Básně

Obrať stránku

14. dubna 2011 v 13:42 | KaThea
(Mně žádný lepší název nenapadl. x"D)
Nevíte proč vždycky, když se pokouším napsat básničku, nakonec píšu Kalovy pocity? Mně psaní žádných jiných básniček nebaví. xD Tohle jsem napsala, protože jsem to dostala za úkol do spisovatelského kroužku.
(Mimochodem, nevím, co bude s tou sedmou kapitolou; už se mi ji nechce zveřejňovat. x"D)
Taky nevím, jak to je se znaménky na konci věty v básni, takže to podle toho bude vypadat. x"D
Většinou používám svůj oblíbený střídavý rým, ale ve dvou slokách je zmutovaný pokus o rým přerývaný. X"D
Doufám, že to někdo pochopí.


Vidím jen temnotu
Nikdy to neskončí
Dokud klíč nenajdu
Který můj život zakončí

Obrať stránku
Nedej přednost
Věčnému spánku
Život je vzácnost

Nazuj si boty a utíkej
Musíš uprchnout hned
Nikomu sbohem neříkej
Už není cesty zpět

Konec breku
Už žádnou sůl
Dost toho života
Chci štěstí aspoň půl

Navěky věků
Bezmocen nebudu
Zesvětlá temnota
Štěstí si dobudu

Sbohem starý živote
Skončí ten strašný sen
Ničit mě přestanete
Čeká mne nový den.

Mdloby

16. září 2010 v 20:28 | KaThea, které přeskočilo XD
Ehm... Napsala jsem báseň. :3 Asi mi přeskočilo, já nemám ráda básně! XD Jaj... za to určitě můžou Celesty. Oni skládají básně s příběhem a ještě k nim přidávají hudbu... To musí být hrozně těžké. Tahle básnička ani nemá děj. Jednoho dne napíšu báseň s pořádným dějem. Nemám ráda básně bez děje, ostatní básně mi vlastně ani nevadí... Ale většinou jsou básně bez děje, proto je nemám ráda.

Vzniklo to tak, že jsem si představovala Kalovy pocity z jeho pohledu... a pak je zrýmovala. Není to žádná konkrétní scéna, ani nevím, jestli se někdy něco takového stane... (Kal určitě několikrát omdlí, ale nevím, jestli takhle neočekávaně xD) Já často trápím Kala jen tak bezdůvodně, bez úmyslu o tom napsat. xD Chudáček... xD


Do krajů zorného pole se mi plíží stíny
Svět je naráz bledý, těsný, jiný
Vše kolem se točí divně
Mé nohy, zradily mě...!

Náhlý a prudký byl můj náraz na zem
Cítím se slabý a bezmocný rázem
Snažím se vstát, ale nejde to
Tak ležím a doufám, že přejde to

Někdo na mě mluví, ta slova mi nedávají smysl
Nic nevidím, temnota pohlcuje mou mysl
Něčí ruce se mě dotýkají, snažím se mě zvednout
Co se to děje, co je to se mnou?

Nevím, kde jsem, nevzpomínám sim co se dělo
Než svět se rozpadl, než před očima se mi setmělo
Těžko se mi dýchá, někdo pomozte mi
Ztratil jsem světlo, propadám se do tmy...


Když to vidím přepsané, uvědomuju si, že ty verše jsou stále delší a delší! :D Snad to není špatně.
Je to takové nerytmické... Já skoro nikdy báseň nepsala! A jednou (nebo dvakrát, ale víckrát snad ne) ten rým trochu pokulhává... Původně jsem plánovala obkročný rým, ale nějak to nevyšlo. xD Zkusím to příště.
Ale bavilo mě to. :D Že bych se dala na básnění? :D Myslím, že si to brzy zopakuju. :3 Je zábavné psát básně o bolesti a utrpení! Whahaha! XD Básně o lásce píše každý a jsou nudné. A co takhle básně... o lásce k bolesti! To jsem jen tak plácla, neřeště mě. XD
Jéé... mě to vážně bavilo. :D Založím novou rubriku a nejspíš do ní brzy zase něco přibyde. :)
 
 

Reklama