Kopie - 40. kapitola

22. května 2011 v 22:24 | KaThea |  Kopie
Už 40? o_O To je tak jediné, co mě napadá říct.


________________________________________________________________________________


Cestu zpátky černým lesem podstoupili v pochmurném, neklidném a vystrašeném mlčení.
Když se znovu ocitli na rovině, ozval se Kal: "Tak a teď jsme úplně v háji. Teď vůbec nepoznáme, jestli držíme správný směr."
Následně zjistil, že nejen nepozná, jakým směrem mají jít, ale také jakým směrem je země. Myslel si, že stojí rovně a najednou ležel na zemi. Ale přitom měl pocit, jako by neležel, ale stál a o tu zemi se jenom opíral. Nechápal, co se to s ním děje.
"Kale jsi v pořádku?" staral se Tim, když viděl, že Kal leží na zemi a nevstává.
"Já-já nevím," odpověděl po pravdě Kal.
Tim se ho pokusil zvednout, ale zavrávoral a z předklonu zcela nelogicky upadl na záda. Woem také klopýtla a opřela se o strom. Pevně se chytila kmenu a nepohnula se ani o milimetr, ať jí smysly radily jakkoli.
Po chvilce to pominulo. Kal měl konečně pocit, že leží na zemi a mohl se zvednout do sedu. "Co to, k sakru, bylo?" otázal se.
Woem se pustila stromu. "Zmatení smyslu pro rovnováhu, řekla bych," odpověděla.
Tim se také posadil. "To bylo hrozné," poznamenal. "Chvíli jsem měl pocit, že stojím na hlavě."
Kal se opředl o větev a postavil se. A pak se najednou zarazil. "Co se stalo?" ptal se zmateně.
"Co by se mělo stát? Stalo se ještě něco?" chtěl vědět Tim.
"Ty stromy… a listí…."
"Co je se stromy a listím?"
"Ty stromy jsou teď oranžové a listí černé. Předtím to bylo naopak."
"Já vidím listí pořád oranžové a stromy černé," řekl Tim a znělo to trochu, jako by se obával o Kalovo duševní zdraví. Vzhledem k tomu, co právě zažili, Tim ale věděl, že Kalovým mozkem to nejspíš není.
Kal se zmateně a vystrašeně zadíval na Woem. Zavrtěla soucitně hlavou.
"Já jsem jediný, kdo to tak vidí?" ozval se Kal zkroušeně.
Tim ho přátelsky poplácal po zádech. " Z toho si nic nedělej, to se srovná."
Kal měl pocit, jako by s ním mluvil jako s bláznem.Cítil se trochu poníženě, ale neohradil se. Radši svěsil hlavu.
Tim ho postrčil, aby šel dál.
Po chvíli Tim slabě vyjekl. Jeho přátelé se lekli a obrátili se na něj.
"Co se děje?" dotazoval se neklidně Kal.
"Už to vidím taky!" odpověděl Tim.
"Já taky," přidala se Woem.
"Od teď?" zeptal se Tim udiveně.
"Ne, už dřív."
"Proč jsi to neřekla?"
Na tuto otázku dívka nedokázala odpovědět.
Pokračovali dál oranžovým lesem a pod nohama jim křupalo černé listí. Ale překvapení, která je tu čekala, ještě nebyla u konce.
Najednou Tim vykřikl. To u Tima nebyla věc až tak neobvyklá. Tohle ale nebyl obyčejný výkřik. Byl to silný jek plný děsu. Kal s Woem přimrzli na místě. Tim pomalu natáhl roztřesenou ruku a ukázal prstem. Jeho přátelé otočili hlavy tím směrem. Elementaristka to udělala okamžitě, ale Kal se bál toho, co uvidí, a podíval se tam jen pomalu a opatrně. Ztuhl děsem, nebyl ani schopný křičet. V koruně oranžového stromu s masivním kmenem se plazil obrovský černý had. Jeho tělo bylo stejně tlusté jako menší ze stromů, které rostly kolem. Plaz zastavil pohyb svého mohutného těla a zvedl hlavu směrem k nim. Zatřepotal jazykem ve vzduchu. Větřil jejich pachy.
