahahaa! XD Fajn, klidním se...xD PRostě to bylo úžasný, supergalakticky úchvatný a chci dalšííí! xD ALe bacha na chleba, ano? Je totiž divnej... nebezpečnej... a emo..xD :P :D A veverky jsou spojenci, co jim vládnou dlažební kostky, takže na ně taky bacha..xDD (I když tohle bych asi neměla šířit dál a veřejně, je to totiž tajný, ale to je fuk :D) No nic.. Mizím... Pápá :D *hráblo jí*

3 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 29. ledna 2011 v 21:09 | Reagovat

Néé, já nedala komentář.xD
Ale teď nemám moc času.X_X
Prostě řeknu, už jsem to četla, dávno, ale zapomněla jsem na komentář.xD A můžu říct, skvělé, skvěle napsané a moc se mi to líbí.♥ Těším se na pokračování, a možná napíšu něco víc až budu zas u compu.xD

4 KaThea KaThea | Web | 6. února 2011 v 20:37 | Reagovat

[3]: Jéé... Díky. :) Druhá kapitola byla plánovaná na dnešek, ale nebude, protože jsem se včera vrátila z lyžáku a nestihla jsem ji napsat (přesněji přepsat). :( Takže asi až za týden.

5 Tarin Tarin | Web | 20. března 2011 v 17:55 | Reagovat

Takže mám číta´t len túto novú verziu? :D
AAAA práve som uvedomila že Tim má jedno z mien SAM! XD

V celku rada čítam poviedky ktoré sú po Česky. Češtiná má také cool slová ktorá vždy znejú dobre! :D Dodáva to celému deju takú šťavu. Tak isto to je s filmami. Plus máte lepšie preklady. Slovenský preklad je dobrý len keď je z čestiny. xD

Ale dosť o tom. Teraz k veci. Hmm pekný začiatok. :) plynulí a dostatočne rýchli. Hmmm Tim mi pripomína jednu moju kamarátku. Niekedy si fakt prajem použiť aj na jej ústa spinkovačku. xD

Chleba obecný ma rozosmial. Kal musel vyzerať vtipne. :)

ooo Kopia! No jasné :D

6 KaThea KaThea | Web | 20. března 2011 v 20:00 | Reagovat

[5]: Joo, tu starou radši nečti. xD Po druhé kapitole by ses totálně ztratila, ty nové kapitoly se totiž o dost liší.
... No jo, jmenuje se Sam! XD Taky jsem di to neuvědomila. XDD

Cool slova? XD A jaké má čeština cool slova? XD

... Tobě to nepřipadalo nudné? O_O TOBĚ? O_O Ehm... :"D Myslím, že něco podobně mírumilovného jsi asi nikdy nenapsala. X"DD Tedy ne jako příběh z Platea. Tedy ne o Faiovi. XD No dobrá, možná jo... xD

Chleba obecný... Nevím, co mně to napadlo. XDD Je v téhle kapitole mléko? Není ještě že? No tak to Kal nevypadal vtipně. XD

Díky za komentář! >3< :tighthug:

7 Rozka Rozka | Web | 5. dubna 2011 v 13:39 | Reagovat

páni.moc se mi to líbí.máš talent :) opravdu :)

8 KaThea KaThea | Web | 5. dubna 2011 v 18:42 | Reagovat

[7]: Díky. : D

9 Skullka Nika "Sealand" Elricová Skullka Nika "Sealand" Elricová | E-mail | Web | 2. února 2012 v 0:49 | Reagovat

Tak jo, to zní tak fantasticky, že už vím, čím budu zaplácávat tu díru po jednom nejmenovaném anime... A Kal působí hrozně... kňá. :D

10 KaThea KaThea | Web | 2. února 2012 v 18:57 | Reagovat

[9]: Jéé, díky. :D Srovnávat můj příběh s anime? :o
Kal je hrozný ňunís. xD (Nezní to jako samochvála, když to říkám o vlastní postavě? Ale já ho mám prostě ráda. :"D)

11 Skullka Nika "Sealand" Elricová Skullka Nika "Sealand" Elricová | E-mail | Web | 2. února 2012 v 21:29 | Reagovat

[10]: No, pouze jsem jenom našla něco podobně super jako No.6, po kterém jsem měla depresi, že už je konec. T.T A díky tvojí povídce se mi to úplně vypařilo z hlavy! :D
Je. :3 Neboj, já taky miluju svoje postavy. :'D

12 KaThea KaThea | Web | 2. února 2012 v 21:40 | Reagovat

[11]: A není špatně, že se ti to vypařilo z hlavy? :"D
Tak to bychom si mohly rozumět. : D Kolik máš postav? Mám na mysli "žijících" postav - z nějakého příběhu, na který aktivně myslíš, nebo ho píšeš (nepochop mě špatně, i postavy, které v příběhu zemřou, se počítají za "žijící", pokud na ně stále myslíš).

13 Skullka Nika "Sealand" Elricová Skullka Nika "Sealand" Elricová | E-mail | Web | 2. února 2012 v 21:55 | Reagovat

[12]: No právě že ne, protože já jsem byla ve strašné depresi, a už díky Kopii nejsem. :D
Baham... já mám hodně příběhů a v každé jen pár postav. :D Poslední dobou jsem ale nejvíc myslela hlavně na dva (ani jeden nebyl fantasy, hehe, poslední dobou jsem na normálnosti :D), přičemž v jednom mám čtyři, které miluju asi ze všech nejvíc a nejvíc jsem je promýšlela. :3 Ale všech mých postav bych se asi nedopočítala. xD

14 Skullka Nika "Sealand" Elricová Skullka Nika "Sealand" Elricová | E-mail | Web | 2. února 2012 v 21:56 | Reagovat

[13]: I když... můžu to zkusit. xD

15 KaThea KaThea | Web | 2. února 2012 v 22:14 | Reagovat

[14]: Můžeš. xD

16 L.R.Š L.R.Š | Web | 31. března 2012 v 14:29 | Reagovat

pěkný příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama