Kopie

Kopie - 28. kapitola

5. prosince 2010 v 21:26 | KaThea
Když se dívám na dokončenou kapitolu... to je dlouhé! O_O Ne, asi se mi to jen zdá. To je tím, že jsem to psala rovnou do blogu. V sešitě je to sice asi jedenáct stránek, ale poslední scénu jsem zkracovala. Musela jsem napsat tohle všechno, protože příště už začíná třetí část a já chtěla, aby začala novou kapitolou.
Zrovna se mi podařilo dohnat sešitové zpoždění, ale teď se mi náskok zase zmenšil na 40 stránek. >_<
Víte co? Kal je asi hrozně přecitlivělý. Tedy to pro vás asi není žádná novinka. xD Ale on je fakt hrozně přecitlivělý. On je přecitlivělý tím způsobem, že ho fyzická bolest hrozně ničí i psychicky. Tim je zas přecitlivělý jiným způsobem. :D Poslední dobou pořád bulí. XD

Kopie - 27. kapitola

28. listopadu 2010 v 20:21 | KaThea
Nemám čas nic psát, musím si jít přečíst nouty! XDDD (Zajímalo by mně, kolik lidí ví, o čem mluvím. XD Asi všichni, co mají tu smůlu, že mě občas potkávají na ICQ nebo na Skypu. XD)
Mimochodem, dočkali jste se! :D Komu se po něm stýskalo...? :3

Kopie - 26. kapitola

21. listopadu 2010 v 17:43 | KaThea
To, co se tam stane, se stalo, protože... Ne, takhle to nemůžu říct. XD Napíšu to až nakonec. K tomu se dostanete rychle. :( Tahle kapitola je nějak žaslotně krátká. v_v
Mám pocit, že teď blog hrozně zanedbávám. Už od začátku školy píšu hrozně málo článků. Obrázky dávám víc na deviantart než sem. Mám pocit, že obrázky netýkající se Kopie tady na blogu nikoho nezajímají... (Ale toho Reu bych sem mohla dát.) Já ani nekreslím moc obrázků, co bych mohla někde zveřejnit. Většinou to skončí jen u skethe...
Měli byste Kopii radši, kdybych kreslila víc obrázků? Ne, to jsem se zeptala blbě, to je blbost... To, jestli kreslím obrázky, kvalitu povídky neovlivní. Ale možná by sem tak chodilo víc lidí. Mám pocit, že nemám žádné pořádné obrázky postav...

Kopie - 24. kapitola

7. listopadu 2010 v 18:41 | KaThea
Myslím, že jsem chtěla něco říct, ale už jsem to zapomněla. XD Myslím, že nemám právo zveřejnit Yonin sketch Kala. Myslím, že už mi zbývá jen varování, že je to jaksi trochu krvavé. XD

Kopie - 23. kapitola

1. listopadu 2010 v 21:21 | KaThea
Už mám v sešitě 200 stránek! Napsala jsem to přesně za 101 dní, to je o trochu méně než tři a půl měsíce. Zvláštní, že napsat předchozí stovku mi trvalo jen o pět dní déle... A to jsem myslela, že teď píšu pomaleji. :D
A taky jsem přepsala první sešit. Měl 149 stránek, kdyby vás to náhodou zajímalo. :D

Tahle kapitola je divně rozkouskovaná. Je to asi nejrozkouskovanější kapitola vůbec. xD

Takhle kapitola byla hrozný fail. V sešitě. Nic se tam nedělo. Ale nebojte, zkrátila jsem to jak jen to šlo, takže z tří (a půl) nudných stránek zbyly jen dva melé kousky. :) Unudění je hrozně drastická smrt, nemůžu dopustit, aby se něco takového stalo mým čtenářům! D: Takže z těch nudných scén jsem tam nechala jen nezbytné minimum a nadsadila to další scénou, takže se děj víc posunul kupředu. :)
Asi jsem v té době měla nějakou spisovatelskou krizi. To bylo v době Celesty. :D Tu scénu ráno jsem napsala po třech dnech, kdy jsem nebyla schopná myslet na nic jiného než na Celesty, takže jsem Kala netýrala, vůbec jsem na něj nemyslela, jako by neexistoval. Ale kupodivu to zvýšilo kvalitu toho textu. O_O Ta scéna ráno se mi fakt líbí. Líbí se mi, jak je napsaná.
A ta scéna s Kalovou noční můrou je z nějakého důvodu má oblíbená. :D Přehrávala jsem si jí v hlavě v různých verzích snad milionkrát! :D Často anglicky. xD Nevím proč, ale anglicky to zní dobře. xD

Kopie - 22. kapitola

24. října 2010 v 19:25 | KaThea
Nedávno jsem s Kopií předstihla ZM. To, co jsem u ZM napsala za rok (ale ke konci už to za moc nestálo, to už jsem moc nepsala), jsem s Kopií napsala jen za půl roku.

Tohle je pravděpodobně nejočekávanější kapitola všech dob. XD Všichni na mě naléhali, že chtějí  co vědět, co se bude s Kalem dít. :D

Kopie - 21. kapitola

17. října 2010 v 19:49 | KaThea
Tohle je ta nejdelší kapitola, jakou jsem kdy napsala celou najednou. Ona je to asi nejdelší kapitola vůbec. Udělala jsem na ní rekord ve psaní. Přesně tohle, co je tu napsané, jsem napsala celé najednou (možná bez dvou vět na začátku). A přepsala jsem to málem taky celé najednou... Ale nakonec jsem si si dvě stránky nechala na konec.
No... *přemýšlí, jakým nejlepším způsobem upozornit, že je to docela brutální* Pokud jste psychouši, užijte si to. :D Pokud nejste psychouši, čtěte to opatrně. XD


Kopie - 20. kapitola

12. října 2010 v 19:44 | KaThea
To už je dvacátá? O_O Jaj, to jde nějak rychle... Ale možná ani ne. XD
V této kapitole jsem urobila jeden parádní překlep. (Proč do té věty pletu slovenské slovo? XD Ale mě se zdá, že to zní dobře. xD) Nemůžu vás o něj přece připravit, že? :D A on to ani tak nebyl překlep... Já se zaposlouchala do hudby (Celesty, samozřejmě) a nedávala jsem pozor, co píšu. :D A vzniklo z toho tohle: "Když se zastavil o pár ulic dál, zastavil se a utekl." To je ale úžasná pitomost, co? XDDDDD
Máte-li dostatek času a trpělivosti, můžete začít číst. Čeká vás nejdelší kapitola, jaké jsem se ode mě doposud dočkali! Je to proto, aby mi to vyšlo tak, aby ta následující mohla být vcelku... Mluvím o té jedenáctistránkové, co jsem ji napsala celou najednou. Pamatujete si ještě, jak jsem o tom psala? Tahle kapitola je ještě kolísavé kvality a takovou délku si nezaslouží, ale u té příští se nikdo nudit nebude. :D Nejspíš... Možná je to trochu zdlouhavé, ale nedokážu si představit, jak by se u toho mohl někdo nudit. Jaj, ale teď bych neměla mluvit o příští kapitole. xD
Jo, ještě něco! ... Nebo ne. Až příště. XD

Doufám, že ta délka vážně nebude nikomu vadit...

Kopie - 19. kapitola

3. října 2010 v 21:42 | KaThea
Dostala jsem dva nádherné obrázky Tima! : D

Jeden od Acris.


A od Yone. Ona dokáže Tima nakreslit vážně dokonale, lépe než já. Nechápu, jak je to možné. :D





Slunce ten den žhnulo obzvlášť silně. Každý, kdo strávil delší dobu venku, měl pocit, jako by se z něj pokoušelo vysát duši. A nikde v dohledu nebyl ani jediný spásný mráček. Zem byla vyschlá a drobila se pod nohama a tráva byla poněkud povadlá. I Kal působil poněkud povadle, když konečně dosáhl cíle své cesty. Už na začátku byl nucen svléci svůj kabát a zpáteční cestu šel polonahý.
Když se dostal k lékařově domu a chystal se zamířit ke dveřím, všiml si němé dívky ležící v trávě vedle domu. Se svými zelenými vlasy i oblečením poněkud splývala. Posadil se do stínu stromů vedle ní. Jemný vánek si pohrával s listím a dívčinými vlasy. Najednou zpozoroval něco zvláštního. Naklonil se k ní blíž, aby si to prohlédl. A ano, nezdálo se mu to. Dívka měla na čele zelený ornament skrývaný ofinou. Nikdy dřív si toho nevšiml.
"Zase ses pokusila o útěk?" promluvil. "Nevěřím, že by tě pustil ven. Měla by ses vrátit do postele."
Pomalu otevřela oči, jako by se probouzela. Přesto se zdálo, že ho poslouchala, protože odmítavě zavrtěla hlavou.
"Myslíš snad, že se tady rychleji uzdravíš?"
Zvedla se do sedu a naléhavě se mu zadívala do očí. Vážně pokývala hlavou. Překvapilo ho, s jakou jistotou tak učinila. Jako by si tím byla jistá a snažila se o tom přesvědčit o jeho.
"Když myslíš, tak si tu zůstaň," svolil.
Seděl vedle ní, užíval si stínu a pozoroval, jak její nezvykle zbarvené vlasy povlávají ve větru.
Po krátké odmlce se zeptal: "Jsi kouzelnická učednice? Nebo pomocnice? Víš, ty vlasy..."
Zvedla se na lokty. Mírně se zamračila a zakroutila hlavou.
"Ne? Tak co teda? Elementaristka?" napadlo ho.
Lehce přikývla.
"Och! Tak ty jsi elementaristka! Ještě nikdy jsem žádného elementaristu nepotkal!" vykřikoval nadšeně Kal. "Vždycky jsem o nich jen četl. Ovládáš zemi, že?"
Dívka si lhostejně položila hlavu do trávy a zavřela oči. Dotklo se ho, že mu neodpovídá, přestože věděl, že mu nemůže nijak odpovědět.
"Hmm..." zabručel potichu. Cítil se trochu trapně.
"Půjdu dovnitř poprosit o sklenici vody. Vrátím se za tebou," řekl a nechal ji samotnou.
Zůstala ležet s rukama rozpaženýma a zavřenýma očima. Vlasy jí cuchal vítr. Na kůži ji šimrala tráva. Ze země začaly vyrůstat malé světlé výhonky a omotávat se jí kolem prstů. Půjčí si ze země jen trochu energie, kterou teď tolik potřebuje, a později jí ji zase vrátí...
Když ucítila, jak se tráva ohýbá pod něčími kroky, přerušila spojení. Byl to ten kluk. Posadil se vedle ní.
"Ehm..." začal. "Já nemám času na zbyt, takže půjdu. Zaplatil jsem mu, aby tě tu nechal ještě pár dní. Víc si nemůžu dovolit, promiň."
Zadíval se jí do zelených očí. Nechtěl ji opustit, nechtěl ji nechat napospas osudu, zraněnou, němou dívku bez peněz, bez čehokoli. Cítil se za ni zodpovědný, přestože k tomu neměl žádný důvod.
"Máš se kam vrátit?" zeptal se.
Lehce pokývala hlavou.
"Dobře..."
Proti své vůli se mu podařilo vstát. Přimět se k tomu bylo těžké.
Lítostivě se na ni zadíval. Snažil se zapamatovat si její tvář pro případ, že by ji ještě někdy potkal. Ta šance byla malá.
"Sbohem," pravil. "Setkali jsme se jen krátce, ale nikdy na tebe nezapomenu.
Sbohem..." opakoval a vykročil. Šel stále vpřed a snažil se neotáčet.
"Počkej," ozvalo se za ním slabé pípnutí.
Otočil se. Nebyl si jistý, zda se mu to jen nezdálo. Dívka stála na nohou a kulhala k němu. Zůstal zaraženě stát. Když dorazila k němu, zadívala se mu upřeně do očí, jako by se mu snažila něco naléhavého sdělit. Párkrát naprázdno pohnula rty. Nakonec ji z ní vyklouzlo slabé špitnutí: "Děkuji."
Vyrazilo mu to dech. Bylo to to největší poděkování, jakého se kdy dočkal. Žádné "děkuji mnohokrát" ani sebehlasitější "děkuji pěkně" se nemohlo vyrovnat poděkování od člověka, který normálně nemluví a tohle bylo téměř jediné, co uznal na vhodné vyslovit.
"Ty nejsi němá?" divil se. Vždycky ho napadlo to nejnevhodnější, co mohl v dané situaci říct... a taky to řekl.
Ostýchavě sklopila zrak.
"T-Totiž... Chtěl jsem říct... Děkuji... Totiž... Děkuji za tvé díky. Tedy... Není zač?" zadrhával se zmateně. Nakonec se usmál a řekl trochu klidnějším hlasem: "Udělal jsem to rád."
Zvedla k němu hlavu, v očích se jí zračilo nově nabyté odhodlání.
"Půjdu s tebou."
"To nejde!" protestovat značně překvapený Kal.
"Dlužím ti peníze. Odpracuju si to."
"Nemůžeš pracovat, jsi zraněná!"
"Postarám se o sebe sama a až se uzdravím, odpracuju si to," trvala dívka na svém.
"Jak se chceš o sebe postarat, když jsi zraněná? Ale možná bychom se mohli o tebe postarat a až se uzdravíš, všechno to zaplatíš."
Přikývla.
"Takže mě zabije čtyřikrát," sečetl to Kal.
Zatvářila se nechápavě.
"Zaprvé za to, že jsem ten dopis nedoručil včas, zadruhé za to, že jsem utratil moc peněz, zatřetí za to, že se vracím pozdě a za čtvrté za to, že si s sebou přivedu cizí holku," počítal na prstech. Povzdechl si.
Všiml si, že se dívka tváří vyděšeně. "Když jsem řekl, že mě zabije, myslel jsem to obrazně. Přeháněl jsem."
Dívce se viditelně ulevilo.
"Mimochodem, sotva mi vyjdou peníze na cestu zpátky, i kdybych jel sám."
"Já jdu s tebou, takže nemusíš platit lékaři za další dny," připomněla mu.
"To se tam mám vrátit a říct mu, ať mi vrátí peníze?"
Nechápavý pohled.
"Mně se to nezdá slušné, chtít po něm vrátit peníze... Ale jestli tě nechci po cestě nést, budu to muset udělat." A znovu ji nést tedy opravdu nechtěl. Když vedle ní jen stál, cítil její moc, ale bylo to v pohodě. Ale když se jí měl dotýkat, brzy ho z toho začala bolet hlava.
Otočila se a vyrazila směrem k domu, jako by to považovala za vyřízenou věc.
"Počkej," zavolal za ní Kal.
Obrátila se s tázavě zdviženým obočím.
"Jen jsem chtěl... Jen jsem se tě chtěl zeptat... Když už s mnou mluvíš..." začal nejistě. "Jak se jmenuješ?"
Přikulhala blíž k němu a postavila se víceméně rovně, ale váhu přenášela jen na jednu nohu. Dívala se mu chvíli do očí a v další chvíli pohled zabodla do země. Váhala. Nakonec dospěla k nějakému rozhodnutí. Zvedla hlavu a odpověděla: "Woem."
Rty se mu roztáhly do širokého úsměvu. "Woem..." opakoval. "Hezké jméno," řekl, aniž by k tomu měl opravdový důvod. Bylo to jméno jako každé jiné. Jemu se líbilo, protože bylo její. "Já se jmenuju Kal. Můžeš mi říkat Kale. A nebo taky nemusíš," zasmál se. Woem zřejmě nepochopila ten vtip.

Kopie - 18. kapitola

26. září 2010 v 20:39 | KaThea

Kal se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Dobrá, teď už nemám jinou možnost a musím si s někým z těch staříků promluvit, pomyslel si a doufal, že zase něco nepokazí, jako to dělal vždycky, když mluvil s cizími lidmi.
Pomalu přistoupil k muži, se kterým mluvil Mais. Cítil, že má velkou moc, ale přestože měl zlaté vlasy, jeho moc se ani zdaleka nemohla vyrovnat tomu, co cítil u Maise. Zdálo se, že si nikdo neuvědomuje, jak mocný by Mais ve skutečnosti mohl být.
"Ehm... Promiňte..." začal nejistě.
"Co si přeješ?" obrátil se po něm stařec.
"No... Poslala mě sem kouzelnice Ilumína..."
"Tos měl přijít už včera, ne?"
"No, měl, ale... cestou... vůz, ve kterém jsem jel, přepadli lupiči."
"To není omluva. Přiděláváš nám práci. Ale máš ten dopis, ne?"
"Jo, mám," odpověděl rychle Kal a začal ho hledat ve vnitřních kapsách svého kabátu. Po chvilce vytáhl pomačkanou obálku.
Stařec nastavil ruku a Kal mu odevzdal dopis. Kouzelník si k sobě zavolal nějakého sluhu. Něco mu pošeptal a ten rychle odběhl. Pak stařec roztrhl obálku a začal pročítat dopis. Kalovi nevěnoval nejmenší pozornost.
Kal si odkašlal. "Ehm... Můžu už jít?"
Stařec zvedl hlavu a trochu vykuleně si ho prohlédl od hlavy až k patě. Pak odpověděl: "Ještě ne! Ještě chvíli počkej."
"Dobře," přikývl Kal. A čekal. Za chvíli přiběhl sluha a beze slova mu podal obálku a váček, ve kterém to zachrastilo. Pak zmizel.
"Už můžu jít?" tázal se znovu Kal.
Kouzelník se po něm udiveně podíval, jako by zapomněl, že tam stojí. "Ty jsi ještě tu? Jo, už běž! Hej, Sylvie!"
Přispěchala k němu již dobře známá žena. Opět ho vzala za zápěstí a táhla ho za sebou. Když opustili sál, pustila ho, aniž by zpomalila.
"Mám kamaráda, který se jmenuje taky Sylvie," ozval se přátelsky Kal. Ani nevěděl, proč to řekl.
"No jo, zajímavé..." zabručela žena bez zájmu. Pak teprve si uvědomila, co řekl. "Počkat - kamaráda, co se jmenuje Sylvie?"
"Jo," přikývl Kal. "To je jedno z jeho jmen. Má asi pět křestních jmen. Říkám mu Tim, to je jeho přezdívka.
"Máš divnýho kamaráda," odpověděla mu na to žena. To Kala urazilo a už s ní nemluvil.
 
 

Reklama