Kopie - 36. kapitola

22. března 2011 v 17:33 | KaThea |  Kopie
Tohle bude unavující… Kdyby to bylo na papíře, dalo by se to přečíst snadno, vždyť někdy člověk čte knihu hodiny, jenže čtení z monitoru je horší. Můžete si to vytisknout. XD Nebo to přinejhorším přečíst na dvakrát. Ale já tu kapitola nechtěla dělit. Protože takhle to prostě patří k sobě. Mám dost toho dělení v nevhodných místech.

Vymýšlet si vlastní jazyk je hrozná zábava! Hlavně pokud k sobě jen tak neskládáte písmena, ale doopravdy vymýšlíte pravidla toho jazyka a při skládání vět se jimi řídíte. Jen doufám, že jsem ve spaelštině neudělala žádnou chybu. XD Proč jsem sakra vymyslela tak komplikovaná pravidla? XD
Kdyby vás některá věta ve spaelštině extrémně zajímala a nebyla přeložená, můžu vám ji na požádání přeložit.

Pak mi řekněte, jestli se vám líbila délka kapitoly. :"D Tohle je jedna z nejdelších kapitol Kopie, co jsem kdy napsala.


_________________________________________________________________________________________________


Když o chvíli později zastavili v nejbližší vsi, ležící Kal pocítil, jak někdo třese jeho ramenem. Ozval se Timův hlas: "Kale, vzbuď se."
"Já nespím," odpověděla kopie, která se stala jedinečnou.
Chlapec se posadil a protřel si oči. Jeli jen malou chvíli, ale venku už se značně setmělo.
Skupinka vystoupila před hostincem. Zevnitř se ozýval smích, hlasitý hovor a cinkot nádobí. Tim se obrátil zády. Před ním se proti zapadajícímu slunci tyčila hmota Monhenu. Pohoří netvořilo horizont, ale ani se nerozkládalo přímo před ním. Pozoroval ho jen chvíli, pak se obrátil se zpět na Kala. "Máš nakřivo paruku," upozornil ho. Kal si ji sundal a uložil do svého cestovního vaku.
Tim položil ruku na kliku a obrátil se ke svým společníkům. "Tak jdete?"
Bylo znatelné, že Woem se dovnitř nijak nechce. Kal se tvářil flegmaticky. V tuto chvíli si přál především lehnout si a spát, aby už se v tento strašlivý den nestihlo stát nic horšího, a udělal by to klidně na místě, kde stál. Ale byl by ochotný jít dovnitř, jestli mu to zaručí lepší spánek.
"Ne-… nemůžeme spát venku?" navrhla nesměle Woem.
"Dobrý nápad," prohlásil Kal a posadil se do hlíny. Svlékl si kabát a smotal ho, aby si z něj udělal polštář.
Jediný, kdo nesouhlasil, byl Tim. "Zbláznili jste se?!" vykřikl. "Kale, vstávej z tý země!" Uchopil chudáčka Kala za paži a začal ho tahat z "postele", kterou si právě ustlal. Když se mu podařilo postavit Kala na nohy, zvednul jeho kabát, protřepal ho a přehodil mu ho přes ramena.
"Nebojte se, mluvit budu já," uklidňoval své kamarády. Byl taky jediný, kdo zbýval. Woem s cizími lidmi nemluvila, a kdyby mluvil Kal, něco by pokazil.
Uchopil svého nejlepšího přítele i elementaristku za ruce. Kal byl vtažen do světla hostince a zaveden k volnému stolu. Několik lidí na ně upíralo zkoumavé a nedůvěřivé pohledy. Skupinka se usadila u stolu.
"Počkejte tady, půjdu objednat něco k jídlu," řekl nejmladší z nich a opustil je.
Kal si položil hlavu a ruce na stůl.
Když se Tim za chvíli vrátil a posadil se, Kal si opřel hlavu o hranu stolu a pohlédl na něj.
"Nejbližší hostinec od hranic Tanery a hostinský nemluví tearsky," postěžoval si Tim. Tanera byla po dlouhou dobu součástí velké Teárie a nemá vlastní jazyk.
Kal se svalil pod stůl.
"Proboha, Kale, co to děláš, je ti něco?" vychrlil ze sebe Tim jedním dechem a vlezl za ním.
"Já budu spát tady. Budu spát tady! Bude někomu vadit, když přespím pod stolem?" naříkal Kal.
"Proboha, Kale, co blázníš?"
"Děláš si ze mě srandu? Řekni, že si děláš srandu! Já dneska zjistil, že jsem mrtvý, pak se mě pokusil zabít ten, co mě zabil, a ten zatracený hostinský neumí tearsky!"
Tim v tu chvíli zadoufal, že "ten zatracený hostinský" není ani zdaleka jediný, kdo nerozumí tearsky.
"Ehm... Myslím, že to v porovnání s těmi dalšími věcmi není zas taková tragédie," poznamenal. "Umíš spaelsky?"
"Spaelijsky," opravil ho Kal. "Jo, trochu umím. Ale nic moc."
"Tak vylez zpod toho stolu."
Vysoukali se na lavici a oprášili se. Červenovlasý kluk si opět položil hlavu na stůl. "Já chci spát. Nechci s nikým mluvit," zaskuhral.
"Jestli chceš do postele, budeš si to taky muset domluvit."
"Já nepotřebuju postel. Já potřebuju spát. K tomu nepotřebuju postel."
"Přestaň kňourat a běž pro něco k jídlu. Copak nemáš hlad?"
"Hm... nevím."
"Jak může člověk nevědět, jestli má hlad?" nechápal Tim.
Kal neodpověděl, ale neohrabaně se zvedl na nohy. Tim vstal taky, aby mu umožnil odejít od stolu.
Kal se malátně opřel o barový pult.
"Ghoe-ska," zamumlal. To bylo něco jako zdvořilý pozdrav.
Hostinský se k němu obrátil. "Ghoe-ska'n eheka tsuo vintetn?"
Chlapec si s hrůzou uvědomil, že mu rozuměl jen jedno slovo. To mluví nějakým divným nářečím nebo se mi za ten rok všechno vykouřilo z hlavy? pomyslel si. Věděl, na co se asi hostinský ptal. Na to, na co se asi ptají všichni hostinští. Ale on neměl tušení, jak odpovědět. Tak na něj zíral s vykulenýma očima a snažil se vzpomenout si alespoň, jak se řekne jídlo nebo nocleh. Mozek mu po všem, co dneska zažil, stávkoval. Myslí mu probleskla záchranná věta.
"Hnelhe-e Spaeliege," vypravil ze sebe. Pak si uvědomil, že řekl: "neumět spaelijsky" místo "neumím spaelijsky", což zamýšlel. Zjistil, že ten rok, co spaelijštinu nepoužíval, se na něm podepsal.
"Oloe ranteo," ušklíbl se hostinský. Kal podle jeho hlasu hádal, že to znamenalo něco jako "To vidím".
Hostinský se k němu naklonil a pomalu se zeptal: "Eka he sikatn? Nestutn, en?" To byly jednoduché otázky. "Co chcete? Rozumíte?"
"Huii*," přikývl Kal a přemýšlel, jak se řekne jídlo.
"Foalap?" zeptal se hostinský. Aha, to bude ono! pomyslel si Kal. Jako by uměl číst myšlenky v tearštině, pousmál se.
"H… Hu-huii'n ulue sikau foalap," prohlásil, aby dokázal, že umí spealijsky poskládat alespoň jednu správnou větu. Alespoň doufal, že řekl: "Ano, já chci jídlo."
"Hoako ku-umom? Aiir?" V překladu: "Kolik dětí? Tři?" Ve Spaelii jsou velké rozdíly mezi dospělými a dětmi. Dospělost pro lidi znamená mnoho. Člověk dokonce mluví jinak, když dospěje. Když chce dítě říci: "Já jsem," řekne "Ulue u". Když s dospělý muž chystá říci to samé, řekne "oloe o". Žena by pak řekla "ilue i".
"Huii'n aiir," přitakal Kal.
"En, noatn rere, en?"
"Sui eka?" podivil se červenovlasý kluk, protože nerozuměl.
"Ao. Memrivala." "Nic. Dohodnuto."
"Huii. Memrivala," odpověděl Kal.
Pak si uvědomil, že už nemá co říct a měl by se vrátit ke stolu. Když rozhovor skončil a jeho mysl už neměla nic, na co by se musela soustředit, dopadly na něj znovu události toho dne jako balvan. Musel sklonit hlavu. Zhluboka si povzdechl a vrátil se ke stolu, kde seděli jeho přátelé. Tim si na lavici poposedl, aby mu uvolnil místo.
"Tak jak to šlo?" optal se.
"Něco nám donesou," zabručel Kal.
Tim se netvářil moc nadšeně. "Něco? Co to jako znamená?"
"Nevím! Víš, jak těžké bylo se s ním na něčem domluvit? Já umím spaelijsky jen trochu," bránil se Kal.
"Dobře…" klidnil ho Tim.
Kal si povzdechl a znovu si lehnul na stůl. "Hnelheue Spaeliege..." mumlal si potichu sám pro sebe, aby si vryl do paměti, jak je to správně. Především se snažil myslet na něco jiného než na ty depresivní vzpomínky, které se mu draly na mysl. Tim s Woem ho nechali být. Radši se ani nezajímali o to, co si to tam pořád dokola mumlá.
Za chvíli jim něco donesli. Hned na první pohled bylo vidět, že je to něco pro děti. Ve Spaelii zřejmě zastávají názor, že děti nemají nárok na tolik jídla jako normální lidi. Možná proto tam všichni tolik touží po dospělosti.
"Ulue u iihe seulhu," řekl Kal. To bylo velmi slušné poděkování dítěte dospělému.
Pak pohlédl na svůj zalíř. Válel se tam nějaký druh masa a Kal radši ani nechtěl vědět jaký. Brambory byly posypané podivným červeným kořením a vypadaly podezřele. Všichni je nakonec byli nuceni sníst, protože masa nebylo dost na to, aby se z něho najedli. Ale nechutnalo to nejhůře. Kal vyškrábal talíř, odsunul ho a opět si položil hlavu na stůl.
"Kale, fakt nemůžeš spát na stole. Ani pod stolem. Ani před dveřma," ozval se Tim.
"Proč ne? No tak jó…"
Kal se zvednul na nohy. Vrátil se k pultu za hostinským, který utíral sklenice špinavým kusem hadru, jako to dělají všichni hostinští nebo hospodští. Alespoň v Taneře. V méně vyspělých zemích, jako třeba těch na derobeiském kontinentě, je nejspíš všechno jiné.
"Eheka tsuo vintetn?" otázal se znovu hostinský. Neznělo to příliš nadšeně.
"Ehm… Ulue sikau… ehm…" Byl schopný si vzpomenout pouze na slovo unavený. "Ulue u euneu…" zamumlal a jeho hlas tomu více než nasvědčoval.
Hostinský přestal s utíráním sklenic a pohlédl na něj.
"Ranteo. Aiir?" Hostinský pro jistotu ukázal tři prsty.
"Huii," přitakal Kal.
"Nemesut ri divesa ovaut. Unke ul nemea ieo der ku-sulke."
"Já vám nerozumím," zasténal Kal, který byl vážně vyčerpaný. Možná pochytil pár slov, ale to mu vůbec nepomohlo. Pak se trochu vzpamatoval a zmohl se alespoň na zamumlání: "Sui eka?"
"Eieie**, en?" usmál se hospodský. Pak se obrátil ke dveřím za pultem a zavolal: "Eeeeeii'n nemesut emtak iilgetak-ku-urunet se ema ovaut, hehe!"***
Ve dveřích se objevila žena. "Peusetn," mávla na Kala, aby šel za ní.
"He u uku-u?" otázala se ho z náznakem udivenosti, když k ní došel. Věděl, že "he u" znamená "ty jsi", ale nebyl si jistý tím posledním slovem.
"Eii'n hecir ku-petsanseuptak ero-vetaka iis!" ozval se hospodský. Kal na něj nechápavě zíral. Žena ho uchopila za vrcholek hlavy a otočila mu ji směrem k sobě. Naklonila se k němu. "Edukeuru hecir ku-niii**** fem," řekla mu s úsměvem do očí. Chlapec se netvářil o moc chápavěji než dřív. Ale některá z těch slov mu byla zatraceně povědomá. Byl si téměř jistý, že "hecir", znamená "tvůj". Náhle začal pociťovat paniku, protože tak dlouho vůbec nerozuměl, co se mu říká.
Hostinský mávl na ženu a ukázal ke stolu, u kterého seděli Kalovi přátelé.
"Seulhi," zamumlala potichu žena a napřímila se. Kal dosud neslyšel, že by dospělý děkoval tímhle způsobem. Nejspíš už byla unavená z těch otřepaných frází, které se k vyjádření díků používají.
Žena přišla ke stolu, kde seděli Tim s Woem.
"Peusent be fem," řekla jim.
"Ake hnelhetake Spaeliege," informoval ji Kal o tom, že jí jeho kamarádi nerozumí. "Myslím, že chce, abychom šli s ní," promluvil potom tearsky. "Zavede nás na pokoj."
Tim s Woem vstali. Žena je všechny zavedla po schodech nahoru a doprava k předposledním dveřím na konci chodby. Odemkla je a nechala je o samotě.

-------------------
*Čte se jako [huji]. Dvě ii za sebou se čtou téměř vždy jako [ji].
** To je to nejšílenější slovo tvořené jen samými samohláskami. xD Ale ve výslovnosti souhlásky jsou: [ejeje].
*** To bylo slovní hříčka. Já vám ji přeložím, abych nebyla jediná, kdo z toho něco má. xD "Iilgetak-ku-urunet" je v překladu "hosté", ale doslova to znamená "velcí-lidé". Velcí ve smyslu důležití, ale iilgetak se používá více ve smyslu "velký". "Emtak/ema" potom znamená "malé" (koncovka -tak se používá pro děti v množném čísle a koncovka -a pro věc. Mají dva střední rody. xD) Hostinský říká: "Hej, máme malé velké-lidi (=hosty) pro malý pokoj!" Ale takhle to vtipně nezní. x"D
**** Tak tohle asi nepřečtete. xD Vyslovuje se to [kuniji].
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nejoblíbenější postava z hlavní trojice?

Kal
Tim
Woem

Komentáře

1 Yone Yone | Web | 22. března 2011 v 20:35 | Reagovat

No nééé... tahle jkapitola byla dlouhá, ale vůbec se dlouhá nezdála. X"D Každopádně byla extrémně roztomilá. Takhle by to asi vypadlo, kdybych se já měla někde domluvit anglicky- vždycky když mám mluvit, všecko se mi vykouří- protože moje aktivní angličtina je ještě hluboko pod úrovní té pasivní. X"D
Hůůů.. neměla bych mlubit o sobě. Ve skutečnosti bych měla jít spát, ale chtěla jsem napsat komentář dneska. ^_^
---
Vymýšlet jazyky je zábavné! :"D V jednom mém příbhu jsem měla taky vlastní řeč, ale byl.. podobná jako čeština co se gramatiky týče- tehdy jsem byla malá. A taky jsem se snažila vymyslet řeč, kterou bych se naučila mluvit. :D

X"D divím se, že mají Woem a Tim s Kalem trpělivost. Já bych mu dala pěstí kdyby takhle kňoural. :"D Ale číst to je roztomilé, líbí se mi číst o postavách jako je Kal.

"Vrátil se k pultu za hostinským, který utíral sklenice špinavým kusem hadru," v tu chvíli jsme si myslela- jak jinak, tohle dělají všichni hostinští a přišlo mě to vtipné. pokračování věty: "jako to dělají všichni hostinští nebo hospodští. " mě úplně rozsekalo. X"D

2 Rue Rue | 22. března 2011 v 22:25 | Reagovat

Jé, to to rychle uteklo :). Tohle je délka tak akorát - ani moc krátké a zbytečně useknuté, ale ani ne rak dlouhé, aby to člověka otravovalo.

Já chci lekci spaelštiny :D! I když je tam hrozně moc divných pomlček iiiiů :D. A ku-niii jsem náhodou přečetla :D.
To už si vymýšlíš slovní hříčky, jo xD?

Chudáček Kal, takovej pohodlnej stůl :D...

3 KaThea KaThea | 23. března 2011 v 9:38 | Reagovat

[1]: To je hrozně nefér, já to píšu tak dlouho a vy to máte přečtené hned. xD Ale komix je ještě horší, u komixu je ta neúměrnost času mnohem větší. Proto bych nechtěla kreslit komix. Myslím, že komixem se nedá vyjádřit pořádný příběh...

Vymýšlet řeč gramatikou podobnou češtině by bylo složité. O_O Nebo jsi používala stejné koncovky, ale nové kořeny slov?

LOOOOOL! XDDDDDD HAHAHA! (To je hrozně vtipné číst, že bys dala Kalovi pěstí. XDDD I když Kalovi to asi vtipné nepřijde.) Já si tě nedokážu představit, jak bys někomu dala pěstí. XD
No, Woem je trpělivá a ona Kala moc neřeší. XDD Ona si žije tak trochu ve svém vlastním světě. (Hahá... Woem je trochu autistická. To mně dřív nenapadlo. xD) A Tim má Kala rád... On je rád, že o něj nepřišel. :"D

To je důkaz, že to ve fantasy knížkách fakt dělají. XD

[2]: To jsem ráda, že to není moc dlouhé... Ale takhle dlouhé to vždycky psát nemůžu, trvá to hrozně dlouho. xD

Malou lekci spaelštiny tam máš. XD  Mám tam vysvětlené koncovky sloves, když člověk mluví v první osobě jednotného čísla. xD Třeba tam mám taky pravidlo, že sloveso v infinitivu musí končit na samohlásku a podstatné jméno na souhlásku, ale myslím, že zrovna tohle je pravidlo, které jsem nejspíš omylem porušila.

4 Rue Rue | 23. března 2011 v 11:06 | Reagovat

[3]: No, co tak je to nepravidelné :D.

To jo, ale i tak by to chtělo nějaký speciál lekce spaelštiny :D.

5 Skye Skye | Web | 23. března 2011 v 15:47 | Reagovat

Jehů, mě teda tahle kapitola dlouhá nepřišla. Klidně bych brala delší :3

Strašně se mi líbila věta: Já dneska zjistil, že jsem mrtvý, pak se mě pokusil zabít ten, co mě zabil, a ten zatracelý hostinský neumí tearsky!
To mě vážně rozsekalo xD A taky se mi strašně líbilo, jak se Kal choval. Bylo zábavné o něm číst. Ale pro Woem a Tima to muselo být dost otravné xD

Hehe, ta konverzace s hostinským mmi trochu připomíná mě ve Švýcarsku, když jsem si chtěla koupit pohled, ale prodavač neuměl anglicky a ni francouzsky a kupodivu ani česky xD A moje zanlosti němčiny jsou omezené jenom na slova prosím, děkuji, číslovky do deseti a východ xD To byla legrace xD

Spaelština zní jako kůl jazyk. Mám ráda jazyky, kde je hodně samohlásek.
Ach jo, ale připomíná mi to, jak je jazyk Uyiru tak děsně nepromyšlený xD A o těch ostatních ani nemluvím xD Ty jsem ještě ani nezačala vymýšlet xD Jenom vím, že jazyk v Zenethu bude obsahovat hodně písmenek z a bude hodně stručný a...a tak xD Prostě nic poetického ani náboženského xD

6 Yone Yone | Web | 23. března 2011 v 20:56 | Reagovat

[3]: Podle mě se komixem příběh dobře vyjadřovat dá. Trvá to déle, ale pokud umíš dobře kreslit i psát, je komix na vyjadřování příběhu, pocitu a nálad dobrý.

Já ani nevím. X"D Já jsem z té řeči měla hrozně málo... a když se nad tím zamyslím.. tak vlastně pdoobná češtině nebyla. (jen jsem měla dojem že je) Byla primitivní. X"D

Já si sebe taky nedovedu představit, jak bych někomu dala pěstí. X"D Asi bych mu dala spíš facku, ve fackování jsem dobrá. nebo bych ho prostě praštila. X"D

Jéééj.. škoda, že v mém příběhu není žádný hospodský. X"D Né, dělám si legraci, ani kdyby byl, tak bych to tam nedala.

7 KaThea KaThea | Web | 23. března 2011 v 21:31 | Reagovat

[4]: Možná o tom někdy napíšu nějaký "speciál". : D Jako jsem plánovala napsat něco o barvách magie, abych nebyla jediná, kdo ty barvy chápe. xD

[5]: No jo, jenže to bych ji já musela delší napsat a víš, jak dlouho by to trvalo? xD

Vážně se ti líbilo, jak se Kal choval? Já se bála, že se jeho chování nebude lidem líbit. :"D (Yone řekla, že by mu dala pěstí, kdyby takhle kňoural (ale že je roztomilé o tom číst) X"DDDD To rozsekalo mně.)

No, myslím, že Kal uměl trošku víc než jen pár slovíček. xD

Spaelština je šílená na samohlásky. XD Má soustu dvojhlásek, i trojhlásek a taky to slovo, co se skládá jen ze samých samohlásek. XD

8 KaThea KaThea | 24. března 2011 v 10:22 | Reagovat

[6]: Jaj, tys to musela napsat, zatímco jsem psala tu odpověď, ale odeslala jsi to dřív, a já si toho nevšimla. :"D

Ale já si to stejně nemyslím... Do obrázků a malých bublinek nemůžeš dát všechno. To si ten člověk tak neužije...

Tak facka, to je skoro jako pěst. XD I když bych se mi podařilo si tě představit, jak někomu dáváš lehkou facku. xD

Copak tvé postavy nikdy nejdou nikam do hospody? o_O (Jaj, mé postavy vypadají jako opilci, že tam chodí tak často. XD)

9 Acris Acris | Web | 25. března 2011 v 16:25 | Reagovat

Jak jsem si to mohla tak dlouho nepřečíst? Loool XD Tentokrát už Kal není ani tak roztomilý jako otravný, chová se jako malé dítě a ty já nemám ráda XD.. I když uznávám, že to, jak si ustlal na hlíně, bylo dokonale roztomilé XD
Obdivuji tě za ten jazyk, vypadá fakt zajímavě a promyšleně.. Ale učit bych se ho nechtěla :D
Mně ta délka přišla akorát, klidně by mohla být taková vždycky :D.. No nic, musím jít zase pracovat :<

10 KaThea KaThea | 25. března 2011 v 19:13 | Reagovat

[9]: :< Mně to přijde roztomilé. xD (Jaj, tak to nebudeš mít ráda Kalovo chování na začátku šesté části. :"D Ale mně se to líbí... x"D Jaj, musím se/ho krotit. xD)
Taky bych se ho učit nechtěla. XD Je to hrozně těžké. xD A kdybych udělala jednu malou, ale zásadní chybu, někdo by mě mohl zmlátit. XDD (O tom ještě bude v příběhu řeč.)

11 Acris Acris | Web | 25. března 2011 v 21:58 | Reagovat

[10]: Ale jo je, když to takhle čtu.. Nicméně ve skutečnosti bych mu už musela asi něco udělat XD
Čím dál tím zajímavější XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama