Správná volba

SV - 2. kapitola

11. ledna 2009 v 13:02 | Katk@
Taky budu používat skratku SV.
Už nevím co bych k tomu víc napsala tak pěkné počtení.
__________________________________________________________________________
2.KAPITOLA

Další den začala škola. Pavel si do batohu hodil jen sešit, pero a svačinu a vyšel před dům.
Nadechl se čerstvého vzduchu a pak si všimnul holky, kterou včera viděl sedět v koutě. Zase seděla na schodech a pozorovala ho. Když šel kolem ní, přidala se k němu. Teď Pavel viděl, že má krátké tmavé vlasy a hnědé oči. Na drobném nosíku měla trochu pih. Byla oblečená do hnědé a černé.
,,Ahoj," usmála se na něj, ,,já jsem Alice. Ty jsi tu nový?"
,,Jo. Právě jsem se přistěhoval. Jmenuji se Pavel."
Chvíli bylo ticho. Alice se několikrát nadechla, jako by se chystala něco říct, ale pak si to vždycky rozmyslela. Nakonec se odhodlala. ,,Ty se bavíš s Gabrielem a Kristinou?"
,,No... Jen jsme si trochu povídali. Máš s tím nějakej problém?" řekl Pavel a pak si pomyslel, že se neměl tvářit tak nazlobeně. Alice obrátila svůj pohled jinam. ,,Ne, ale... Zdají se mi divní. Nelíbí se mi jejich názory. Připadají mi příliš kruté..."
,,Kruté? Tomu nerozumím..."
,,Taky ti to nevysvětlím. Nemůžu... Nevěřil bys mi..."
,,To nemůžeš říct tak jistě."
Mezitím došli až ke škole. Alice se zastavila. ,,Běž první..." řekla.
,,Proč?" nechápal Pavel.
,,Nejsem příliš oblíbená... Nevím proč... Nechci abys měl špatnou pověst už když poprvé vkročíš do školy." Pavel chtěl protestovat, ale pak si to rozmyslel. V šatně ale na Alici počkal. ,,Proč se ti jejich názory zdají kruté? Pořád to nechápu." Snažil se mluvit tiše.
,,Teď to nepochopíš. Někdy ti to možná řeknu. a nebo ti to spíš řeknou oni sami. Až na to dojde a nebudeš se s nimi chtít dál kamarádit, můžeš přijít za mnou. Přivítám tě s otevřenou náručí..." Usmála se.
Vkročili společně do třídy. Spolužáci se po něm hned ohlíželi.. Alice měla pravdu. V jejich pohledech viděl, jak ho odsuzují. Jen proto, že s ní dal kus řeči!
Alice si šla sednout do poslední lavice. Chtěl jít za ní ale někdo ho chytil za rukáv. Byl to Gabriel a vedle něj seděla Kristina. Jeho domněnky, že jsou stejně staří jako on se potvrdily.
,,Ty se bavíš s Alicí? Nebav se s ní! Je blbá a divná. Co ti řekla?" řekl Gabriel.
,,Říkala, že se s vámi nemám kamarádit." řekl Pavel po pravdě.
Gabriel se zamračil. ,,Snad jí nevěříš? Vždyť je blbá!"
,,Taky si myslím. Nevěřím jí," řekl Pavel. Lhal.
Gabriel seděl s Kristinou a chtěli, aby si Pavel sedl do lvice za ně nebo vedle nich, ale už tym nebylo místo. Musel si sednout do poslední lavice vedle nějakého kluka. V lavici vlevo od nich seděla Alice. Nikdo se k ní nepřisedl. Zůstala tam sama. Chtěl si s ní promluvit, ale neodvážil se kvůli Gabrielovi. Gabriel a Kristina si s ním chtěli povídat každou přestávku.
Až když skončilo vyučování (stejně se neučilo) měl možnost si s Alicí promluvit. Počkal na ni před školou.
,,Proč se s tebou nikdo nebaví?" ptal se Pavel.
,,Nevím. Někdo je neoblíbený prostě proto, že je stydlivý a neumí si najít přátele a nebo je jednoduše jiný…"
Už neměl možnost si s ní víc povídat, protože ze školy vyšli Gabriel s Kristinou. Hrozně si ho přivlastňovali a jemu to vadilo, ale neodvážil se jim to říct. Ti dva se zamračili na Alici, Alice se zamračila na ně a Pavel nevěděl jak se má tvářit, tak se snažil zachovat neutrální výraz. Pak vzala Kristina Pavla a šli.

Odpoledne, když mu mamka dovolila jít ven se Pavel chtěl pobavit s Alicí. Vyšel před dům. Alice zase seděla na schodech a pozorovala ostatní. Asi jí to bavilo víc než sedět doma. Rozhlédl se a zjistil, že opodál sedí Gabriel s Kristinou. Proč nikdy nejsou třeba doma?! Proč mu nikdy nedají pokoj?! Sám se musí rozhodnout s kým se chce bavit a s kým ne! Rád by jim to řekl, ale to není tak jednoduché, jak se může zdát. Nepřiznával si to, ale bál se jich. Bál se jejich reakce. Bál se jejich pomsty… Hlavně po tom co mu řekla Alice.
Nějakou dobu je pozoroval, naštěstí si ho nevšimli. Pak se podíval po Alici. Nebyla tam.
,,Ahoj," ozvalo se u jeho pravého ucha. Otočil se.
,,Čau," řekl Alici.
,,Leknul ses?" smála se Alice. ,,Divím se, že sis mě vůbec nevšimnul. Vlastně se ani nedivím, všichni tady hrozně řvou. Nebo tě tak zajímají ti dva?" zamračila se. ,,Musíš se rozhodnout s kým se chceš přátelit. Buď já nebo oni…" Při slovech oni se zamračila na Gabriela a Kristinu.
,,To je moc těžké rozhodnutí…" řekl Pavel.
,,Těžké? Těžké?! To není těžké, to je přece úplně jasné! Víš co dělají?! Oni… Oni…"
,,Oni co?"
,,Nic…"
,,Jaktože nic? Chtěla jsi něco říct, tak to dopověz!"
Alice mlčela. ,,Tak co?" naléhal Pavel.
,,Ať ti to řeknou sami!" řekla Alice.
,,Proč mi to neřekneš ty?" Zatřásl s ní.
,,Připomínáš mi Gabriela…" Zvedla se a rychle odešla.
Pavel za ní chvíli hleděl. Trápily ho výčitky svědomí.
,,Ahoj! Pojď za náma!" zavolal na něj Gabriel.
Pavel se otočil, zašel do domu a práskl za sebou dveřmi.



____________________________________________________________________________

Každý, kdo četl nabo viděl Stmívání si hned bude myslet, že Alice je upírka. Musím vás zklamat - není. Ale udělám jí nějakého upířího příbuzného (když se mi to bude hodit), abyste se na mě nezlobili. XD

Správná volba- 1.kapitola

4. ledna 2009 v 12:28 | Katk@
Tak tahle povídka se mi líbí asi nejvíc (tato kapitola je ještě nudná ale bude pokračování). Ale zase ten název...XD Njn mě se nikdy nelíbí názvy které vymyslím.
Píšu to stylem, že to nevypráví hlavní hrdina, ale jako by někdo vyprávěl o něm. Hlavní hrdina je kluk, i když nerada dávám hlavní hrdinu kluka, ale tady se mi nikdo jiný nehodil.
Neodehrává se to v moderní době, ale trochu dřív. Nevím datum, nemám vůbec přehled, já nikdy na dějepis nebyla...
____________________________________________________________________________
,,Vybalila jsem poslední krabici, takže už konečně bydlíme," prohlásila slavnostně Pavlova mamka.
,,Hmm...," řekl Pavel.
,,Aha, mladý pán zase dělá uraženého," řekla Pavlova mamka a dala ruce v bok.
,,Já jsem se nechtěl stěhovat!"
,,Museli jsme se přestěhovat, to sám víš. Kvůli Tomášovi." To Pavel věděl. Kvůli Tomášovi se stěhovali často. Jeho starší brat Tom byl totiž vlkodlak. O úplňku ho připoutali zamkli do sklepa. Ale když někdo z vesnice pojal nějaké podezření, museli se přestěhovat. Bylo by zbytečné doufat, že to bude menší zapadákov než ten, ze kterého se odstěhovali.
,,Běž si hrát ven. Třeba si tam najdeš nějaké kamarády," přikázala Pavlovi mamka. Tak Pavel šel.
Rozhlédl se po návsi. Bylo tam několik skupinek dětí a hrály kuličky nebo na schovávanou. Pak tam byly dvě osamocené děti a o něčem tajném diskutovaly. Neustále se rozhlížely, jestli je někdo neposlouchá. a v rohu na schodech seděla osamocená holka, něco si pro sebe mumlala a kreslila si klacíkem v písku. Bodlo ho u srdce, že je tam tak sama a chtěl se vydat za ní. Jen udělal krok a cestu mu zastoupili kluk a holka, kteří si předtím něco špitali.
,,Ahoj. Já jsem Gabriel Ty jsi tu nový?" řekl ten kluk. Měl černé rozcuchané vlasy a modré oči.
,,Jo, právě jsme se přistěhoval."
,,Jak se jmenuješ?" zeptala se holka. Měla zrzavé dlouhé vlasy stažené do culíku, medové oči a spoustu pih.
,,Já jsem Kristina. Pozor! Ne Kristýna, ale Kristyna! jestli si to nezapamatuješ, říkej mi Týno, lepšínež Kristýno, ale nejradši bych byla, kdyby jsi mi říkal Kristina."
,,Aha," řekl Pavel.
,,nechceš si snámi popovídat?" nabídl Gabriel. Pavel souhlasil. Šli si sednout pod strom. Zafoukal vítr a rozcuchal Pavlovi hnědé vlasy. Blížil se podzim. Bylo 1. září, ael protože byla neděle, škola ještě nezačala.
,,Proč se chcete přátelit zrovna se mnou?" napadlo Pavla. ,,Navypadáte, že se bavíte s každým," řekl a pohlédl na skupinku dětí, hrající si opodál.
,,No...," začala Kristina, ,,něco v tvých očích nám říká, že se zajímáš o to co my..."
,,Že věříš tomu, čemu my..." doplnil ji Gabriel.
,,Tomu neroumím... Co vás zajímá?"
,,Souvosí to stím, co děláme ve volém čase," řekla Kristina.
,,Já bych tomu neříkal volný čas. Já to beru jako povinost," namítl gabriel.
,,Povinost, kterouz děláme ve volném čase."
,,Tak by se to dalo říct," souhlasil Gabriel.
,,A co děláte ve volném čase?" zajímalo Pavla.
,,Moc se ptáš," řekla Kristina, ,,vždyť o nás nic nevíš. A my o tobě taky ne."
,,Víme jen to, že se jmenuješ Pavel, právě ses přistěhoval, máš hnědé vlasy a oči jako já," řekl Gabriel.
,,Nemá oči jako ty. Ty svoje oči nevydíš. Máš je tmavě modré," namítla Kristina.
,,Má oči jako já," řekl Gabriel. Pavel poslouchal a snažil se prohlédnout si svoje oči v kaluži vedle něj.
,,Nemá"
,,Má!"
,,ne, ne"
,, Ale má!"
,,Ty nikdy neuznáš, ž mám pravdu!" urazila se Kristina. Odešla o dva metry dál a tam stála s rukama křížem, zády k nim.
,,Toho si nevšímej," řekl Gabriel, ,,my se hádáme často. Z legrace. Hlavně po ho... hoňce! Vždycky říká, že mám delší nohy, že to není fér."
,,A víš co říkám já, když ho chci naštvat?" otočila se Kristyna k nim. ,,Že je..." naznačila ústy nějaké slovo.
,,Ani to neříkej!" vyskočil hned Gabriel.
,,Vždyť jsme to neřekla," hájila se Kristina.
,,Já vůbec necháp o co de?" řekl Pavel.
,,Ne? Jde o tohle!" řekla Kristyna, přistoupila ke Gabrielovi, šťouchla ho do paže a trochu mu vyhrnula rukáv. Gabriel rychle rukáv zahrnul (znáte nějaké lepší slovo???), ael Pavel si stačil všimnout veliké jizvy, kterou tam měl. ,,To nic... Moje chyba... Taková malá nehoda... Moje neopatrnost..." blekotal Gabriel. ,,A ty už nic neříkej, ještě něco prazradíš!" napomenul Kristinu.
,,Stejně se mi ty jeho oči nezdají..." řekla Kristina. a zase se začali hádat čí oči jsou modřejší, tmavší, světlejší... Nakonec se shodli, že Pavlovy oči jsou jednoznačně divné a pak Kristina řekla, že to v jeho očích už nevidí, že mu neměli nic říkat a hádali se zase znovu.
Pavla už to vůbec nebavilo, tak se začal klacíkem přehrabovat v hlíně a vzpomněl si na tu holku, co seděla v koutku na schodech. Ohlédl se po ní. Pořád tam seděla, ale už si nekreslila v písku. Teď si hlavu podepírala rukama a dívala se zasněně před sebe, jako by vůbec nevnímala co vidí.
,,Pavle pojď domů!" uslyšel Pavel volat svoji mámu.
Rozloučil se a šel domů.
Lehl si na postel a přemýšlel. Co asi kristyna naznačila ústy? Že je... jizváč? To je divný...
Nakonec došel k názoru, že vůbec nejsou divné jeho oči, ale ti dva.

____________________________________________________________________________
(Poznámka: uvědomte si, že med není žlutý i když ho tak každý kreslí. Ve skutečnosti je takový hnědo-oranžový)
No... zatím je to nuda. Druhá kapitola bude lepší.
Není to moc dlouhé?
Nevím jak se přeně píše jméno Kristina. Znám jednu holku, která říkala, že není Kristýna, ale Kristyna, ale nevím jak se to píše. Mylsím, že Kristina...
 
 

Reklama