Dívka si velmi pomalu dřepla. Prohrabala se přes silnou vrstvu listí a zaryla nehty do hlíny. Ani jeden z kluků nebyl schopný se po ní podívat.
Obrovský had zasyčel.
Woem se zase napřímila. "Není skutečný," prohlásila.
"Co?" pípnul Tim vyschlým hrdlem.
"Je to jen iluze."
Elementaristka udělala krok vpřed. A další krok směrem ke stromu, na kterém sídlil had. A další.
"Co-co-co… Co to děláš?!" zděsil se Kal a natáhl k ní ruku, aby ji zadržel. Byla už z jeho dosahu. Nohy od země však odlepit nedokázal.
"Není skutečný," opakovala Woem vyrovnaným, ale neobvykle vysokým hlasem. Tón jejího hlasu zněl buď nepříčetně nebo hypnoticky. Především v této situaci to působilo strašidelně.
"K-kam jdeš? Vrať se!"
"Není se čeho bát. Je to jen iluze."
"Nedělej to! Vrať se zpátky!" vřískal Tim.
Dívka už byla jen pár kroků od stromu. Had vysunul svůj tlustý jazyk a upřel pohled svých korálkových očí na ni. Natáhl k ní hlavu. Kal s Timem začali hlasitě ječet. Dohromady to znělo asi jako: "NEEEAAAAAAA!!" Had rozevřel tlamu. Woem se zastavila a zvedla k němu ruku. Kalovi z Timova vřískání zalehlo v uchu. Woem přiblížila dlaň k plazově tlamě. Prsty se dotkla jeho čumáku.
Had se rozpadl. Změnil se v hejno much, které se rozletěly pryč. Dráha jejich letu připomínala hadí plazení.
Kal se zřítil do listí. Měl pocit, že asi na půl sekundy omdlel. Když celý rozklepaný otevřel oči, všiml si, že barva stromů a listí se zase vrátila ke staru. Neohrabaně se postavil na nohy.
Tim zůstal stát na místě a třásl se od hlavy až k patě. Woem už byla u nich. Dýchala zhluboka a neklidně. "Byla to jenom iluze…" ozvala se.
"A-a t-to jsme jenom n-na okraji M-Monhenu," koktal Tim. "J-jak to bude vypadat…"
"Kdybychom byli dál na Monhenu, byl by nejspíš ten had skutečný," odpověděl Kal na otázku, kterou nedořekl.
Tim padl na kolena. "Já tam nechciii…" fňukal.
"To tam radši půjdu s tím chlapem než sám," prohlásil Kal, který byl stále ještě omámený z toho šoku.
"A problém je vyřešený," poznamenala Woem.
Kal sebou trhl. "Cožee?! To teda ne! Neřekl jsem, že tam s ním půjdu!" honem odporoval.
"Právě jsi to řekl."
"Ale… Já to tak nemyslel!"
"A jak jsi to tedy myslel?"
"No… Že tam nechci jít sám. Ale můžeme ještě pořád hledat někoho jiného!"
"Nemáme čas," prohlásil sklíčeně Tim.
"Možná bychom mu měli dát šanci."
"Šanci na to, aby mě zabil?!"
"Já ho nenechám tě zabít," řekla elementaristka. "Budu ho hlídat. A navíc se nechová, jako by tě chtěl zabít."
"Ale předtím se tak choval! A už mě jednou zabil!"
Tim si povzdechl. "Tohle jsme už přece řešili tolikrát… Mohli bychom si o tom zkusit promluvit s ním. Třeba… třeba je v něm i něco dobrého."
"V něm? To teda určitě ne!"
Tim zakňoural: "Já mám strach. Pojďme pryč z tohohle lesa. Nezdržujme se dlouho na jednou místě."
Kal mu pomohl na nohy a vydali se hledat cestu ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aroneka Aroneka | Web | 22. května 2011 v 22:33 | Reagovat

Tak na Monhen se těším, už jen had, voda, a stojka mě nalákaly :D. Tady už se Woem chová víc jako Woem, asi jí prostě ten les prospívá :D. A vůbec se tak nějak všihcni chovají tak, jak mají.

A konečně se dostali k Iksovi :D.

2 Yone Yone | 22. května 2011 v 22:50 | Reagovat

Jééééé... :"D Tak.. tak.. to se mi líbí.
Myslím, že tahle kapitola má už lehce horrorový nádech. X"D Ne, to asi zase přeháním.. ale nechtěla bych být v jejich kůži- fuj... mouchy! D8 Mám hrůzu z velkého množství much. Jednou jsme byli na chatě v zimě, rozhrnuli jsme závěsy v ložnici a najednou všude kroužili a bručely roje velkých masařek. Horror. Nic takového už nechci nikdy zažít. D8

Monhen mi připomíná... noční můru. Přijde mi, že je to tam takové snové... ty zákony co tam fungují nebo jak tomu říct- jsou podobné jako v některých mých snech. A náladou mi to trochu připomíná mojí starou povídku co se jmenovala "Ponurá nemocnice"- ale jen hodně vzdáleně... tím pocitem z divných věcí.

Každopádně se dost těším na pokračování. Začíná to být dost krutopřísné.
A Kal se rozhdl akceptovat Ikse jako průvodce! Huráááá. Brzo bude zase Iks. :"D (heej, přijde mi to tak nedávno, co jsi říkala, že Iks bude za dlouho... a přitom už je to tu! (haha... on je to vlastně už skoro rok. :"D)

3 Skye Skye | Web | 23. května 2011 v 8:28 | Reagovat

Iks! Iks! Iks! Iks! Iks!
*oslavný taneček*
Jupí, já se na něj tak těším :3

Tahle kapitola byla strašně skvělá. (xD) Monhen asi bude dost psycho místo a to já ráda xD Potok co teče nahoru byl naprosto geniální. Zajímalo by mě, jak to funguje...nebo jak by se to dalo vymyslet v reálu, třeba do nějakého filmu xD Ale to už jsem zase trochu mimo xD

Neumůžu se dočkat pokračování, protože tenhle úsek se mi zatím děsně moc líbí :3

4 KaThea KaThea | Web | 23. května 2011 v 21:44 | Reagovat

[1]: Všichni se chovají tak, jak mají? O_O No nevím, podle čeho posuzuješ, jak se mají správně chovat, ale jsem ráda, že si to myslíš. :D

[2]: Horrový nádech? A je to špatně? >8D Já tuhle kapitolu považuji za jednu z těch lepších. Psala jsem ji ve skvělé psací náladě rychlostí stránka za čtvrt hodiny.
Mně přijde děsivé velké množství čehokoli. Pamatuji si, jak jsem se jednou ve starém bytě dívala z okna a viděla jsem, jak vítr hýbe velkou hromadou listí a přišlo mi to hrozně odporné a děsivé. X"D Ale nevím, jestli by mi to taj přišlo pořád... Možná mi to tak už ani nepřijde.

Co může mít "Ponurá nemocnice" společného s magickou horou? X"DD No, řekla bych, že Monhen je takový snový ve způsobu noční můry... Hlavně Vysoký Monhen a ty černé lesy. X"D Nebo černé lesy na Vysokém Monhenu. XDD Tam to bude asi masakr... X"DD Imaginární masakr. XDD Ne, že bych o tom nějak moc přemýšlela. Tohle jsem vlastně taky vymyslela až těsně předtím, než jsem to napsala.

Mně to taky přijde nedávno, co jsem říkala, že Iks bude za dlouho. XD Ale vlastně je to dlouho a já se na něj za tu dobu přestala těšit...

[3]: Vždyť tady ani nebyl Iks! X"DD

O vodě, co teče ho kopce, bude ještě někdy řeč.
Jsem ráda, že se ti to líbí. :) Já se taky těším na pokračování! Ráda bych to šla psát hned teď! XD Ale radši bych měla psát osmou kapitolu...

5 Yone Yone | 23. května 2011 v 22:03 | Reagovat

[4]: Ne, samozřejmně ne. V tomhle případě to vnímám jen jako pozitivní. (vím, vím.. já občas říkám věci jako "fakt horror" u nejhorších věcí... měla bych si někdy trochu srovnat jaká slova používám pro co. Ale přišlo mi, že to sedí. :"D)

Jo... mě taky. Třebaa... velké množství lidí! D8 D8 D8 *dnes jsem byla na Václaváku* XD

brainstorming. říkala jsi, že jsi většinu věcí vymyslela těsně předtím- já tu povídku psala stylem píšu píšu.. a nevím, co bude dál. Bylo to pěěěěkně psycho. X"D Ale dost hloupá a nesmyslná povídka, co jsem psala někdy v osmé třídě a fakt byla vtipná. A... děli se tam nelogické věci. Měla jsem tam nějakou iluzi s pavoukama... hej, já si to asi najdu.
V podstatě to bylo hodně založené na iluzích-. nemyslela jsem, že je to podobné dějově, ale trochu tou náladou.

To je smutné. =___= doufám, že já.. se taky za ten čas, co píšu nepřestanu těšit na svoje postavy,co se mají objevit pozdě. D8 (ale já vlastně za ten rok nepokročila vůbec o nic. X"D Možná bych měla psát víc brainstormingově)

6 KaThea KaThea | Web | 23. května 2011 v 22:10 | Reagovat

[5]: Já dneska byla na prezentaci o Číně, ale ty masy lidí mi děsivé nepřišly. x"D Ale kdybych mezi nimi byla, tak by mi asi přišli. Nejhorší na chození v davu je, jak musí člověk dělat malé krůčky a postupovat pomalu. D: To jsem se jen pár minut tlačila davem v Holandsku na tržišti se sýry a ke konci jsem už měla pocit, že jestli už brzy nebudu z toho davu venku, hrábne mi z toho. D: Bylo to příšernééé... D8

Myslím, že psát brainstormingově není špatné. Ale není dobré to zveřejňovat, protože pak člověk hodně opravuje staré věci. v_v" Udělala jsem chybu. Vlastně by bylo dobré, kdybych zveřejňovat přestala, ale to už nemůžu. x"D Vlastně mi to pomáhá psát.

7 Yone Yone | 25. května 2011 v 20:54 | Reagovat

[6]: No... Když to není na živo, tak je to v pohodě. X"D Třeba i... dívat se na mravence na videu mi nevadí, ale když mi lezou u nohou, nejsem ráda. D8

To ne, je to dobře. :"D MUsím.. se o to pokusit. Ale mě nejsou dobře formulovat věty, když píšu narychlo. D8 Prostě mě to ani nenapadá a vypadávají mi slova. X"D Krom toho.. jsem si dala limit na kreslení a nestíhám psát. D8 Ale.. asi svůj kreslící limit budu muset trochu stáhnout, protože je prakticky nemožné ho splnit. X"D
Neee! kdybys přestala zveřejňovat... co bych si počala? D8

8 KaThea KaThea | Web | 25. května 2011 v 22:05 | Reagovat

[7]: Mně někdy taky vypadávají slova. X"D
Psaní je lepší než kreslení! D: Zvyš si limit na psaní. XD
Já nepřestanu zveřejňovat. xD Kdybych nezveřejňovala, psala bych méně... A poslední dobou mě přepisování ze sešitu baví i víc než psaní nových věcí. Protože při psaní se musí přemýšlet a v sešitě jsem u dobré scény. X"D

9 Yone Yone | 27. května 2011 v 11:09 | Reagovat

[8]: Ale mě kreslení baví víc. U kreslení můžu na příběh myslet. A já raději na příběh myslím... psát mě nebaví, protože není vidět zlepší. Nějaké se zaznamenat dá, ale není tak očividné, jako u kreslené. Krom toho v sobě stejně vidím spíš kreslíře komixu, než spisovatele. X"D
Limit psaní... vůbec nemám. Nemůžu si dát limit na dvě věci, protože bych nesplňoval ani jeden. D8 Ale pravda je, že bych měla víc psát. Nesouhlasím s tím, že je to lepší než kreslení... ale je to stejně důležité. (ale.. mě baví na příběh víc myslet. =_____= psaním to jen kazím. Neumím psát.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama