Kopie - 2. kapitola

13. února 2011 v 14:07 | KaThea |  Kopie
Tahle kapitola se mi vždy líbila, takže nepotřebovala moc úprav.

Omlouvám se, že je to tak pozdě. v_v Od teď už (se) budu (snažit) zveřejňovat jednu kapitolu každý týden.

Mám trochu problém se psaním. Měla jsem trochu zásek. Minulé dva týdny jsem byla zaseknutá v jedné scéně a napsala jsem jen asi pět stránek. Ale teď už jsem se z té scény konečně dostala, tak už se to snad zlepší.



_____________________________________________________________________________________


* * *
Nejdřív měl pocit něčeho... Pak se to něco začalo rozjasňovat a odhalovalo různé, nepříliš příjemné pocity. Zdálo se mu, jako by jeho žilami proudil lehký elektrický proud. Něco, co svědilo a štípalo a pálilo. Za okamžik se ten pocit přesunul do pozadí. Uvědomil si, že leží na tvrdé dřevěné podlaze. Pomalu zvedl těžká víčka. Nebyl si jistý, zda špatně vidí nebo je místnost opravdu tak chabě osvětlena. Kousek od něj ležela jediná svíčka. Osvětlovala pouze podlahu a okraje místnosti halila tma.
Nějakou dobu mu trvalo, než si uvědomil, kdo je, kde je a co se stalo.
S námahou pozvedl hlavu. A spatřil sebe, jak leží opodál. Věděl, že to není zrcadlo.
V úžasu na sebe vzájemně hleděli.
Když minula chvíle, oba zároveň otevřeli ústa. ""On... je já..."" zazněly dva dokonale stejné hlasy.
"Ach, tak už ses probral..." ozval se cizí hlas. Po podlaze zaklapaly ženské podpatky.
Otočili hlavu tím směrem a zvedli se do sedu.
""Proč mluví zároveň se mnou? Proč říká to samé?""
"Protože je ty," objasnila žena. "Oba jste jeden člověk. Oba jste stejní. Dokonale. Chováte se ve stejné situaci stejně. Napadají vás stejné myšlenky..."
""A tak to bude napořád?""
"Ne, až se vaše cesty rozdělí. Postupně to vymizí, protože budete mít jiné zážitky."
Luskla prsty. Objevil se jí nad nimi rudý plamínek, který silně osvětloval do teď šerou místnost a osoby v ní. Bylo možné spatřit, že ji na záda spadají dlouhé vlnité vlasy a tvoří jakoby červený závoj. Z jedné jejich části měla upletený mohutný cop olemovaný menšími copánky. Z celého toho červeného chomáče vyčuhovala pírka, různobarevné korálky a jiné ozdůbky. Celkově vypadala, že úpravou tak dlouhých a hustých vlasů neztratila před zrcadlem jen dvě hodiny, ani den, ale celý týden. Oděna byla do černorudých šatů. I její oči měly nádech červené. Rudě orámované rty se usmály. [Obrázek] "Vždycky moc ráda pozoruji výsledek své dokonalé práce."
""Hm... takže máme i stejné vzpomínky?"" zeptali se oba Tristani Sandierové.
"Jste stejní do každého detailu, každé buňky, každé molekuly..."
""Fajn…"" řekl dvakrát Tristan a pokusil se vstát. Jenže zjistil, že se mu stále motá hlava, a upadl. Rozhodl se zůstat sedět na zemi. ""Dobrá... Takže to nebude žádný problém. Tak já ho teď pošlu domů, já tady zůstanu a -"" a teď mu to došlo. Dvakrát.
Chvíli pozoroval sám sebe.
""Ehm... Hm... Takže... Který z nás je ten pravý?"" V obou hlasech byla slyšet naléhavost.
Červená žena se škodolibě ušklíbla. "Ani jeden. Už jsem ti to vysvětlovala. Mé kopie jsou dokonalé. Každý vlásek, každá buňka, každá vzpomínka, každá myšlenka..."
""Ale jeden z nás přece musí být ten původní a druhý kopie!""
"Ne. Ani jeden z vás není ani o trochu pravější, než ten druhý. Jakmile má něco dokonalou kopii, už to není originální. Když nemůžeš odlišit originál od kopie, jak o něm pak můžeš tvrdit, že je originál?"
""Ale jeden přece -""
"Nevíš vůbec nic o způsobu, jakým se kopie vytvářejí, tak mlč," skočila jim do řeči.
Obě na chlup stejné tváře se k sobě obrátily s hrůzou.
""Ale... ani jeden z nás se dobrovolně nevrátí ke svému původnímu životu!""
"Teď to teprve začne být zábava..." Žena se děsivě usmála.
Tristani se k ní obrátili. ""Co po nás chcete? Co máme dělat?"" naléhali.
"Já už ti nepomůžu, musíte si to mezi sebou vyříkat sami."
""Jak?!"" Tentokrát už hlasy zoufalstvím přímo přetékaly.
"Vždy je hrozná legrace pozorovat boj mezi lidmi, kteří mají dokonale vyrovnané síly..."
V očích se jim zračilo bezedné zděšení.
""To se mám jako poprat sám se sebou?!""
"Napadá tě jiná možnost? Sám jsi řekl, že ani jeden z vás nepůjde dobrovolně." Když na ně mluvila, těkala pohledem od jednoho k druhému, takže měl Tristan pocit, že chvíli jsou její slova adresována pouze jemu, ale pak se zas obrátila k druhému Tristanovi. Bylo to, jako by se snažila mluvit k dvěma lidem v jednotném čísle. Je třeba přiznat, že v téhle situaci to nebylo tak docela od věci.
""To nejde!! To nemůžu udělat!! Musí být jiná možnost! Pomozte mi... prosím...""
"Chceš tedy, abych to rozřešila, že? Žádáš mne, abych vás nějak rozlišila, ano?"
""Ano..."" vydechli. Pak zaváhali. Bylo jim na tom všem něco podezřelé. Zdála se jim příliš dychtivá, aby jim pomohla vyřešit tento problém.
"Tak když jinak nedáte..." usmála se samolibě. "Nemůžu tě nechat se po světě potulovat takhle dvakrát. Rozhodně ne na jednom místě. Říkal jsi, že bys rád cestoval. Umožním ti to. Vydáš se na cestu..."
Teď si Tristan stojící vlevo z kouzelničina pohledu uvědomil, že mluví pouze k němu.
"Ty," ukázala na chlapce vpravo, "se vrať domů a dál žij svůj hořký život."
"Já?" řekl Tristan. A pak si uvědomili, že když
je někdo nasměroval různými směry, už nejsou spojení a nemluví zároveň. "Ale proč já?"
"Kdybych určila toho druhého, dopadlo by to úplně stejně. Prostě jsem ukázala na tebe. Chtěl jsi, abych rozhodla. Nevím, proč jsi chtěl svůj život změnit a nevím, jestli to bude horší než to, co se bude dít tomu druhému. Udělala jsem, co jsi po mně chtěl, a ty nejsi spokojený. Říkala jsem ti to - mluvím zároveň i k tobě," obrátila se krátce na druhého kluka a zase zpět. "Mé kopie jsou dokonalé. Říkala jsem ti to. Udělala jsem jen to, co jsi po mně chtěl. Za hloupost se platí."
""Ale vy jste neříkala, že to dopadne takhle!"" ozvali se opět oba najednou.
"Měl sis to domyslet," odpověděla, jako by to chtěla odbýt mávnutím ruky.
""Podvedla jste nás!""
"Och ne, takhle nesmíš přemýšlet. Není žádné ,my', jsi jen ty a další ty. Vždycky je v tom pak hrozný zmatek. Ale to vyřešíme. Proč je tak často někdo nespokojený s výsledkem mé práce?" postěžovala si potichu sama sobě. "Takže ty se vrátíš domů a už nikdy o druhém Tristanovi Sandierovi neuslyšíš. O to se postarám."
"Ale..."
"Nechci slyšet žádné protesty. Něco mi dlužíš a buď rád, že jsi to druhý ty, kdo mi to musí splatit. Tak už běž. A zapomeň, že jsi mě kdy poznal."
Trochu zneklidněl. "Vymažete mi paměť nebo něco?"
"Ne. Takové věci já nedělám. Lidé si musí pamatovat své chyby, aby se jim později mohli vyhnout. Kdybych to udělala, za krátký čas tě tu mám zase. Jak bych ti vysvětlovala, že jsem ti už dvě kopie vytvořila?"
""Dvě? Ale vždyť je jen jedna.""
"Vy jste dvě kopie, zabedněnče. Pořád to berete tak, že kopie je jen ten druhý. Ale teď jste kopie oba. Pořád jste jeden člověk, jen dvakrát."
""Jo, ale když uděláte kopii obrazu tak, že nebude vůbec poznat rozdíl, pořád se říká, že jeden je originál a druhý kopie.""
Kouzelnice si povzdechla. "Nevěděla jsem, že jsi tak hloupý. Na tom obraze rozdíl pouze na první pohled neuvidíš, na vás žádný rozdíl není. Ani jeden z vás není o nic originálnější, než ten druhý. Originál už neexistuje, teď jsou jen dvě kopie. Originál byl zničen, aby bylo možno vytvořit dvě kopie. Chápeš? Tak už běž. Ale za dva roky by ses mohl ukázat, hrozně ráda pozoruju, jak se jeden člověk v různých podmínkách mění. Ale už to vážně zbytečně zdržuješ. Přikazuji ti, odejdi!"
To bylo poprvé, co čarodějka zvýšila hlas, tak ji jeden Tristan radši poslechl. Vlastně ne tak docela; přikazovala "odejdi", on utekl.
Druhý Tristan byl vystrašený. Co se mnou chce dělat? myslel si polekaně. Kouzelnice k němu přistoupila na vzdálenost půl druhého metru a dala ruce v bok.
"Tak co s tebou uděláme?" řekla a přitom si ho prohlížela od hlavy až k patě.
"Ale vždyť jste říkala, že-"
"Já vím, co jsem říkala. Vím, co s tebou udělám, jen přemýšlím nad tvými vlasy. Nemůžu tě nechat běhat po světě dvakrát ve stejné podobě."
Tristan si prohrábl své černé vrabčí hnízdo. "Co mi chcete udělat s vlasy?"
Škodolibě se usmála. "Trochu si s tebou pohraju..."
"Co?" řekl zmatený kluk.
Odněkud ze záhybů šatů vytáhla malý zdobný nožík.
"Nastav pravou ruku."
Nejistě poslechl.
"Co to máš s malíčkem?" zajímala se kouzelnice o jeho mírně zdeformovaný prst.
"Nevím. Už jsem se tak narodil," odpověděl.
"Hm. Myslím, že bych to dokázala spravit."
"Hm... Víte, myslím, že ani nechci. Patří ke mně, ani si nedokážu představit, že bych v něm něco cítil. Tedy někdy mě v něm maximálně mravenčí..."
"Jak chceš." A řízla ho do prostředníčku. Pevně mu ránu sevřela mezi dva prsty. Oslepl. Viděl jen červené světlo, které se vlnilo z jedné strany na druhou a obráceně. Nic neslyšel, nic neviděl, necítil už ani pevnou půdu pod nohama...

Když přišel k sobě, necítil se tak hrozně jako poprvé. Ale stále ho bolela hlava. Pomalu otevřel oči podruhé.
"Jsi slaboch," ozval se známý povýšený hlas. "Normálně po tom lidé nezůstávají v bezvědomí tak dlouho."
Dotklo se ho to. Ale ne moc, protože to mu říká spousta lidí.
Pro jistotu se rozhlédl po místnosti, jestli nezahlédne další kopii. Nevěděl, co má čekat, protože mu neřekla, co mu vlastně udělala.
Do očí mu padalo cosi červeného. Zjistil, že jsou to vlasy.
"Co jste mi to udělala?" zeptal se polekaně.
"Hehe... vypadáš legračně. Jen se podívej." V rukou už měla připravené zrcadlo.
Zděsil se. "Co to je?! Co to má znamenat?!"
"Hrozně ráda experimentuji s výstředními účesy," usmála se nevinně.
"Ale vždyť vypadám jako... jako...!" nemohl najít vhodné slovo, které by vyjádřilo vše, co cítí.
"Vidíš dobře?" otázala se kouzelnice.
"Cože, proč?" polekal se. Udělala mu snad ještě něco?
"To já jen proto, že oči jsou na tvoření kopií nejtěžší."
Rozhlédl se po místnosti, ale velkým obloukem se vyhýbal zrcadlu. "Hmm... Myslím, že vidím normálně."
"Skvěle."
"Proč jste mi musela měnit vlasy?" zakňoural kluk. "Mně se mé vlasy líbily."
"Teď tě aspoň nikdo nepozná. Od teď už nejsi Tristan Sandier. Zapomeň na Tristana Sandiera. Tvé nové jméno zní Kal."
* * *
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 elcasa elcasa | 13. února 2011 v 14:50 | Reagovat

to se ti povedlo
jen taková drobnost:jak jde po zvuku rozeznat mužský podpatek od ženského?

2 elcasa elcasa | 13. února 2011 v 14:51 | Reagovat

jo a blog arcis v oblíbených stránkách nejde najít

3 KaThea KaThea | Web | 13. února 2011 v 17:29 | Reagovat

[1]: No podpatek je víceméně vždycky ženský. X"D Takže když jsou slyšet podpatky, tak to znamená, že je to žena, ne? xD

[2]: To vím, protože ho zrušila. Asi bych si to měla vymazat, co? :"D

4 elcasa elcasa | 15. února 2011 v 20:10 | Reagovat

[3]: některé boty které nosí muži mají taky podpatek sice menší, ale mají

5 Acris Acris | Web | 16. února 2011 v 18:19 | Reagovat

[4]: Ale když uslyšíš zvuk podpatků, tak tě napadne, že je to žena.. Protože už je to tak zažité.. Navíc klapou víc, ty malé mužské neklapou skoro vůbec.

6 Yu Suzukei Yu Suzukei | Web | 16. února 2011 v 20:38 | Reagovat

.. Rozhovor o zvuku klapání podpatků.xD
Jinak, těším se na další kapitolu, velice.:) Ten příběh zní hrozně zajímavě.xD
A chválím jak je to napsané.^^

7 KaThea KaThea | Web | 17. února 2011 v 19:52 | Reagovat

[6]: Jééé, vážně se ti to líbí? ^u^ Díky, jsem moc ráda! ^u^
Nečekala jsem, že se bude takhle řešit zvuk podpatků. XD

8 Skye Skye | Web | 18. února 2011 v 8:30 | Reagovat

Jéééé, tuhle kapitolu si pamatuju ještě z minulé verze. Byla to jedna z mých nejoblíbenějších :3
Hlavně ta část s Tristanem a Kalem. To je strašně roztomilé.

9 KaThea KaThea | Web | 18. února 2011 v 18:54 | Reagovat

[8]: Roztomilé? 8"D Cože? Vážně? XD Mně to nikdy nepřišlo roztomilé. XD Co se ti na tom přesně zdá roztomilé? xD
Moc ti děkuji, že jsi se ozvala. ^u^ Vážně. Je to pro mě důležitější, než kdy dřív.

10 Skye Skye | Web | 19. února 2011 v 16:48 | Reagovat

[9]: Přijde mi strašně roztomilé, jak ti dva Tristanové na začátku reagují stejně :3 I když, to se zdá asi jenom mě xD Jsem vadná xD

Vůbec není zač :3 Kopie je jediný příběh na internetu, který jsem vydrželá číst tak dlouho xD

11 Yone Yone | 20. února 2011 v 19:58 | Reagovat

*pocit vetřelce a zrádce zahnán*
---
Promiň... minulý týden.. mě ani nenapadlo myslet na to, že by měla být kapitola. :"D Mám nějaký časový výpadek a myslela jsem si, že to co jsi psala předminulou neděli bylo minulou. A tak vůbec... určitě jsi musela mít ten divný pocit ze mě i proto, že jsem minule nekomentovala, což je hodně neobvyklé. >_< Muselo to vypadat, že jsem zanevřela na Kopii...

Týýý jo, všimla jsem si docela hodně rozdílů oproti staré verzi. :"D čekala jsem, že to bude skoro úplně stejné a ono ne. Ale tohle je fakt lepší, Salma je kůl postava.
"Ale vždyť vypadám jako... jako...!" <-rozkošné. :"D I když v tom co říká Kal/Tristan se najde víc rozkošností. Kal s Tristanem jsou roztomilí...

*chce už jít číst další kapitolu a musí se dneska ještě učit občanku.. takže tohle je na mě krátký komentář. :"D*

[10]: Mě se to zdá roztomilé taky...

[9]: Důležité že se ozvala Skye... to kvůli mě? *výčitka svědomí.*

12 elcasa elcasa | 22. února 2011 v 20:45 | Reagovat

kdy přidáš 3. kapitolu? nemůžu se dočkat

13 KaThea KaThea | 23. února 2011 v 21:51 | Reagovat

[11]: Hodně rozdílů? No já nemám pocit, že bych jich tam udělala zas tak moc... Největší rozdíl byl na tom začátku. Ale Salma se tam přitom chová úplně stejně. xD

[12]: Vážně? 8D Myslela jsem, že tě Kopie moc nezajímá, když řešíš podpatky. X"D No třetí kapitola bude asi v neděli... A když říkám v neděli, může to znamenat klidně i v neděli v deset večer. x"D Já  většinou zveřejňuji pozdě...

14 elcasa elcasa | 27. února 2011 v 20:30 | Reagovat

[13]: já zato nemůžu vždycky řešim maličkosti, ve škole třeba jaký má kdo ponožky :-) -ty podpatky jsem sem psala protože (nevím proč) když se řeknou podpatky automaticky si přectavím takoví ty mužský boty s malím (asi cemtimetrovím) podpatkem
[5]:klapou, ikdyž jde taky o to jaký

15 elcasa elcasa | 27. února 2011 v 20:34 | Reagovat

[13]: jo a kopie je zatím jedna s mála věcí které sem dokázala na internetu přečíst aniž bych přeskakovala odstavce nebo alespoň řádky -blbej zlovik
takže jo zajímá mě pokračování

16 KaThea KaThea | 28. února 2011 v 21:06 | Reagovat

[15]: Vážně? 8D No tak to je asi pocta. XD Jinak se omlouvám, že jsem další kapitolu nezveřejnila včera... *provinilý výraz* Právě se to chystám napravit. 8D

17 Lizz Lizz | Web | 13. listopadu 2011 v 10:16 | Reagovat

Emmmmmmm. Ahoj?
45 kapitol. :D No, mám co dělat. :D
Jen jsem se chtěla zeptat, kam zmizela dvanáctá. :D
A tohle je skoro 3/4 roku. :D Bože, jsem fakt lempl. :D No nic :D
To bylo skvělý! :D A ten Kal s Tristanem, jak reagovali stejně. :D Kouzelný. :D  
A Salma je... Salma. :D Je fajn, líbí se mi ,takže doufám, že když je to základní kámen všeho, takže to přežije. :D
B: No tak, ne každej zabíjí svoje postavy jak na běžícím pásu!
M: Jo, někteří chápou, že je větší legrace si s nima hrát.
L: Bla bla bla.
Nicméně to bylo vážně fajn. :D Nemůžu to srovnat moc s minulou verzí, protože hrubou představu sice mám, ale jestli tohle ylo skoro před rokem, tak ta stará bude... Páááni. :D To už bude nějakou dobu, co? :D Děsivý, jak to uteklo. xD :D
No nic... :D Moc se tu nevykecávám a jdu číst dál, protože... *no rozhodla se dneska dočíst tu první část* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama