Kopie - 6. kapitola

11. dubna 2011 v 15:42 | KaThea |  Kopie
Blog.cz očividně nesouhlasil s mým úmyslem zveřejnit dvě kapitoly. No dneska už se mi ta druhá zveřejňovat nechce (ani na to nemám moc čas), tak ji asi zveřejním někdy během týdne.
Většina téhle kapitoly je vlastně stejná jako stará verze (ale s jiným číslem). To byl jeden z důvodů, proč jsem chtěla zveřejnit dvě (ten druhý byl, že jsem ji prostě měla napsanou xD). (No, o staré čtenáře kvůli novému začátku nepřijdu (snad) a ty nové to snad nebude nudit, když to čtou poprvé.)
Mimochodem, udělala jsem meší změnu v Tristanově jméně (zase xD). Rozhodla jsem se, že bude lepší, když mu budu říkat Sandyer s tvrdým Y (nakonec z něj možná udělám dokonce Sandyjera nebo Sandijera xD).


___________________________________________________________________________________________________


Když se vyškrábali do kopce, vylezl Tim na půdu a začal tam něco hledat, ale Kalovi nechtěl říci co. Červenovlasý chlapec se zatím bezcílně toulal po domě. Neměl nic na práci ani na zábavu. Jeho kroky se zastavily před policí s knihami. Už dlouho nic nečetl a chybělo mu to. Dřív, když byl ještě Tristan Sandyer, četl skoro pořád. Neměl prakticky žádnou jinou zábavu. Pohled na knihy byl velmi lákavý. Bál se na nějakou z nich sáhnout, protože by to mohly být kouzelnické knihy. Ale pokušení bylo příliš silné. A nebyl tu nikdo, kdo by ho mohl přistihnout. Starou kouzelnici už pár dní téměř nespatřil. Byla pořád zamčená ve své pracovně a vycházela jen občas. Tim říkal, že určitě pracuje na nějakém důležitém úkolu pro Kouzelnickou radu a že ji nemá rušit. Opatrně vytáhl jednu tenkou knihu. Namátkou ji otevřel a četl. Byly tam různé přísady a návody na přípravu. Nejdřív si myslel, že to je nějaká kniha lektvarů, ale pak mu došlo, že to bude jen obyčejná kuchařka. Žádný lektvar se nejmenuje "Kuře na paprice".
Najednou se z horního konce schodiště, nedaleko kterého stál, ozvalo veselé: "Haló!"
Leknul se a co nejrychleji knihu neobratnými prsty zastrčil zpátky.
Tim, který stál nahoře na schodišti, nakrčil čelo. "Co jsi to dělal?" A vypadal… jinak. Místo dlouhých fialových vlasů mu hlavu zdobily krátké světlé kadeře.
"Nic, jen tady na tebe čekám," odpověděl Kal a snažil se vypadat nevinně. Pak ho napadlo, že na to je tady jiný odborník.
"Hm… To je jedno," řekl Tim a tvář se mu opět rozzářila.
"Co to máš s vlasy?" dotazoval se Kal.
"To je paruka," odpověděl Tim. "Ono opravdu nikde není psáno, že musíš všem ukazovat, že máš něco společného s kouzelníkem. Když jsi jen služebník, je to otázkou svobodné volby. A hele, našel jsem jednu i pro tebe."
Pozvedl ruku, ve které svíral rozčepýřenou vlasatou kouli.
"Takže… já bych si klidně mohl nechat přičarovat své staré vlasy?" ujišťoval se Kal.
"Ano, ale musel by se najít kouzelník, který by byl ochotný to pro tebe udělat."
"Hmm…" Kal přemýšlel, jestli by kouzelnice, u které slouží, jeho prosby vyslyšela. Nakonec si řekl, že je v současné době asi příliš zaměstnaná, než aby se starala o jeho vlasy.
"Tak si ji zkus," pobídl ho Tim.
Kal si paruku nasadil. Až příliš mu připomínala jeho staré vlasy. Když se na sebe podíval, na jednu sekundu měl pocit, že se vše zase vrátilo do starých kolejí. Byl ještě mnohem zmatenější, než kdy dřív.
"Nelíbí?" ptal se Tim, když viděl jeho překvapený výraz.
"Ale jo…" bylo vše, na co se Kal zmohl.

"Dobrá, druhý pokus," prohlásil odhodlaně Tim.
Stáli na cestě u cedule "Tamta Malá pod Kopcem". Kal s hnědou parukou a bez svého oblíbeného pláště a Tim celý fialový (s výjimkou kalhot a pleti) jako vždy.
"Neměl by sis taky vzít paruku?" dotazoval se Kal.
"Ne, to není nutné," odbyl ho Tim.
"Nepoznají mě podle tebe?"
"Nezbývá než doufat, že v hospodě už budou jiné lidé. Nejdřív ale půjdeme nakoupit."
"Dobře."
Tim vedl Kala do pekárny a cestou vysvětloval, že před dvaceti lety zachránila kouzelnice (doopravdy řekl "ona") pekařově ženě život, když ji vyléčila z vážné choroby, a proto má až do smrti pečivo zadarmo.
U řezníka už takové "štěstí" neměli, takže museli poctivě zaplatit. Když se Kal Tima ptal, kde bere ta kouzelnice peníze, když nemá žádnou práci, odpověděl, že sice nemá pravidelné zaměstnání, ale dostává nějaké úkoly od Kouzelnické rady a taky se jí za mlada podařilo získat kouzelný meč a ten teď "pronajímá", protože už jí k ničemu není, a spoustu jiných zdrojů. Kouzelnictví bývá často těžkou a špatně placenou profesí, pokud nejste opravdu dobří, ale zato si člověk získá jistou úctu a obdiv.
"Ale já se o její finance nezajímám, dokud je co jíst," dokončil Tim.
"A jak tedy tohle všechno víš?"
"Pozorování! Náhodně jsem to vypozoroval. Jsem tu už dva roky."
Kal pohlédl nahoru k houpající se ceduli. Přestože slunce se už klonilo k obzoru, byl nápis "HOSPODA" stále jasně čitelný.
"Ale né..." zasténal.
"Neboj, tentokrát to nebude tak hrozné, když se budeš chovat slušně," uklidňoval ho Tim a zároveň ho tím nabádal, aby se choval slušně.
Vykročil ke dveřím, ale Kal zůstal stát na místě jako přikovaný.
"No tak pojď. Ta hospoda tě nesežere," zavtipkoval Tim.
"Proč tam vlastně musíme jít?" zaskuhral Kal.
"Musíme vědět vše o dění ve vesnici."
"Musíme vědět úplně vše? To jako i to, že se šeptá, že tetka Chamtivá ukradla tetce Plaché květináč?"
"Cože?" zasmál se Tim. "Co to plácáš?" Teď už to nevydržel a začal se smát na celé kolo.
"To byl jen takový příklad," mračil se Kal. "Co je na tom tak směšného?"
Tim se trochu uklidnil.
"Proč by měl někdo krást tetce Plaché květináč? Kdyby husu, tak neřeknu... ale květináč?!" dořekl a znovu se rozesmál.
"To je toho kvůli jednomu květináči..." bručel Kal. "Viděl jsem ho támhle na okně, tak mě to napadlo."
"No, ale je pravda, že kdyby se to fakt stalo, měli bychom o tom vědět," přiznával Tim. "A dozvěděli bychom se to od hospodského. Tak půjdeš nebo tě budu nucen tam dostat násilím?"
"Nemám rád násilí..." řekl Kal.
"To znamená, že půjdeš?"
"Hm. Asi jo."
"Nechápu, jak může někdo takhle mluvit. Nemůžeš se vyjadřovat trochu jistě?"
"Nemůžu," odpověděl Kal.
"Tak pojď."
Vkročili z večerního šera do ne o moc lépe osvětleného hostince. Pár lidí se po nich otočilo, ale ti hned nasměrovali pohledy zpět ke svým džbánům. Zvláštní, co všechno změní obyčejné vlasy. Opět obsadili dvě místa vpravo u baru.
Za chvíli přišel hospodský.
"Ho ho, tvůj přítel se snaží být nenápadný?" zasmál se. Kal ho zpražil dalším vražedným pohledem. Hospodský ho začínal vážně štvát. To musí pořád rýt do jeho vlasů?
"Omluvte prosím jeho předchozí chování, je tu nový a ještě si nezvykl," ozval se Tim. Jak ponižující, když se někdo musí omlouvat za vaše chování... To se ho snaží vyprovokovat nebo co? Kal očekával, že hospodský bude mít zase nějakou blbou poznámku, ale ten to přešel pouhým konstatováním, že to tak hrozné nebylo. Prý "aspoň že se neporval."
Pak se Tim dal do hovoru s hospodským. Kal je poslouchal jen na půl ucha, ale skutečně nezaslechl ani slovo o květináči.
Za chvíli za oknem vládla už úplná tma, narušovaná pouze několika svítícími obdélníky oken. A v tu chvíli si Kal vzpomněl, co mu Tim říkal o této vesnici. Prý je to tu ve dne bezpečné... Ale v noci... vlkodlaci, upíří psi a spousta jiných stvoření...
Nejistě šťouchnul do svého společníka.
"Ty, Time... Neměli bychom už jít domů?"
"Žádný strach. Se mnou se nemusíš bát," odpověděl Tim, který vycítil, na co naráží. "Pro nejhorší případy mám s sebou kuši."
"Co-cože máš?" vykřikl Kal přiškrceným hlasem.
"Nekřič. Umím celkem zacházet s kuší, pro tvoji informaci."
"Ale nebude se o nás bát, když se tak dlouho nevracíme?"
"No, máš pravdu, asi bychom se už měli vrátit. Tak my zase někdy přijdeme," řekl směrem k hospodskému. "Nashledanou."
Ten měl zrovna moc práce, tak mu jen mávl na pozdrav.
Kal seskočil ze židle a vydal se na cestu ke dveřím. Tim šel za ním.
Cesta temnou vesnicí byla strašidelná, ale to nebylo nic proti stoupání lesem. U úpatí kopce na začátku lesa se Kal pořád zastavoval a ptal se, jestli by nemohli přespat ve vesnici. Když ho Tim vtáhl do lesa, šel už bez protestů a co nejrychleji. Srdce mu bilo jako o závod, ale to mohlo být taky tím, že šlapali do kopce. Tim nevypadal vystrašeně, což ho znervózňovalo i uklidňovalo zároveň.
"Chceš slyšet historku?" zeptal se laškovně Tim.
"O čem?"
"O tom, jak tady ta kouzelnice jednou potkala vlkodlaka."
"Nechci!" odporoval okamžitě Kal a lekal se hlasitosti svého hlasu.
"To se jednou vracela pozdě v noci z vesnice. To ještě žil její manžel. A najednou začala mít pocit, že ji někdo nebo něco sleduje…"
"Mlč!" vykřikl Kal a ohlédl se, protože ten pocit právě dostal taky.
"A pak zahlédla napravo od cesty dvě velké žluté -"
"Ne! Mlč, sakra! Mlč, mlč, mlč, mlč, mlč, mlč, mlč!" křičel Kal s nažil se mu zacpat pusu.
"Ahmpf!"
Tim se ještě pokoušel něco říct, ale nakonec toho nechal.
Chvíli šli mlčky.
"Promiň," ozval se za chvíli Tim.
"Grrr…" zněla odpověď.
K domku se dostali bez větší úhony než odřeného kolene způsobeného tím, že Kal zakopl o kámen, protože věnoval větší pozornost neproniknutelné tmě mezi kmeny stromů, než zemi pod svýma nohama.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yone Yone | Web | 11. dubna 2011 v 16:47 | Reagovat

Moje oblíbená scéna s tetkama! :la: :la: :la:
X"D Tim je fakt roztomilý. Prý "Chceš slyšet historku?" zeptal se laškovně Tim.
"O čem?"
"O tom, jak tady jednou potkal vlkodlaka." (mimochodem- v poslední vět máš překlep, ale při čtení jsem si ho nevšimla) Chudák Kal... už tak má nahnáno a Tim ho ještě straší. Tohle já vždycky dělala taky, strašila lidi vyprávěním děsivých věcí na strašidelných místech, když se báli. Ale to jsem věděla, že nic nehrozí... CHudák Kal... Tim mu vypráví jak potkal vlkodlaka ve chvíli, kdy to fakt hrozí. X"D)

A ten hostinský! Je to tak skvělý typický hostinský. X"D Přesně takhle si představuju, že by se měl správný hostinský chovat. Úplně ho vidím...

Už se těším na další kapitolu. :"D (i na sedmou i na... tu moctou- třicet něco. Nevímkolik...)

2 byelle byelle | Web | 11. dubna 2011 v 17:02 | Reagovat

Ahojky :) máš to tady krasny :) zatím delam novy dess na blog,Ale je tam už spousta clanku.Moje kresby (na fb mám 216 členů mého fanklubu) a spousta módních tipů :) koukni se a hodnot,budu rada :)

3 Aroneka Aroneka | Web | 11. dubna 2011 v 19:36 | Reagovat

Jé, květináče :D. Aspoň, že tenhle rozhovor se neztratil.

Ale stejně by mě zajímalo - jak uděláš z Tima Damiana? To by ho až tolik zničilo zabíjení upířích psů?

4 Tarin Tarin | Web | 11. dubna 2011 v 19:48 | Reagovat

Awww to bolo chutnučké! Kal sa fakt bojí všetkého. n-n

5 KaThea KaThea | 11. dubna 2011 v 20:25 | Reagovat

[1]: ....... *dlouhá chvíle porovnávíní různých textů* Ty jsi tu citaci nekopírovala? O__O Ty tam máš "potkal". Jenže ono tam je "potkala", mluvil totiž o té kouzelnici. Radši to tam napíšu...

Jaaaj... Promiiiiň. Jsme moc ovlivněná představou typického hostinského. *má pocit, že udělala něco špatně*

Já už taky nevím kolik. XD Ale dřív bude sedmá...

[3]: Copak ty jsi to četla už dřív? o_O Nevzpomínám si na tebe... Nezměnila jsi přezdívku?

Zničilo, Tima jo. xD A nespoileruj tady.

[4]: . . . :"D Chutnučké? X"D Hehe... Ty se... zajímavě vyjadřuješ. XD
Ale jo, Kal je docela srab. XD

6 Aroneka Aroneka | Web | 11. dubna 2011 v 20:38 | Reagovat

[5]: no jo, chudáčci psíci...ale stejně nějak nevím. A už spoilerovat nebudu, jen mě zajímalo tohle :D.
Jo, jiná přezdívka :).

7 Yone Yone | Web | 11. dubna 2011 v 20:45 | Reagovat

[5]: Aha.. aha... moje chyba. X"D MYslela jsem, že Tim potkal vlkodlaka, proto jsem psala u překlepu. Okopírovala sjem to, a to a u sebe vymazala... a nedošlo mi, že ta věta takhle nedává smysl. X"D

:"D Podle mě.. to není špatně. Mít typickou posavu špatně je, pokud je hlavní... ale u nějakého hostinského to nevadí, mě se to právě líbí. :"D

Tak sedmá.. taky dobrý, ta se bude určitě hodně lišit. :"D

8 KaThea KaThea | 14. dubna 2011 v 13:08 | Reagovat

[7]: Ta sedmá bude něco, co mě napadlo nedávno. :"D Budou to vzpomínky... divné vzpomínky. xD Hm, ale nevím, kdy to zveřejním, už se mi do toho nechce.

9 KaThea KaThea | 14. dubna 2011 v 13:10 | Reagovat

[6]: A jak ses jmenovala předtím? :"D

10 Lizz Lizz | Web | 13. listopadu 2011 v 11:31 | Reagovat

Ha! :D Květináče a vlkodlaci! :D To je faaajn :D A já chci tu historku slyšet! :D Nemůžu zacpat pusu Kalovi a nechat to Tima odvyprávět? Prosííím. :D
Ok, dobře. :D Třeba se to dozvím. A třeba to vůbec není důležité, co? :D To já se jen vždycky seknu u nějaké takové nepodstatné kraviny. :D
A ten hospodský je přesně, jak psala Yone, takovej ten typickej hostinskej. Vlastně kdyby byl jinej nebyl by to hostinskej a já bych ho podezírala ze spiknutí s těmi psy nebo tak něčeho. :D Něco by mi na něm totiž nesedělo a já jsme holt paranoidní. (I obrázek mi to řekl :D )

11 KaThea KaThea | Web | 13. listopadu 2011 v 21:40 | Reagovat

[10]: Haha... Ale já o té historce nijak víc nepřemýšlela. X"D To jsem tam jen tak plácla... A ano, není to vůbec důležité. XD

Jaký obrázek? :o

12 Lizz Lizz | Web | 14. listopadu 2011 v 15:15 | Reagovat

[11]:
Aha. Taak to jo. To je škoda. :( :D Není, ale stejně by mě to  zajímalo. xDD :D

No tenhle :D http://www.zslubna.cz/drupal/files/obliceje.jpg Mám jich 17. :D

13 KaThea KaThea | Web | 14. listopadu 2011 v 21:28 | Reagovat

[12]: Já našla asi jenom 9. X"D Pak mě to přestalo bavit. Kdybych déle hledala, možná bych jich našla víc.

14 Lizz Lizz | Web | 14. listopadu 2011 v 22:51 | Reagovat

Sakra, něco je vážně špatě. xDD:D Jo, to nejspíš jo. Vždykcy se najdou další. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama